Náhled Josepha Smitha na jeho prorocké poslání

„Nemám jiné přání než konat všem lidem dobro.“

Ze života Josepha Smitha

Život Proroka Josepha Smitha se již od počátku jeho působení často ocital v ohrožení. Ačkoli ho Pán mnohokrát vysvobodil z rukou nepřátel, Prorok věděl, že až své pozemské poslání dokončí, může zemřít. „Někteří se domnívají, že bratr Joseph nemůže zemřít,“ řekl na pohřbu v Nauvoo v roce 1842, „ale to je omyl: je pravda, že byly chvíle, kdy mi bylo slíbeno, že budu žít, abych uskutečnil to či ono, ale nyní, když jsem to uskutečnil, nemám v současnosti žádné přísliby týkající se doby trvání mého života. Podléhám smrti stejně jako ostatní.“¹

Prorok si byl dobře vědom toho, že jemu i všem Svatým žijícím v Nauvoo hrozí čím dál tím větší nebezpečí. Tím, jak se Nauvoo rozrůstalo, někteří lidé žijící v této oblasti se začali obávat rostoucího politického a ekonomického vlivu Svatých, a lůza je začala opět napadat. Prorok byl ve zvlášť nebezpečné situaci, protože představitelé veřejné správy státu Missouri se ho opakovaně snažili dopadnout, a odpadlíci od Církve začali projevovat čím dál větší nepřátelství a snažili se ho zničit. 6. srpna 1842 Prorok prohlásil, že přijde čas, kdy členové Církve budou přinuceni Nauvoo opustit:

„Prorokoval jsem, že Svatí budou i nadále trpět velikým soužením a budou vyhnáni do Skalistých hor, mnozí odpadnou, jiní budou usmrceni našimi pronásledovateli nebo přijdou o život v důsledku toho, že budou vystaveni ranám osudu nebo nemocem, a někteří z vás se dožijí toho, že půjdete a budete pomáhat zakládat osady a stavět města a budete svědky toho, jak se Svatí stanou mocným lidem uprostřed Skalistých hor.“²

V kázáních a spisech z posledních let Prorokova života je v jeho slovech patrný pocit naléhavosti. Věděl, že jeho čas se krátí, a proto se usilovně snažil učit Svaté tomu, co mu Bůh zjevil, a povzbuzoval je, aby se připravili tyto pravdy přijmout. Také vyjadřoval svou velkou lásku ke Svatým, a dokonce prohlásil, že je ochoten položit za ně život: „Jsem připraven být přinesen jako oběť takovým způsobem, aby to přineslo ten největší prospěch a dobro.“³

Je pozoruhodné, že i když Prorok snášel takové pronásledování a byl pod tlakem neustálých nároků spojených s rostoucí Církví, našel si čas na to, aby projevoval svůj zájem o členy Církve osobně. Mnozí Svatí v pozdějších letech vzpomínali na lásku a laskavost, kterou jim Prorok Joseph projevil.

Aroet L. Hale vzpomínal: „Prorok … často vycházel z domu Mansion [House] a hrával s námi, s chlapci, pálkovanou, přičemž jeho syn Joseph byl téměř stejně starý jako já. [Prorok] Joseph se vždy přizpůsobil pravidlům. Chytal míč, dokud na něj nepřišla řada na pálce, a pak, protože byl velmi statný, odpálil míč tak daleko, že jsme vždy volali na chlapce, který za míčem vyrazil, aby cestou povečeřel. To Proroka Josepha vždy rozesmálo. Joseph měl vždy dobrou náladu a měl smysl pro zábavu.“⁴

Margarette McIntire Burgessová vzpomínala na jiný zážitek s Prorokem v Nauvoo: „Šli jsme se starším bratrem do školy, poblíž budovy známé jako Josephův cihlový obchod. Předchozího dne pršelo, a kvůli tomu byla cesta velmi rozbahněná, obzvláště na této ulici. Můj bratr Wallace a já jsme oba uvázli v blátě a nemohli jsme ven, a samozřejmě, jak to děti dělají, jsme se rozplakali, protože jsme mysleli, že tam budeme muset zůstat. Když jsem se ale podívala nahoru, spatřila jsem, jak k nám přichází milovaný přítel dětí, Prorok Joseph. Hned nás vytáhl nahoru, na sušší zem. Pak se sehnul, očistil nám naše malé botky obtěžkané blátem, vytáhl z kapsy kapesník a otřel nám uplakané tváře. Řekl nám něco laskavého a povzbudivého a poslal nás rozradostněné do školy. Může se někdo divit tomu, že jsem měla tak ráda tohoto velkého, dobrého a ušlechtilého muže Božího?“⁵

Učení Josepha Smitha

Proroci učí tomu, co jim Bůh zjevuje; my se pak snažíme rozumět jejich slovům a věnovat jim pozornost.

„Celý den hloubám nad tím, a je to důležitější než pokrm a pití, abych poznal, jak mám umožnit Svatým Božím porozumět viděním, která se odvíjejí před mou myslí jako valící se vlny. Ó, jak rád bych vám přednesl to, na co jste nikdy nepomysleli! Ale chudoba a světské starosti tomu brání…

Hosanna, hosanna, hosanna Všemohoucímu Bohu, že paprsky světla nás počínají osvěcovat dokonce již nyní. Nedokáži nalézt slova, abych se vyjádřil. Nejsem učený, ale mám stejně tak dobré pocity jako kdokoli jiný. Ó, kéž bych měl jazyk archanděla, abych jednou dokázal vyjádřit své pocity svým přátelům! Neočekávám však, že by to bylo v tomto životě.“⁶

„Je velmi těžké vpravit cokoli do hlavy lidí tohoto pokolení. Je to jako štípat suk jedlovce klínem z kukuřičného chleba a dýní jako palicí. Dokonce i Svatí jsou pomalí v porozumění.

Snažím se již řadu let připravovat mysl Svatých, aby byli schopni přijmout věci Boží; ale my jsme často svědky toho, jak někteří, poté, co vytrpěli pro dílo Boží vše, co vytrpěli, se rozletí na kousky jako sklo, jakmile se setkají s něčím, co se příčí jejich tradicím: nedokáží vůbec vystát oheň zkoušek. Nejsem schopen říci, kolik jich bude schopno řídit se celestiálním zákonem, projít tím vším a obdržet své oslavení, neboť mnozí jsou povoláni, ale málo je vyvolených. [Viz NaS 121:40.]“⁷

„Nejsem jako ostatní. Má mysl se neustále zaobírá každodenními záležitostmi, a musím se zcela spoléhat na žijícího Boha ve všem, co mám říci při takových příležitostech, jako je tato [na pohřbu]…

Kdybych měl inspiraci, zjevení a plíce na to, abych sdělil to, o čem přemítala moje duše v dobách minulých, pak by v tomto shromáždění nebylo jediné duše, která by nešla domů a nezavřela ústa ve věčném mlčení na téma náboženství, dokud by se něčemu nenaučila.

Proč jste si tak jisti tím, že chápete věci Boží, když je pro vás všechno tak nejisté? Zvu vás, abyste přijali veškeré poznání a inteligenci, kterou vám mohu předat.“⁸

„Někteří říkají, že jsem padlým Prorokem, protože nevynáším na světlo světa další slovo Páně. Proč to nedělám? Jsme schopni ho přijmout? Nikoli! Nikdo, kdo je v této místnosti.“⁹

„Čas od času vám zjevím věci, které jsou mi zjevovány Duchem Svatým. Všechny lži, které jsou nyní osnovány proti mně, jsou od ďábla, a vliv ďábla a jeho služebníků bude používán proti království Božímu. Služebníci Boží neučí ničemu jinému než zásadám věčného života, podle skutků jejich poznáte je. Dobrý člověk bude promlouvat dobré věci a svaté zásady a zlý člověk věci zlé. Chtěl bych, ve jménu Páně, pokárat všechny takové špatné zásady, lháře, atd., a upozorňuji vás všechny, abyste dávali pozor na to, koho následujete. Nabádám vás, abyste věnovali pozornost všem ctnostem a učení, které vám dávám…

Nakazuji vám, abyste se nad tím zamysleli – přidejte ke své víře ctnost, lásku, atd. Pravím, ve jménu Páně, že pokud tyto věci budou ve vás, budete přinášet ovoce [viz 2. Petrova 1:5–8]. Svědčím o tom, že nikdo nemá moc to zjevit, vyjma mě – věci v nebi, na zemi a v pekle… Odevzdávám vás všechny Bohu, abyste mohli zdědit všechny věci; a kéž Bůh připojí své požehnání.“¹⁰

Ačkoli jsou proroci lidé s lidskými slabostmi, jsou povoláni Bohem, aby učili a vedli Jeho lid.

V Prorokově deníku se v zápise z 6. listopadu 1835 píše: „Ráno jsem byl seznámen s nějakým mužem z východu. Poté, co uslyšel mé jméno, poznamenal, že nejsem ničím jiným než pouhým člověkem, a tímto výrazem naznačil, že předpokládal, že osoba, které Pán považuje za vhodné zjevovat svou vůli, musí být něčím víc než jen člověkem. Zdálo se, že zapomněl na slova vyřčená ústy sv. Jakuba, že [Eliáš] byl člověkem podrobeným stejným pohnutkám jako my, a přesto měl u Boha takovou moc, že Bůh, v odpověď na jeho modlitby, uzavřel nebesa, takže vůbec nepršelo po dobu tří let a šesti měsíců; a opět, v odpověď na jeho modlitbu, nebesa vydala déšť a země vydala ovoce [viz Jakub 5:17–18]. Taková je vskutku temnota a nevědomost tohoto pokolení, že pokládají za neuvěřitelné, že by člověk mohl mít nějaké [spojení] se svým Tvůrcem.“¹¹

„Kdy jsem od tohoto stupínku učil něčemu špatnému? Kdy jsem byl zmaten? Než odtud odejdu a již mě nebude možné spatřit, chtěl bych zvítězit v Izraeli. Nikdy jsem vám neřekl, že jsem dokonalý; ale ve zjeveních, kterým jsem učil, nejsou chyby žádné. Musím být tudíž odmítán jako cosi nicotného?“¹²

„Ačkoli dělám chyby, nedělám chyby, z nichž jsem obviňován; chyby, kterých se dopouštím, vyplývají ze slabosti lidské povahy, podobně jako u ostatních lidí. Nikdo nežije bez vady. Myslíte, že kdyby zde byl dokonce i Ježíš, že by byl ve vašich očích bez vady? Jeho nepřátelé proti Němu promlouvali všeliké zlo – všichni v Něm hledali nepravost.“¹³

V deníku Josepha Smitha se v zápisu z 29. října 1842 píše: „Zašel jsem… do obchodu [v Nauvoo, Illinois], kde se shromáždil určitý počet bratří a sester, kteří dnes ráno dorazili z okolí New Yorku… Řekl jsem jim, že jsem pouhým člověkem, a že nesmějí očekávat, že jsem dokonalý; pokud by ode mne očekávali dokonalost, já bych očekával dokonalost i od nich; ale pokud budou snášet mé slabosti a slabosti bratří, já budu podobně snášet slabosti jejich.“¹⁴

Proroci naplňují Bohem daná poslání navzdory protivenství.

„Jsem rád a jsem vděčný, že mám tu výsadu být přítomen této příležitosti. Naši nepřátelé vyvinuli velké úsilí, aby mne odvedli do Missouri a připravili mě o život; ale Pán jim přehradil cestu, a oni svého účelu ještě nedosáhli. Bůh mi umožnil, abych se nedostal do jejich rukou. Bojoval jsem dobrý boj…

Nad nepřáteli svými zvítězím: začal jsem nad nimi vítězit doma, a zvítězím i mimo domov. Všichni ti, kteří proti mně povstávají, dozajista pocítí břímě své nepravosti na své vlastní hlavě.“¹⁵

„Mluvím směle a věrně a s pravomocí… Vím, co říkám; rozumím svému poslání a úkolům. Bůh Všemohoucí je mým štítem; a co může učinit člověk, je-li Bůh mým přítelem? Nebudu obětován, dokud nepřijde můj čas; pak budu obětován ochotně… Děkuji Bohu za to, že mě ochraňuje před mými nepřáteli; nemám jiné nepřátele než kvůli pravdě. Nemám jiné přání než konat všem lidem dobro. Mám sklon modlit se za všechny lidi.“¹⁶

„Kdybych se ve skutečnosti nezapojil do tohoto díla a nebyl povolán Bohem, odstoupil bych od toho. Já ale odstoupit nemohu: nemám žádných pochybností o pravdě.“¹⁷

„Jsem neotesaný kámen. Dokud mne Pán nevzal za ruku, zvuk kladiva a dláta u mne nezazněl. Toužím po poznání a moudrosti přímo z nebes.“¹⁸

„Prorokuji a vydávám dnes ráno svědectví, že veškeré mocnosti země a pekla dohromady nikdy nesvrhnou ani nepřemohou, a ani nemohou, tohoto chlapce, neboť mám zaslíbení od věčného Boha. Pokud jsem zhřešil, zhřešil jsem navenek; ale dozajista jsem přemítal o věcech Božích.“¹⁹

„Když lidé vyjdou a stavějí na základech jiných lidí, dělají to na vlastní zodpovědnost, bez pravomoci od Boha; a když přijdou přívaly vod a zvedne se vítr, ukáže se, že jejich základy jsou písek, a celá jejich stavba se rozpadne na prach.

Stavěl jsem snad na základech nějakého jiného člověka? Mám veškerou pravdu, kterou vlastnil křesťanský svět, a navíc nezávislé zjevení, a Bůh mě přivede k vítězství.“²⁰

Proroci mají rádi ty, kterým slouží, a přejí si je vést správně, i když to znamená, že je musejí kárat.

„Není větší lásky než té, když člověk položí život svůj za přátele své [viz Jan 15:13]. Zjišťuji, že stovky a tisíce mých bratří jsou ochotni obětovat za mne svůj život.

Břemena, která se na mě kupí, jsou velmi veliká. Moji pronásledovatelé mi nedopřávají odpočinku, a já zjišťuji, že uprostřed povinností a starostí je duch ochotný, ale tělo je slabé. Ačkoli mne můj Nebeský Otec povolal položit v této dispensaci základ tohoto velikého díla a království a svědčit o Jeho zjevené vůli rozptýlenému Izraeli, jsem podroben stejným pohnutkám jako ostatní lidé, jako proroci za starých dob…

Nevidím žádné chyby v Církvi, pročež nechť jsem vzkříšen se Svatými, ať již vystoupím na nebe nebo sestoupím do pekla, nebo půjdu na nějaké jiné místo. A když půjdeme do pekla, vystrčíme ďábly dveřmi a uděláme z něho nebe. Kde je tento lid, tam je dobrá společnost.“²¹

„Svatí si kvůli tomu, že se k nim chovám nenuceně a rád si hraji a jsem veselý, nemusejí myslet, že si nejsem vědom toho, co se děje. Nepravost jakéhokoli druhu nemůže být v Církvi podporována, a kde jsem já, tam se jí nebude dobře dařit; neboť jsem rozhodnut, že dokud povedu Církev, povedu ji správně.“²²

„Mám-li takové štěstí, že jsem tím, kdo chápe Boha a kdo vysvětluje nebo oznamuje tyto zásady vašemu srdci, aby je Duch mohl na vás zpečetit, pak nechť každý muž a žena od nynějška usednou v tichosti, položí si ruce na ústa a již nikdy nepozvednou svou ruku či hlas, ani neřeknou nic proti muži Božímu nebo služebníkům Božím… Přivádím-li vás k poznání Boha, veškeré pronásledování proti mně má ustat. Pak poznáte, že jsem Jeho služebníkem; neboť mluvím jako ten, kdo má pravomoc…

… Mohu okoušet zásady věčného života, a stejně je můžete okoušet i vy. Jsou mi dávána skrze zjevení od Ježíše Krista; a já vím, že když vám sděluji tato slova věčného života, která jsou mi dávána, vy je okoušíte, a já vím, že jim věříte. Pravíte, že med je sladký, a totéž pravím i já. Mohu také okoušet ducha věčného života. Vím, že je dobrý; a když vám sděluji tyto věci, které mi byly dány skrze inspiraci od Svatého Ducha, máte povinnost je přijmout jako sladké, a radovat se čím dál více…

Má slova jsou určena všem, bohatým i chudým, porobeným i svobodným, velkým i malým. Nepociťuji žádné nepřátelství vůči nikomu. Mám vás všechny rád; ale nenávidím některé vaše skutky. Jsem vaším nejlepším přítelem, a pokud lidé minou cíl, je to jejich chyba. Pokud někoho pokárám, a on mne nenávidí, je to pošetilec; neboť mám rád všechny lidi, a zvláště tyto své bratry a sestry.

… Neznáte mě; nikdy jste neznali mé srdce. Nikdo nezná můj příběh. Nemohu ho vyprávět: toho se nikdy neodvážím. Nevyčítám nikomu, že mému příběhu nevěří. Kdybych byl nezažil to, co jsem zažil, sám bych tomu nevěřil. Od chvíle, kdy jsem se narodil na svět, jsem nikdy nikomu neublížil. Můj hlas je vždy hlasem pokoje.

Nemohu ulehnout, dokud veškeré mé dílo nebude dokončeno. Nikdy nezamýšlím zlo, ani nedělám nic, co by ublížilo mému bližnímu. Až budu povolán pozounem archanděla a zvážen na vahách, pak mne všichni poznáte. Neřeknu nic více. Bůh vám všem žehnej.“²³

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Přečtěte si na straně 513 o pronásledování, kterému Joseph Smith čelil v Nauvoo. Pak si nalistujte stranu 515 a přečtěte si příběhy o tom, jak sloužil dětem v Nauvoo a jak si s nimi hrával. Proč byl podle vás schopen udržovat si veselý a dobrosrdečný postoj? Přemýšlejte o tom, co můžete dělat, abyste i v dobách zkoušky zůstali šťastnými a láskyplnými.
Přečtěte si třetí a čtvrtý odstavec na straně 516 a všimněte si, jak byl Prorok Joseph zklamán, když Svatí nebyli připraveni přijmout to, čemu je chtěl učit (viz strany 516–517). Co může stát v cestě naší schopnosti přijímat více pravdy? Co můžeme dělat, abychom se připravili a „byli schopni přijmout věci Boží?
Přečtěte si odstavec, který začíná dole na straně 517, a dva odstavce, které po něm následují. Co byste mohli říci někomu, kdo odmítá následovat církevního vedoucího, protože tento vedoucí má nějakou charakterovou vadu? Přečtěte si čtvrtý odstavec na straně 518 a zamyslete se nad tím, jak se tato slova týkají všech našich vztahů s druhými.
Joseph Smith vyjádřil víru v to, že Bůh ho bude ochraňovat a umožní mu dokončit jeho životní poslání (strany 518–519). Jaké jste měli zážitky, při nichž vám Bůh pomohl plnit vaše zodpovědnosti v rodině nebo v církevním povolání?
Prostudujte si první dva odstavce na straně 521. Kdy jste okusili, jak je pravda sladká? Proč se můžeme radovat ze slov proroka nebo jiného vedoucího Církve i v případě, že nás pokárá za naše přestupky?
Projděte si zběžně celou kapitolu a vyhledejte jedno nebo dvě prohlášení, která vám osobně zvláště pomáhají. Čeho si ceníte na prohlášeních, která jste vybrali? Jak tato kapitola ovlivnila vaše svědectví týkající se Proroka Josepha Smitha?

Související verše z písem: Daniel 2:44–45; 2. Timoteovi 4:6–8; Jákob 1:17–19; Mosiáš 2:9–11; Mormon 9:31