Poslání Jana Křtitele

„Jan [Křtitel] měl Aronovo kněžství a byl právoplatným vykonavatelem a předchůdcem Krista a přišel před ním připravit cestu.“

Ze života Josepha Smitha

Během zimy 1828–1829 v Harmony ve státě Pensylvánie Joseph Smith pokračoval v překládání Knihy Mormonovy, ale práce postupovala pomalu. Joseph musel nejen pracovat na své farmě, aby zaopatřil rodinu, ale také neměl žádného stálého písaře, který by mu pomáhal. V této obtížné době – jak sám píše – „jsem volal k Pánu, aby učinil nějaké opatření, abych mohl vykonat to, co mi přikázal“.¹ Pán slíbil, že Josephu Smithovi zajistí pomoc potřebnou pro to, aby mohl pokračovat v překladatelském díle (viz NaS 5:34). 5. dubna 1829 mladý učitel jménem Oliver Cowdery přišel s Prorokovým bratrem Samuelem do Harmony, aby se tam setkal s Josephem. Oliver se již dříve doslechl o deskách, když byl u Prorokových rodičů, a poté, co se ohledně toho modlil, obdržel osobní zjevení, že má pro Proroka zapisovat. 7. dubna se tito dva muži pustili do překládání, přičemž Oliver sloužil jako písař.

Když Joseph a Oliver překládali z desek, četli o Spasitelových pokynech určených Nefitům ohledně křtu na odpuštění hříchů.² 15. května se odebrali do lesa poblíž Prorokova domu, aby Pána požádali o lepší porozumění tomuto důležitému obřadu. „Vylili jsme své duše v mocné modlitbě,“ vzpomínal Oliver Cowdery, „abychom zjistili, jak můžeme získat požehnání křtu a Ducha Svatého, podle řádu Božího, a usilovně jsme žádali o právo otců a pravomoc svatého kněžství a o moc k jeho spravování.“³

Joseph Smith zaznamenal, co se stalo v odpověď na jejich modlitbu: „Zatímco jsme byli takto zaměstnáni, modlíce se a vzývajíce Pána, v oblaku světla sestoupil z nebe posel a vloživ ruce své na nás vysvětil nás řka: Vám, spoluslužebníci moji, ve jménu Mesiáše, předávám kněžství Aronovo, které drží klíče služby andělů a evangelia pokání a křtu ponořením na odpuštění hříchů; a to již nebude nikdy vzato ze země, až i synové Lévíovi opět budou obětovati oběť Pánu ve spravedlivosti.

Řekl, že toto Aronovo kněžství nemá moc vkládání rukou pro dar Ducha Svatého, ale že toto nám bude předáno později. …

Posel, jenž nás při této příležitosti navštívil a předal nám toto kněžství, pravil, že jméno jeho je Jan, tentýž, jenž je v Novém zákoně nazýván Janem Křtitelem, a že jedná pod vedením Petra, Jakuba a Jana, kteří drží klíče kněžství Melchisedechova, kteréžto kněžství, řekl, nám bude v příhodném čase předáno.“ (Joseph Smith–Životopis 1:68–70, 72.)

Příchod Jana Křtitele byl významnou událostí v životě Proroka Josepha Smitha a v pokroku Božího království na zemi. I když Joseph Smith viděl Boha Otce a Ježíše Krista a i když byl navštěvován nebeskými posly a obdržel zlaté desky a schopnost je přeložit, nebyla mu dosud dána pravomoc a moc kněžství. Nyní byla moc Aronova kněžství na zemi znovuzřízena a moc Melchisedechova kněžství měla být znovuzřízena nedlouho poté. Joseph Smith se stal právoplatným vykonavatelem v Božím království.

Učení Josepha Smitha

Jan Křtitel naplnil důležitá poslání tím, že připravoval cestu před Spasitelem, a tím, že Ho pokřtil.

„Zúčastnil jsem se shromáždění v chrámu [29. ledna 1843]… Prohlásil jsem, že mně byly položeny dvě otázky ohledně tématu mého proslovu během minulého sabatu, které jsem slíbil zodpovědět na veřejnosti, a že tuto příležitost využiji.

Vyvstala otázka ohledně těchto Ježíšových slov – ,Většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.‘ [Lukáš 7:28.] Proč byl Jan považován za jednoho z největších proroků? Jeho velikost nemohla spočívat v jeho zázracích. [Viz Jan 10:41.]

Za prvé: bylo mu svěřeno božské poslání připravovat cestu před tváří Páně. Komu jinému, předtím nebo od té doby, byla dána taková důvěra? Nikomu.

Za druhé: bylo mu svěřeno důležité poslání a bylo od něj požadováno, aby pokřtil Syna Muže. Kdo jiný měl tu čest to vykonat? Kdo jiný měl tak velikou výsadu a poctu? Kdo jiný vedl Syna Božího do vod křtu a měl tu výsadu zřít Ducha Svatého sestupujícího v podobě holubice, či spíše ve znamení holubice, na svědectví toho, co bylo vykonáno? Znamení holubice bylo ustanoveno před stvořením světa, je to svědek Ducha Svatého, a ďábel nemůže přijít ve znamení holubice. Duch Svatý je osoba a je v podobě osoby. Není omezen podobou holubice, ale projevuje se znamením holubice. Duch Svatý nemůže být přetvořen do holubice; avšak Janovi bylo dáno znamení holubice, aby označilo pravdivost daného skutku, neboť holubice je symbolem neboli znakem pravdy a nevinnosti.

Za třetí: Jan byl v oné době jediným zákonným vykonavatelem záležitostí království, které bylo tehdy na zemi, a držel klíče moci. Židé museli být poslušni jeho pokynů, jinak byli zatraceni podle svého vlastního zákona; a sám Kristus naplnil veškerou spravedlivost tím, že se stal poslušným zákona, který dal Mojžíšovi na hoře, a tím zákon zvelebil a vzdal mu čest, místo aby ho zničil. Tento syn Zachariášův vytrhl klíče, království, moc a slávu od Židů skrze svaté pomazání a nařízení z nebe, a tyto tři důvody ho činí tím největším prorokem, který se zrodil z ženy.

Druhá otázka – Jak byl ten nejmenší v království nebeském větší než on? [Viz Lukáš 7:28.]

V odpověď na toto jsem se zeptal – Koho měl Ježíš na mysli, když mluvil o tom, kdo je nejmenší? Na Ježíše bylo pohlíženo jako na toho, kdo měl nejmenší nárok na Boží království a [zdánlivě] měl nejmenší právo na to, aby měl jejich důvěru, že je prorokem; jako kdyby řekl: ,Ten, který je považován za nejmenšího mezi vámi, je větší nežli Jan – jsem to totiž já sám.‘“⁴

V království Božím musejí fungovat právoplatní vykonavatelé.

„Někteří říkají, že království Boží nebylo založeno na zemi před dnem letnic a že Jan [Křtitel] nekázal křest pokání na odpuštění hříchů; ale já pravím, ve jménu Páně, že království Boží bylo zakládáno na zemi ode dnů Adama až do současné doby. Kdykoli je na zemi spravedlivý muž, kterému Bůh zjevil své slovo a dal mu moc a pravomoc jednat v Jeho jménu, a když je zde kněz Boží – služebník, který má moc a pravomoc od Boha vykonávat obřady evangelia a úřadovat v kněžství Božím, pak je zde království Boží; a v důsledku zavržení evangelia Ježíše Krista a proroků, které Bůh vysílal, spočinuly v různých dobách soudy Boží na lidech, městech a národech, což byl i případ měst Sodomy a Gomory, která byla zničena kvůli zavržení proroků. …

Pokud jde o evangelium a křest, který Jan kázal, chtěl bych říci, že Jan přišel kázat evangelium na odpuštění hříchů; svou pravomoc měl od Boha a zjevení Boží byla s ním a zdá se, že království Boží na čas spočívalo na samotném Janovi. Pán slíbil Zachariášovi, že bude mít syna, který je potomkem Arona, a Pán slíbil, že kněžství bude pokračovat s Aronem a s jeho semenem během jejich pokolení. Nechť žádný člověk sám té cti neosobuje, vyjma toho, který byl povolán Bohem, jako byl Aron [viz Židům 5:4]; a Aron obdržel své povolání zjevením. …

Někdo však může říci, že království Boží nemohlo být založeno ve dnech Janových, neboť Jan řekl, že království je nadosah. Chtěl bych se však zeptat, zda jim mohlo být blíže, než když bylo v rukou Jana. Lidé nemusejí čekat na dny letnic, aby našli království Boží, neboť Jan ho měl u sebe a přišel z pustiny a volal: ,Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské‘ [Matouš 3:2], jako kdyby říkal: ,Zde mám království Boží a jdu s ním za vámi; mám království Boží, a vy ho můžete získat, a já jdu za vámi; a pokud ho nepřijmete, budete zatraceni‘; a písma popisují, že všechen Jeruzalém vyšel k Janovu křtu [viz Matouš 3:5–6]. Byl zde právoplatný vykonavatel, a ti, kteří byli pokřtěni, byli poddáni králi; a také zde byly zákony a zjevení Boží; tudíž zde bylo království Boží; neboť žádný člověk nemohl mít lepší pravomoc ke službě, než jakou měl Jan; a sám náš Spasitel se této pravomoci podřídil tím, že byl Janem pokřtěn; království Boží bylo tudíž založeno na zemi, dokonce i ve dnech Janových. …

… Kristus přišel podle slov Janových [viz Marek 1:7] a byl větší než Jan, protože držel klíče Melchisedechova kněžství a království Božího, a předtím zjevil kněžství Mojžíšovi, a přesto byl Kristus pokřtěn Janem, aby naplnil veškerou spravedlivost [viz Matouš 3:15]. …

… [Ježíš] říká: ,Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího‘; a ,Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou‘. [Jan 3:5; Matouš 24:35.] Je-li člověk zrozen z vody a z Ducha, může vejít do království Božího. Je zřejmé, že království Boží bylo na zemi a Jan připravoval poddané pro království tím, že jim kázal evangelium a křtil je a připravoval cestu před Spasitelem, neboli přišel jako předchůdce a připravoval poddané pro kázání Kristovo; a Kristus kázal po celém Jeruzalémě na téže půdě, kde kázal i Jan… Jan… kázal totéž evangelium a křest, který po něm kázali Ježíš a apoštolové. …

Kdykoli mohou lidé zjistit vůli Boží a najít vykonavatele, který je právoplatně zplnomocněn Bohem, tam je království Boží; ale kde toto není, tam království Boží není. Žádné obřady, zřízení a služby na zemi nemají pro děti lidské žádný užitek, pokud nejsou ustanoveny a oprávněny Bohem; neboť člověka nespasí nic jiného než právoplatný vykonavatel; neboť Bůh ani andělé nikoho jiného neuznají.“⁵

„Jan [Křtitel] měl Aronovo kněžství a byl právoplatným vykonavatelem a předchůdcem Krista a přišel před ním připravit cestu… Jan byl před Kristem knězem podle řádu Aronova. …

Byly mu předány klíče Aronova kněžství a byl jako hlas volajícího na poušti řkoucí: ,Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.‘ [Matouš 3:3.] …

Spasitel řekl Janovi: Musíš mne pokřtít ty. Proč? Pro naplnění mých nařízení [viz Matouš 3:15]… Ježíš neměl žádného právoplatného vykonavatele [vyjma] Jana.

Od první až do poslední strany Bible neexistuje spasení bez právoplatného vykonavatele.“⁶

Člověk, který má ducha Eliasova, je Pánem pověřen vykonat přípravné dílo.

„Rád bych nejprve promluvil o duchu Eliasovu; a abych se dostal k tomuto tématu, zmíním některá svědectví z písem a vydám i svědectví své.

V prvé řadě postačí říci, že jsem odešel do lesa, abych se v modlitbě tázal Pána na Jeho vůli ohledně sebe, a viděl jsem anděla [Jana Křtitele] a on vložil své ruce na moji hlavu a vysvětil mne knězem podle řádu Aronova a k tomu, abych držel klíče tohoto kněžství, jehož úřadem je kázat pokání a křest na odpuštění hříchů, a také křtít. Bylo mi však sděleno, že tento úřad nezahrnuje vkládání rukou pro předávání Ducha Svatého; že onen úřad má větší působení a má být předán později; ale že mé vysvěcení je přípravným dílem neboli předchůdcem, což je duch Eliasův; neboť duch Eliasův byl předchůdcem, aby připravil cestu pro něco většího, což byl případ Jana Křtitele. Přišel volaje na poušti: ,Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.‘ [Matouš 3:3.] A bylo jim sděleno, pokud to dokázali přijmout, že to je duch Eliasův [viz Matouš 11:14]; a Jan velmi jasně říkal lidem, že on není to Světlo, ale že byl vyslán, aby o onom Světle vydával svědectví [viz Jan 1:8].

Říkal lidem, že jeho posláním je kázat pokání a křtít vodou; ale ten, který přijde po něm, bude křtít ohněm a Duchem Svatým [viz Matouš 3:11].

Kdyby byl podvodníkem, mohl by působit mimo své meze a mohl by se pustit do vykonávání obřadů, které nepřináležejí onomu úřadu a povolání v rámci ducha Eliasova.

Duch Eliasův má připravovat cestu k většímu zjevení Božímu, což [duch Eliasův] je kněžství Eliasovo neboli kněžství, k němuž byl vysvěcen Aron. A když Bůh posílá do světa člověka, aby svět připravil na větší dílo, držícího klíče moci Eliasovy, bylo to nazýváno naukou Eliasovou, dokonce již od prvních dob světa.

Janovo poslání bylo omezeno na kázání a křtění; ale to, co dělal, bylo právoplatné; a když Ježíš Kristus přišel k jakýmkoli Janovým učedníkům, pokřtil je ohněm a Duchem Svatým… Jan nepřekročil své meze, ale věrně plnil tu úlohu, která přináležela k jeho úřadu; a každá část oné veliké stavby má být připravena správně a dána na své správné místo; a je nutné vědět, kdo drží klíče moci a kdo je nedrží, jinak bychom mohli být pravděpodobně oklamáni.

Osoba, která drží klíče Eliasovy, vykonává přípravnou práci… Duch Eliasův mi byl zjeven, a já vím, že je to pravda; mluvím tudíž odvážně, neboť vpravdě vím, že má nauka je pravdivá.“⁷

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Přečtěte si o tom, jak Jan Křtitel předal Aronovo kněžství Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu (strany 79–80, 84). Jaký vliv měla tato událost na Josepha a Olivera? Jak ovlivňuje tato událost váš život?
Přečtěte si odstavec začínající dole na straně 79 a všimněte si toho, že Jan Křtitel nazval Josepha a Olivera svými „spoluslužebníky“. Jak může toto označení pomáhat nositelům kněžství? Jaký vliv může mít toto označení na to, jak jednáme s mladými muži, kteří jsou nositeli Aronova kněžství?
Projděte si oddíl této kapitoly, který začíná na straně 80. Jaké myšlenky a dojmy vás napadají, když přemýšlíte o Janu Křtitelovi a o poslání, které vykonal během svého smrtelného života?
Prorok Joseph učil, že Jan Křtitel je „právoplatným vykonava-telem“ (strany 82–84). Co podle vás označení „právoplatný vykonavatel“ znamená ve vztahu ke kněžství? Proč „neexistuje spasení bez právoplatného vykonavatele“? (Strana 84.)
Když čtete poslední oddíl v této kapitole (strany 84–85), projděte si také definici označení „Elias“ v Průvodci k písmům (viz Průvodce k písmům, strana 32). Co je to duch Eliasův? Jak Jan Křtitel připravoval cestu pro příchod Spasitele?
Joseph Smith řekl, že udělení Aronova kněžství je „přípravným dílem“, protože připravuje cestu pro něco většího (strana 84). Co mohou nositelé Aronova kněžství dělat, aby se připravili na přijetí kněžství Melchisedechova? Co mohou dělat rodiče, prarodiče, učitelé a vedoucí, aby jim pomohli se připravit?

Související verše z písem: Matouš 3:1–17; 1. Nefi 10:7–10; Překlad Josepha Smitha, Matouš 3:43–46