„Jak dobré a příjemné… je přebývat spolu v jednotě“

„Tahejme vytrvale, tahejme silně a tahejme všichni společně.“

Ze života Josepha Smitha

27. prosince 1832 Prorok Joseph Smith obdržel přikázání od Pána, že Svatí mají začít stavět chrám v Kirtlandu. (Viz NaS 88:119.) 1. června 1833 dal Pán Prorokovi další pokyny: „Nyní, zde je moudrost a úmysl Páně – nechť ten dům je postaven, ne po způsobu světa,… nechť je postaven způsobem, jaký ukáži třem z vás.“ (NaS 95:13–14.)

O několik dnů později Pán splnil svůj slib a dal Josephu Smithovi a jeho rádcům v Prvním předsednictvu pozoruhodné vidění, v němž viděli podrobný projekt chrámu. Frederick G. Williams, druhý rádce v Prvním předsednictvu, později řekl: „Joseph [Smith] obdržel slovo Páně, aby vzal své dva rádce, [Fredericka G.] Williamse a [Sidneyho] Rigdona, a aby předstoupili před Pána, a On jim ukáže plán neboli model domu, který má být postaven. Poklekli jsme a vzývali jsme Pána, a budova se objevila na dohled, přičemž já jsem byl prvním, kdo ji zpozoroval. Pak jsme si ji všichni společně prohlíželi. Poté, co jsme si dobře prohlédli zevnějšek, budova se jakoby snesla přímo na nás.“¹

Když Joseph Smith vysvětlil radě vysokých kněží tento vznešený plán, který byl zjeven Prvnímu předsednictvu, bratří se zaradovali a vydali se okamžitě vybrat stavební pozemek – místo v pšeničném poli, kde bratři Smithovi předešlého podzimu zaseli. Hyrum Smith ihned běžel pro kosu, aby začal kosit pole pro stavbu, přičemž zvolal: „Chystáme se stavět dům pro Pána, a já jsem rozhodnut být prvním, kdo se do práce pustí.“²

Toto nadšení se stalo sjednocující pohnutkou pro Svaté, kteří pracovali a přinášeli oběti, aby postavili první chrám v této dispensaci. Pod vedením Emmy Smithové šily ženy pro dělníky, kteří pracovali na stavbě chrámu, punčochy, kalhoty a kabáty. Také zhotovily pro chrám závěsy a koberce – práci na interiéru chrámu řídil Brigham Young. Bratr John Tanner prodal svou farmu o rozloze 890 hektarů, kterou měl ve státě New York, a dorazil do Kirtlandu právě včas, aby Prorokovi půjčil 2000 dolarů na zaplacení hypotéky na chrámový pozemek, který se věřitel chystal zabavit. Aby ochránili chrám před vyhrožující lůzou, střežili v noci chrám muži, kteří spali v tomtéž oblečení, v němž přes den na stavbě pracovali.

Prorok prohlásil: „Podnikaly se velké přípravy na otevření domu Páně; a třebaže Církev byla chudá, přesto nás naše jednota, soulad a pravá láska v hojnosti posilovaly, abychom konali přikázání Boží.“³

Heber C. Kimball, který se rok před zasvěcením chrámu stal členem Kvora Dvanácti, popsal toto veliké úsilí takto: „Celá církev se v tomto konání sjednotila, a každý přiložil ruku k dílu. Ti, kteří neměli spřežení, šli pracovat do kamenolomu a připravovali kameny na odvoz k domu.“⁴ Starší Kimball také vzpomínal: „Joseph řekl: ,Pojďte, bratří, pojďme do kamenolomu a pracujme pro Pána.‘ A Prorok sám šel ve své lněné pracovní košili a kalhotách a pracoval v kamenolomu jako my ostatní. Pak jsme každou sobotu přivedli všechna spřežení, aby odvezla kámen k chrámu, a tak jsme pokračovali, dokud tento dům nebyl dostavěn; a naše ženy neustále pletly, předly a šily a… dělaly všemožné práce.“⁵

Úsilí kirtlandských Svatých se vyznačovalo jednotou, přinášením obětí a oddaností – a díky tomu všemu se mohly v následujících letech uskutečnit Pánovy záměry. Toto byl jeden z mnoha případů, kdy Svatí táhli za jeden provaz a dbali nabádání Proroka Josepha Smitha: „Tahejme vytrvale, tahejme silně a tahejme všichni společně.“⁶

Učení Josepha Smitha

Když společně pracujeme v jednotě, můžeme lépe dosáhnout účelů Božích.

„[Máme] radost, že se setkáváme se Svatými na další generální konferenci [v říjnu 1840]… Svatí jsou jako vždy horlivě, neúnavně a činorodě zapojeni do tohoto velikého díla posledních dnů; a [to] nám přináší radost a útěchu, a velmi nás to povzbuzuje, zatímco zápasíme s těžkostmi, které nám nevyhnutelně leží v cestě.

Nechť bratří vždy projevují takového ducha a podporují nás, a my musíme jít, a my půjdeme, kupředu; dílo Páně se bude valit kupředu, chrám Páně bude postaven, starší Izraele budou povzbuzeni, Sion bude vybudován a stane se chválou, radostí a slávou celé země; a píseň chvály, slávy, cti a majestátu určená Tomu, který sedí na trůnu, a Beránku na věky věků, se bude rozléhat od pahorku k pahorku, od hory k hoře, od ostrova k ostrovu a od kontinentu ke kontinentu, a království tohoto světa se stanou královstvím našeho Boha a Jeho Krista. [Viz Zjevení 11:15.]

Jsme vskutku potěšeni tím, že se dozvídáme, že takový duch jednoty působí ve všech církevních kongregacích, doma i v zahraničí, na tomto kontinentě i na ostrovech mořských; neboť skrze tuto zásadu a skrze soustředěné úsilí budeme schopni uskutečnit záměry našeho Boha.“⁷

Stavba [chrámu Nauvoo] pokračuje velmi rychle; každý vyvíjí veliké úsilí, aby pomohl při jeho stavbě, a všemožné materiály jsou velmi dobře zajištěny, a očekáváme, že do podzimu bude stavba pod střechou… Během zimy se často stávalo, že v lomu lámalo kámen až sto rukou, přičemž zástupy dalších mezitím zajišťovaly dopravu a další práce…

A zatímco byly tyto zaměstnané zástupy takto zapojeny do různých prací vykonávajíce tak své každodenní dílo a pracujíce desetinu svého času, ostatní byli neméně horliví v přinášení svých desátků a obětí pro tentýž velký účel. Nikdy od položení základů této Církve jsme nebyli svědky větší ochoty podrobit se [požadavkům] Jehovy, vroucnějšího přání konat vůli Boží, vynakládání většího úsilí či přinášení větších obětí než od chvíle, kdy Pán pravil: ,Nechť je chrám postaven skrze desátek lidu mého.‘ [Viz NaS 97:10–11.] Zdálo se, jako kdyby duch podnikavosti, lidumilnosti a poslušnosti spočinul zároveň na starých i na mladých; a bratří i sestry, chlapci i dívky, a dokonce i cizinci, kteří nebyli v Církvi, se sjednotili s nevídanou štědrostí v konání tohoto velikého díla; v mnoha případech nebylo ani vdově možné zabránit v tom, aby ze svých skrovných prostředků nevěnovala své dva šarty.

Chtěli bychom v této době vyjádřit všem, starým i mladým, těm, kteří jsou v Církvi, i těm, kteří v ní nejsou, své upřímné díky za jejich nevídanou štědrost, laskavost, píli a poslušnost, kterou tak příhodně projevují v současné době. Nejde o to, že bychom z toho osobně či jednotlivě nějak těžili z hlediska peněz, ale když bratří, jako v tomto případě, projevují jednotu záměru a účelu a všichni přiloží ruku k dílu, naše starost, práce, námaha a úzkost se podstatně zmenší a naše jho je snazší a naše břímě je lehké. [Viz Matouš 11:30.]“⁸

„Dovolte mi nyní říci jednou provždy, jako žalmista zastara: ,Jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají.‘ Taková jednota je ,jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho a jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské‘; ,neboť tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky!‘ Jednota je moc. [Viz Žalm 133:1–3.]“⁹

Když se snažíme dodržovat Boží zákony a překonávat své sobecké pocity a předsudky, naše jednota se posiluje.

V prosinci 1840 Prorok napsal členům Kvora Dvanácti a dalším vedoucím kněžství, kteří sloužili na misii ve Velké Británii: „Mou mysl… velice uspokojuje, že mezi vámi panuje tak dobré porozumění, a že Svatí tak radostně dbají rady a [snaží se] vzájemně v této práci lásky, a v prosazování pravdy a spravedlivosti. Takto to má v Církvi Ježíše Krista být; jednota je síla. ,Jak potěšující, když bratří v jednomyslnosti přebývají!‘ [Viz Žalm 133:1.] Nechť Svatí Nejvyššího vždy rozvíjejí tuto zásadu, a ta nejvznešenější požehnání musejí plynout, nejen k nim osobně, ale k celé Církvi – řád království bude zachováván, jeho úředníci budou respektováni a jeho požadavky budou ochotně a radostně dodržovány…

Nechť Svatí pamatují na to, že na jejich osobním úsilí závisejí veliké věci, a že jsou povoláni, aby byli spolupracovníky s námi a se Svatým Duchem v uskutečňování velikého díla posledních dnů; a s přihlédnutím k rozsahu, požehnáním a slávám tohoto díla, nechť je každý sobecký pocit nejen pohřben, ale zcela vyhlazen; a nechť láska k Bohu a k člověku převládá a panuje vítězně v mysli každého člověka, aby se jeho srdce mohlo stát takovým, jako bylo srdce Enocha za stara, a aby chápal všechny věci, přítomné, minulé i budoucí, a neměl nedostatku v žádném daru, očekávaje příchod Pána Ježíše Krista. [Viz 1. Korintským 1:7.]

Dílo, do kterého jsme jednotně zapojeni, není vůbec obyčejné. Nepřátelé, proti kterým musíme bojovat, jsou lstiví a velmi zruční ve vychytralosti; přísluší nám, abychom byli bdělí a soustředili svou energii, a mezi námi mají převládat ty nejlepší pocity; a pak, s pomocí Všemohoucího, půjdeme od vítězství k vítězství a od výdobytku k výdobytku; naše zlé touhy budou podmaněny, naše předsudky odejdou; ve svém nitru nenalezneme místa pro nenávist; neřest skryje svou znetvořenou hlavu, a my se osvědčíme před zrakem nebes a budeme uznáni jako synové Boží.

Uvědomme si, že nemáme žít pro sebe, ale pro Boha; a když tak činíme, spočinou na nás veliká požehnání, v čase i na věčnosti.“¹⁰

„Rádi bychom řekli Svatým, kteří přicházejí sem [do Nauvoo], že jsme na tomto místě položili základy pro shromažďování Božího lidu a že [očekáváme], že když Svatí přijdou, podřídí se radě, kterou Bůh ustanovil… Snažíme se zde opásat bedra svá a vymýtit ze svého středu činitele nepravosti; a doufáme, že když naši bratří dorazí ze zahraničí, budou nám pomáhat valit toto dobré dílo kupředu a dosáhnout tohoto velikého záměru, aby ,Sion mohl být vybudován ve spravedlivosti; a aby všechny národy se shromáždily k jeho korouhvi‘; abychom jako Boží lid, pod Jeho vedením a v poslušnosti Jeho zákona, mohli růst ve spravedlivosti a v pravdě; abychom, až jeho záměry budou naplněny, mohli obdržet dědictví mezi těmi, kteří jsou posvěceni.“¹¹

„My všichni máme přátele, příbuzné, rodinu a známé; a zjišťujeme, že pouta přátelství… a bratrství nás nerozlučně spojují s tisíci těch, kteří nám jsou drazí; přijali jsme jednu společnou víru, totiž tu, ,kteráž [byla kdysi] dána svatým‘. [Judas 1:3.] Měli jsme tu výsadu, že jsme slyšeli věčné evangelium, které nám bylo dáno duchem proroctví, otevřením nebes, darem Ducha Svatého, službou andělů a mocí Boží… Spřízněné porozumění proudí celým tělem, totiž tělem Kristovým, což je, podle vyjádření Pavlova, jeho církev; a žádná část těla se nemůže zranit, aniž by ostatní části nepociťovaly bolest, neboť jak praví Pavel, když jedna část trpí, všechny části trpí s ní; a když se jedna část raduje, všechny ostatní jsou poctěny s ní. [Viz 1. Korintským 12:12–27.]“¹²

Největší časná a duchovní požehnání vždy plynou ze sjednoceného úsilí.

V lednu 1841 Prorok Joseph Smith a jeho rádci v Prvním předsednictvu předali tyto pokyny Svatým, kteří přicházeli do Nauvoo z různých koutů světa: „Pouze soustředěným jednáním a sjednoceným úsilím můžeme uskutečnit toto veliké dílo posledních dnů…, přičemž naše blaho, časné i duchovní, bude značně rozhojněno, a požehnání nebes k nám musejí plynout nepřetržitým proudem; o tom, dle našeho úsudku, nemůže být pochyb.

Ta největší časná a duchovní požehnání, jež vždy plynou ze spravedlivosti a ze společného úsilí, se nikdy nedostavila na základě úsilí nebo počinu jednotlivce. Toto hojně dosvědčuje historie všech minulých věků…

Přáli bychom si, aby Svatí pochopili, že když sem přijdou, nesmějí očekávat dokonalost, nebo že vše bude v souladu, v pokoji a v lásce; pokud si toto budou namlouvat, budou nepochybně zklamáni, protože jsou zde lidé nejen z různých států, ale také z různých národů, kteří, ačkoli pociťují velkou náklonnost k pravdě, mají své předsudky dané výchovou, a tudíž chvíli trvá, než je dokáží překonat. A jsou zde mnozí, kteří se nepozorovaně vkrádají a snaží se zasít neshody, spory a nepřátelství v našem středu, a tím na Svaté přivést zlo… Nechť jsou tudíž ti, kteří přicházejí na toto místo, rozhodnuti dodržovat přikázání Boží a nebýt odrazeni tím, co jsme uvedli, a pak se jim bude dobře dařit – bude jim předáváno nebeské poznání, a nakonec uzří okem v oko a budou se radovat z úplného dosažení oné slávy, která je vyhrazena pro spravedlivé.

Aby mohl být postaven chrám Páně, bude od Svatých vyžadováno veliké úsilí, aby tak mohli postavit dům, který Všemohoucí přijme a ve kterém se projeví Jeho moc a sláva. Nechť se tudíž ti, kteří mohou dobrovolně obětovat svůj čas, své talenty a svůj majetek pro rozkvět království, a pro lásku, kterou mají pro věc pravdy,… sjednotí s námi v tomto velikém díle posledních dnů a sdílejí soužení, aby mohli nakonec sdílet slávu a vítězství.“¹³

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Přemýšlejte o slovech Proroka Josepha Smitha: „Tahejme vytrvale, tahejme silně a tahejme všichni společně.“ (Strana 272.) Co se stane, když nějaké úsilí není dost vytrvalé nebo silné? Co se stane, když lidé tahají různými směry? Jak můžeme tato Prorokova slova uplatňovat ve své rodině? Jak je můžeme uplatňovat ve svém církevním povolání?
Přečtěte si druhý odstavec na straně 274. Proč se naše břímě stává lehčím, když pracujeme společně? (Některé příklady najdete na stranách 271–274.) Jaké zásady vám pomáhají pracovat s druhými ve větší jednotě?
Projděte si druhý odstavec na straně 275. Jaká jsou některá nebezpečí sobeckosti? Jak můžeme vyhladit ze svého nitra sobecké pocity? Jak se cítíte, když dovolíte, aby ve vašem srdci převládala „láska k Bohu a k člověku?
Přečtěte si poslední odstavec na straně 276. Co vám přinášejí „pouta přátelství“ a „[vztahy s těmi], kteří nám jsou drazí“ ve vašem sboru nebo odbočce? Proč sborům a odbočkám prospívá, když „spřízněné porozumění proudí celým tělem“?
Přečtěte si třetí odstavec na straně 277. Proč je podle vás nemoudré očekávat od členů v našich sborech a odbočkách dokonalost? Kdy jste byli svědky toho, že skupina nedokonalých lidí použila své různé talenty a schopnosti pro nějakou společnou věc? Jaké výsledky přineslo toto sjednocené úsilí?

Související verše z písem: Matouš 18:19–20; Jan 17:6–26; Mosiáš 18:21; 3. Nefi 11:29–30; NaS 38:24–27; Mojžíš 7:18