Duchovní dary uzdravování, jazyků, proroctví a rozlišování duchů

„Nikdo nemůže být služebníkem Ježíše Krista, ledaže má svědectví o Ježíšovi; a toto je duch proroctví.”

Ze života Josepha Smitha

V prvních měsících roku 1839 nalezli Svatí nakrátko útočiště v Quincy ve státě Illinois a poté se začali stěhovat do osady Commerce, která ležela asi 80 kilometrů na sever. Prorok začal po svém úniku z vězení ve státě Missouri nakupovat pozemky v Commerce a v jeho okolí, aby zajistil místo shromažďování pro tisíce členů, kteří utekli z Missouri a nyní potřebovali místo, kde by si mohli znovu vybudovat domov. Do července 1839 stovky Svatých tábořily ve stanech a v krytých vozech na východní straně řeky Mississippi v Commerce, a další našli útočiště v opuštěných vojenských kasárnách na druhé straně řeky v Montrose ve státě Iowa. Na tomto místě, které bylo jejich novým domovem, Svatí začali mýtit a vysušovat bažinatou půdu poblíž řeky. Mnoho členů Církve následkem poštípání od komárů vážně onemocnělo malárií i jinými nemocemi. Někteří Svatí zemřeli a další byli na pokraji smrti. Joseph a Emma Smithovi vzali do péče do svého roubeného domu tolik lidí, že se Prorok vzdal své postele a spal venku ve stanu.

22. července, uprostřed období, kdy byli mnozí postiženi nemocemi, byli Svatí svědky toho, co starší Wilford Woodruff nazval „dnem Boží moci“.¹ Onoho dne ráno Prorok vstal, vzýval Pána v modlitbě a naplněn Duchem Páně začal žehnat nemocným ve svém domě, venku kolem domu i dole u řeky. V Montrose, na druhé straně řeky, navštívil dům Brighama Younga a dal mu uzdravující požehnání. Pak, doprovázen Sidneym Rigdonem, Brighamem Youngem a dalšími členy Dvanácti, pokračoval ve své misi naplněné milosrdenstvím mezi ostatními Svatými ve státě Iowa. Starší Woodruff zaznamenal jeden z nejpozoruhodnějších případů uzdravení, k nimž onoho dne došlo:

„Přešli jsme náměstí a vstoupili jsme do domu bratra [Eliáše] Fordhama. Bratr Fordham již hodinu umíral a každou minutu jsme očekávali, že to bude jeho minuta poslední. Pociťoval jsem moc Boží, která spočívala na jeho Prorokovi. Když jsme vstoupili do domu, bratr Joseph přistoupil k bratru Fordhamovi a vzal ho za pravou ruku… Viděl, že bratr Fordham má skelné oči a že nemluví a je v bezvědomí.

Poté, co ho [Prorok] uchopil za ruku, podíval se umírajícímu muži do tváře a řekl: ,Bratře Fordhame, což mne nepoznáváš?‘ Zprvu nic neodpověděl; ale my všichni jsme byli svědky působení Ducha Božího, který na něm spočíval.

[Joseph] znovu řekl: ,Eliáši, což mne nepoznáváš?‘ Bratr Fordham slabým hlasem zašeptal: ,Ano!‘ Prorok poté pravil: ,Nemáš snad víru, že můžeš být uzdraven?‘

Odpověď, která byla trochu zřetelnější než předtím, zněla: ,Obávám se, že je už příliš pozdě. Kdybys přišel dříve, myslím, že bych mohl být uzdraven.‘ Vypadal jako člověk, který se probouzí ze spánku. Byl to spánek smrti. Joseph pak řekl: ,Nevěříš snad, že Ježíš je Kristus?‘ ,Věřím, bratře Josephe,’ zněla odpověď’.

Poté Prorok Boží hlasitě promluvil, jakoby se vznešeností Božstva: ,Eliáši, přikazuji ti ve jménu Ježíše z Nazarétu, abys vstal a byl uzdraven!‘

Prorokova slova nebyla jako slova člověka, ale jako hlas Boží. Připadalo mi, jako kdyby se dům otřásl v základech. Eliáš Fordham vyskočil z postele jako někdo, kdo byl vzkříšen z mrtvých. Do tváře se mu vrátila zdravá barva a byl plný života. Chodidla měl zabalená v obkladu [z kukuřičné mouky]. Obklady odkopl a jejich obsah se rozsypal, a poté požádal o oblečení a oblékl se. Požádal o misku chleba a mléka a pojedl; pak si nasadil klobouk a vyšel s námi na ulici, abychom navštívili ostatní, kteří byli nemocní.“²

V době, kdy toho bylo zoufale zapotřebí, Svatí zažili vylití daru uzdravování z rukou Proroka.

Učení Josepha Smitha

Nemocní mohou být uzdraveni skrze víru a použití moci kněžství, podle vůle Páně.

„Jaké je znamení uzdravování nemocných? Vkládání rukou je oním znamením neboli způsobem označeným Jakubem a obyčejem dávných Svatých, jak to nařídil Pán, a my nemůžeme toto požehnání získat žádnou jinou cestou než způsobem, který označil Pán. [Viz Jakub 5:14–15].”³

Když byli v červenci 1839 Svatí v Commerce ve státě Illinois teprve krátce a rozmohly se mezi nimi nemoci, Joseph Smith zaznamenal: „Mezi bratřími i mezi místními obyvateli se začaly rozmáhat nemoci, a tak jsem většinu tohoto týdne i toho následujícího strávil tím, že jsem navštěvoval nemocné a žehnal jsem jim; někteří měli dostatek víry a byli uzdraveni; jiní neměli …

Neděle, 28. – Konalo se shromáždění jako obvykle… Promluvil jsem a nabádal jsem členy Církve, aby každý jednotlivě dal svůj dům do pořádku, aby vyčistil vnitřek nádoby, a abychom se sešli příští sabat a přijímali svátost, abychom skrze svou poslušnost těchto obřadů mohli mít schopnost zvítězit s Bohem nad ničitelem, a aby nemocní mohli být uzdraveni. Celý onen týden jsem strávil hlavně mezi nemocnými, kteří, povšechně vzato, získávají sílu a znovu nabývají zdraví.“⁴

„Mnozí spravedliví padnou za oběť nemoci, moru, atd. pro slabost těla, a přesto budou spaseni v království Božím. A tak je nesvatou zásadou říci, že ti a ti se dopustili přestupků, protože padli za oběť nemoci nebo úmrtí, neboť veškeré tělo je podrobeno smrti; a Spasitel řekl: ,Nesuďte, abyste nebyli souzeni.‘ [Viz Matouš 7:1.]”⁵

Účelem daru jazyků je učit druhé evangeliu.

Prorok promluvil na konferenci starších, která se konala v roce 1834: „Joseph Smith pak podal vysvětlení týkající se daru jazyků, že tento dar byl zvláště zřízen pro kázání evangelia jiným národům a jazykům, avšak nebyl dán pro řízení Církve.“⁶

„Pokud jde o dar jazyků, můžeme říci jedině to, že na tomto místě jsme ho obdrželi podobně jako lidé z dávných dob: přáli bychom si však, abyste byli opatrní, abyste v tomto nebyli oklamáni… Nebudete-li opatrní, Satan vás bude ohledně daru jazyků nepochybně znepokojovat; nestačí ho sledovat jen trochu, ani se nestačí modlit jen trochu. Kéž vám Pán dá moudrost ve všech věcech.“⁷

„[Na shromáždění konaném 26. prosince 1841] jsem četl 13. kapitolu První epištoly Korintským, také část 14. kapitoly, a poznamenal jsem, že dar jazyků je v Církvi nezbytný;… dar jazyků mocí Ducha Svatého v Církvi je ku prospěchu služebníků Božích, aby mohli kázat nevěřícím, jako v den letnic.“⁸

„Jazyky byly dány za účelem kázání mezi těmi, jejichž jazyku nerozumíme; jako v den letnic atd., a není nutné, aby Církev byla nějak zvlášť učena právě o jazycích, neboť kdokoli má Ducha Svatého, může promlouvat o věcech Božích ve svém jazyce, stejně jako může promlouvat v jiném; neboť víra nepřichází skrze znamení, ale skrze slyšení slova Božího.“⁹

„Nebuďte tak zvědaví ohledně jazyků, nemluvte jazyky, ledaže by byl přítomen překladatel; hlavním účelem jazyků je mluvit k cizincům, a pokud lidé velmi dychtí po tom, aby projevili svou inteligenci, nechť k těmto lidem mluví jejich vlastním jazykem. Všechny dary Boží jsou užitečné na svém místě, ale když se použijí k tomu, co Bůh nemá v úmyslu, stávají se újmou, léčkou a prokletím namísto požehnáním.“¹⁰

„Měli jsme také bratry a sestry, kteří měli falešný dar jazyků; mumlali a mluvili nepřirozeným hlasem, a tělo měli zkroucené… ; kdežto na Duchu Božím není nic nepřirozeného.“¹¹

„Nemluvte darem jazyků, aniž byste mu rozuměli, nebo bez překladu. Ďábel může mluvit jazyky; protivník přijde se svými skutky; může pokoušet všechny druhy lidí; může mluvit anglicky nebo holandsky Nechť nikdo nemluví jazyky, ledaže by překládal, vyjma se souhlasem toho, kdo je ustanoven předsedat; on je pak může rozlišit nebo překládat, nebo to může dělat někdo jiný.“¹²

„Pokud chcete něco zjevit, nechť to je ve vašem vlastním jazyce; neoddávejte se příliš používání daru jazyků, jinak ďábel zneužije ty, kteří jsou nevinní a neopatrní. Můžete mluvit jazyky pro svou vlastní útěchu, ale toto stanovuji jako pravidlo, že jestliže někdo něčemu učí skrze dar jazyků, nemá to být přijímáno jako nauka.“¹³

Ačkoli pouze jeden mluví jako prorok Církve, duch proroctví umožňuje všem, aby svědčili o Ježíši Kristu.

„Nikdo není služebníkem Ježíše Krista, aniž by byl prorokem. Nikdo nemůže být služebníkem Ježíše Krista, ledaže má svědectví o Ježíšovi; a toto je duch proroctví. [Viz Zjevení 19:10].“¹⁴

„Jan Zjevovatel praví, že svědectví o Ježíšovi je duch proroctví. [Viz Zjevení 19:10]. Pokud má někdo svědectví o Ježíšovi, nemá snad ducha proroctví? A pokud má ducha proroctví, ptám se, není snad prorokem? Pokud je prorokem, nebude snad přijímat zjevení? A kdokoli, kdo pro sebe nepřijímá zjevení, musí být zatracen, neboť svědectví o Ježíšovi je duch proroctví. Neboť Kristus praví: proste a obdržíte; a pokud se stane, že něco obdrží, ptám se, nebude to snad zjevení? A pokud někdo nemá svědectví o Ježíšovi nebo o duchu Božím, není jeho, totiž Kristův. A pokud není jeho, musí být zatracen.“¹⁵

Náštěvník města Nauvoo zaznamenal, že Joseph Smith během rozhovoru učil tomuto: „Prorok Joseph [řekl, že]… aby člověk mohl být služebníkem Ježíšovým, musí o Ježíšovi svědčit; a aby člověk mohl o Ježíšovi svědčit, musí mít ducha proroctví; neboť, podle Jana, svědectví o Ježíšovi je duch proroctví.

Pokud člověk prohlašuje, že je služebníkem Ježíšovým, a nemá ducha proroctví, musí být svědkem falešným, neboť nevlastní onen dar, který ho opravňuje k tomuto úřadu; a rozdíl mezi [Josephem Smithem] a duchovenstvem tohoto pokolení je v tom, že on prohlašuje, že vlastní onoho ducha proroctví, který ho opravňuje k tomu, aby svědčil o Ježíšovi a o evangeliu spasení; a duchovenstvo tohoto ducha popírá, ano, ducha proroctví, který jako jediný by je mohl učinit pravými svědky neboli potvrzovateli Pána Ježíše, a přesto tvrdí, že jsou pravými služebníky spasení.“¹⁶

„Víra přichází skrze slyšení slova Božího, skrze svědectví služebníků Božích; toto svědectví vždy doprovází Duch proroctví a zjevení.“¹⁷

Dar rozlisování duchů umožňuje věrným rozpoznat rozdíl mezi vlivem dobrých a zlých duchů.

V počátcích znovuzfiízené Církve členové Církve i členové jiných náboženských skupin někdy jednali pod vlivem zlých nebo falešných duchu, a přitom se domnívali, že jednají pod vlivem Ducha Svatého. Prorok Joseph Smith učil: „Kvůli nedávným případům, ke kterým mezi námi došlo, na mně spočívá nevyhnutelná povinnost říci něco ve vztahu k duchům, kterými jsou lidé podněcováni.

Ze spisů apoštolů [v Novém zákoně] je zřejmé, že v jejich době existovalo mnoho falešných duchů, kteří ,vyšli na svět‘, a že bylo zapotřebí inteligence, kterou mohl poskytnout jedině Bůh, k odhalení falešných duchů a k prokázání toho, jací duchové byli od Boha. [Viz 1. Janova 4:1–4.] Svět je všeobecně vzato nesmírně neznalý ohledně této věci, a proč by tomu mělo být jinak? – ,neboť nikdo nezná věcí Božích, jedině skrze Ducha Božího.‘ [Viz 1. Korintským 2:11.] …

“Zdá se, že vždy, v každé době, se nedostávalo poznání týkajícího se tohoto tématu. V každé době, a téměř mezi všemi lidmi, se projevují duchové všech možných druhů… Všichni mají své duchy, všichni mají nadpřirozenou moc a všichni tvrdí, že jejich duchové jsou od Boha. Kdo rozluští tuto záhadu? ,Zkušujte duchů‘, říká Jan [1. Janova 4:1], ale kdo to má dělat? Učenci, ti, kteří jsou výmluvní, filozofové, mudrci, duchovní – ti všichni jsou neznalí… Kdo může vynést na denní světlo skrytá tajemství falešných duchů, kteří se tak často projevují mezi Svatými posledních dnů, a odhalit je? Odpovídáme, že nikdo toto nemůže udělat bez kněžství, a aniž by znal zákony, jimiž jsou tito duchové řízeni; neboť tak, jako ,nikdo nezná věcí Božích, jedině skrze Ducha Božího‘, tak nikdo nezná ducha ďáblova a jeho moc a vliv, jedině tím, že vlastní inteligenci, která je vyšší než lidská, a tím, že jsou mu prostřednictvím kněžství odhalena tajemná působení jeho záměrů …

Člověk musí umět rozlišovat duchy, než může vynést na denní světlo toto pekelné působení a odhalit ho světu ve vší jeho duši zničující, ďábelské a hrůzné podstatě; neboť nic nemůže ublížit dětem lidským více než to, když jsou pod vlivem falešného ducha, zatímco se domnívají, že mají Ducha Božího. Tisíce již pocítily vliv jeho strašlivé moci a zhoubných účinků …

Jak jsme již zmínili, ona velká potíž spočívá v neznalosti povahy duchů, zákonů, jimiž jsou řízeni, a znamení, podle nichž je možné je poznat; je-li pro poznání věcí Božích zapotřebí Ducha Božího, a ducha ďáblova lze odhalit jedině jeho prostřednictvím, pak z toho přirozeně vyplývá, že pokud některý člověk nebo lidé nemají sdělení nebo zjevení od Boha, které by jim odhalilo působení daného ducha, musí navěky zůstat neznalí těchto zásad; neboť tvrdím, že když jeden člověk nemůže rozumět těmto věcem, jedině skrze Ducha Božího, pak ani deset tisíc lidí tomu nemůže rozumět; a stejně tak je to z dosahu moudrosti učenců, jazyka těch, kteří jsou výmluvní, schopnosti mocných. A nakonec musíme dojít k tomuto závěru, ať si myslíme o zjevení cokoli, že bez něho nemůžeme nic poznat ani pochopit o Bohu nebo o ďáblu; a jakkoli neochotný může být svět v tom, aby tuto zásadu uznal, je z rozmanitých vyznání a názorů ohledně této záležitosti patrné, že ohledně této zásady nechápou nic, a je stejně tak jasné, že bez božského sdělení musejí zůstat v nevědomosti …

Člověk musí umět rozlišovat duchy, jak bylo řečeno výše, aby pochopil tyto věci, a jak má tento dar obdržet, pokud žádné dary Ducha neexistují? A jak může tyto dary obdržet bez zjevení? ,Kristus vystoupil do nebe a dal lidem dary; a dal některé apoštoly, a některé proroky, a některé evangelisty, a některé pastýře a učitele.‘ [Viz Efezským 4:8, 11.] A jak byli apoštolové, proroci, pastýři, učitelé a evangelisté vybírání? Skrze proroctví (zjevení) a skrze vkládání rukou - skrze božské sdělení a božsky určený obřad – prostřednictvím kněžství zorganizovaného podle řádu Božího, skrze božské pověření. Apoštolové v dávných dobách drželi klíče tohoto kněžství – tajemství království Božího, a následně byli schopni odemknout a rozuzlit vše, co se týká vedení Církve, blaha společnosti, budoucího osudu lidí a činnosti, moci a vlivu duchů; neboť je mohli podle libosti ovládat, přikazovat jim ve jménu Ježíšově, aby odešli, a odhalovat jejich zlomyslné a nevyzpytatelné působení, když se snažili skrývat se v Církvi pod pláštíkem náboženství a působit proti zájmům Církve a šíření pravdy …

Náš Spasitel, apoštolové, a dokonce i členové Církve byli obdarováni tímto darem, neboť Pavel praví: Jednomu je dán dar jazyků, jinému vykládání jazyků, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů.‘ [Viz 1. Korintským 12:10.] Všechny tyto dary vycházely od téhož Ducha Božího, a byly to dary Boží… Žádný člověk ani skupina lidí bez řádně ustanovených autorit, kněžství a rozlišování duchů nemohou odlišit pravdivé duchy od těch falešných.“¹⁸

„Na zem vycházejí lživí duchové. Nastanou veliké projevy duchů, falešných i pravdivých… Ne každý duch nebo vidění nebo zpěv je od Boha… Dar rozlišování duchů bude dán předsedajícímu staršímu. Modlete se za něj, aby tento dar mohl mít.“¹⁹

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Projděte si to, co se popisuje na stranách 377–378. Jak může tento zážitek pomoci nositelům Melchisedechova kněžství připravit se na žehnání nemocným? Jak nám to může pomoci, když potřebujeme kněžské požehnání? Proč bylo podle vás důležité, aby bratr Fordham v oné chvíli vyjádřil svou víru v Ježíše Krista?
Projděte si, čemu Prorok Joseph učil na straně 379. Jaké zážitky vám pomohly porozumět moci kněžství při uzdravování nemocných? Jakými zásadami se máme řídit, když se dělíme o zážitky týkající se uzdravování nemocných? Proč někteří lidé nejsou uzraveni, i když mají víru a obdrží kněžské požehnání?
Joseph Smith řekl, že dar jazyků „byl zvláště zřízen pro kázání evangelia jiným národům a jazykům“. (Viz strany 379–381.) Jak tento dar pomáhá při šíření evangelia po celém světě? Jak jste vy nebo někdo, koho znáte, obdrželi dar jazyků pro kázání evangelia?
Projděte si, čemu Prorok učil ohledně ducha proroctví (strany 381–382). Co pro vás znamená, když víte, že každý člen Církve může mít ducha proroctví?
Projděte si, čemu Prorok učil ohledně daru rozlišování duchů (strany 382–384). Co je to dar rozlišování duchů? Jak se můžeme vyvarovat toho, abychom byli oklamáni zlovolnými vlivy? Jak nám náš současný prorok a ostatní vedoucí Církve pomáhají rozpoznávat zlovolné vlivy?

Související verše z písem: 1. Korintským 12:1–31; 14:1–6, 22–28; Jakub 5:14–15; Moroni 10:8–17; NaS 46:1–33; 50:1–36, 40–44; 52:14–19