Učení presidentů
Kapitola 10: Modlitba a osobní zjevení
předchozí další

Kapitola 10

Modlitba a osobní zjevení

„Je výsadou dětí Božích přicházet k Bohu a získávat zjevení.“

Ze života Josepha Smitha

Do června 1829 se již přihodilo mnoho důležitých událostí v procesu znovuzřizování evangelia. Při Prvním vidění se nebesa otevřela a Bůh opět promluvil k lidem na zemi. Prorok Joseph Smith obdržel desky s Knihou Mormonovou a překládal posvátné poselství, které bylo na těchto deskách zaznamenáno. Svaté kněžství bylo znovuzřízeno, a obřad křtu byl dostupný Božím dětem. Každá tato událost přišla v odpověď na modlitbu, když Prorok usiloval o vedení od Pána.

Když se překládání chýlilo ke konci, Prorok znovu usiloval o vedení od Pána. Vzhledem k tomu, že Moroni nařídil Josephovi, aby neukazoval desky nikomu, ledaže by mu to bylo přikázáno, Joseph se při překládání desek cítil velmi osamělý, a tato zodpovědnost na něho těžce doléhala. Ze samotného záznamu však zjistil, že Pán zajistí tři zvláštní svědky, kteří budou svědčit světu, že Kniha Mormonova je pravdivá (viz 2. Nefi 11:3; Eter 5:2–4).

„Téměř ihned poté, co jsme toto zjistili,“ vzpomínal Joseph Smith, „napadlo Olivera Cowderyho, Davida Whitmera a… Martina Harrise (který se přišel zeptat, jak pokračuje naše práce), že mě požádají, abych se otázal Pána, abych zjistil, zda by od něho nemohli získat výsadu být těmito třemi zvláštními svědky.“1 Prorok se modlil o vedení a obdržel zjevení, že těmto třem mužům bude dovoleno vidět desky, a také meč Labanův, Urim a Thumim a Liahonu. (Viz NaS 17.)

O několik dnů později se Prorok a tito tři muži odebrali do lesa poblíž domu Whitmerových ve Fayette ve státě New York a začali se modlit, aby jim byla udělena tato veliká výsada. Martin měl pocit, že toho není hoden, a tak se vzdálil. Prorok zaznamenal, co se poté stalo: „Nemodlili… jsme se mnoho minut, když v tom jsme nad sebou ve vzduchu spatřili světlo nesmírného jasu; a hle, anděl [Moroni] stál před námi. V rukou držel desky, o něž jsme se modlili, abychom je spatřili. Obracel listy, jeden po druhém, takže jsme je viděli a mohli jsme jasně rozeznat rytiny, které na nich byly.“2 Tito muži také slyšeli hlas Boží vydávající svědectví o pravdivosti překladu a přikazující jim, aby svědčili o tom, co viděli a slyšeli. Joseph pak šel najít Martina, který se modlil na jiném místě v lese. Společně se pomodlili a spatřili totéž vidění a slyšeli tentýž hlas.

Matka Josepha Smitha, která tehdy byla s Prorokem ve Fayette, vzpomínala na radost a úlevu, kterou její syn pociťoval po tomto projevu: „Když Joseph přišel [k Whitmerovým], padl mi k nohám. ,Otče! Matko!‘, řekl, ,ani nevíte, jak jsem šťastný. Pán nechal ukázat desky i třem dalším kromě mě, kteří také viděli anděla a budou muset svědčit o pravdivosti toho, co jsem řekl, neboť vědí sami za sebe, že se nesnažím klamat lidi. A skutečně mám pocit, jako kdyby ze mě spadlo těžké břímě, které jsem téměř nemohl unést. Oni však teď budou muset nést jeho část, a má duše se raduje z toho, že na to ve světě již nejsem zcela sám.‘ “3

Joseph Smith se během celého života obracel k Bohu v modlitbě, aby usiloval o pomoc a vedení, které potřeboval. Jeden člen Církve vzpomínal na to, když ho slyšel modlit se v Kirtlandu ve státě Ohio v době, kdy měl velké osobní těžkosti: „Nikdy předtím jsem neslyšel člověka oslovovat Stvořitele tak, jako kdyby byl přítomen a naslouchal, tak jako by naslouchal laskavý otec trápení svědomitého dítěte… Nebylo v tom žádné okázalosti, žádného zvyšování hlasu jakoby v náboženském zanícení, ale byl to prostý rozhovor, jako kdyby člověk oslovoval přítomného přítele. Připadalo mi, že kdyby byl odňat závoj, mohl bych vidět Pána stojícího před nej pokornějším ze všech jeho služebníků, kterého jsem kdy viděl.“4

Učení Josepha Smitha

Bůh bude naslouchat našim modlitbám a bude k nám promlouvat v dnešní době právě tak, jako promlouval k dávným Svatým.

„Uvážíme-li, že Pán nikdy nedal ničím až dosud zjeveným světu na vědomí, že by přestal na věky promlouvat ke svým stvořením, když ho vyhledávají správným způsobem, proč bychom měli považovat za neuvěřitelné, že ho těší opět promlouvat v těchto posledních dnech pro jejich spasení?

Možná jste překvapeni tímto tvrzením, že říkám pro spasení jeho stvoření v těchto posledních dnech, vzhledem k tomu, že již máme ve svém vlastnictví velikou sbírku jeho slov, která nám dal dříve. Sami však uznáte, že slovo pronesené k Noémovi nebylo postačující pro Abrahama, ani po Abrahamovi nebylo požadováno, aby opustil zemi svých předků a hledal dědictví v cizí zemi na základě slova proneseného k Noémovi, ale on sám pro sebe obdržel zaslíbení z ruky Páně a kráčel v oné dokonalosti, takže byl nazýván přítelem Božím. Izák, zaslíbené sémě, nebyl žádán, aby svou naději založil na zaslíbeních učiněných jeho otci Abrahamovi, ale měl výsadu přijmout ujištění o svém schválení v očích nebes skrze přímý hlas Pána určený jemu.

Pokud může jeden člověk žít na základě zjevení daných jinému, nemohl bych se náležitě zeptat, proč bylo tudíž nutné, aby Pán promlouval s Izákem tak, jak to učinil a jak je to zaznamenáno ve 26. kapitole Genesis? Neboť zde Pán opakuje, či spíše znovu slibuje, že uskuteční přísahu, kterou dal již dříve Abrahamovi. Proč tedy toto opakování Izákovi? Proč nebylo ono první zaslíbení stejně tak spolehlivé pro Izáka, jako bylo pro Abrahama? Což nebyl Izák Abrahamův syn? A což nemohl vložit bezvýhradnou důvěru ve slovo svého otce jakožto muže Božího? Možná řeknete, že byl velmi mimořádným člověkem a že se lišil od lidí v těchto posledních dnech; následkem čehož ho Pán poctil mimořádnými a odlišnými požehnáními, protože se lišil od lidí v této době. Uznávám, že byl mimořádným člověkem, a nebyl jen mimořádně požehnán, ale byl velkolepě požehnán. Avšak veškerá mimořádnost, kterou dokáži rozpoznat v tomto člověku, neboli veškerá odlišnost mezi ním a lidmi v této době, spočívá v tom, že byl svatější a dokonalejší před Bohem a předstupoval před něho s čistším srdcem a s větší vírou než lidé v této době.

Totéž může být řečeno o Jákobově životě. Proč s ním Pán promlouval o témže zaslíbení poté, co ho kdysi dal Abrahamovi a obnovil ho Izákovi? Proč se Jákob nemohl spokojit se slovem proneseným jeho otcům?

Když se nachýlil slíbený čas vysvobození dětí Izraele ze země Egyptské, proč bylo nutné, aby k nim Pán začal promlouvat? Onen slib neboli slovo určené Abrahamovi uvádělo, že jeho símě bude sloužit v porobě a bude trápeno čtyři sta let, a potom že vyjdou s velikými hmotnými statky. Proč nespoléhali na toto zaslíbení a poté, co byli v Egyptě v porobě čtyři sta let, nevyšli bez čekání na další zjevení a nejednali pouze na základě zaslíbení dané Abrahamovi, že mají vyjít? …

… Mohu věřit, že Enoch kráčel s Bohem. Mohu věřit, že Abraham rozmlouval s Bohem a hovořil s anděly. Mohu věřit, že Izák obdržel obnovenou smlouvu danou Abrahamovi skrze přímý hlas Páně. Mohu věřit, že Jákob hovořil se svatými anděly a slyšel slovo svého Stvořitele, že zápasil s andělem, dokud nezvítězil a nezískal požehnání. Mohu věřit, že Eliáš byl vzat do nebe v ohnivém voze s ohnivými koňmi. Mohu věřit, že svatí viděli Pána a hovořili s ním tváří v tvář po jeho vzkříšení. Mohu věřit, že židovská církev přistoupila k hoře Sion a k městu Boha živého, k Jeruzalému nebeskému a k nesčíslnému zástupu andělů. Mohu věřit, že nahlédli do věčnosti a spatřili Soudce všech, a Ježíše, Prostředníka nové smlouvy.

Zajistí mi ale toto všechno ujištění, nebo přenese mne to do krajiny věčného dne s šatem neposkvrněným, čistým a bílým? Nebo musím naopak získat sám pro sebe, svou vlastní vírou a pílí v dodržování přikázání Páně, ujištění o svém vlastním spasení? A což nemám stejnou výsadu jako dávní svatí? A což Pán nevyslyší mé modlitby a nebude naslouchat mým nářkům stejně rychle, jako vždy naslouchal nářkům jejich, pokud k němu přijdu tak, jako k němu přicházeli oni?“5

Vše, do čeho se pouštíme, můžeme podrobit modlitbě.

Sarah Granger Kimballová zaznamenala: „Ve Škole proroků, … když Joseph Smith předával poučení bratřím, řekl jim, aby vše, co podnikají, podrobovali modlitbě.“6

„Snažte se poznat Boha ve své komůrce, volejte k němu na polích. Řiďte se pokyny z Knihy Mormonovy a modlete se za svou rodinu, za svůj skot, za svá stáda, za svůj dobytek, za své obilí a za vše, co vlastníte [viz Alma 34:18–27]; proste o požehnání Boží pro veškerou svou práci a pro vše, čím se zabýváte.“7

„Nezanedbávejte svých povinností ve své rodině, ale volejte k Bohu, aby seslal svá požehnání na vás a na vaši rodinu a na vaše stáda a dobytek a na vše, co vám patří – abyste mohli mít pokoj a aby se vám dařilo – a zatímco tak činíte, ,modlete se o pokoj Sionu, neboť se bude dařit těm, kteří ho milují‘. [Viz Žalm 122:6.]“8

Modlitba, kterou Prorok zaznamenal v srpnu 1842, dokládá jeho touhu po moudrosti od Boha: „Ó Ty, kterýž vidí a zná srdce všech lidí,… shlédni v této době na svého služebníka Josepha; a nechť je mu udělena víra ve jméno Tvého Syna Ježíše Krista ve větší míře, než Tvůj služebník dosud pociťoval, dokonce víra Eliášova; a nechť se světlo věčného života zažehne v jeho srdci, jež nebude nikdy odňato; a nechť se slova věčného života vylijí na duši Tvého služebníka, aby mohl znát Tvoji vůli, Tvá nařízení a Tvá přikázání a Tvé soudy, aby je mohl činit. Tak jako rosa skrápí horu Hermon, kéž esence Tvé božské milosti, slávy a cti v hojnosti Tvého milosrdenství a moci a dobrotivosti skrápí hlavu Tvého služebníka.“9

Když se modlíme ve víře a v jednoduchosti, dostáváme požehnání, která Bůh považuje za vhodné nám udělit.

„Proste pokorně u trůnu milosti, aby na vás vždy mohl spočívat Duch Páně. Pamatujte na to, že když nežádáme, nemůžeme nic obdržet; tudíž žádejte ve víře, a obdržíte taková požehnání, která Bůh považuje za vhodné vám udělit. Nemodlete se s žádostivým srdcem, abyste uspokojovali své žádosti, ale modlete se upřímně o ty nejlepší dary [viz NaS 46:8–9].“10

„Ctnost je jednou z nejvýznačnějších zásad, která nám umožňuje s důvěrou přistupovat k našemu Otci, jenž je v nebi, abychom z jeho ruky žádali o moudrost. Budeš-li tudíž opatrovat tuto zásadu ve svém srdci, můžeš před ním žádat ve vší důvěře, a bude vylita na tvou hlavu. [Viz NaS 121:45–46.]“11

„Nechť modlitby Svatých vystupují do nebe, aby mohly vstoupit do uší Pána Sabaota, neboť opravdové modlitby spravedlivých zmohou mnoho [viz Jakub 5:16].“12

Henry W. Bigler vzpomínal: „Když mluvíme o modlitbě k našemu Otci v nebi, jednou jsem slyšel Josepha Smitha poznamenat: ,Mluvte prostě a jednoduše, a proste o to, co si přejete, právě tak, jako kdybyste zašli za sousedem a řekli: Rád bych si půjčil tvého koně, abych zajel do mlýna.‘ “13

Osobní zjevení můžeme přijímat skrze Ducha Svatého.

„Je výsadou dětí Božích přicházet k Bohu a získávat zjevení… Bůh nestraní osobám; my všichni máme tutéž výsadu.“14

„Věřírne, že máme právo na zjevení, vidění a sny od Boha, našeho nebeského Otce; a na světlo a inteligenci, skrze dar Ducha Svatého, ve jménu Ježíše Krista, ohledně všech věcí týkajících se našeho duchovního blaha; pokud budeme dodržovat jeho přikázání, abychom se prokázali způsobilými v jeho očích.“15

„Člověku může přinést užitek, když věnuje pozornost prvnímu nabádání ducha zjevení; například když cítíte, jak se do vás vlévá čistá inteligence, mohou vás náhle napadat myšlenky, takže když jim věnujete pozornost, můžete zjistit, že se to splní tentýž den nebo krátce na to; (tj.) tyto věci, které vám do mysli přivedl Duch Boží, se stanou; a tak skrze poznávání a chápání Ducha Božího můžete dorůstat k zásadě zjevení, až se stanete dokonalými v Kristu Ježíši.“16

„Mám staré vydání Nového zákona v latinském, hebrejském, německém i řeckém jazyce… Děkuji Bohu, že jsem získal tuto starou knihu; ale děkuji mu více za dar Ducha Svatého. Získal jsem nejstarší knihu na světě; ale získal jsem nejstarší knihu ve svém srdci, vskutku dar Ducha Svatého… Duch Svatý… je ve mně, a chápe toho více než celý svět; a já se s ním sjednotím.“17

„Žádný člověk nemůže obdržet Ducha Svatého, aniž by obdržel zjevení. Duch Svatý je zjevovatel.“18

John Taylor, když sloužil jako president Kvora Dvanácti, zaznamenal: „Dobře si pamatuji na to, co mi řekl Joseph Smith před více než čtyřiceti lety. Řekl: ,Starší Taylore, byl jsi pokřtěn, na tvou hlavu byly vloženy ruce pro přijetí Ducha Svatého, a byl jsi vysvěcen ke svatému kněžství. Budeš-li i nadále následovat vedení tohoto ducha, povede tě vždy správně. Někdy to může být v rozporu s tvým úsudkem; nic si z toho nedělej, následuj jeho nařízení; a budeš-li věrný jeho našeptáváním, časem se v tobě stane zásadou zjevení, takže budeš znát všechny věci.‘ “19

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

  • Všimněte si významu modlitby v tom, co prožil Joseph Smith a tři svědkové Knihy Mormonovy (strany 123–125). Jak modlitba ovlivnila vaše zážitky s Knihou Mormonovou? Jaké další stránky vašeho života modlitba ovlivňuje?

  • Jaké myšlenky vás napadají, když čtete odstavec dole na straně 125? Když přemítáte o těchto slovech, zamyslete se nad tím, co byste mohli zlepšit na tom, jak „[oslovujete] Stvořitele“.

  • Proč se nemůžeme opírat pouze o zjevení z minulosti? (Některé příklady najdete na stranách 126–127.) Proč potřebujeme pokračující osobní zjevení?

  • Projděte si oddíl, který začíná na straně 128. Zjistěte, co Prorok učil o tom, kdy se máme modlit a o co se máme modlit. Jak vám to, čemu učil, může pomoci při vašich osobních modlitbách? Jak to může pomoci rodinám při rodinné modlitbě?

  • Přečtěte si to, čemu Prorok učil na stranách 129–130 o tom, jak se máme modlit. V čem se skrývá cena toho, když při modlitbě mluvíme „prostě a jednoduše“? Jak snaha žít spravedlivě posiluje naši sebedůvěru, když v modlitbě přistupujeme k našemu Nebeskému Otci? Co vám pomáhá získávat svědectví, že Bůh slyší a zodpovídá modlitby?

  • Přečtěte si druhý odstavec na straně 130. Kdy vám přineslo užitek, když jste věnovali pozornost „prvnímu nabádání“ Ducha? Jak se můžeme naučit ihned rozpoznat našeptávání Ducha, když k nám přijde?

Související verše z písem: 1. Královská 19:11–12; Jakub 1:5–6; Helaman 5:30; 3. Nefi 18:18–21; NaS 6:22–23; 8:2–3; 88:63–65

Odkazy

  1. History of the Church, 1:52–53; z „History of the Church“ (manuscript), book A-1, str. 23, Church Archives, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, Salt Lake City, Utah.

  2. History of the Church, 1:54; z „History of the Church“ (manuscript), book A-1, str. 24–25, Church Archives.

  3. Lucy Mack Smithová, „The History of Lucy Smith, Mother of the Prophet“, 1844–1845 manuscript, book 8, str. 11, Church Archives.

  4. Daniel Tyler, v „Recollections of the Prophet Joseph Smith“, Juvenile Instructor, Feb. 15, 1892, str. 127.

  5. Dopis Josepha Smitha jeho strýci Silasu Smithovi, 26. září 1833, Kirtland, Ohio; v Lucy Mack Smithová, „The History of Lucy Smith, Mother of the Prophet“, 1845 manuscript, str. 229–232, Church Archives.

  6. Sarah Granger Kimballová, v „R. S. Report“, Woman’s Exponent, Aug. 15, 1892, str. 30.

  7. History of the Church, 5:31; z „Gift of the Holy Ghost“, úvodní článek publikovaný v Times and Seasons, June 15, 1842, str. 825; Joseph Smith byl redaktorem tohoto periodika.

  8. „To the Saints of God“, úvodní článek publikovaný v Times and Seasons, Oct. 15, 1842, str. 952; interpunkce modernizována; Joseph Smith byl redaktorem tohoto periodika.

  9. History of the Church, 5:127–128; rozdělení do odstavců změněno; ze zápisu v deníku Josepha Smitha, 23. srpna 1842, poblíž Nauvoo, Illinois; tento zápis je nesprávně datován jako zápis z 22. srpna 1842 v History of the Church.

  10. Dopis Josepha Smitha a Johna Whitmera Svatým v Colesville, New York, 20. srpna 1830, Harmony, Pennsylvania; v Newel Knight, Autobiography and Journal, asi r. 1846–1847, str. 129, Church Archives.

  11. Prohlášení napsané Josephem Smithem v únoru 1840 ve Filadelfii, Pensylvánie; původní text je v soukromém vlastnictví.

  12. History of the Church, 6:303; z kázání proneseného Josephem Smithem 7. dubna 1844 v Nauvoo, Illinois; zaznamenali Wilford Woodruff, Willard Richards, Thomas Bullock a William Clayton.

  13. Henry W. Bigler, v „Recollections of the Prophet Joseph Smith“, Juvenile Instructor, Mar. 1, 1892, str. 151–152.

  14. Kázání pronesené Josephem Smithem asi v červenci 1839 v Commerce, Illinois; zaznamenal Willard Richards, ve Willard Richards, Pocket Companion, str. 75, 78–79, Church Archives.

  15. Dopis Josepha Smitha Isaacu Gallandovi, 22. března 1839, žalář v Liberty, Missouri, publikován v Times and Seasons, Feb. 1840, str. 54.

  16. History of the Church, 3:381; z kázání proneseného Josephem Smithem 27. června 1839 v Commerce, Illinois; zaznamenal Willard Richards.

  17. History of the Church, 6:307–308; rozdělení do odstavců změněno; z kázání proneseného Josephem Smithem 7. dubna 1844 v Nauvoo, Illinois; zaznamenali Wilford Woodruff, Willard Richards, Thomas Bullock a William Clayton.

  18. History of the Church, 6:58; z kázání proneseného Josephem Smithem 15. října 1843 v Nauvoo, Illinois; zaznamenal Willard Richards.

  19. John Taylor, Deseret News: Semi-Weekly, Jan. 15, 1878, str. 1.

V červnu 1829 měli Oliver Cowdery, David Whitmer a Joseph Smith výsadu spatřit Moroniho a zlaté desky. Krátce poté, téhož dne, Martin Harris také spatřil tohoto anděla a desky.

„Nezanedbávejte svých povinností ve své rodině, ale volejte k Bohu, aby seslal svá požehnání na vás a na vaši rodinu.“