Zjevení posledních dnů mluví o pekle přinejmenším ve dvou významech. Za prvé je to dočasné obydlí v duchovním světě pro ty, kteří byli ve smrtelnosti neposlušní. V tomto významu má peklo konec. Duchové tam budou učeni evangeliu a někdy po jejich pokání budou vzkříšeni do určitého stupně slávy, jehož jsou hodni. Ti, kteří nebudou činiti pokání, nicméně však nejsou syny zatracení, zůstanou v pekle během milénia. Po těchto tisíci letech v mukách budou vzkříšeni do telestiální slávy (NaS 76:81–86; 88:100–101).
Za druhé je to trvalé místo pro ty, kteří nejsou vykoupeni usmířením Ježíše Krista. V tomto významu je peklo trvalé. Je pro ty, kteří jsou shledáni „nadále špinaví“ (NaS 88:35, 102). Je to místo, kde budou věčně přebývati Satan, jeho andělé a synové zatracení – ti, kteří popřeli Syna poté, co ho Otec zjevil (NaS 76:43–46).
Písma se někdy zmiňují o peklu jako o zevní temnotě.