Jozef, syn Jákobův

Ve Starém zákoně prvorozený syn Jákoba a Ráchel (Gen. 30:22–24; 37:3).

Jozef získal prvorozenství v Izraeli, protože Ruben, prvorozený syn Jákobovy první manželky, ztratil tuto výsadu skrze přestupek (1. Par. 5:1–2). Protože Jozef jako provorozený syn Jákobovy druhé manželky byl toho hoden, byl dalším na řadě pro toto požehnání. Jozef také obdržel požehnání od svého otce krátce předtím, než Jákob zemřel (Gen. 49:22–26).

Jozef byl velikým mužem díky svému charakteru, jedincem uvážlivým a moudrým (Gen. 41:39). Jeho odmítnutí Putifarovy manželky je příkladem víry, cudnosti a osobní bezúhonnosti (Gen. 39:7–12). Když Jozef v Egyptě oznámil svým bratrům svou pravou totožnost, děkoval jim namísto toho, aby je obviňoval z toho, jak se k němu zachovali. Věřil, že jejich činy pomohly uskutečniti Boží vůli (Gen. 45:4–15).

Zjevení posledních dnů zjevují větší poslání rodiny Jozefovy v posledních dnech (2. Nefi 3:3–24; 3. Nefi 20:25–27; PJS, Gen. 50).