Písma
    Nauka a smlouvy 134
    Poznámky pod čarou
    Theme

    Oddíl 134

    Prohlášení víry týkající se vlád a zákonů všeobecně, přijaté jednomyslným hlasováním na všeobecném shromáždění Církve konaném v Kirtlandu ve státě Ohio 17. srpna 1835 (History of the Church, 2:247–249). Bylo to při shromáždění vedoucích Církve, kteří byli shromážděni, aby zvážili navržený obsah prvního vydání Nauky a smluv. V oné době byla k tomuto oznámení dána tato preambule: „Aby naše víra ohledně pozemských vlád a zákonů všeobecně nemohla býti mylně vykládána ani mylně chápána, pokládali jsme za vhodné předložiti na závěr této knihy svůj názor tohoto se týkající.“ (History of the Church, 2:247.)

    1–4, Vlády mají ochraňovati svobodu svědomí a uctívání; 5–8, Všichni lidé mají podporovati svou vládu a jsou povinováni zákonu vážností a úctou; 9–10, Náboženské společnosti nemají uplatňovati civilní moc; 11–12, Lidé jsou ospravedlněni, když brání sebe a svůj majetek.

    1 Věříme, že avlády byly ustanoveny Bohem k prospěchu člověka; a že on činí lidi bzodpovědnými za jejich činy ve vztahu k nim, jak při vytváření zákonů, tak při spravování záležitostí ohledně nich pro dobro a bezpečí společnosti.

    2 Věříme, že žádná vláda nemůže existovati v míru, ledaže jsou ustanoveny a zachovávány neporušené takové zákony, které zabezpečí každému jednotlivci asvobodné používání bsvědomí, právo na majetek a na jeho spravování a cochranu života.

    3 Věříme, že všechny vlády nutně vyžadují civilní aúředníky a veřejné zástupce pro prosazování svých zákonů; a že takoví, kteří budou spravovati zákon s nestranností a spravedlností, mají býti vyhledáváni a podporováni hlasem lidu, je-li to republika, nebo vůlí panovníka.

    4 Věříme, že náboženství je ustanoveno Bohem; a že lidé jsou zodpovědni jemu a pouze jemu ohledně jeho praktikování, pokud je jejich náboženské názory nevybízejí k tomu, aby zasahovali do práv a svobod druhých; ale nevěříme, že lidský zákon má právo zasahovati předepisováním pravidel auctívání, aby svazoval svědomí lidí, nebo diktovati podoby veřejné nebo soukromé zbožnosti; že civilní veřejný zástupce má potlačovati zločin, ale nikdy nemá ovládati svědomí; má trestati vinu, ale nikdy nemá potlačovati svobodu duše.

    5 Věříme, že všichni lidé jsou povinni udržovati a podporovati příslušnou vládu, kde přebývají, zatímco jsou chráněni ohledně svých přirozených a nezadatelných práv skrze zákony takové vlády; a že pobuřování a avzpoura jsou nevhodné pro každého občana takto chráněného a mají býti podle toho trestány; a že všechny vlády mají právo nařizovati takové zákony, které jsou podle jejich vlastního úsudku pokládány za nejlepší, aby zabezpečily veřejný zájem; zároveň však mají považovati za posvátnou svobodu svědomí.

    6 Věříme, že každý člověk má býti ctěn ve svém postavení, i vládci a veřejní zástupci jako takoví, protože jsou ustanoveni na ochranu nevinných a k potrestání provinilých; a že všichni lidé jsou povinováni azákonu vážností a úctou, protože by mír a soulad byly bez nich nahrazeny anarchií a hrůzou; lidské zákony byly ustanoveny za výhradním účelem usměrňování našich zájmů jako jednotlivců a národů, mezi člověkem a člověkem; a božské zákony jsou dávány z nebe předepisujíce pravidla ohledně duchovních záležitostí, pro víru a uctívání, a z obojích se bude člověk zodpovídati svému Tvůrci.

    7 Věříme, že vládci, státy a vlády mají právo a jsou povinni nařizovati zákony na ochranu všech občanů ohledně svobodného praktikování jejich náboženské víry; ale nevěříme, že mají právo ve spravedlnosti připraviti občany o tuto výsadu nebo zakazovati jim ohledně jejich názorů, pokud jsou vůči zákonům projevovány vážnost a úcta a takové náboženské názory neospravedlňují pobuřování ani spiknutí.

    8 Věříme, že spáchání zločinu má býti apotrestáno podle povahy provinění; že vražda, vlastizrada, loupež, krádež a narušení všeobecného míru, ve všech ohledech, mají býti potrestány podle jejich zločinnosti a jejich sklonu ke zlu mezi lidmi, skrze zákony oné vlády, kde je provinění spácháno; a pro veřejný mír a klid mají všichni lidé vykročiti a použíti svou schopnost pro přivedení provinilců proti dobrým zákonům k potrestání.

    9 Nevěříme, že je spravedlné mísiti náboženský vliv s civilní vládou, čímž jedna náboženská společnost je podporována a jiná ve svých duchovních výsadách zakazována a jednotlivá práva jejích členů, jako občanů, jsou popírána.

    10 Věříme, že všechny náboženské společnosti mají právo jednati se svými členy ohledně nesprávného chování, podle pravidel a nařízení takových společností; pod podmínkou, že taková jednání budou ohledně společenství a dobrého postavení; ale nevěříme, že jakákoli náboženská společnost má pravomoc souditi lidi ohledně práva na majetek nebo život, odnímati jim zboží tohoto světa nebo uváděti je v nebezpečenství buď života, nebo údu, nebo přiváděti na ně jakýkoli tělesný trest. Mohou je pouze avyloučiti ze své společnosti a odejmouti jim své společenství.

    11 Věříme, že se lidé mají dovolávati civilního zákona ohledně nápravy veškerého příkoří a bezpráví tam, kde je způsobeno osobní ublížení nebo dotčeno právo ohledně majetku nebo pověsti, kde existují takové zákony, jaké budou toto chrániti; ale věříme, že všichni lidé jsou v časech naléhavosti ospravedlněni ohledně bránění sebe, svých přátel a majetku a vlády před nezákonnými útoky a zásahy všech osob tam, kde okamžité dovolání se zákona nemůže býti učiněno a úleva poskytnuta.

    12 Věříme, že je spravedlné akázati evangelium národům země a varovati spravedlivé, aby se spasili ze zkaženosti světa; ale nevěříme, že je spravedlivé zasahovati mezi nevolníky nebo kázati jim evangelium nebo křtíti je proti vůli a přání jejich pánů nebo plésti se mezi ně nebo ovlivňovati je v nejmenším a způsobiti, aby byli nespokojeni se svou situací v tomto životě a tím ohrožovati život lidí; takové zasahování, věříme, je nezákonné a nespravedlné a nebezpečné pro mír každé vlády dovolující, aby lidské bytosti byly drženy v nevolnictví.