Organizace a budoucnost pravé a živé Církve

„O budoucnosti této Církve a království nevíte více než nemluvně na matčině klíně. Nechápete to… Tato Církev naplní Severní a Jižní Ameriku – naplní svět.“

Ze života Josepha Smitha

V červnu 1829 Prorok Joseph Smith dokončil překlad Knihy Mormonovy. „Naše překládání se chýlilo k závěru,“ uvedl Prorok, „a proto jsme se vydali do Palmyry v okrese Wayne ve státě New York, abychom zajistili autorská práva a sjednali s panem Egbertem B. Grandinem výtisk pěti tisíc knih za částku tří tisíc dolarů.“¹ Egbert B. Grandin byl mladý muž, o rok mladší než Joseph Smith, a v Palmyře vlastnil tiskárnu. Nedlouho předtím koupil nový tiskařský stroj vybavený technologií, díky níž bylo možné tisknout podstatně rychleji. Bylo pozoruhodné, že Prorok dokázal najít ve venkovském městě Palmyře tiskaře, který byl schopen vytisknout tolik výtisků tak obsažné knihy, jako je Kniha Mormonova. Vzhledem k tomu, že tisk Knihy Mormonovy byl tak rozsáhlým a nákladným projektem, Martin Harris dal panu Grandinovi do zástavy svou farmu, aby tím ručil za uhrazení tiskařských nákladů.

Ke konci léta 1829 se Joseph Smith, Martin Harris a několik dalších shromáždilo v tiskárně, aby zkontrolovali zkušební výtisk titulní strany Knihy Mormonovy, první strany knihy, která se měla tisknout. Když Prorok prohlásil, že je potěšen tím, jak tato strana vypadá, proces tištění postupoval kupředu tak rychle, jak jen to bylo možné. Celá práce byla dokončena asi za sedm měsíců a výtisky Knihy Mormonovy byly k dispozici pro veřejnost 26. března 1830.

Dílo překládání a vydání Knihy Mormonovy bylo nyní dokončeno, a tak Joseph Smith přistoupil k zorganizování Církve. Ve zjevení, které se nyní nachází ve 20. oddíle Nauky a smluv, Pán zjevil Prorokovi „přesný den, kdy máme, podle Jeho vůle a přikázání, přikročit k tomu, aby Jeho Církev byla znovu zorganizována zde na zemi“.² Tímto stanoveným dnem byl 6. duben 1830.

„Oznámili jsme… bratřím,“ řekl Prorok, „že jsme obdrželi přikázání zorganizovat Církev; a v souladu s tím jsme se sešli za tímto účelem v domě pana Petera Whitmera st. (v počtu šesti) v úterý, šestého dne měsíce dubna, jeden tisíc osm set třicet let po Kristu.“³ V domě Whitmerových ve Fayette ve státě New York se tísnilo přibližně 60 lidí, kteří tak zcela zaplnili obě místnosti domu. Bylo určeno šest přítomných mužů jako zakládajících členů nové Církve – Prorok Joseph Smith, Oliver Cowdery, Hyrum Smith, Peter Whitmer ml., Samuel Smith a David Whitmer – aby se vyhovělo zákonům státu New York.⁴

Ačkoli byla Církev na počátku velmi malá, Joseph Smith měl prorockou vizi její velkolepé budoucnosti. Wilford Woodruff vyprávěl, že v dubnu 1834 během kněžského shromáždění v Kirtlandu ve státě Ohio se Prorok snažil pomoci bratřím uvědomit si budoucí stav království Božího na zemi:

„Prorok svolal všechny ty, kteří měli kněžství, aby se shromáždili v tamější malé roubené škole. Byl to malý dům, čtverec o straně asi 14 stop [asi 4,3 metru]. Ale shromáždili se v něm všichni nositelé kněžství Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, kteří tehdy byli ve městě Kirtlandu… Když jsme se sešli, Prorok vyzval starší Izraele, aby s ním vydali svědectví o tomto díle… Když domluvili, Prorok řekl: ,Bratří, byl jsem dnes večer velmi povznesen a poučen vašimi svědectvími, ale chci vám před Pánem říci, že o budoucnosti této Církve a království nevíte více než nemluvně na matčině klíně. Nechápete to.‘ Byl jsem poněkud překvapen. Řekl: ,Dnes večer zde vidíte jen hrstku kněžství, ale tato Církev naplní Severní a Jižní Ameriku – naplní svět.‘ “⁵

Učení Josepha Smitha

Joseph Smith zorganizoval v dispensaci plnosti časů pravou Církev Ježíše Krista.

Joseph Smith zaznamenal průběh shromáždění konaného 6. dubna 1830, kdy byla zorganizována Církev: „Poté, co jsme zahájili shromáždění slavnostní modlitbou k našemu Nebeskému Otci, přistoupili jsme, podle předešlého přikázání, k tomu, že jsme vyzvali své bratry, aby nám sdělili, zda nás přijímají jako své učitele ve věcech království Božího a zda souhlasí s tím, abychom pokračovali a zorganizovali se jako Církev podle zmíněného přikázání, které jsme obdrželi. S těmito několika návrhy souhlasili jednomyslným hlasováním.

Poté jsem vložil ruce na Olivera Cowderyho a vysvětil jsem ho starším ,Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů‘; po čemž mne i on vysvětil do úřadu staršího zmíněné Církve. Poté jsme vzali chléb, požehnali jsme ho a rozlámali ho s nimi; také víno, požehnali jsme ho a vypili ho s nimi. Poté jsme vložili ruce na každého jednotlivého člena Církve, který byl přítomen, aby mohl obdržet dar Ducha Svatého a být potvrzen za člena Církve Kristovy. Duch Svatý byl na nás vylit ve velmi veliké míře – někteří prorokovali, zatímco jsme všichni chválili Pána a nesmírně se radovali…

Nyní jsme přikročili k povolání a k vysvěcení některých dalších bratří k různým úřadům v kněžství, podle toho, jak nám to projevil Duch: a po oné radostné chvíli strávené tím, že jsme dosvědčovali a pociťovali sami pro sebe moci a požehnání Ducha Svatého skrze milost Boží, jež nám byla udělena, jsme se rozešli s potěšujícím vědomím, že jsme nyní, jako jednotlivci, uznáni Bohem a že jsme členy ,Církve Ježíše Krista‘ zorganizované v souladu s přikázáními a zjeveními, jež nám dal v těchto posledních dnech, jakožto i podle řádu Církve, jak je zaznamenán v Novém zákoně.“⁶

Na první generální konferenci Církve konané 9. června 1830 ve Fayette ve státě New York byla požehnána svátost, několik lidí bylo konfirmováno za členy Církve, další byli vysvěceni k úřadům v kněžství a na Svaté se vylil Duch Svatý. Prorok Joseph Smith zaznamenal: „Takovéto události byly určeny k tomu, aby nadchly naše srdce nevyslovitelnou radostí a naplnili nás úžasem a úctou k oné Všemohoucí Bytosti, jejíž milostí jsme byli povoláni, abychom pomáhali dětem lidským dosáhnout takových slavných požehnání, jaká byla nyní v této době vylita na nás. To, že jsme my sami byli zapojeni do téhož řádu věcí, kterým se řídili svatí apoštolové za stara; to, že jsme si uvědomovali důležitost a posvátnost těchto kroků, a to, že jsme dosvědčovali a pociťovali svými přirozenými smysly tytéž slavné projevy mocí kněžství, darů a požehnání Ducha Svatého a dobrotivost a blahosklonnost milosrdného Boha vůči těm, kteří jsou poslušni věčného evangelia našeho Pána Ježíše Krista, to vše dohromady v našem nitru vyvolalo pocity úchvatné vděčnosti a nadchlo nás to novým zápalem a odhodlaností ve věci pravdy.“⁷

Kristova Církev je zorganizována podle řádu Božího.

„Kristus byl hlavou Církve, hlavním úhelným kamenem, duchovní skálou, na níž byla Církev postavena, a brány pekel ji nepřemohou. [Viz Matouš 16:18; Efezským 2:20.] On zbudoval království, vybral apoštoly a vysvětil je k Melchisedechovu kněžství daje jim moc vykonávat obřady evangelia.“⁸

„,Kristus… dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele.‘ [Efezským 4:11.] A jak byli apoštolové, proroci, pastýři, učitelé a evangelisté vybírání? Skrze proroctví (zjevení) a skrze vkládání rukou – skrze božské sdělení a božsky určený obřad – prostřednictvím kněžství zorganizovaného podle řádu Božího, božským pověřením.“⁹

„[V Knize Mormonově] se praví, že se náš Spasitel po svém vzkříšení zjevil na tomto [americkém] kontinentu; že zde umístil evangelium ve veškeré jeho plnosti a bohatosti a moci a požehnání; že měli apoštoly, proroky, pastýře, učitele a evangelisty; tentýž řád, totéž kněžství, tytéž obřady, dary, moci a požehnání, z jakých se lidé těšili na východním kontinentu.“¹⁰

„Evangelista je patriarcha… Kdykoli je na zemi zřízena Církev Kristova, má zde být patriarcha ku prospěchu potomstva Svatých, stejně jako tomu bylo v případě Jákoba, který dal patriarchální požehnání svým synům.“¹¹

Články víry 1:6: „Věříme v tutéž organisaci, jež existovala v prvotní Církvi, totiž v apoštoly, proroky, pastýře, učitele, evangelisty a tak dále.“¹²

Církev vede První předsednictvo, Kvorum Dvanácti apoštolů a Kvora Sedmdesáti.

„Pevně věřím v proroky a apoštoly, přičemž Ježíš Kristus je hlavním úhelným kamenem, a mluvím jako ten, který má pravomoc mezi nimi, a ne jako zákoníci.“¹³

„Presidenti neboli [První] předsednictvo vedou Církev; a zjevení mysli a vůle Boží Církvi přicházejí skrze toto předsednictvo. Toto je řád nebes a moc a výsada [Melchisedechova] kněžství.“¹⁴

„Jaký význam se pojí k povolání těchto Dvanácti apoštolů, který se liší od ostatních povolání nebo úředníků v Církvi? … Toto je Dvanáct apoštolů, kteří jsou povoláni do úřadu cestující vysoké rady, kteří mají předsedat nad církevními kongregacemi Svatých… Drží klíče této služby, aby odemykali dveře nebeského království všem národům a aby kázali evangelium všemu stvoření. Toto je moc, pravomoc a působení jejich apoštolství.“¹⁵

Orson Pratt, který sloužil v Kvoru Dvanácti apoštolů, zaznamenal: „Pán… nařídil, aby bylo zorganizováno Kvorum Dvanácti apoštolů, jejichž úkolem bude kázat evangelium národům, nejprve pohanům a pak Židům. Po vybudování chrámu Kirtland byli svoláni nositelé kněžství a Prorok Joseph, mluvě o Dvanácti apoštolech, řekl, že obdrželi apoštolství se všemi mocemi k tomu přináležejícími, stejně jako dávní apoštolové.“¹⁶

Wilford Woodruff, čtvrtý president Církve, zaznamenal: „Joseph povolal dvanáct apoštolů. Kteří to byli? Pán mu pravil: ,Dvanáct jsou ti, kteří si budou přáti vzíti na sebe jméno mé s celým úmyslem srdce; a jestliže si přejí vzíti na sebe jméno mé s celým úmyslem srdce, jsou povoláni, aby šli do celého světa kázati evangelium mé každému stvoření.‘ [NaS 18:27–28.] … Když Prorok Joseph zorganizoval Kvorum Dvanácti apoštolů, učil je zásadě jednoty. Vysvětlil jim, že musejí být jednoho srdce a jedné mysli a že na sebe musejí v plné míře vzít jméno Kristovo; že kdyby jim Bůh přikázal učinit cokoli, musejí jít a učinit to.“¹⁷

„Sedmdesátníci tvoří cestující kvora a jdou do celého světa, kamkoli je Dvanáct apoštolů povolá.“¹⁸

„Sedmdesátníci nejsou povoláni, aby sloužili u stolů [viz Skutkové 6:1–2],… ale mají kázat evangelium a budovat [církve] a ustanovovat další, kteří nenáležejí k těmto kvorům, aby předsedali [církvím], a kteří jsou vysocí kněží. Dvanáct má také… nést klíče království všem národům a otevírat jim dveře evangelia a povolávat sedmdesátníky, aby je následovali a aby jim pomáhali.“¹⁹

Ačkoli se mohou síly zla snažit zničit Církev, „žádná nesvatá ruka nemůže zastavit postup tohoto díla“.

„Od zorganizování Církve Kristovy… 6. dubna 1830 máme to potěšení být svědky toho, jak se pravda šíří do různých koutů naší země nehledě na to, že její nepřátelé vynakládají neochabující úsilí, aby zastavili její postup a zamezili jejímu pokroku; i když se záludní lidé spojili, aby zničili nevinné,… přesto se toto slavné evangelium ve své plnosti šíří a denně získává obrácené; a my se modlíme k Bohu, aby to pokračovalo a aby se přidávali takoví, kteří budou věčně spaseni.“²⁰

„Korouhev pravdy byla vztyčena; žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla; pronásledování může běsnit, nepřátelé se mohou spiknout, armády shromáždit, pomluvy mohou hanobit, ale Boží pravda půjde směle, vznešeně a nezávisle dál, dokud nepronikne každý světadíl, nenavštíví každý kraj, nezaplaví každou zemi a dokud ji každý neuslyší, dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno.“²¹

„A opět, [Spasitel] jim předložil další podobenství o království, že má být založeno těsně před dobou žní nebo v době žní, které zní takto: , Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém. Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.‘ [Matouš 13:31–32.] Nyní můžeme jasně vidět, že tento symbol je dán, aby představoval Církev, která vyjde v posledních dnech. Vizte, nebeské království je k tomu přirovnáno. Co se tomu podobá?

Vezměme Knihu Mormonovu, kterou člověk vzal a ukryl ji na poli svém a zabezpečil ji svou vírou, aby vzešla v posledních dnech neboli v příhodném čase; vizme, jak vychází ze země a jak je vskutku považována za nejmenší ze všech semen, ale vizme, jak z ní vyrůstají ratolesti, ano, jak se dokonce pne do výše s členitými větvemi a s božskou vznešeností, dokud se, podobně jako zrno hořčičné, nestane největší ze všech bylin. A toto je pravda, a ona vyrašila a vzešla ze země a spravedlivost počíná shlížet dolů z nebe [viz Žalm 85:11; Mojžíš 7:62] a Bůh sesílá dolů své moci, dary a anděly, aby se usadili v jejích větvích.

Nebeské království je jako zrno hořčičné. Tudíž vizte, není snad toto nebeské království, které pozvedá hlavu v posledních dnech, ve vznešenosti svého Boha, dokonce Církev Svatých posledních dnů, jako neproniknutelná a nepohnutelná skála uprostřed mohutné hlubiny, vystavená bouřím a vichřicím Satana, která až dosud zůstává neochvějná a stále odvážně odolává ohromným vlnám odporu, které jsou hnány rozbouřenými větry potápějících se úskočností, které [narážely] a stále narážejí s nesmírně zpěněnými vlnami na její vítězné úpatí; podněcovány s dvojnásobnou zuřivostí nepřítelem spravedlnosti?“²²

Prorok Joseph Smith ve své modlitbě při zasvěcení chrámu Kirtland pronesl níže uvedená slova, která byla později zaznamenána v Nauce a smlouvách 109:72–76: „Pamatuj na celou církev svou, ó Pane, se všemi rodinami jejími a všemi blízkými příbuznými jejich, se všemi nemocnými a sužovanými jejich, se všemi chudými a mírnými země; aby království, jež jsi založil bez rukou, se mohlo státi velikou horou a zaplniti celou zemi; Aby církev tvá mohla vyjíti z pustiny temnoty a svítiti zářivá jako měsíc a jasná jako slunce a děsivá jako vojsko s praporci; A býti zkrášlena jako nevěsta pro onen den, kdy odhalíš nebesa a způsobíš, aby hory v přítomnosti tvé stékaly a údolí se vyvýšila, nerovná místa se srovnala; aby sláva tvá mohla naplniti zemi; Abychom, až zazní pozoun pro zemřelé, byli uchopeni a vyzdviženi v oblaku, abychom se setkali s tebou, abychom mohli býti navždy s Pánem; Aby šat náš mohl býti čistý, abychom mohli býti oděni rouchem spravedlivosti, s palmami v rukou svých a s korunou slávy na hlavě své, a sklízeti věčnou radost za všechna utrpení svá.“²³

Každý z nás má zodpovědnost posilovat Církev a vykonávat svůj díl práce při budování království Božího.

„Věc Boží je jedinou společnou věcí, do které jsou všichni Svatí stejnou měrou zapojeni; my všichni jsme částmi tohoto jednoho společného těla a my všichni přijímáme z téhož ducha a jsme pokřtěni jedním křtem a podobně chováme tutéž slavnou naději. Pokrok věci Boží a budování Sionu je zodpovědností jednoho člověka stejně jako druhého. Jediný rozdíl je v tom, že jeden je povolán, aby plnil jednu zodpovědnost, a jiný, aby plnil jinou zodpovědnost; ,ale jestliže trpí jeden oud, spolu s ním trpí všichni oudové, jestliže jest v slávě jeden oud, radují se spolu s ním všichni oudové, a oko nemůže říci uchu: Nepotřebuji tě, ani hlava nohám: Nepotřebuji vás‘; vzájemně si odporující názory různých skupin, rozdílné zájmy, výlučné úmysly mají ztratit svůj význam v jedné společné věci, v zájmu celku [viz 1. Korintským 12:21, 26].“²⁴

„Bratří a sestry, buďte věrní, buďte pilní, bojujte opravdově o víru, která byla kdysi dána Svatým [viz Judas 1:3]; nechť si každý muž, žena i dítě uvědomuje význam tohoto díla a jedná tak, jako kdyby jeho úspěch závisel pouze na jeho osobním úsilí; nechť všichni pociťují zájem o toto dílo, a poté nechť se zamyslí nad tím, že žijí v době, o níž s nadšením v srdci rozjímali králové, proroci a spravedliví lidé před tisíci lety – kdy je vyhlídka na tuto dobu inspirovala k těm nejkrásnějším tónům a k nejvznešenějším písním a způsobovala, že propukali k tak úchvatné výmluvnosti, která je zaznamenána v písmech; a zanedlouho budeme muset zvolat inspirovanými slovy –

,Pán přivedl opět Sion,

Pán vykoupil lid svůj, Izrael.‘ [NaS 84:99.]”²⁵

Joseph Smith, podle vzpomínek Wilforda Woodruffa, pronesl toto členům Dvanácti, kteří v roce 1839 odjížděli na misii do Velké Británie: „Nehledě na to, co se vám může přihodit, seberte síly a snášejte to, a vždy podporujte a braňte zájmy Církve a království Božího.“²⁶

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Představte si, jaké to asi muselo být zúčastnit se kněžského shromáždění popsaného na straně 135. Jak byste se asi cítili, kdybyste slyšeli Josepha Smitha prorokovat o tom, že Církev jednou naplní celý svět? Když se nyní zpětně zamýšlíte nad tímto proroctvím, jaké myšlenky vás napadají nebo jaké pocity to ve vás vyvolává?
Projděte si strany 136–137 a všímejte si toho, co se dělo při zorganizování Církve a během první generální konference. Joseph Smith řekl: „Takovéto události byly určeny k tomu, aby nadchly naše srdce nevyslovitelnou radostí a naplnili nás úžasem a úctou k [Bohu].“ (Strana 137.) Kdy jste se cítili tak, jak to zde Joseph Smith popisuje?
Projděte si, čemu Joseph Smith učil o Církvi v Ježíšově době a v době zaznamenané v Knize Mormonově (strany 137–138). Jak se Církev řídí stejným vzorem i dnes?
Proč podle vás potřebujeme vedoucí, kteří předsedají celosvětové Církvi? (Některé příklady najdete na stranách 138–139.) Jak jste byli požehnáni díky službě Prvního předsednictva, Kvora Dvanácti apoštolů, kvor Sedmdesáti a Předsedajícího biskupstva?
Jaké myšlenky vás napadají nebo jaké pocity to ve vás vyvolává, když čtete proroctví Josepha Smitha o budoucnosti Církve? (Viz strany 140–141.) Jak se do tohoto díla můžeme zapojit my? (Některé příklady najdete na stranách 141–143.)
Joseph Smith učil: „Nechť si každý muž, žena i dítě uvědomuje význam tohoto díla a jedná tak, jako kdyby jeho úspěch závisel pouze na jeho osobním úsilí.“ (Strana 142.) Zamyslete se nad tím, jak konkrétně můžete uplatňovat tuto radu ve svém životě.
Kdyby se vás někdo zeptal, proč jste členem/členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, co byste odpověděli?

Související verše z písem: Daniel 2:31–45; Mosiáš 18:17–29; NaS 20:1–4; 65:1–6; 115:4–5