kapitola 16: Zjeveni a žijící prorok

kapitola 16

Zjeveni a žijící prorok

„Velikým pravidlem nebes [je] to, že na zemi nebude nikdy učiněno nic, aniž by dané tajemství bylo zjeveno jeho služebníkům – prorokům.“

Ze života Josepha Smitha

V Kirtlandu ve státě Ohio Prorok Joseph Smith obdržel mnoho zjeveni. Diky tomu bylo toto období nesmírně důležité pro stanoveni nauky a způsobu vedeni Církve. Když Prorok přijímal tato zjeveni, byl často v přítomnosti dalších vedoucích Církve, přičemž někdo zaznamenával jeho slova, která přijímal od Pána. Zjeveni k němu často přicházela jako odpověď na modlitbu. Parley P. Pratt, který se později stal členem Dvanácti, byl přítomen tomu, když Prorok obdržel zjeveni, které je nyní zaznamenáno v Nauce a smlouvách 50. Starší Pratt vzpomínal:

„Poté, co jsme se spojili v modlitbě v jeho překladatelské místnosti, diktoval v naši přítomnosti následující zjeveni. Každá věta byla vyslovována pomalu a velmi zřetelně a s pomlkou mezi jednotlivými větami dostatečně dlouhou na to, aby to mohl zapsat obyčejný pisatel běžnou rychlosti… Nikdy nedošlo k žádnému zaváháni, překontrolováni nebo opětnému přečteni kvůli tomu, aby na sebe myšlenky plynule navazovaly.“¹

Ačkoli některá zjeveni byla pro osobni potřebu ručně přepisována, členové Církve je všeobecně neměli k dispozici. Joseph Smith věděl, že tato zjeveni od Boha jsou natolik důležitá, že musejí být pečlivě ochraňována a dána k dispozici celému světu. V listopadu roku 1831, na zvláštní konferenci konané v Hiramu ve státě Ohio, se Prorok a další vedoucí Církve rozhodli publikovat výběr ze zjevení, která Prorok do té doby obdržel. Poté, co se takto rozhodli, Prorok obdržel božské sděleni, které Pán nazval takto: „Předmluva má ke knize přikázání mých.“ (NaS 1:6.) Toto zjevení, které nyní tvoří 1. oddíl Nauky a smluv, bylo známkou toho, že Pán schválil publikování těchto zjevení, a vysvětlovalo se v něm, proč Pán tato zjevení dal. „Zkoumejte tato přikázání,“ prohlásil Pán, „neboť jsou pravdivá a věrná a proroctví a zaslíbení, která jsou v nich, budou všechna splněna.“ (NaS 1:37.) Poté, co bylo toto zjevení přečteno Prorokovi během druhého dne konání konference, Prorok „povstal a vyjádřil své pocity a vděčnost“ za tento projev Pánova schválení.²

Po této konferenci Prorok řekl: „Svůj čas jsem téměř dva týdny pilně věnoval pročítání přikázání a účasti na konferenci; neboť od prvního do dvanáctého listopadu jsme měli čtyři zvláštní konference. Během té poslední… účastníci konference odhlasovali, že tato zjevení mají cenu… bohatství celého světa.“ Na konferenci bylo také prohlášeno, že tato zjevení jsou „základem Církve v těchto posledních dnech a přínosem pro celý svět ukazujíce, že klíče tajemství království našeho Spasitele jsou opět svěřeny člověku; a že bohatství věčnosti [jsou] v dosahu těch, kteří jsou ochotni žít podle každého slova, jež vychází z úst Božích.“³

Ručně opsaná zjevení byla předána Williamu W. Phelpsovi ve státě Missouri, aby byla vydána jako Kniha přikázání. Bratr Phelps, kterému Pán přikázal, aby se vydal do Missouri a stal se tiskařem pro Církev (viz NaS 57:11), zanedlouho začal připravovat sazbu pro tuto knihu. 20. července 1833 však tiskařský lis i většinu již vytištěných archů zničila lůza. Některé nesvázané archy členové Církve zachránili a nechali svázat, ale kniha jako taková nebyla nikdy oficiálně vytištěna. V roce 1835 byla zjevení určená pro Knihu přikázání společně s mnoha dalšími zjeveními publikována v Kirtlandu jako Nauka a smlouvy. Tato kniha, společně s dalšími zjeveními přidanými po roce 1835, je svědkem toho, že Bůh i dnes promlouvá skrze svého žijícího proroka – presidenta Církve – aby žehnal a vedl svou Církev.

Učení Josepha Smitha

Bůh vždy vedl svůj lid a svou Církev skrze zjevení.

Články víry 1:9: „Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího.“⁴

„Věci Boží a nebeské nemůžeme pochopit jinak než skrze zjevení. Můžeme duchovně mudrovat a vyjadřovat své názory po celou věčnost; to však nemá žádnou pravomoc.“⁵

„Nauka o zjevení dalece přesahuje nauku o tom, že žádné zjevení není; neboť jediná pravda zjevená z nebe je cennější než veškeré existující světské názory.“⁶

„Spasení nemůže přijít bez zjevení; když někdo slouží bez něj, je to marné… Nikdo nemůže být služebníkem Ježíše Krista, ledaže má svědectví o Ježíšovi; a toto je duch proroctví. [Viz Zjevení 19:10.] Kdykoli je vykonáváno spasení, děje se tak skrze svědectví. Lidé v současné době svědčí o nebi a o pekle, a ani jedno z toho neviděli; a já pravím, že nikdo toto nemůže znát bez zjevení.“⁷

„Ježíš ve svém učení praví: ,Na téť skále vzdělám Církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.‘ [Matouš 16:18.] Co je to za skálu? Zjevení.“⁸

„Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla založena na základě přímého zjevení, tak jako byla vždy, v souladu s písmy (Amos 3:7 a Skutkové 1:2), pravá Církev Boží zakládána; a skrze vůli a požehnání Boží jsem až dosud nástrojem v Jeho rukou, abych nesl kupředu věc Sionu.“⁹

Prorok promluvil na konferenci Církve v dubnu 1834: „President Joseph Smith ml. přečetl druhou kapitolu Joelova proroctví, pomodlil se, a takto promluvil k účastníkům konference: … ,Jsme v jiné situaci než jakýkoli jiný lid, který kdy existoval na této zemi; z toho důvodu tato dřívější zjevení nemohou odpovídat naším okolnostem; byla dána jiným lidem, kteří zde byli před námi; avšak v posledních dnech má Bůh povolat ostatek, v němž bude vysvobození, v Jeruzalémě právě tak jako v Sionu. [Viz Joel 2:32.] Kdyby Bůh nedal žádná další zjevení, kde bychom našli Sion a tento ostatek? … ‘

President poté vylíčil, jak získal a přeložil Knihu Mormonovu, jak bylo zjeveno kněžství Aronovo, jak byla v roce 1830 zorganisována Církev, jak bylo zjeveno vysoké kněžství a jak byl na Církev vylit dar Ducha Svatého a řekl: ,Odejměte Knihu Mormonovu a zjevení, a kde je naše náboženství? Nemáme žádné.‘ “¹⁰

President Církve je pověřen, aby pro Církev získával zjevení od Boha; jednotliví lidé mohou získávat zjevení týkající se jejich vlastních zodpovědností.

„Ježíš… ustanovil v církvi nejprve apoštoly a zadruhé proroky, pro dílo služebnosti, zdokonalování svatých, atd.; … velikým pravidlem nebes [je] to, že na zemi nebude nikdy učiněno nic, aniž by dané tajemství bylo zjeveno jeho služebníkům – prorokům, v souladu s Amosem 3:7.“¹¹

V září 1830 se Joseph a Emma Smithovi přestěhovali z Harmony ve státě Pensylvánie do Fayette ve státě New York. Když dorazili do Fayette, zjistili, že někteří Svatí byli oklamáni falešnými zjeveními: „K našemu velikému zármutku… jsme záhy zjistili, že Satan čekal v záloze, aby klamal, a hledal, koho by mohl zničit. Bratr Hiram Page vlastnil jistý kámen, pomocí něhož obdržel jistá ,zjevení‘ týkající se vybudování Sionu, řádu Církve, atd., která byla všechna zcela v rozporu s řádem Božího domu, jak je stanoven v Novém zákoně a také v našich nedávných zjeveních. Vzhledem k tomu, že konferenční shromáždění bylo stanoveno na 26. září, považoval jsem za moudré nedělat nic jiného, než pohovořit na toto téma s bratřími, dokud konferenční shromáždění nezačne. Avšak po zjištění, že mnozí, zvláště rodina Whitmerova a Oliver Cowdery, věřili do velké míry tomu, co uváděl tento kámen, považovali jsme za nejlepší řešení tázat se ohledně tak důležité záležitosti Pána; a než se konference sešla, obdrželi jsme následující zjevení:

Zjevení dané Oliveru Cowderymu ve Fayette ve státě New York v září 1830.

,… Viz, vpravdě, vpravdě, pravím tobě, nikdo nebude určen přijímati přikázání a zjevení v této církvi kromě služebníka mého Josepha Smitha ml., neboť on je dostává stejně jako Mojžíš. A ty budeš poslušný ve věcech, které mu dám…

A nebudeš přikazovati tomu, kdo je hlavou tvou a hlavou církve; neboť jsem mu dal klíče tajemství a zjevení, které jsou zapečetěny, dokud jim neurčím jiného na jeho místo…

A opět, vezmeš bratra svého, Hirama Page, mezi něho a sebe samotného a řekneš mu, že ony věci, které napsal z onoho kamene, nejsou ode mne a že ho oklamává Satan; neboť, viz, tyto věci nebyly ustanoveny pro něho ani nebude nic ustanoveno pro nikoho z této církve proti církevním smlouvám.

Neboť všechny věci musejí býti činěny v pořádku a se všeobecným souhlasem v církvi, skrze modlitbu víry.‘ [NaS 28:2–3, 6–7, 11–13.] …

Nakonec se účastníci konference shromáždili. Diskutovalo se ohledně již zmíněného kamenu a po nemalém šetření bratr Page a rovněž i všichni členové Církve, kteří byli přítomni, se k našemu společnému uspokojení a radosti dotyčného kamene a všeho ostatního s tím spojeného zřekli.“¹²

„Presidenti neboli [První] předsednictvo bdí nad Církví; a zjevení mysli a vůle Boží Církvi přicházejí skrze toto Předsednictvo. Toto je řád nebes, a moc a výsada [Melchisedechova] kněžství. Je rovněž výsadou kteréhokoli úředníka v této Církvi získat zjevení do té míry, do jaké se to týká jeho konkrétního povolání a zodpovědnosti v Církvi.“¹³

„Nepovažujeme se zavázáni přijímat žádné zjevení od žádného muže či ženy, aniž by byl právoplatně ustanoven a vysvěcen k oné pravomoci a aniž by ji dostatečně prokázal.

… Je v rozporu se způsobem, jímž pracuje Bůh, aby nějaký člen Církve, nebo někdo jiný, obdržel pokyny pro ty, již mají vyšší pravomoc než on sám; poznáte tudíž, že je nesprávné jim věnovat pozornost; má-li však někdo vidění nebo navštívení od nebeského posla, musí to být pro jeho vlastní prospěch a poučení; neboť základní zásady, způsob vedení a nauka Církve spočívají v klíčích království.“¹⁴

President Církve nám oznamuje slovo Boží pro naši dobu a pro naše pokolení.

Heber C. Kimball, když sloužil jako rádce presidenta Brighama Younga, zaznamenal: „Bratr Joseph Smith řekl mnohokrát bratru Brighamovi a mně i jiným, že je pro nás zástupcem Božím, aby nás učil a vedl, a aby káral ty, kteří se něčím provinili.“¹⁵

Wilford Woodruff, čtvrtý president Církve, zaznamenal: „Zmíním se o jistém shromáždění, kterého jsem se zúčastnil ve městě Kirtlandu ve svém mládí. Během onoho shromáždění se mluvilo… o žijících zjevovatelích a o psaném slově Božím… Jistý vedoucí v Církvi se postavil a promluvil na toto téma a řekl: ,Máte zde před sebou slovo Boží v Bibli, v Knize Mormonově a v Nauce a smlouvách; máte psané slovo Boží, a vy, kteří sdělujete zjevení, máte sdělovat zjevení podle těchto knih, neboť to, co je psáno v oněch knihách, je slovo Boží. Máme se omezit na ně.‘

Když skončil, bratr Joseph se obrátil na bratra Brighama Younga a řekl: ,Bratře Brighame, rád bych, abyste se postavil a řekl nám svůj názor ohledně žijících zjevovatelů a psaného slova Božího.‘ Bratr Brigham se postavil a vzal Bibli a položil ji; pak vzal Knihu Mormonovu a položil ji; a pak vzal Knihu nauky a smluv a položil ji před sebe a řekl: ,Zde je psané slovo Boží určené nám, týkající se díla Božího od počátku světa téměř až do naší doby. A nyní,‘ pravil, ,když je porovnám s [žijícími] zjevovateli, tyto knihy jsou pro mě ničím; ony knihy nesdělují slovo Boží přímo k nám v nynější době, jako je sdělují slova Proroka nebo muže, který má svaté kněžství v naší době a v našem pokolení. Raději bych měl žijící zjevovatele než veškeré psané záznamy v těchto knihách.‘ Tímto způsobem on promlouval. Když skončil, bratr Joseph řekl shromážděným lidem: ,Bratr Brigham vám řekl slovo Páně, a řekl vám pravdu.‘ “¹⁶

Brigham Young, druhý president Církve, vzpomínal: „Před mnoha lety Prorok Joseph poznamenal, že kdyby lidé přijali zjevení, která měl ve svém vlastnictví, a kdyby podle nich moudře jednali, tak, jak by to Pán vyžadoval, mohli by bývali být ve svých schopnostech konat a chápat o mnoho let napřed, než jakými v oné době byli.“¹⁷

Podporu presidentu Církve a dalším vedoucím Církve vyjadřujeme tím, že se za ně modlíme a že dbáme jejich rad.

Joseph Smith zaznamenal následující událost, která se stala při zasvěcení chrámu Kirtland 27. března 1836: „Poté jsem krátce promluvil a vyzval jsem oněch několik kvor a všechny shromážděné Svaté, aby uznali [První] předsednictvo jako proroky a vidoucí a aby je podporovali svými modlitbami. Všichni se zavázali, že tak budou činit, tím, že povstali.

Poté jsem vyzval kvora a shromážděné Svaté, aby uznali Dvanáct apoštolů, kteří byli přítomni, jako proroky, vidoucí, zjevovatele a zvláštní svědky pro všechny národy světa, kteří drží klíče království, aby ho mezi nimi odemykali nebo způsobovali, aby tak bylo učiněno, a aby je podporovali svými modlitbami, s čímž souhlasili tím, že povstali.

Dále jsem vyzval kvora a shromážděné Svaté, aby uznali presidenty Sedmdesáti… a aby je podporovali svými modlitbami, což učinili tím, že povstali…

Hlasování bylo v každém případě jednomyslné, a já jsem všem prorokoval, že nakolik budou podporovat tyto muže v jejich různých postaveních,… Pán jim bude žehnat; ano, ve jménu Kristově, požehnání nebes budou jejich.“¹⁸

„Podobně jako ti, kteří podpírali ruce Mojžíšovi [viz Exodus 17:8–13], tak i my podpírejme ruce těch, kteří jsou pověřeni řídit záležitosti Království, aby byli posíleni a aby byli schopni uskutečňovat své veliké úmysly a aby byli nástrojem ve vykonávání tohoto velikého díla posledních dnů.“¹⁹

„Pokud lidé dělají něco jen proto, že jim je řečeno, aby to dělali, a přesto během toho po celou dobu reptají, nemá to vůbec žádný užitek; stejně tak by to nemuseli dělat vůbec. Jsou ti, kteří se nazývají Svatými, kteří mají až příliš velké sklony k reptání a k nacházení chyb, když je jim dána jakákoli rada, která je v rozporu s jejich míněním, dokonce i tehdy, kdy sami o radu žádají; natož když jim je dána rada, o kterou nežádali a která není v souladu s jejich náhledem na věc; avšak bratří, od většiny z vás očekáváme něco lepšího; věříme, že si čas od času přejete radu a že ji s radostí přijmete, kdykoli ji obdržíte ze správného zdroje.“²⁰

Eliza R. Snowová zaznamenala: „[Joseph Smith] řekl, že ho Bůh pověřil a vyvolil jako nástroj, aby vedl Církev – proč ho nenechat, aby ji vedl po celou dobu svého pověření? Proč mu stát v cestě, když je pověřen, aby něco vykonal? Kdo zná úmysly Boží? Což nezjevuje věci jinak, než jak to očekáváme? [Prorok] poznamenal, že neustále něco překonává, ačkoli ho všechno sráží dolů, stojí mu v cestě a je proti němu; nehledě na všechen tento odpor z toho vždy na konci vychází dobře …

Pokáral ty, kteří mají sklon k nacházení chyb ve spravování záležitostí Církve, a řekl, že Bůh ho povolal, aby Církev vedl, a že ji povede správně; ti, kteří se to pokoušejí narušovat, budou zahanbeni, až jejich bláhovost vyjde najevo.“²¹

Ti, kteří zavrhují žijícího proroka, nebudou činit žádný pokrok a přivedou na sebe soudy Boží.

„Ačkoli, doslovně řečeno, veškeré poznání přichází od Boha, přesto, když je poznání zjeveno, ne všichni lidé v dané době věří tomu, že to zjevení je…

Noé byl dokonalým člověkem a jeho poznání neboli zjevení toho, co se má na zemi stát, mu dalo moc připravit se a zachránit sebe i rodinu před zničením potopou. Tomuto poznání neboli zjevení… obyvatelé země nevěřili. Věděli, že Adam byl prvním člověkem, učiněným podle obrazu Božího; že byl dobrým člověkem; že Enoch kráčel s Bohem třistašedesát pět let a byl přenesen do nebe, aniž by okusil smrti. Avšak nové zjevení snést nemohli: tomu starému věříme, protože naši otcové tomu věřili, pryč však se zjeveními novými. A potopa je smetla…

Tatáž zásada… se zjevně projevovala i mezi Židy, když Spasitel přišel v těle. [Chlubili] se starými zjeveními, zdobili hroby mrtvých, dávali desátky z máty a anýzu, dlouze se modlili, aby budili zdání zbožnosti, a cestovali po moři i po souši, aby získali nové stoupence, avšak přesto, když přišlo nové zjevení přímo z úst samotného velikého Já Jsem, to nemohli snést – bylo to příliš. Ukázalo zkaženosti onoho pokolení, i dalších předchozích, a zvolali – pryč s ním; ukřižuj ho! …

Tenýž průběh a tatáž slova se znovu opakovala, když se k tomuto pokolení dostala Kniha Mormonova. Staré zjevení, staří patriarchové, poutníci a apoštolové byli velebeni. V ně věříme, ale nová zjevení strpět nemůžeme.“²²

„Svět vždy zaměňoval falešné proroky za pravé, a ty, kteří byli posíláni od Boha, lidé považovali za proroky falešné, a proto pravé proroky zabíjeli, kamenovali, trestali a věznili, a ti se museli skrývat ,na pustinách a v doupatech a v jeskyních země‘ [viz Židům 11:38], a ačkoli to byli ti nejpočestnější lidé na zemi, vyháněli je ze svého společenství jako vagabundy, kdežto darebáky, vagabundy, pokrytce, podvodníky a ty nejhorší lidi ochraňovali, ctili a podporovali.“²³

„Nemám nejmenších pochyb o tom, že kdyby Kristus přišel na zem a kázal tak tvrdé věci, jako kázal Židům, toto pokolení by Ho zavrhlo kvůli tomu, že je tak tvrdý… Mnozí lidé řeknou: ,Nikdy tě neopustím, nýbrž budu vždy stát za tebou.‘ Ale v okamžiku, kdy je učíte některým tajemstvím království Božího, která jsou uchovávána na nebesích a která mají být zjevena dětem lidským, když jsou na ně připraveny, budou těmi prvními, kteří vás budou kamenovat a usmrtí vás. A tatáž zásada byla příčinou ukřižování Pána Ježíše Krista, a způsobí, že lidé budou zabíjet proroky v tomto pokolení.

Mnohé věci jsou pro děti lidské v posledních dnech [nevysvětlitelné]: například to, že Bůh bude křísit mrtvé; [zapomínají], že to, co bylo skryto od založení světa, má být zjeveno nemluvňatům v posledních dnech.

I mezi námi je velmi mnoho moudrých mužů a žen, kteří jsou příliš moudří na to, aby je někdo učil; musejí tudíž zahynout ve své nevědomosti, a při vzkříšení shledají svou chybu. Mnozí zavírají dveře do nebe slovy: Bůh toho může zjevit jen tolik, a tomu já budu věřit…

Vždy, když byl od Boha muž poslán s kněžstvím a začal kázat plnost evangelia, tak byl vyvržen svými přáteli, kteří jsou připraveni ho zabít, pokud by učil tomu, co považují za nesprávné; a podle této zásady byl ukřižován i Ježíš.“²⁴

„Běda, běda tomu člověku nebo skupině lidí, kteří pozvedají ruce proti Bohu a Jeho svědku v těchto posledních dnech: neboť oklamou téměř i samotné vyvolené!

… Když někdo obchází lidi, prorokuje a přikazuje jim, aby byli poslušni jeho učení, musí být buď pravým, nebo falešným prorokem. Falešní proroci vždy povstávají, aby se stavěli proti pravým prorokům, a budou prorokovat tak velmi blízko pravdě, že oklamou téměř i samotné vyvolené.“²⁵

„V důsledku zavržení evangelia Ježíše Krista a proroků, které Bůh vyslal, spočinuly v různých dobách soudy Boží na lidech, městech a národech, což byl i případ měst Sodomy a Gomory, která byla zničena kvůli zavržení proroků.“²⁶

William P. McIntire zaznamenal: „[Joseph Smith] prorokoval, že všichni ti, kteří berou na lehkou váhu zjevení, jež byla dána, a jeho i jeho slova, budou zakrátko plakat a bědovat… řka: Ó! Kéž bychom byli bývali dbali na slova Boží a zjevení, jež byla dána.“²⁷

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Pročtěte si strany 191–192 a všimněte si, jaký vztah měli první členové Církve ke zjevením získaným skrze Josepha Smitha. Jaký je váš vztah k Nauce a smlouvám?
Přečtěte si čtvrtý odstavec na straně 193. Co myslíte, proč „spasení nemůže přijít bez zjevení“?
Projděte si strany 194–195. Co myslíte, proč se lidé někdy nechají oklamat, jako tomu bylo v případě Hirama Page? Co můžeme dělat, abychom se nenechali oklamat falešnými proroky nebo falešnými naukami?
Přečtěte si poslední tři odstavce na straně 195. Jaký prospěch máme z toho, že pouze jeden člověk může přijímat zjevení pro celou Církev? O jaké zážitky, v nichž vás Pán vedl ve vašich konkrétních zodpovědnostech, se můžete podělit?
Na straně 196 si přečtěte, jak Joseph Smith a Brigham Young zareagovali, když jeden muž řekl, že se máme omezit pouze na zjevení zapsaná v písmech. Co by vám v životě chybělo, kdybyste se omezili pouze na standardní písma, aniž byste měli možnost slyšet slova žijícího proroka? Co můžeme dělat, abychom se řídili tím, co měl Brigham Young na mysli?
Co můžeme dělat, abychom podporovali presidenta Církve a další církevní vedoucí? (Některé příklady najdete na stranách 197–198.) Jaké rady nám dal president Církve na poslední generální konferenci? Jak jste byli požehnáni, když jste následovali proroka a další církevní vedoucí?
Jak například lidé zavrhují Boží proroky? (Některé příklady najdete na stranách 198–201.) Jaké důsledky mohou plynout z toho, když se rozhodneme nenásledovat rady těch, které Pán vybral, aby vedli Jeho Církev?

Související verše z písem: Přísloví 29:18; Jákob 4:8; 3. Nefi 28:34; Mormon 9:7–9; NaS 21:1–6