Veliký plán spasení

„Veliký plán spasení je téma, které má zaměstnávat naši bedlivou pozornost, a má být považován za jeden z nejlepších darů nebes lidstvu.“

Ze života Josepha Smitha

Vzáří 1831 se Prorok Joseph Smith se svou rodinou přestěhovali necelých 50 kilometrů jihovýchodně od Kirtlandu do Hiramu ve státě Ohio, kde žili asi rok v domě Johna a Alice (také známé jako Elsa) Johnsonových. V tomto domě Prorok vykonal velký kus práce na překladu Bible.

Toto důležité dílo, kterému Prorok říkal „oddenek mého povolání“¹, má velký přínos pro naše porozumění plánu spasení. Prorok započal s touto prací v červnu 1830, když mu Pán přikázal, aby zahájil práci na inspirované revizi Bible krále Jakuba. Prorok již dlouho věděl, že Bible se o některých důležitých tématech nevyjadřovala vždy zcela jasně. Poznamenal, že Moroni mu citoval některé biblické pasáže „s malou odchylkou od toho, co je psáno v našich Biblích“. (Joseph Smith–Životopis 1:36.) Když překládal 1. Nefiho 13:23–29, dozvěděl se, že mnohé „části, jež jsou jasné a převelice cenné“, včetně mnohých smluv Páně, byly z Bible vyňaty. (1. Nefi 13:26.)

Prorok později řekl: „Věřím Bibli tak, jak byla napsána, když vyšla z pera původních pisatelů. Neznalí překladatelé, nedbalí přepisovatelé či záludní a zkažení kněží se dopustili mnoha chyb… Podívejte se na protimluvy v [Židům 6:1] – ,Protož opustíce [zásady nauky Kristovy], k dokonalosti se nesme.‘ Opustíli člověk zásady nauky Kristovy, jak může být podle těchto zásad spasen? To je protimluv. Nevěřím tomu. Podám to tak, jak to má být – ,Protož weopustíce [zásady nauky Kristovy], k dokonalosti se nesme.‘ “²

Joseph strávil asi tři roky tím, že procházel Bibli, a, veden Duchem, učinil v textu tisíce oprav a znovuzřídil informace, které se ztratily. Tyto znovuzřízené informace vrhají úžasné světlo na mnohé nauky, které v současné Bibli nejsou dost srozumitelně podány. Tyto inspirované opravy v textu Bible se nazývají překladem Bible od Josepha Smitha. V Bibli krále Jakuba vydané Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsou nyní stovky pasáží z Překladu Josepha Smitha.

Prorokův překlad Bible byl důležitou součástí jeho osobního duchovního školení i postupného znovuzřizování pravdy evangelia. Při revizi Starého a Nového zákona získával často zjevení, která objasňovala nebo vykládala určité biblické pasáže. Tímto způsobem Prorok od Pána obdržel mnohé nauky, včetně těch, které se nyní nacházejí v oddílech 74, 76, 77, 86 a 91 Nauky a smluv a v částech mnoha dalších oddílů.

Když Prorok v červnu 1830 započal se svým překladem Bible, Pán mu zjevil jistou dlouhou pasáž z Mojžíšových zápisů. Tato pasáž tvoří 1. kapitolu knihy Mojžíšovy v Drahocenné perle. Je v ní zaznamenáno vidění, v němž Mojžíš viděl Boha a rozmlouval s Ním – vidění tak mimořádné, že ho Joseph Smith nazval „drahocenným pokrmem“ a „zdrojem síly“.³ V tomto vidění Bůh učil Mojžíše základnímu účelu velikého plánu spasení:

„A Pán Bůh pravil Mojžíšovi řka: … Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“ (Mojžíš 1:37, 39.)

Nauky, obřady a zaslíbení, která tvoří plán spasení, byly zjeveny obyvatelům země v těchto posledních dnech skrze Proroka Josepha Smitha. Prorok, jenž velmi dobře rozuměl tomuto plánu, prohlásil: „Veliký plán spasení je téma, které má zaměstnávat naši bedlivou pozornost, a má být považován za jeden z nejlepších darů nebes lidstvu.“⁴

Učení Josepha Smitha

V předsmrtelném světě byl Ježíš Kristus vybrán jako Spasitel, a my jsme se rozhodli přijmout plán spasení.

„Při prvním uspořádání v nebi jsme byli přítomni všichni a viděli jsme, jak byl vybrán a určen Spasitel a jak byl vytvořen plán spasení, a my jsme to schválili.“⁵

„Pán [je] knězem na věky, podle řádu Melchisedechova, a pomazaným Synem Božím již od doby před založením světa. [Viz Žalm 110:4].“⁶

„Spasení Ježíše Krista bylo uskutečněno pro všechny lidi, aby se zvítězilo nad ďáblem… Všichni budou trpět, dokud nebudou poslušni samotného Krista.

Předmětem sporu v nebi bylo toto – Ježíš řekl, že určité duše nebudou spaseny; a ďábel řekl, že je spasí všechny, a vyložil své plány před velkou radou, která hlasovala ve prospěch Ježíše Krista. A tak ďábel povstal ve vzpouře proti Bohu, a byl svržen spolu se všemi těmi, kteří mu přitakávali.“⁷

Jsme věčné bytosti; když jsme poslušni Božích zákonů, můžeme postupovat směrem k oslavení.

Prorok Joseph Smith obdržel v květnu 1833 od Pána následující zjevení, které bylo později zaznamenáno v Nauce a smlouvách 93:29: „Člověk byl také na počátku s Bohem. Inteligence neboli světlo pravdy nebyla stvořena neboli učiněna, ba ani nemůže býti.“ V dubnu 1844 Prorok učil: „Mám další téma, o kterém bych rád mluvil, jehož cílem je oslavit člověka… Je spojeno s tématem vzkříšení mrtvých – a sice duše – mysli člověka – nesmrtelného ducha. Odkud přišel? Všichni vzdělanci a učitelé teologie říkají, že Bůh ho stvořil na počátku; ale tak to není – tato myšlenka podle mého mínění člověka snižuje. Nevěřím této nauce; mám lepší poznání. Slyšte, vy všechny končiny světa; neboť Bůh mi tak pravil; a jestliže mi nevěříte, nezbaví to pravdu platnosti…

Zamýšlím se nad nesmrtelností lidského ducha. Lze logicky říci, že inteligence duchů je nesmrtelná a že má přesto počátek? Inteligence duchů žádný počátek nemá, a nebude mít ani konce. To je zcela logické. To, co má počátek, může mít i konec. Nikdy neexistovala doba, kdy by nebyly duchové…

… Sejmu ze svého prstu prsten a přirovnám ho k lidské mysli – k oné nesmrtelné části, protože nemá žádný počátek. Předpokládejme, že ho rozříznete vedví; pak bude mít počátek i konec; ale znovu ho spojte a je z něho jeden věčný koloběh. A tak je to i s duchem člověka. Jakože žije Pán, pokud by měl počátek, bude mít i konec. Všichni ti blázni a vzdělaní a moudří lidé od počátku stvoření, kteří praví, že duch člověka má počátek, dokazují, že musí mít i konec; a pokud je tato nauka pravdivá, pak je pravdivá i nauka o tom, že duch zanikne. Mám-li však pravdu, mohu směle prohlašovat ze střech domů, že Bůh nikdy neměl moc stvořit ducha člověka. Bůh nemohl stvořit sám sebe.

Inteligence je věčná a existuje sama o sobě. Je to duch od věků do věků a nelze mluvit o žádném stvoření. Veškeré mysli a duchové, které kdy Bůh poslal na svět, jsou schopni rozvoje.

První zásady člověka existují samy od sebe s Bohem. Sám Bůh shledav, že je uprostřed duchů a slávy, a protože byl inteligentnější, považoval za vhodné stanovit zákony, pomocí nichž by i ostatní mohli mít výsadu rozvíjet se podobně jako On. Díky vztahu, který máme s Bohem, jsme v situaci, kdy se můžeme rozvíjet v poznání. On má moc stanovit zákony, aby učil slabší inteligence, aby mohly být oslaveny s ním, aby tak mohly mít jednu slávu za druhou a veškeré poznání, moc, slávu a inteligenci, která je nutná proto, aby je spasila ve světě duchů.“⁸

„Domníváme se, že Bůh stvořil člověka s myslí schopnou poučení a se schopností, která může být prohloubena v poměru k pozornosti a píli věnované světlu, které přichází k tomuto intelektu z nebes; a že čím více se člověk blíží k dokonalosti, tím jasnější je jeho pohled a tím větší je jeho potěšení, až překoná zla ve svém životě a ztratí veškerou touhu po hříchu; a podobně jako lidé v dávných dobách, přichází do onoho bodu víry, kdy je zahalen mocí a slávou svého Tvůrce a je uchopen a vyzdvižen, aby s Ním přebýval. Domníváme se však, že toto je stav, kterého žádný člověk nikdy nedosáhl v jediném okamžiku.“⁹

Přišli jsme na zem, abychom obdrželi tělo, získali poznání a zvítězili skrze víru.

„Všichni lidé vědí, že musejí zemřít. A je důležité, abychom rozuměli důvodům a příčinám toho, proč jsme vystaveni ranám osudu a smrti, a tomu, jaké úmysly a záměry má Bůh ohledně našeho příchodu na svět, našeho zdejšího utrpení a našeho odchodu ze světa. Co je cílem toho, že vstoupíme do existence, a pak umíráme a hyneme, abychom zde již nebyli? Je jen rozumné předpokládat, že Bůh by něco zjevil ohledně této záležitosti, a právě to je téma, které bychom měli studovat více než cokoli jiného. Měli bychom ho studovat dnem i nocí, neboť svět je neznalý ohledně svého skutečného stavu a vztahu [vůči Bohu].“¹⁰

„Úmysl Boží před založením světa spočíval v tom, že na sebe vezmeme schránku [tělo], abychom skrze věrnost překonávali překážky a tím získali vzkříšení z mrtvých, a tímto způsobem obdrželi slávu, čest, moc a panství.“¹¹

„Přišli jsme na tuto zem, abychom mohli mít tělo a abychom ho mohli Bohu v celestiálním království představit čisté. V tom, že máme tělo, spočívá veliká zásada štěstí. Ďábel žádné tělo nemá, a v tom spočívá jeho trest. Je rád, když může získat schránku člověka, a když ho Spasitel vyhnal, prosil o to, aby mohl vstoupit do stáda vepřů, čímž dal najevo, že dá přednost tomu, aby měl tělo vepře než vůbec žádné. Všechny bytosti, které mají tělo, mají moc nad těmi, které ho nemají.“¹²

„Spasení spočívá v tom, že člověk je spasen od všech svých nepřátel; neboť dokud člověk nedokáže zvítězit nad smrtí, není spasen…

Duchové ve věčném světě jsou jako duchové ve světě tomto. Když tito přišli na tento svět a obdrželi tělesnou schránku, poté zemřeli a opět vstali a získali tělo obdařené slávou, budou mít převahu nad duchy, kteří žádné tělo nezískali, neboli nepodrželi svůj první stav, jako ďábel. Ďáblův trest spočívá v tom, že nebude mít schránku jako lidé.“¹³

„Zásada poznání je zásadou spasení. Tuto zásadu mohou pochopit věrní a pilní; a každý, kdo nezíská dostatečné poznání na to, aby byl spasen, bude zatracen. Zásada spasení je nám dána skrze poznání Ježíše Krista.

Spasení neznamená nic více ani méně než zvítězit nad všemi svými nepřáteli a položit je pod své nohy. A když máme moc položit všechny své nepřátele pod své nohy na tomto světě, a když máme poznání, které nám umožní zvítězit nad všemi zlými duchy ve světě, který přijde, pak jsme spaseni, jako v případě Ježíšově, kterému bylo dáno, že bude kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy, a tím posledním nepřítelem byla smrt. [Viz 1. Korintským 15:25–26.]

Možná, že jsou zde zásady, o nichž přemýšlelo jen málo lidí. Nikdo nemůže dosáhnout tohoto spasení vyjma skrze tělesnou schránku.

Na tomto světě jsou lidé přirozeně sobečtí, ctižádostiví a snažící se vyniknout nad druhými; přesto jsou někteří ochotni pozvedat druhé i sebe. Obdobně jsou různí duchové i na onom světě. Někteří se snaží vyvyšovat. A to byl i případ Lucifera, když padl. Snažil se o to, co bylo nezákonné. A tak byl seslán dolů a říká se, že s sebou stáhl mnohé; a velikost jeho trestu spočívá v tom, že nebude mít tělesnou schránku. Toto je jeho trest.“¹⁴

Bůh nám dal morální svobodu jednání a schopnost rozhodovat se pro dobro, namísto zla.

„Mají-li lidé dosáhnout spasení, musejí být podrobeni, než opustí tento svět, určitým pravidlům a zásadám, které byly stanoveny nezměnitelným nařízením předtím, než byl tento svět… Organizování duchovních a nebeských světů a duchovních a nebeských bytostí probíhalo v souladu s nanejvýš dokonalým řádem a harmonií: jejich omezení a hranice byly neodvolatelně stanoveny, a oni sami s nimi ve svém nebeském stavu dobrovolně souhlasili, a naši první rodiče s nimi souhlasili na zemi. Z toho pak plyne, jak je důležité, aby všichni lidé na zemi, kteří očekávají věčný život, přijali a uznali zásady věčné pravdy.“¹⁵

„Všichni lidé mají nárok na svou svobodu jednání, neboť Bůh to tak určil. Učinil lidi jako ty, kteří jsou schopni používat mravní svobodu jednání, a dal jim moc volit dobro či zlo; usilovat o to, co je dobré tím, že se v tomto životě vydají na stezku svatosti, což přináší pokoj mysli a radost v Duchu Svatém zde a plnost radosti a štěstí po Jeho pravici ve světě příštím; nebo se vydat cestou zla, pokračovat ve hříchu a vzpouře proti Bohu, čímž na svou duši přivodí zatracení v tomto světě a věčnou ztrátu ve světě, který přijde.“¹⁶

„Satan nás nemůže svádět svými pokušeními, dokud k tomu ve svém srdci nesvolíme a dokud se nepoddáme. Jsme stvořeni tak, že ďáblu můžeme odolávat; pokud bychom tak stvořeni nebyli, pak bychom nebyli schopni svobodně jednat.“¹⁷

„Ďábel nad námi nemá žádnou moc, pouze do té míry, do jaké mu to dovolíme; v okamžiku, kdy se bouříme proti něčemu, co přichází od Boha, ďábel získává moc.“¹⁸

16. května 1841 Prorok promluvil ke Svatým: „President Joseph Smith… poznamenal, že Satanovi se zpravidla dává vina za zlo, které konáme, ale pokud by byl Satan příčinou veškeré naší zlovolnosti, lidé by nemohli být zatraceni. Ďábel nemůže přimět lidstvo, aby konalo zlo; vše je dobrovolné. Ti, kteří odpírají Duchu Božímu, budou náchylní k tomu, aby byli svedeni k pokušení, a poté se společenství nebes vzdálí od těch, kteří odmítají být podílníky tak veliké slávy. Bůh nepoužije žádné donucovací prostředky, a ďábel je použít nemůže; a názory, které [na toto téma] mnozí lidé zastávali, jsou absurdní.“¹⁹

Eliza R. Snowová zaznamenala: „[Joseph Smith] řekl, že se nestará o to, jak rychle běžíme po stezce ctnosti. Odporujte zlu, a nejste v nebezpečí; Bůh, lidé a andělé nezatratí ty, kteří odporují všemu, co je zlé, a ďáblové je zatratit nemohou; kdyby se ďábel snažil svrhnout Jehovu z trůnu, bylo by to stejně marné, jako kdyby se snažil přemoci nevinnou duši, která odporuje všemu, co je zlé.“²⁰

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Mohli byste uvést některé konkrétní pravdy týkající se plánu spasení a smyslu života, které známe díky zjevením daným Proroku Josephu Smithovi? Jak vám tyto pravdy pomohly nebo pomáhají?
Joseph Smith učil, že plán spasení je „téma, které bychom měli studovat více než cokoli jiného“ (strana 209) a „které má zaměstnávat naši bedlivou pozornost“ (strana 206). Jak můžeme studovat plán spasení? Co můžeme dělat, abychom plánu spasení věnovali bedlivou pozornost při svých každodenních činnostech? Jak můžeme učit plánu spasení druhé?
Projděte si, čemu Joseph Smith učil o radě na nebesích a o naší věčné podstatě (strany 207–208). Jak může být znalost těchto nauk požehnáním pro váš pozemský život?
Prorok Joseph Smith svědčil: „Veškeré mysli a duchové, které kdy Bůh poslal na svět, jsou schopni rozvoje.“ (Strana 208.) Co podle vás měl na mysli? Jaký vliv může mít tato pravda na to, jak se vyrovnáváte s problémy? Nebo na to, jak nahlížíte na svou hodnotu a schopnosti? Nebo na to, jak se chováte k druhým lidem?
Přečtěte si poslední odstavec na straně 208. Přemítejte nad požehnáními, která získáváme, když věnujeme pozornost a píli „světlu, které přichází… z nebes“.
Přečtěte si, čemu Joseph Smith učil ohledně významu fyzického těla (strany 209–211). Jaký vliv může mít tato znalost na to, jak pečujeme o své tělo?
Přečtěte si čtvrtý a pátý odstavec na straně 211. Přemýšlejte o tom, co tato slova pro vás znamenají, když používáte svou svobodu jednání. Co například můžeme konkrétně dělat, abychom odolávali Satanovu vlivu?

Související verše z písem: 2. Nefi 2:25; 9:6–12; Alma 34:31–33; NaS 76:25–32; 101:78; Abraham 3:22–25