Pravá láska – čistá láska Kristova

„Láska je jednou z hlavních vlastností Božství, a ti, již usilují o to, aby byli syny Božími, by ji měli projevovat

Ze života Josepha Smitha

Pán ve zjevení daném v roce 1841 prostřednictvím Josepha Smitha určil kůl v Nauvoo ve státě Illinois „úhelným kamenem Sionu, který bude vyleštěn s vytříbeností, která je ku podobenství paláce“. (NaS 124:2.) Pod Prorokovým vedením se Nauvoo stalo kvetoucím střediskem obchodu, vzdělání a umění. Mnozí pracovali na farmách a ti, kteří měli pozemek o rozloze necelé poloviny hektaru ve městě, pěstovali ovoce a zeleninu v zahradách u domu. Ve městě vznikaly pily, cihelny, tiskárny, mlýny a pekárny, a také dílny pro tesaře, hrnčíře, klempíře, klenotníky, kováře a truhláře. Svatí mohli v Nauvoo navštěvovat divadlo, plesy a koncerty. Školy v obci navštěvovaly stovky studentů, a plánovalo se založení university.

Nauvoo se rychle rozrůstalo, a několik cihelen vyrábělo červené cihly, díky nimž měly budovy charakteristický vzhled. Jednou takovou budovou byl i Prorokův červený cihlový obchod. Obchod byl postaven proto, aby sloužil jako kancelář pro Proroka a První předsednictvo, a také jako místo podnikání, které Prorokovi pomáhalo zaopatřovat rodinu. Událost, která se stala v tomto obchodě, dokládá dobročinnou povahu Proroka, díky níž ho lidé měli tak rádi.

James Leach byl Angličan, který do Nauvoo dorazil se svou sestrou Agnes, která byla obrácena do Církve, a s jejím manželem Henrym Nightingalem. Poté, co James a Henry neúspěšně hledali práci, rozhodli se požádat o pomoc Proroka. James vzpomínal:

„Našli… jsme [Proroka] v obchůdku, jak nějaké paní prodává zboží. Bylo to poprvé, kdy jsem měl možnost mu být nablízku a dobře si ho prohlédnout. Měl jsem pocit, že má vznešeného ducha. Byl jiný než kdokoli, koho jsem dosud potkal; a v srdci jsem si řekl, že je vskutku Prorokem Boha nejvyššího.

Nebyl jsem členem Církve, a proto jsem chtěl, aby ho o práci požádal Henry, ale on to neudělal, a tak jsem to musel udělat já. Řekl jsem: ,Pane Smithe, budete-li tak laskav, nemáte nějakou práci, kterou byste mohl dát nám oběma, abychom mohli získat nějaké prostředky?‘ Podíval se na nás s úsměvem a velmi laskavě řekl: ,Nuže, chlapci, co umíte?‘ Řekli jsme mu, jaké bylo naše zaměstnání, než jsme opustili svou rodnou zemi.

On řekl: ,Dokážete vykopat příkop?‘ Odvětili jsme, že se budeme snažit, jak nejlépe dovedeme. ,Dobře, chlapci,‘ řekl a vzal měřicí pásmo: ,Pojďte se mnou.‘

Vzal nás několik metrů od obchodu, podal mi kroužek pásma, abych ho podržel, a pak celé měřicí pásmo natáhl a označil nám čáru, podél které jsme měli kopat. ,A teď, chlapci,‘ řekl, ,dokážete podél této čáry vykopat příkop tři stopy široký a dva a půl stopy hluboký?‘

Řekli jsme, že se budeme snažit, jak nejlépe dovedeme, a on odešel. Pustili jsme se do práce, a když jsme ji dokončili, šel jsem za ním a řekl mu, že je to hotovo. Přišel se na to podívat a řekl: ,Chlapci, kdybych to dělal sám, nedokázal bych to udělat lépe. Teď pojďte se mnou.‘

Zavedl nás do zadní části obchodu a řekl nám, abychom si vybrali tu nejlepší šunku nebo kus vepřového. Jelikož jsem poněkud ostýchavý, řekl jsem, že bychom raději, aby nám něco dal sám. A tak každému z nás vybral dva největší a nejlepší kusy masa a pytel mouky a zeptal se nás, zda to stačí. Řekli jsme mu, že jsme ochotni za to udělat další práci, ale on řekl: ,Pokud jste spokojeni, chlapci, jsem také spokojen.‘

Pěkně jsme mu poděkovali a cestou domů jsme se radovali z laskavého srdce Proroka našeho Boha.“

James Leach byl pokřtěn tentýž rok a zaznamenal, že „měl často příležitost vidět [Prorokovu] vznešenou tvář, jak je ozářena Duchem a mocí Boží“.¹

Učení Josepha Smitha

Člověk naplněný láskou Boží dychtí žehnat druhým.

„Láska je jednou z hlavních vlastností Božství, a ti, již usilují o to, aby byli syny Božími, by ji měli projevovat. Člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase.“²

Lucy Meserve Smithová zaznamenala: „[Joseph Smith] řekl: ,Bratří a sestry, mějte rádi jeden druhého; mějte rádi jeden druhého a buďte milosrdní ke svým nepřátelům.‘ Opakoval tato slova velmi důrazně a s hlasitým amen.“³

V červenci 1839 Prorok promluvil ke skupině vedoucích Církve: „Poté jsem k nim promluvil a předal jim mnohá ponaučení… dotýkaje se mnohých témat, která jsou důležitá a hodnotná pro ty, kteří si přejí kráčet před Pánem v pokoře, a zvláště jsem je učil, aby dbali na pravou lásku, moudrost a pocit sounáležitosti, a měli lásku jeden k druhému ve všech věcech a za všech okolností.“⁴

Máme zvláštní povinnost mít rádi ty, kteří jsou v nouzi, a pečovat o ně.

„Existuje povinnost, kterou by měl každý Svatý ochotně prokazovat svým bratřím – vždy je mít rád a vždy jim pomáhat. Abychom byli před Bohem ospravedlněni, musíme mít rádi jeden druhého: musíme překonávat zlo; musíme navštěvovat ty, kteří jsou bez otce, a vdovy v jejich strastech, a musíme se uchovávat neposkvrněnými od světa; neboť tyto ctnosti plynou z velkého pramene čistého náboženství. [Viz Jakub 1:27.]”⁵

„[Člen Církve] má sytit hladové, odívat nahé, pečovat o vdovy, osušovat slzy sirotků, utěšovat ztrápené, ať již jsou z této církve, nebo z nějaké jiné, nebo vůbec z žádné, ať již je najde kdekoli.“⁶

„Bohatí nemohou být spaseni bez dobročinnosti, aniž by sytili chudé podle toho, kdy a jak to Bůh požaduje.“⁷

„Považte stav ztrápených a snažte se ulevit jejich utrpení; nechť váš chléb nasytí hladové a váš oděv zakryje nahé; nechť vaše štědrost vysuší slzy sirotků a utěší sklíčené vdovy; nechť vaše modlitby a přítomnost a laskavost uleví bolesti zarmoucených a nechť vaše štědrost přispěje na jejich potřeby; čiňte dobro všem lidem, zvláště členům rodiny víry, abyste mohli být bezúhonnými a nevinnými, syny Božími bez pokárání. Dodržujte přikázání Boží – všechna, která dal, dává nebo dá, a svatozář slávy bude osvěcovat vaši stezku; chudí povstanou a budou vás velebit; všichni dobří lidé vás budou ctít a budou si vás vážit; a vaše stezka bude stezkou spravedlných, která září jasněji a jasněji až k dokonalému dni. [Viz Přísloví 4:18.]”⁸

„Duch Svatý… se bude vždy vylévat na vaši hlavu, když budete žít podle oněch zásad spravedlivosti, které jsou v souladu s myslí Boží, a když budete mít patřičnou lásku jeden k druhému, a budete všemožně dbát na to, abyste pamatovali na ty, kteří jsou pro dobro vaše v zajetí, a mají těžkosti a velké strasti. A jsou-li mezi vámi takoví, kteří se snaží o vlastní vzestup a usilují o vlastní bohatství, zatímco jejich bratří sténají v chudobě a podstupují bolestivé zkoušky a pokušení, nemohou mít užitek z přímluv Svatého Ducha, který se za nás přimlouvá dnem i nocí lkáním nevyslovitelným [viz Římanům 8:26].

Měli bychom vždy velmi dbát na to, aby toto povýšené smýšlení nikdy nemělo místo v našem srdci; ale měli bychom se chovat blahosklonně k lidem nízkého postavení, a s veškerou shovívavostí snášet slabosti slabých.“⁹

Pravá láska je shovívavá, milosrdná a laskavá.

Eliza R. Snowová zaznamenala proslov, který pronesl Prorok: „Poté začal číst 13. kapitolu [1. epištoly Korintským] –,Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící‘; a řekl: Neomezujte se ve svém vnímání ctnosti svého bližního, ale vyvarujte se farizejství a omezujte se v odhadech svých vlastních ctností, a nemyslete si, že jste spravedlivější než druzí; chcete-li činit to, co činil Ježíš, musíte rozšířit svou duši vůči druhým a nést své spolubližní do lůna Abrahamova. Řekl, že vůči Církvi i vůči svým nepřátelům projevoval shovívavost, snášenlivost a trpělivost; a my musíme vzájemně snášet své poklesky, podobně jako shovívavý rodič snáší slabosti svých dětí.

… Zatímco budete růst v nevinnosti a ctnosti, zatímco budete růst v dobrotivosti, nechť se vaše srdce rozprostře, nechť se otevře vůči ostatním; musíte být shovívaví a snášet chyby a omyly lidí. Jak drahocenné jsou duše lidské! …

… Nebuďte žádostiví nádherného oděvu a prchavé okázalosti hříšníků, neboť jsou v nešťastné situaci; ale do té míry, do jaké to dokážete, k nim buďte milosrdní, neboť nebudou-li činit pokání a neobrátí-li se k Bohu, Bůh je zakrátko zničí.“¹⁰

„Moudří lidé by měli mít dost poznání na to, aby nad druhými vítězili laskavostí. ,Odpověd měkká odvracuje hněv,‘ praví moudrý muž [Přísloví 15:1]; a Svatým posledních dnů bude velmi ke cti, když budou projevovat lásku Boží tím, že se budou nyní laskavě chovat k těm, kteří možná nevědomky jednají nesprávně; neboť vpravdě pravil Ježíš: Modlete se za nepřátele své [viz Matouš 5:44].“¹¹

„Nedlím na vašich chybách, a vy nebudete dlít na těch mých. Pravá láska přikrývá množství hříchů [viz 1. Petrova 4:8], a já jsem často přikryl všechny chyby mezi vámi; ale nejlepší je nemít chyby žádné. Měli bychom rozvíjet mírného, tichého a pokojného ducha.“¹²

Eliza R. Snowová zaznamenala další proslov, který Prorok pronesl: „Projeví-li mi lidé sebenepatrnější laskavost a lásku, ó, jak mocně to působí na mou mysl, zatímco opačné chování má sklon vzbudit veškeré trpké pocity a sklíčit lidskou mysl.

Když vidíme, jak se vytrácejí láskyplné pocity a jak ve světě chybí pravá láska, je to jeden z důkazů, že lidé nejsou obeznámeni se zásadami božskosti. Moc a sláva božskosti spočívá ve velkorysé zásadě – rozprostírat plášť pravé lásky. Bůh nepohlíží na hřích se shovívavostí, avšak když lidé zhřeší, musí se na ně brát ohled… Čím více se přibližujeme k našemu nebeskému Otci, tím více máme sklon pohlížet se soucitem na hynoucí duše; přejeme si je vzít na svá bedra a odhodit jejich hříchy za sebe…

… Jak často se moudří muži a ženy snažili diktovat bratru Josephovi, co má dělat, slovy: ,Kdybych já byl bratrem Josephem, udělal bych to či ono‘; ale kdyby byli v situaci bratra Josepha, zjistili by, že muže ani ženy nelze nutit do království Božího, ale musí se s nimi jednat se shovívavostí, a nakonec je spasíme. To, jak lze udržet všechny Svaté pohromadě a zajistit, aby se dílo valilo kupředu, je čekat s veškerou shovívavostí, dokud Bůh nepřivede tyto jedince ke spravedlnosti. Nemá zde být žádné oprávnění k páchání hříchu, ale milosrdenství má jít ruku v ruce s pokáráním.“¹³

Pravou lásku vyjadřujeme prostými skutky naplněnými službou a laskavostí.

„Jsem vaším služebníkem, a jen skrze Ducha Svatého pro vás mohu konat dobro… Nevystupujeme před vámi jako nikdo jiný než jen jako vaši pokorní služebníci, ochotní věnovat vše ve službě vám a být touto službou pohlceni.“¹⁴

Edwin Holden zaznamenal: „V roce 1838 Joseph a několik mladých mužů hráli venku různé hry, včetně pálkované. Postupně se začali nudit. Když to Joseph viděl, svolal je a řekl: ,Pojďme postavit srub.‘ A tak se Joseph a ti mladí muži pustili do práce a postavili pro jednu ovdovělou ženu srub. Takový byl Joseph – vždy pomáhal, kdekoli mohl.“¹⁵

Lucy Mack Smithová, matka Proroka Josepha Smitha, řekla o době, kdy se Svatí začali usazovat v Commerce ve státě Illinois, které se později přejmenovalo na Nauvoo: „Čas pokročil a bratří, kteří se zde usadili, začali pociťovat následky svých těžkostí, což společně s nezdravým prostředím způsobilo, že dostali zimnici a žlučníkovou horečku v takovém rozsahu, že v některých případech nebyl v celé rodině nikdo, kdo by byl schopen dát druhému napít studené vody či dokonce pomoci sám sobě. Většina členů Hyrumovy rodiny byla nemocná. Má nejmladší dcera Lucy byla také velmi nemocná, a kromě několika málo místních obyvatel vlastně nikdo nebyl zdráv.

Joseph a Emma nechali nemocné přinést k nim domů a pečovali o ně. A nechali je k sobě přinášet, jakmile onemocněli, dokud jejich dům, sestávající ze čtyř pokojů, nebyl tak přeplněný, že museli na dvorku rozbít stan, aby v něm ubytovali tu část rodiny, která dosud dokázala stát na vlastních nohou. Joseph a Emma věnovali během tohoto strastiplného období veškerý svůj čas a pozornost péči o nemocné.“¹⁶

John L. Smith, Prorokův bratranec, zaznamenal níže uvedenou událost, která se přihodila během téhož období: „Navštívili nás Prorok Joseph a bratranec Hyrum, jeho bratr. Kromě matky jsme všichni onemocněli horečkou a zimnicí a otec většinu času blouznil. Když Joseph spatřil naši nuznou situaci, zul si boty a obul je otci, neboť byl bos, a odjel domů bez bot. Pak poslal pro otce a vzal ho k sobě domů a zachránil mu život, a dodával nám mnoho útěchy, takže jsme se uzdravili.“¹⁷

Elizabeth Ann Whitneyová vzpomínala: „Brzy z jara roku 1840 jsme odešli do Commerce, jak se nadále nazývala hořejší část města Nauvoo. Pronajali jsme si dům patřící Hiramu Kimballovi… Tam jsme všichni onemocněli zimnicí a horečkou a byli jsme stěží schopni jen lézt po zemi a starat se jeden o druhého. Za těchto tíživých okolností se mi narodilo deváté dítě. Když nás Joseph navštívil a viděl, jak se naše situace změnila, naléhal na nás, abychom ihned šli a ubytovali se u něho. Měli jsme dojem, že ovzduší, voda i strádání, které jsme snášeli, by již o moc déle nebylo k vydržení; tudíž jsme využili této nabídky a odešli jsme bydlet do malé chaty na pozemku Proroka Josepha; zanedlouho se nám zdraví vrátilo a děti začaly být takové, jako obvykle. Manžel byl zaměstnán v obchodě, který Joseph postavil, a obstarával zboží, které lidé zrovna potřebovali.

Jednou, když jsem vyšla z domu na dvorek, probleskla mi hlavou jako elektrická rána vzpomínka na proroctví, které mi Joseph Smith dal, když bydlel u nás v Kirtlandu; bylo to toto: že díky tomu, co jsme udělali pro něho tím, že jsme otevřeli dveře jemu i jeho rodině, když se ocitl bez domova, právě tak nás v budoucnu přijme i on k sobě domů.“¹⁸

Mosiah L. Hancock zaznamenal níže uvedený zážitek, který se přihodil v Nauvoo v době jeho mládí: „Letos v létě [1841] jsem poprvé hrál pálkovanou s Prorokem. Střídavě jsme odpalovali míč a utíkali jsme za ním, a když zápas skončil, Prorok řekl: ,Bratří, zapřáhněte koně,‘ což jsme udělali a všichni jsme vyrazili do lesa. Já jsem řídil náš povoz s jedním koněm a stál jsem na přední kolébce podvozku a bratr Joseph a otec jeli na zadních vzpěrách povozu. Skupina čítala 39 povozů, a sbírali jsme dříví, dokud jsme neměli povozy naložené. Když jsme povozy naložili, bratr Joseph se nabídl, že si dá s kýmkoli zápas v přetahování s klackem – a nad každým soupeřem postupně zvítězil – nad kýmkoli, kdo s ním chtěl zápasit.

Poté Prorok poslal povozy na různá místa, k lidem, kteří potřebovali pomoc; a řekl jim, aby Svatým, kteří to potřebují, dříví naštípali. Každý s radostí udělal to, co Prorok řekl, a i když jsme byli nemocní, a všude kolem nás číhala smrt, lidé se usmívali a snažili se každého rozveselit.“¹⁹

5. ledna 1842 Prorok napsal níže uvedený dopis Edwardu Hunterovi, který později sloužil jako předsedající biskup: „Náš sortiment [v červeném cihlovém obchodě] je poměrně dobrý – velmi dobrý, uvážíme-li, jak různí lidé v různých chvílích různě nakupují, a za okolností, které do určité míry omezují jejich výběr; ale raduji se z toho, že jsme byli schopni to zvládat tak dobře, jak to zvládáme, neboť srdce mnohých chudých bratří a sester se zaraduje díky pohodlí, které je jim nyní k dispozici.

Obchod je až přeplněný, a já jsem stál celý den za pultem a vydával jsem zboží tak nepřetržitě, jako žádný jiný prodavač, kterého jsi kdy viděl, abych vyhověl těm, kteří se museli obejít bez obvyklého vánočního a novoročního oběda kvůli nedostatku cukru, sirupu, rozinek, atd., atd.; a abych také potěšil sám sebe, neboť velmi rád o Svaté pečuji, a jsem pro všechny služebníkem doufaje, že budu moci být v příhodný čas Páně oslaven.“²⁰

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii-xii].

Pročtěte si příběhy zaznamenané na stranách 419–421 a 425–428 a zamyslete se nad svými pocity vůči Proroku Josephu Smithovi. Co se o něm z těchto příběhů dozvídáte? Jak podle vás jeho jednání ovlivňovalo lidi kolem něho? Jak vás v životě ovlivnila laskavost druhých?
Projděte si první tři odstavce na straně 422. Proč podle vás člověk naplněný láskou Boží dychtí žehnat celému lidstvu? Jak mohou projevy lásky a laskavosti žehnat všem lidem?
Jaké jsou, například, naše zodpovědnosti při péči o potřebné? (Některé příklady najdete na stranách 422–423.) Jak se tyto zodpovědnosti týkají časných potřeb těchto lidí? Jak se týkají potřeb duchovních? Jaké znáte příklady těch, kteří pečují o potřebné?
Přečtěte si poslední odstavec na straně 423. Co můžeme dělat, abychom si více vážili ctností ostatních lidí? Proč bychom se, podle vašeho názoru, měli vyvarovat „farizejství a [omezovat] se v odhadech svých vlastních ctností“?
Prorok Joseph vyjádřil obavy týkající se toho, jak „se vytrácejí láskyplné pocity… ve světě“. (Strana 424.) Řekl, že máme naopak „rozšířit svou duši vůči druhým“, a také řekl: „Nechť se vaše srdce rozprostře, nechť se otevře vůči ostatním.“ (Strany 423–424.) Co podle vás znamená rozšířit své srdce a duši vůči ostatním?
Přečtěte si pátý odstavec na straně 424. Jak můžeme uplatňovat toto učení, když jednáme se členy své rodiny?

Související verše z písem: 1. Korintským 13:1–13; Mosiáš 4:14–16, 26–27; Ether 12:33–34; Moroni 7:45–48; NaS 121:45–46