Vyvarujte se hořkých plodů odpadlictví

„Ve všech svých zkouškách, souženích a nemocech, ve všem svém utrpení, dokonce až k smrti, dbejte na to, abyste nezradili Boha,… dbejte na to, abyste neodpadli.“

Ze života Josepha Smitha

Během několika týdnů před dokončením chrámu Kirtland a po jeho dokončení na jaře 1836 Svatí prožili období souladu a bohatého vylití darů Ducha. Prorok Joseph Smith ale upozorňoval Svaté, že pokud nebudou i nadále žít spravedlivě, jejich radost a jednota nebude mít trvání. Daniel Tyler o tomto období napsal: „Všichni měli pocit, že částečně zakusili to, jaké to bude v nebi. Vlastně uběhlo několik týdnů, kdy jsme nebyli ďáblem pokoušeni; a přemýšleli jsme, zda již nezačalo milénium. Na [setkání bratří – nositelů kněžství] k nám promluvil Prorok Joseph. Mimo jiné řekl: ,Bratří, po určitou dobu Satan neměl moc vás pokoušet. Někteří z vás se domnívali, že již nebude žádné pokušení. Bude tomu ale naopak; a pokud se nebudete přibližovat Pánu, budete přemoženi a odpadnete.‘“¹

Později v onom roce se mezi některými Svatými v Kirtlandu začal šířit duch odpadlictví. Někteří členové začali být pyšní, chamtiví a nedodržovali přikázání. Jiní vinili vedoucí Církve z ekonomických problémů způsobených úpadkem kirtlandské finanční instituce založené členy Církve. K tomuto úpadku došlo v roce 1837 – v témže roce, kdy panika v bankovním sektoru zasáhla celé Spojené státy, což přispělo k ekonomickým potížím Svatých. V Kirtlandu od Církve odpadlo dvě stě nebo tři sta členů, a někteří z nich se připojili k těm, kteří se stavěli proti Církvi a Svaté sužovali, a dokonce jim fyzicky vyhrožovali. Někteří odpadlíci otevřeně hlásali, že Prorok je prorokem padlým, a snažili se na jeho místo dosadit jiné muže. Sestra Eliza R. Snowová vzpomínala: „Mnozí z těch, kteří byli dříve pokorní a věrní ve vykonávání všech povinností – a připraveni zhostit se každého úkolu v kněžství – začali být nadutí a začali se povyšovat v pýše srdce svého. Tím, jak Svatí přijímali lásku a ducha světa, Duch Páně se z jejich srdce vytrácel.“²

V květnu 1837 si Prorok ohledně situace Církve postěžoval: „Vypadalo to, jako by se všechny mocnosti země a pekla spojily zvláštním způsobem ve svém vlivu, aby najednou Církev svrhly… Vnější nepřítel i odpadlíci v našem středu se ve svých záměrech spojili… a mnozí se proti mne vzbouřili, jako kdybych byl výhradní příčinou oněch zel, proti nimž jsem nanejvýš usilovně bojoval.“³

Navzdory těmto obtížím zůstala většina vedoucích a členů Církve věrná. Brigham Young, který byl během onoho neklidného období členem Kvora Dvanácti apoštolů, vzpomínal na setkání, na němž někteří členové Církve diskutovali o tom, jak svrhnout Proroka Josepha: „Postavil jsem se a zřetelně a důrazně jsem jim řekl, že Joseph je Prorok, a že to vím, a že mu mohou spílat a pomlouvat ho, jak chtějí, [ale že] nemohou zničit ustanovení Prorokem Božím; mohou pouze zničit svou vlastní pravomoc, přetrhnout vlákno, které je váže k Prorokovi a k Bohu, a propadnout se do pekla. Mnozí byli mým rozhodným odporem vůči jejich krokům nanejvýš rozzuřeni…

Toto shromáždění se rozpadlo, aniž by se odpadlíci byli schopni sjednotit na nějakém rozhodném kroku odporu. Byla to krize, během níž se zdálo, že se země a peklo sdružilo, aby svrhlo Proroka a Církev Boží. Kolena mnohých silných mužů v Církvi se podlomila. Během obléhání silami temnoty jsem stál při Josephovi, a s veškerou moudrostí a mocí Boží, která na mě byla vložena, jsem všechnu svou energii věnoval tomu, abych podporoval tohoto služebníka Božího a sjednocoval kvora Církve.“⁴

Učení Josepha Smitha

Ztráta důvěry ve vedoucí Církve, jejich kritizování a zanedbávání povinností, které nám ukládá Bůh, vedou k odpadlictví.

„Dám vám jeden z Klíčů tajemství Království. Je to věčná zásada, která existuje u Boha od celé věčnosti: Ten, který povstává, aby odsuzoval druhé, který hledá chyby na Církvi a praví, že zbloudili, zatímco on sám je spravedlivý, pak vězte s jistotou, že tento člověk je na nejlepší cestě k odpadlictví; a nečiníli pokání, jakože Bůh žije, odpadne.“⁵

Heber C. Kimball, když sloužil jako rádce presidenta Brighama Younga, zaznamenal: „Dám vám klíč, který bratr Joseph Smith kdysi dal v Nauvoo. Řekl, že skutečný krok k odpadlictví začíná ztrátou důvěry ve vedoucí této církve a království, a že kdykoli tohoto ducha postřehnete, můžete vědět, že toho, který tohoto ducha má, to povede na cestu k odpadlictví.“⁶

Wilford Woodruff, když sloužil v Kvoru Dvanácti, řekl: „Bratr Joseph nám kdysi dal takovouto radu: ,V okamžiku, kdy dopustíte, abyste odložili stranou jakýkoli úkol, k jehož vykonání vás Bůh povolává, abyste tak uspokojili své vlastní tužby; jakmile dopustíte, abyste se stali nedbalými, pokládáte základ pro odpadlictví. Buďte opatrní; pochopte, že jste byli povoláni k určitému dílu, a když Bůh požaduje, abyste toto dílo vykonali, vykonejte ho.‘ Také řekl: ,Ve všech svých zkouškách, souženích a nemocech, ve všem svém utrpení, dokonce až k smrti, dbejte na to, abyste nezradili Boha, dbejte na to, abyste nezradili kněžství, dbejte na to, abyste neodpadli‘ “⁷

Wilford Woodruff také řekl: „Vzpomínám si, jak bratr Joseph Smith navštívil mne, bratra [Johna] Taylora, bratra Brighama Younga a několik dalších misionářů, když jsme se chystali vydat na misii do Anglie. Mnozí z nás byli nemocní a měli bolesti. A zároveň jsme chtěli jít. Prorok nám požehnal, a také našim manželkám a rodinám… Učil nás některým velmi důležitým zásadám, z nichž některé zde uvedu. Bratr Taylor, já, George A. Smith, John E. Page a další byli povoláni zaujmout místa oněch [apoštolů], kteří odpadli. Bratr Joseph nám vyložil důvod toho, proč se tito muži odvrátili od přikázání Božích. Přál si, abychom se naučili moudrosti tím, co jsme viděli očima a slyšeli ušima, a abychom byli schopni rozlišit duchy dalších lidí, aniž bychom byli nuceni to zjišťovat na základě nešťastných zkušeností.

Poté poznamenal, že kdokoli, jakýkoli starší v této Církvi a království, kdo se vydá na cestu, na níž ignoruje, nebo, jinými slovy, odmítá uposlechnout jakýkoli známý zákon nebo přikázání nebo úkol – kdykoli toto nějaký muž učiní a zanedbává jakýkoli úkol, který po něm Bůh požaduje, aby se účastnil shromáždění, sloužil na misii nebo aby uposlechl nějaké rady, pokládá tím základ, který ho vede k odpadlictví, a to je ten důvod, proč tito muži odpadli. Nakládali nesprávně s kněžstvím, které bylo zpečetěno na jejich hlavu. Nedbali na to, aby zvelebovali své povolání jako apoštolové, jako starší. Používali kněžství ve snaze povyšovat se a vykonávat nějaké jiné dílo mimo budování království Božího.“⁸

V roce 1840 jedna malá a organizovaná skupina clenu Církve i nadále zůstávala v Kirtlandu ve státě Ohio, ačkoli se většina Svatých již shromáždila do Nauvoo ve státě Illinois. V reakci na zprávy, že se jistý člen Církve v Kirtlandu snažil zničit důvěru Svatých v První předsednictvo a v další autority Církve, Prorok napsal vedoucímu Církve v Kirtlandu: „Aby byly záležitosti Království spravovány ve spravedlivosti, je zcela důležité, aby v srdci všech bratří přebýval nanejvýš dokonalý soulad, laskavé pocity, dobré porozumění a důvěra; a veškeré jejich jednání má charakterizovat pravá láska, láska jednoho k druhému. Vyskytují-li se jakékoli nelaskavé pocity, jakýkoli nedostatek důvěry, pak se brzy projeví pýcha, nadutost a závist; nevyhnutelně musí převládnout zmatek a autority Církve jsou pokládány za nic…

Pokud mne Svatí v Kirtlandu, když se společně shromáždí, považují za nehodného svých modliteb, a nedbají na to, aby mne podporovali u trůnu nebeské milosti, je to pro mne silný a přesvědčivý důkaz toho, že nemají Ducha Božího. Pokud jsou zjevení, která jsme obdrželi, pravdivá, kdo má vést tento lid? Pokud byly do mých rukou svěřeny klíče Království, kdo bude otevírat jeho tajemství?

Dokud moji bratří stojí při mně a povzbuzují mne, dokáži bojovat s předsudky světa a dokáži snášet opovržení a hrubé zacházení s radostí; když však moji bratří stojí opodál, když začínají umdlévat a snaží se brzdit můj pokrok a práci, pak se mi chce smutnit, ale nejsem o nic méně rozhodnutý pokračovat dál ve svém díle maje důvěru, že můj nebeský Otec, ačkoli moji pozemští přátelé mohou selhat, a dokonce se obrátit proti mně, mne přivede k vítězství.

Nicméně doufám, že i v Kirtlandu jsou takoví, kteří neobviňují člověka pro slovo [viz Izaiáš 29:21], ale jsou ochotni vykročit k obraně spravedlivosti a pravdy a zhostit se jakéhokoli úkolu, který je jim uložen; a kteří budou mít dost moudrosti, která je povede proti jakémukoli hnutí nebo vlivu, jehož cílem je vnést do tábora Izraele zmatek a nesoulad, a která jim umožní odlišit ducha pravdy od ducha omylu.

Potěšilo by mne, kdybych viděl Svaté v Kirtlandu vzkvétat, ale myslím, že ta chvíle ještě nepřišla; a ujišťuji vás, že nepřijde, dokud nebude zaveden jiný řád a dokud se neprojeví jiný duch. Až bude obnovena důvěra, až pýcha padne a až se každá ctižádostivá duše oblékne do pokory jako do svého roucha, a až sobeckost ustoupí před dobrotivostí a pravou láskou, a až bude možné vidět sjednocené odhodlání žít každým slovem, jež vychází z úst Božích, pak, a ne dříve, může zvítězit pokoj, řád a láska.

Právě v důsledku ctižádostivých mužů byl Kirtland opuštěn. Jak často vašemu pokornému služebníkovi záviděli jeho úřad lidé, kteří se snažili pozvednout se k moci na úkor něho, a když viděli, že to není možné, uchýlili se k odpornému hanobení a urážkám, i k jiným prostředkům s cílem ho svrhnout. Tito lidé byli vždy mezi prvními, kteří volali proti Předsednictvu a oznamovali jejich chyby a slabosti do čtyř větrů nebes.“⁹

Ti, kteří odpadají, ztrácejí Ducha Božího, porušují své smlouvy a často pronásledují členy Církve.

„Ač se to může na první pohled zdát zvláštní, přesto to není o nic méně pravdivé, že odpadlíci, poté, co se odvrátí od víry v Krista, pokud nečiní rychle pokání, navzdory veškerému prohlašovanému odhodlání žít bohulibě, dříve či později upadnou do léček onoho zlovolného a jsou ponecháni bez Ducha Božího, aby se jejich zlovolnost projevila před očima zástupů. Věrní byli nejvíce pronásledováni od odpadlíků. Jidáš byl pokárán a okamžitě zradil svého Pána a vydal Ho do rukou Jeho nepřátel, protože do něj vstoupil Satan.

Existuje vyšší inteligence, která je udílena těm, kteří jsou poslušni evangelia s celým úmyslem srdce, která, pokud proti ní člověk hřeší, způsobí, že odpadlík je ponechán bez všeho a zbaven Ducha Božího, a je vpravdě blízek prokletí, a jeho údělem je být spálen. Když ono světlo, které v nich kdysi bylo, je od nich odňato, stanou se tak zatemněnými, jako byli dříve osvíceni, a poté se není čemu divit, když veškerou svou mocí působí proti pravdě, a když, podobně jako Jidáš, usilují o zničení těch, kteří byli jejich největšími dobrodinci.

Jakého bližšího přítele na zemi či na nebi měl Jidáš než Spasitele? A jeho prvním cílem bylo Ho zničit. Kdo, mezi všemi těmi Svatými v těchto posledních dnech, se může považovat za tak dobrého, jako je náš Pán? Kdo je tak dokonalý? Kdo je tak čistý? Kdo je tak svatý jako On? Lze někoho takového nalézt? On nikdy nespáchal žádný přestupek ani neporušil žádné přikázání nebo zákon nebe – v Jeho ústech nebyla žádná lest, ani v Jeho srdci nebyl nalezen žádný klam. A přesto ten, který s Ním jídával, který často pil z téhož poháru, byl prvním, kdo proti Němu pozvedl svou patu. Kde je někdo podobný Kristu? Nikdo takový na zemi není. Proč by si tedy měli Jeho následovníci stěžovat, když jsou těmi, které kdysi nazývali bratry a které považovali za ty, již jim stáli nejblíže ve věčné smlouvě, pronásledováni?

Z jakého zdroje vyšla zásada, kterou se vždy řídili a řídí odpadlíci od pravé Církve a která spočívá v tom, že pronásledují druhé s dvojnásobnou pílí a snaží se s dvojnásobnou vytrvalostí zničit ty, o nichž kdysi tvrdili, že je mají rádi, s nimiž kdysi byli v důvěrném kontaktu a s nimiž kdysi uzavřeli smlouvu, že se budou veškerou mocí snažit ve spravedlivosti obdržet odpočinutí Boží? Naši bratří možná řeknou, že z téhož zdroje, který způsobil, že se Satan snaží svrhnout království Boží, protože on sám byl zlý, a Boží království je svaté.“¹⁰

„Vždy, v každém období církve, byli ti, kteří se stavěli na odpor zásadám ctnosti, kteří milovali bohatství tohoto současného světa, řídili se zásadami nespravedlivosti a byli nepřáteli pravdy… Ti, kteří se s námi stýkali a nejvíce vyznávali své přátelství, byli často našimi největšími protivníky a našimi nejzarytějsími nepřáteli; když se stali neoblíbenými, když se někdo dotkl jejich zájmů nebo důstojnosti nebo když byli přistiženi ve své nepravosti, byli vždy prvními, kdo pozvedl ruku pronásledování, kdo hanobil a tupil bratry a kdo usiloval o pád a zničení přátel.“¹¹

„,Mormonští‘ odpadlíci a odpůrci běhají po světě a šíří různé hanebné a pomlouvačné zprávy namířené proti nám a myslí si, že tím získají přátelství světa, protože vědí, že my ze světa nejsme a že nás svět nenávidí; a tak si z nich [z opadlíků] oni [svět] vyrobili nástroj; a skrze ně se nám snaží co nejvíce ubližovat, a poté je nenávidí ještě více, než jak nenávidí nás, protože zjišťují, že to jsou hanební zrádci a podlézavci.“¹²

Wilford Woodruff zaznamenal: „[19. února 1837] jsem se zúčastnil shromáždění v chrámu [Kirtland]. President Joseph Smith byl nepřítomen kvůli církevním záležitostem, ale ani ne z poloviny tak dlouho jako Mojžíš na hoře, když byl stranou od lidu [viz Exodus 32:1–8]; a přesto mnozí lidé v Kirtlandu, i když si nevyrobili tele pro uctívání, jako to učinili Izraelité, odvrátili své srdce od Pána a od jeho služebníka Josepha a pustili se do spekulací a poddali se falešným duchům, až byla jejich mysl zatemněna; a mnozí se postavili proti Josephu Smithovi, a někteří si přáli jmenovat Davida Whitmera, aby vedl Církev místo něj. Uprostřed tohoto mračna temných duchů se Joseph vrátil do Kirtlandu a dnes ráno se postavil na stupínek. Vypadal velmi sklíčeně; ale zanedlouho na něm spočíval Duch Boží a promlouval ke shromážděným lidem velmi prostými slovy asi tři hodiny, a své nepřátele umlčel.

Když povstal, řekl: ,Dosud jsem presidentem, prorokem, vidoucím, zjevovatelem a vedoucím Církve Ježíše Krista. Bůh, nikoli člověk, mne jmenoval a dosadil na toto místo, a žádný člověk ani skupina lidí nemají moc mne odstranit nebo jmenovat místo mě někoho jiného, a ti, kdo se o to snaží, pokud nebudou rychle činit pokání, si spálí prsty a půjdou do pekla.‘ Ostře pokáral lidi kvůli jejich hříchům, temnotě a nevíře; moc Boží na něm spočívala a vydala svědectví, že jeho slova jsou pravdivá.“¹³

Wilford Woodruff zaznamenal: „President Smith promluvil odpoledne [9. dubna 1837] a řekl ve jménu Páně, že soudy Boží spočinou na těch, kteří vyznávali, že jsou jeho přáteli, a přáteli lidstva, a při budování Kirtlandu, kůlu Sionu, ale z nichž se nakonec stali zrádci jeho i zájmů království Božího, a kteří dali moc do rukou našich nepřátel, proti nám; utiskovali chudé Svaté a přivodili jim trápení a porušili smlouvy, za což pocítí hněv Boží.“¹⁴

Daniel Tyler zaznamenal: „Brzy poté, co se Prorok vrátil z vězení ve státě Missouri do Commerce (posléze přejmenované na Nauvoo), jsme ho s bratrem Isaacem Behuninem u něj doma navštívili. Předmětem našeho rozhovoru byla jeho pronásledování. Zopakoval nám mnohá falešná, rozporuplná a protiřečící si tvrzení, která prohlašovali odpadlíci, vystrašení členové Církve i nečlenové. Také nám vyprávěl o tom, že většina vedoucích činitelů, kteří by ho bývali velmi rádi připravili o život, se po jeho zatčení přiklonila na jeho stranu, když se s ním seznámili. Břímě viny vložil na falešné bratry…

Když Prorok dovyprávěl o tom, jak s ním bylo zacházeno, bratr Behunin poznamenal: ,Kdybych opustil tuto Církev, neudělal bych to, co tito muži: odešel bych na nějaké odlehlé místo, kde o mormonismu nikdy neslyšeli, tam bych se usadil a nikdo by se nikdy nedozvěděl, že jsem o tom něco věděl.‘

Tento veliký Vidoucí ihned odpověděl: ,Bratře Behunine, vy nevíte, co byste udělal. Tito muži si kdysi bezpochyby mysleli totéž co vy. Než jste vstoupil do této Církve, stál jste na neutrální půdě. Když vám bylo kázáno evangelium, bylo vám předloženo dobro a zlo. Mohl jste se rozhodnout pro jedno z toho či pro nic. Dva protichůdní páni vás zvali, abyste jim sloužil. Když jste vstoupil do této Církve, dal jste se do služby Bohu. Když jste to učinil, opustil jste neutrální půdu, a nikdy se již na ni nemůžete vrátit. Pokud byste opustil Pána, kterému jste se rozhodl sloužit, stane se to na základě ponoukání onoho zlého, a vy budete následovat jeho příkazy a budete jeho služebníkem. ‘ “¹⁵

Pokud budeme následovat proroky a apoštoly a zjevení Církve, nebudeme svedeni na scestí.

Orson Hyde, člen Kvora Dvanácti, zaznamenal: „Prorok Joseph… řekl: ,Bratří, pamatujte na to, že většina tohoto lidu nikdy nesejde na scestí; a dokud se budete držet většiny, pak se jistě dostanete do celestiálního království.‘ “¹⁶

William G. Nelson zaznamenal: „Slyšel jsem Proroka mluvit na veřejnosti při mnoha příležitostech. Na jednom shromáždění jsem ho slyšel říkat: ,Dám vám klíč, který nikdy nezreziví – pokud zůstanete s většinou Dvanácti apoštolů a se členy Církve, nikdy nebudete svedeni na scestí.‘ A historie Církve dokládá, že je to pravda.“¹⁷

Ezra T. Clark vzpomínal: „Slyšel jsem Proroka Josepha říkat, že dá Svatým klíč, díky němuž nebudou nikdy svedeni ani oklamáni, a bylo to toto: Pán nedopustí, aby většina jeho lidu byla svedena nebo oklamána podvodníky, ani nedopustí, aby ti, kteří jsou členy této Církve, upadli do rukou nepřátel.“¹⁸

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Projděte si to, co se popisuje na stranách 313–315. Proč se, podle vašeho názoru, mohou lidé za tak krátkou dobu změnit od spravedlivosti k odpadlictví? Jaké vlivy způsobují, že lidé odpadají v dnešní době? Co můžeme dělat, abychom se před těmito vlivy chránili?
Jakému nebezpečí se vystavujeme, když ztrácíme důvěru ve vedoucí Církve a kritizujeme je? (Některé příklady najdete na stranách 316–318.) Co můžeme dělat, abychom si vůči svým vedoucím uchovali pocity úcty a vděčnosti? Jak mohou rodiče vést své děti k tomu, aby si vážily vedoucích Církve?
Prorok učil: „V okamžiku, kdy dopustíte, abyste odložili stranou jakýkoli úkol, k jehož vykonání vás Bůh povolává, abyste tak uspokojili své vlastní tužby,… pokládáte základ pro odpadlictví.“ (Strana 316.) Co pro vás toto prohlášení znamená?
Přečtěte si vyprávění Daniela Tylera. (Strany 321–322.) Proč podle vás ti, kteří od Církve odpadli, proti ní často tak urputně bojují? (Některé příklady najdete na stranách 318–322.) Jak máme, podle vašeho názoru, na slova a skutky těchto lidí reagovat?
Přečtěte si poslední tři odstavce v této kapitole (strana 322). Proč je důležité, abychom pochopili význam tohoto „klíče“, který nám Joseph Smith dal, a abychom ho používali?

Související verše z písem: 1. Nefi 8:10–33; Helaman 3:33–35; NaS 82:3, 21; 121:11–22