Písma
Nauka a smlouvy 29


Oddíl 29

Zjevení dané skrze Josepha Smitha, Proroka, v přítomnosti šesti starších ve Fayette ve státě New York v září 1830 (History of the Church, 1:111–115). Toto zjevení bylo dáno několik dní před konferencí, která začala 26. září 1830.

1–8, Kristus shromažďuje své vyvolené; 9–11, Jeho příchod je začátkem milénia; 12–13, Dvanáct bude souditi veškerý Izrael; 14–21, Znamení, morové rány a pustošení budou předcházeti druhý příchod; 22–28, Poslední vzkříšení a konečný soud následují po miléniu; 29–35, Všechny věci jsou pro Pána duchovní; 36–39, Ďábel a jeho zástupy byli vyvrženi z nebe, aby pokoušeli člověka; 40–45, Pád a usmíření přinášejí spasení; 46–50, Malé děti jsou vykoupeny skrze usmíření.

1 Naslouchejte hlasu Ježíše Krista, Vykupitele svého, Velikého Jsem, jehož rámě milosrdenství usmířilo hříchy vaše;

2 Který shromáždí lid svůj stejně jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla svá, vpravdě tolik, kolik jich bude poslouchati hlas můj a pokoří se přede mnou a bude mne vzývati v mocné modlitbě.

3 Vizte, vpravdě, vpravdě, pravím vám, že v této době jsou vám odpuštěny hříchy vaše, tudíž dostáváte tyto věci; ale pamatujte, abyste již nehřešili, aby na vás nepřišla nebezpečenství.

4 Vpravdě pravím vám, že jste vyvoleni ze světa, abyste oznamovali evangelium mé se zvukem radosti, jakoby hlasem pozounu.

5 Pozdvihněte srdce své a radujte se, neboť jsem ve středu vašem a jsem vaším přímluvcem u Otce a je to jeho dobrá vůle dáti vám království.

6 A jak je psáno – O cokoli budete prositi ve víře, jsouce sjednoceni v modlitbě podle příkazu mého, to obdržíte.

7 A jste povoláni uskutečniti shromáždění vyvolených mých; neboť vyvolení moji slyší hlas můj a nezatvrzují srdce své;

8 Pročež vyšlo od Otce ustanovení, že budou shromážděni na jednom místě na tváři této země, aby připravili srdce své a byli připraveni ve všech věcech na den, kdy soužení a pustošení bude sesláno na zlovolné.

9 Neboť hodina je blízká a den brzy na dosah, kdy země bude zralá; a všichni pyšní a ti, kteří činí zlovolně, budou jako strniště; a já je spálím, praví Pán zástupů, takže zlovolnost na zemi nebude;

10 Neboť ta hodina je blízká a to, co bylo promluveno apoštoly mými, se musí splniti; neboť jak promlouvali, tak se stane;

11 Neboť zjevím se s nebe s mocí a velikou slávou, se všemi jeho zástupy, a budu přebývati ve spravedlivosti s lidmi na zemi tisíc let, a zlovolní neobstojí.

12 A opět, vpravdě, vpravdě, pravím vám, a vyšlo to v pevném ustanovení, vůlí Otcovou, že apoštolové moji, oněch dvanáct, kteří byli se mnou za služby mé v Jeruzalémě, budou státi na pravici mé v den příchodu mého ve sloupu ohně, jsouce oděni rouchem spravedlivosti, s korunou na hlavě své, ve slávě, stejně jako já jsem, aby soudili celý dům Izraele, vpravdě tolik, kolik jich mne milovalo a dodržovalo přikázání má, a nikoho jiného.

13 Neboť pozoun zazní dlouze i hlasitě, stejně jako na hoře Sinai, a celá země se bude třásti a oni vyjdou – ano, vpravdě mrtví, kteří zemřeli ve mně, aby přijali korunu spravedlivosti a byli oděni, stejně jako já jsem, aby byli se mnou, abychom mohli býti jedno.

14 Ale vizte, pravím vám, že dříve, než přijde tento veliký den, slunce bude zatemněno a měsíc bude obrácen v krev a hvězdy budou padati s nebe a budou větší znamení na nebi svrchu i na zemi dole;

15 A mezi zástupy lidí bude pláč a nářek;

16 A bude sesláno veliké krupobití, aby zničilo úrodu země.

17 A stane se, pro zlovolnost světa, že uvodím odplatu na zlovolné, neboť nechtějí činiti pokání; neboť kalich rozhořčení mého je plný; neboť vizte, krev má je neočistí, jestliže mne nebudou poslouchati.

18 Pročež, já, Pán Bůh, sešlu na tvář země mouchy, které zachvátí obyvatele její, a budou žráti maso jejich a způsobí, že na ně přijdou červi;

19 A jazyk jejich bude zadržen, takže nebudou mluviti proti mně; a maso jejich odpadne od kostí jejich a oči jejich jim vypadnou z důlků jejich;

20 A stane se, že budou sežráni lesní zvěří a ptactvem ve vzduchu.

21 A ona veliká a ohavná církev, která je smilnicí vší země, bude sražena sžírajícím ohněm, podle toho, jak to je promlouváno ústy Ezechiela, proroka, který mluvil o těchto věcech, jež se nestaly, ale zajisté se musejí státi, jakože žiji, neboť ohavnosti nebudou vládnouti.

22 A opět, vpravdě, vpravdě, pravím vám, že až těch tisíc let bude ukončeno a lidé opět začnou popírati Boha svého, potom ušetřím zemi, ale jen na krátký čas;

23 A přijde konec a nebe a země budou stráveny a pominou, a bude nové nebe a nová země.

24 Neboť všechny staré věci pominou a všechny věci se stanou novými, dokonce i nebe a země a veškerá plnost jejich, lidé i zvířata, ptactvo ve vzduchu a ryby mořské;

25 A ani jeden vlas, ani smítko nebude ztraceno, neboť je to dílo rukou mých.

26 Ale vizte, vpravdě pravím vám, dříve než země pomine, Michal, můj archanděl, zatroubí na pozoun svůj a potom se všichni mrtví probudí, neboť hroby jejich budou otevřeny a oni vyjdou – ano, vpravdě všichni.

27 A spravedliví budou shromážděni na pravici mé k věčnému životu; a ke zlovolným na levici své se budu před Otcem styděti znáti;

28 Pročež řeknu jim – Odejděte ode mne, vy prokletí, do ohně věčného, připraveného pro ďábla a anděly jeho.

29 A nyní, vizte, pravím vám, nikdy, v žádné době, jsem svými vlastními ústy neoznámil, že se vrátí, neboť kde já jsem, tam oni nemohou přijíti, neboť nemají žádné moci.

30 Pamatujte však, že všechny soudy mé lidem nejsou dány; a jak slova vyšla z úst mých, právě tak budou splněna, že první budou poslední a že poslední budou první ve všech věcech, které jsem stvořil slovem moci své, kteráž jest mocí Ducha mého.

31 Neboť mocí Ducha svého jsem je stvořil; ano, všechny věci, duchovní i časné –

32 Nejprve duchovní, za druhé časné, což je počátek díla mého; a opět, nejprve časné a za druhé duchovní, což je to poslední z díla mého –

33 Říkám vám to, abyste mohli přirozeně porozuměti; ale pro mne samotného nemají díla má žádného konce ani počátku; ale toto je vám dáno, abyste mohli porozuměti, protože jste mne o to žádali a jste svorni.

34 Pročež, vpravdě pravím vám, že všechny věci jsou pro mne duchovní, a nikdy jsem vám nedal zákon, jenž byl časný; ani žádnému člověku, ani dětem lidským; ani Adamovi, otci vašemu, jehož jsem stvořil.

35 Vizte, dal jsem mu, aby sám za sebe jednal; a dal jsem mu přikázání, ale žádné časné přikázání jsem mu nedal, neboť přikázání má jsou duchovní; nejsou přirozená, ani časná, ani tělesná, ani smyslná.

36 A stalo se, že Adam, jsa pokoušen ďáblem – neboť vizte, ďábel byl před Adamem, neboť se vzbouřil proti mně řka: Dej mi svou čest, což je má moc; a také třetinu zástupů nebeských ode mne odvrátil kvůli jejich svobodě jednání;

37 A byli svrženi a tak přišel ďábel a jeho andělé;

38 A vizte, od počátku je pro ně připraveno místo, kteréžto místo je peklo.

39 A musí nezbytně býti, aby ďábel pokoušel děti lidské, jinak by nemohly jednati samy za sebe; neboť kdyby nikdy neměly hořké, nemohly by znáti sladké –

40 Pročež, stalo se, že ďábel pokoušel Adama a on pojedl ze zakázaného ovoce a přestoupil přikázání, čímž se stal podrobeným vůli ďáblově, protože se poddal pokušení.

41 Pročež, já, Pán Bůh, jsem dal, aby byl vyvržen ze zahrady Eden, z přítomnosti mé, pro přestupek svůj, čímž se stal duchovně mrtvým, což je první smrt, vpravdě tatáž smrt, jež je poslední smrtí, jež je duchovní a jež bude vyslovena nad zlovolnými, až řeknu: Odejděte, vy prokletí.

42 Ale vizte, pravím vám, že já, Pán Bůh, jsem dal Adamovi a semeni jeho, že nezemřou časnou smrtí, dokud já, Pán Bůh, nevyšlu anděly, aby jim oznámili pokání a vykoupení skrze víru ve jméno Jednorozeného Syna mého.

43 A tak jsem já, Pán Bůh, určil člověku dny zkoušky jeho – aby skrze přirozenou smrt svou mohl býti pozvednut do nesmrtelnostivěčnému životu, vpravdě tolik, kolik by jich uvěřilo;

44 A ti, kteří nevěří, k věčnému zatracení; neboť nemohou býti vykoupeni z duchovního pádu svého, protože nečiní pokání;

45 Neboť milují temnotu raději než světlo a skutky jejich jsou zlé a oni dostávají mzdu svou od toho, koho chtějí poslouchati.

46 Ale vizte, pravím vám, že malé děti jsou vykoupeny od založení světa skrze mého Jednorozeného;

47 Pročež, nemohou hřešiti, neboť Satanovi není dána moc pokoušeti malé děti, dokud nezačnou býti přede mnou zodpovědnými;

48 Neboť jest jim dáno tak, jak já chci, podle mé vlastní libosti, aby velké věci mohly býti požadovány z rukou otců jejich.

49 A opět pravím vám ohledně těch, kteří mají poznání, nepřikázal jsem jim, aby činili pokání?

50 A ohledně toho, kdo nemá žádného porozumění, zůstává na mně učiniti podle toho, jak je psáno. A nyní, v této době vám již neoznamuji více. Amen.