Exodus

Kniha ve Starém zákoně napsaná Mojžíšem, která popisuje odchod Izraelitů z Egypta. Rané dějiny Izraele, tak jak jsou zaznamenány v Exodu, mohou býti rozděleny do tří částí: 1) otroctví lidu v Egyptě, 2) jejich odchod z Egypta pod Mojžíšovým vedením a 3) jejich zasvěcení se Boží službě v jejich náboženském životě i v jejich životě politickém.

První část, kapitoly 1–15, vysvětluje útlak Izraele v Egyptě; rané dějiny a povolání Mojžíše; exodus a zavedení přesnic a pochod do Rudého moře, zničení Faraonova vojska a Mojžíšovu píseň vítězství.

Druhá část, kapitoly 15–18, pojednává o vykoupení Izraele a o událostech na cestě od Rudého moře na Sinai; o hořkých vodách z Marah, poskytnutí křepelek a manny, dodržování sabatu, zázračném daru vody v Rafidim a tamní bitvě s Amalechitskými; o příchodu Jetra do tábora a jeho radě ohledně řízení občanských záležitostí lidu.

Třetí část, kapitoly 19–40, se zabývá zasvěcením Izraele Boží službě během posvátných událostí na Sinaji. Pán ustanovil lid jako království kněží a svatý národ; předal desatero přikázání a předal pokyny ohledně stánku, jeho vybavení a uctívání v něm. Pak následuje zpráva o hříchu lidí, kterého se dopustili uctíváním zlatého telete, a nakonec zpráva o stavbě stánku a o opatření věcí ke službě v něm.