Wentworthův dopis

Wentworthův dopis je zpráva sepsaná Prorokem Josephem Smithem týkající se „vzniku, pokroku, pronásledování a víry Svatých posledních dnů“, která obsahuje prohlášení známá jako Články víry.

Ze života Josepha Smitha

Joseph Smith měl v Nauvoo kromě toho, že byl presidentem Církve, mnoho dalších zodpovědností. V květnu 1842 se stal starostou města Nauvoo, což znamenalo, že byl také vrchním soudcem městského soudu v Nauvoo. Byl také generálporučíkem a velitelem Legie Nauvoo. A v únoru 1842 se zhostil role editora církevního periodika Times and Seasons [Časy a období], které bylo vydáváno dvakrát měsíčně. Periodikum Times and Seasons umožnilo vedoucím Církve komunikovat se Svatými, publikovat zjevení a důležitá kázání a podílet se o novinky z Církve. John Taylor, člen Kvora Dvanácti, byl pověřen, aby se pod Prorokovým vedením staral o mnohé záležitosti týkající se vydávání tohoto periodika.

Prorok v prvním vydání, které bylo publikováno, když byl redaktorem, napsal, že toto periodikum bude obsahovat články týkající se „důležitých událostí, k nimž kolem nás denně dochází; rychlého pokroku pravdy; mnohých sdělení, která denně přijímáme od starších v zahraničí; ať již v této zemi, v Anglii, z evropského kontinentu a ostatních částí světa; nepokojného stavu národů; epištol a učení Dvanácti; a zjevení, která přijímáme od Nejvyššího“.¹

Když Prorok působil jako redaktor, v Times and Seasons byly publikovány velmi důležité dokumenty. V březnu 1842 byl vydán text knihy Abrahamovy a dvě faksimile, přičemž třetí faksimile bylo publikováno v květnu. V březnu Prorok začal také vydávat „History of Joseph Smith“ [Životopis Josepha Smitha] – záznam, z něhož později vzešel dokument History of the Church [Historie Církve].

Ve vydání Times and Seasons z 1. března 1842 Prorok publikoval dopis, který se později stal známý jako Wentworthův dopis. Když Prorok popisoval své důvody pro vytvoření tohoto dokumentu, vysvětlil: „Na žádost pana Johna Wentwortha, redaktora a majitele listu Chicago Democrat, jsem napsal následující nástin týkající se vzniku, pokroku, pronásledování a víry Svatých posledních dnů, které mám tu čest, podle Boží vůle, být zakladatelem. Pan Wentworth říká, že si přeje poskytnout tento dokument panu [Georgi] Barstowovi, svému příteli, který sepisuje historii státu New Hampshire. Vzhledem k tomu, že pan Barstow podnikl příslušné kroky k tomu, aby obdržel správné znalosti, vše, co od něj žádám, je to, aby publikoval tuto zprávu celou, bez příkras a bez zkreslení.“²

George Barstow nakonec Prorokovu zprávu do své knihy nezahrnul, protože se rozhodl pokrýt pouze to, co se přihodilo do konce roku 1819.³ Wentworthův dopis má však pro Svaté posledních dnů nesmírnou hodnotu. Je to původní zpráva, kterou napsal Joseph Smith a v níž svědčí o svém posvátném povolání od Boha, o svých viděních a o své službě a učení. Líčí vznik a růst Církve a pronásledování Svatých. Obsahuje prorocké prohlášení o úspěšné budoucnosti Církve na zemi, pod ochrannou rukou velikého Jehovy. Také obsahuje několik důležitých detailů, které nelze najít v žádném jiném Prorokově učení, včetně popisu zlatých desek a nástinu obsahu Knihy Mormonovy. Je významné, že v tomto dokumentu sám Joseph Smith poprvé publikoval zprávu o svém Prvním vidění.

Tento dokument, který končí 13 prohlášeními o nauce Církve, jež se nyní nazývají Články víry, je mocným svědectvím božského povolání Proroka Josepha Smitha.

Učení Josepha Smitha

Josephu Smithovi se v odpověď na jeho modlitbu ukázali Bůh Otec a Ježíš Kristus.

„Narodil jsem se v Sharonu, v kraji Windsor, ve státě Vermont, 23. prosince l. P. 1805. Když [mi] bylo deset let, rodiče se přestěhovali do Palmyry ve státě New York, kde jsme bydleli asi čtyři roky, a odtud jsme se přestěhovali do města Manchester. Můj otec byl farmář a učil mě rolnictví. Když mi bylo asi čtrnáct let, začal jsem přemýšlet o tom, jak je důležité být připraven na budoucí stav, a když jsem se dotazoval [po] plánu spasení, zjistil jsem, že v náboženských postojích jsou veliké rozpory; když jsem se obrátil na jedno společenství, předložili mně jeden plán, a jiné společenství jiný; a každé označovalo své konkrétní vyznání jako summum bonum dokonalosti. Když jsem uvážil, že všichni nemohou mít pravdu a že Bůh nemůže být původcem tak velikého zmatku, rozhodl jsem se prozkoumat tuto záležitost ve větší míře, s vírou, že pokud by Bůh měl Církev, nebyla by rozštěpená na části, a pokud by učil jedno společenství uctívat jedním způsobem a vykonávat jednu řadu obřadů, pak by jiné neučil zásadám, které byly naprosto protichůdné.

S vírou ve slovo Boží jsem důvěřoval Jakubovu prohlášení – ,Jestliže se komukoli z vás nedostává moudrosti, nechť prosí Boha, kterýž dává všem lidem štědře a nekárá; a bude dána jemu.‘ [Viz Jakub 1:5.] Uchýlil jsem se na skryté místo v lesnatém háji a započal jsem vzývat Pána; zatímco jsem takto naléhavě vznášel své prosby, byl jsem v mysli odveden od toho, co mne obklopovalo, a byl jsem zahalen nebeským viděním a viděl jsem dvě bytosti naplněné slávou, obě se sobě přesně podobaly v rysech a v podobě, obklopené oslnivým světlem, které zastiňovalo polední slunce. Řekly mi, že všechny náboženské denominace věří nesprávným naukám a že žádnou z nich Bůh neuznává jako svou Církev a království: a bylo mi výslovně nařízeno, abych ,je nenásledoval‘, a zároveň mi bylo slíbeno, že plnost evangelia mi bude v určitém budoucím čase oznámena.

Kniha Mormonova byla napsána v dávných dobách na zlatých deskách, a Josephu Smithovi ji předal Bohem seslaný posel.

Večer, 21. září l. P. 1823, když jsem se modlil k Bohu a snažil jsem se rozvíjet víru v ona drahocenná zaslíbení z písem, náhle v pokoji zazářilo světlo podobné světlu dennímu, jen mnohem čistšího a nádhernějšího jasu a záře; na první pohled se vskutku zdálo, jako kdyby byl dům naplněn stravujícím ohněm; tento jev vyvolal otřes, který zasáhl celé mé tělo; v okamžiku přede mnou stála bytost obklopená nádherou, která byla ještě větší než ta, kterou jsem byl již obklopen já. Tento posel se prohlásil za anděla Božího, seslaného přinést radostné zvěsti, že smlouva, kterou Bůh učinil s dávným Izraelem, má být brzy naplněna, že přípravné dílo pro druhý příchod Mesiáše má rychle započít; že čas je nadosah, kdy evangelium, ve vší své plnosti, bude hlásáno s mocí všem národům, aby lidé mohli být připraveni na mileniální vládu. Bylo mi sděleno, že jsem byl vybrán, abych byl nástrojem v rukou Božích, abych uskutečnil některé Jeho záměry v této slavné dispensaci.

Byl jsem také zpraven o domorodých obyvatelích této země a bylo mi ukázáno, kdo byli a odkud přišli; byl mi zjeven stručný nástin jejich původu, pokroku, civilisace, zákonů, vlád, jejich spravedlivosti a nepravosti a toho, jak jim byla, jako lidu, nakonec odňata požehnání Boží; také mi bylo řečeno, kde byly uloženy jakési desky, na nichž bylo vyryto zkrácení záznamů dávných proroků, kteří žili na tomto kontinentě. Tento anděl se mi oné noci zjevil třikrát a vyložil mi totéž. Poté, co mne mnohokrát navštívili andělé Boží, kteří zjevovali majestátnost a slávu událostí, které se přihodí v posledních dnech, ráno 22. září l. P. 1827 mi anděl Páně předal záznamy do vlastních rukou.

Tyto záznamy byly vyryty na deskách, které vypadaly jako zlaté; jednotlivé desky byly šest palců [15 centimetrů] široké a osm palců [20 centimetrů] dlouhé a slabší než obyčejný plech. Byly zaplněny rytinami – egyptskými znaky – a svázány k sobě do svazku jako listy v knize, přičemž celým svazkem procházely tři kruhy. Svazek byl široký téměř šest palců [15 centimetrů], a část byla zapečetěna. Znaky na nezapečetěné části byly malé a krásně vyryté. Celá kniha vykazovala svým provedením mnohé známky starobylosti, a velkou zručnost v ryteckém umění. U záznamů se nacházel zvláštní nástroj, kterému lidé v dávných dobách říkali ,Urim a Thumim‘ a který se skládal ze dvou průhledných kamenů, jež byly zasazeny do okraje spony a připevněny k náprsníku. Prostřednictvím Urimu a Thumimu jsem záznam přeložil darem a mocí Boží.

… V této knize… se vypráví o tom, že Spasitel se zjevil na tomto kontinentu po svém Vzkříšení; že zde zasadil evangelium ve veškeré jeho plnosti a hojnosti a moci a požehnání; že zde měli apoštoly, proroky, pastýře, učitele a evangelisty, tentýž řád, totéž kněžství, tytéž obřady, dary, moci a požehnání, stejně jako na východním kontinentu; že tito lidé byli odříznuti následkem svých přestupků; že poslednímu z jejich proroků, který mezi nimi žil, bylo přikázáno sepsat zkrácení jejich proroctví, historie, atd. a ukrýt ho v zemi, a že toto má vyjít a být sjednoceno s Biblí pro dosažení záměrů Božích v posledních dnech. Pro podrobnější vysvětlení bych odkázal na Knihu Mormonovu, kterou lze zakoupit v Nauvoo nebo od kteréhokoli našeho cestujícího staršího.

Jakmile byly zveřejněny zprávy o tomto objevu, rozletěla se do všech stran, jakoby na křídlech větru, falešná oznámení, zkreslená sdělení a pomluvy; dům často obléhali členové lůzy a lidé se zlými úmysly. Několikrát na mě stříleli, a já jsem jen stěží unikl, a byl použit každý prostředek, aby mi byly desky odňaty; ale doprovázela mne moc a požehnání Boží a někteří lidé začali mému svědectví věřit.

Ačkoli pronásledování Církve může běsnit, nic nemůže zastavit pokrok pravdy.

6. dubna 1830 byla v městě Fayette, v kraji Seneca, ve státě New York, poprvé zorganizována ,Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů‘. Někteří byli povoláni a vysvěceni Duchem zjevení a proroctví a začali kázat tak, jak jim Duch dával promlouvat, a i když byli slabí, přesto byli posilováni mocí Boží, a mnozí byli přivedeni k pokání, byli ponořeni do vody a naplněni Duchem Svatým vkládáním rukou. Viděli vidění a prorokovali, ďáblové byli vymítáni a nemocní uzdravováni vkládáním rukou. Od oné chvíle se toto dílo valilo kupředu udivující rychlostí, a ve státech New York, Pensylvánie, Ohio, Indiana, Illinois a Missouri začaly zanedlouho vznikat církve; v posledně jmenovaném státě vzniklo významné osídlení v kraji Jackson: řada lidí vstoupila do Církve, a rychle jsme se rozrůstali; zakoupili jsme velké množství pozemků, naše farmy překypovaly hojností, a žili jsme v pokoji a štěstí v domácím kruhu i po celém sousedství; avšak vzhledem k tomu, že jsme se nemohli družit se svými sousedy (z nichž mnozí byli lidé té nejhlubší spodiny, kteří uprchli před tváří civilizované společnosti do pohraničí, aby unikli ruce spravedlnosti) v jejich půlnočních zábavách, v jejich porušování sabatu, v koňských závodech a hazardních hrách; nejprve se nám začali vysmívat, poté nás pronásledovali a nakonec se organizovaná lůza shromáždila a zapalovala nám domy, natřela mnohé naše bratry dehtem a polepila peřím, zmrskala je, a nakonec, v rozporu se zákonem, spravedlností a lidskostí, je vyhnala z jejich domů; a ti pak, bez příbytku a bez domova, museli putovat bezútěšnou prérií, až na ní děti zanechaly své krvavé stopy. Toto se stalo v měsíci listopadu, a oni v tomto nepříznivém ročním období neměli na přikrytí nic než jen nebeský baldachýn; vláda nad tímto počinem přimhouřila oko, a ačkoli jsme měli právní záruky na své pozemky a neporušili jsme žádný zákon, žádné nápravy jsme se nedovolali.

Mnozí z těch, kteří byli tak nelidsky vyhnáni ze svého domova, byli nemocní a museli snášet veškeré toto hrubé zacházení, a museli se snažit najít domov kde to jen šlo. Výsledkem toho bylo, že veliký počet těch, kterým bylo odepřeno pohodlí života a nezbytná péče, zemřel; z mnoha dětí se stali sirotci, z manželek vdovy a z manželů vdovci; naše farmy zabrali členové lůzy, zabrali mnoho tisíc kusů dobytka, ovcí, koní a vepřů, a majetek z našich domácností a obchodů a tiskařský lis a sazba byly rozbity, zabrány nebo jinak zničeny.

Mnozí naši bratří se přestěhovali do kraje Clay, kde zůstali tři roky, do roku 1836; žádné násilí je tam nepostihlo, ale bylo jim násilím vyhrožováno. Avšak v létě roku 1836 tyto výhrůžky začaly nabývat na vážnosti, od výhrůžek došlo ke svolávání veřejných shromáždění, byla přijata usnesení, bylo vyhrožováno mstou a zničením, a to, co se dělo, vyvolávalo u Svatých opět obavy; kraj Jackson byl dostatečným precedentem, a vzhledem k tomu, že představitelé veřejné správy v onom kraji nezasáhli, oni [představitelé kraje Clay] se holedbali tím, že nezasáhnou ani v tomto kraji; přičemž jsme zjistili, poté, co jsme se na tyto představitele obrátili, že to je pravda, a po mnohých strádáních a ztrátě majetku jsme byli opět vyhnáni ze svých domovů.

Pak jsme se usadili v krajích Caldwell a Davies, kde jsme založili velké a rozsáhlé osady domnívajíce se, že se zbavíme útisku, když se usadíme v nových krajích, kde je jen velmi málo obyvatel; ale ani tam nám nebylo umožněno žít v pokoji, a v roce 1838 na nás lůza opět útočila, guvernér Boggs vydal vyhlazovací nařízení a s posvěcením zákona se po celé zemi potulovali organizovaní bandité, kradli nám dobytek, ovce, vepře, atd. a mnoho našich lidí bylo chladnokrevně zavražděno, ctnost našich žen byla znesvěcena a my jsme byli nuceni podepsat, zatímco na nás mířil hrot meče, že se svého majetku vzdáváme; a poté, co jsme vytrpěli každou možnou potupu, kterou nám mohla způsobit nelidská a bezbožná tlupa rabovačů, bylo dvanáct až patnáct tisíc duší – mužů, žen a dětí – vyhnáno od svých krbů a z pozemků, na které měli právní záruky, a byli ponecháni bez příbytku, bez přátel a bez domova (uprostřed zimy), aby bloudili jako vyhnanci na zemi nebo aby se snažili najít azyl v přívětivějším prostředí a mezi méně barbarskými lidmi. Mnoho lidí onemocnělo a zemřelo vlivem zimy a těžkostí, které museli vytrpět; z mnoha manželek se staly vdovy a z dětí sirotci, a byly bez prostředků. Trvalo by déle, než kolik je mi zde vymezeno, kdybych měl popsat nespravedlnost, křivdy, vraždy, krveprolití, krádeže, utrpení a bědu, kterou způsobily barbarské, nelidské a nezákonné postupy státu Missouri.

Ve výše zmíněné situaci jsme v roce 1839 dorazili do státu Illinois, kde jsme našli pohostinný lid a přátelský domov: lidi, kteří byli ochotni dodržovat zásady práva a lidskosti. V kraji Hancock jsme se pustili do budování města nazvaného ,Nauvoo‘. Žije nás zde šest až osm tisíc a další velké množství je v okolí, v tomto kraji, i v téměř každém kraji tohoto státu. Byla nám udělena zakládací listina pro město a listina pro legii, která nyní čítá 1500 příslušníků. Máme také zakládací listinu pro universitu, pro zemědělskou a průmyslovou společnost, máme vlastní zákony a jejich vykonavatele a vlastníme veškeré výsady, z nichž se mohou těšit ostatní svobodní a osvícení občané.

Pronásledování nezastavilo pokrok pravdy, ale jen přililo oleje do ohně, pravda se šíří větší rychlostí. Starší této Církve, hrdí na věc, kterou přijali, a vědomi si naší nevinnosti a pravdy svého náboženství, uprostřed pomluv a potupy, vyšli vpřed a zasadili evangelium téměř v každém státě Unie; proniklo našimi městy, rozšířilo se do našich vesnic a způsobilo, že tisíce našich inteligentních, ušlechtilých a vlasteneckých občanů dodržují jeho božská nařízení a žijí podle jeho posvátných pravd. Evangelium se také šíří v Anglii, Irsku, Skotsku a Walesu, kam bylo v roce 1840 vysláno několik našich misionářů, a ke Korouhvi pravdy se jich připojilo více než pět tisíc; řady dalších se nyní připojují v každé zemi.

Naši misionáři se vydávají mezi různé národy, a v Německu, v Palestině, v Novém Holandsku [Austrálie], ve východní Indii a na dalších místech Korouhev pravdy byla vztyčena; žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla; pronásledování může běsnit, nepřátelé se mohou spiknout, armády se mohou shromáždit, pomluvy mohou hanobit, ale Boží pravda půjde směle, vznešeně a nezávisle dál, dokud nepronikne každý světadíl, nenavštíví každý kraj, nezaplaví každou zemi a dokud nezazní v každém uchu, dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno.

Články víry popisují základní nauky a zásady našeho náboženství.

„Věříme v Boha, věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.

Věříme, že lidé budou potrestáni za své vlastní hříchy, a ne za přestupek Adamův.

Věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia.

Věříme, že první zásadou a prvními obřady evangelia jsou: 1) víra v Pána Ježíše Krista; 2) pokání; 3) křest ponořením na odpuštění hříchů; 4) vkládání rukou pro dar Ducha Svatého.

Věříme, že muž musí býti povolán Bohem, skrze proroctví a skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc, aby kázal evangelium a vykonával jeho obřady.

Věříme v tutéž organisaci, jež existovala v prvotní Církvi, totiž: v apoštoly, proroky, pastýře, učitele, evangelisty, atd.

Věříme v dar jazyků, proroctví, zjevení, vidění, uzdravování, vykládání jazyků, atd.

Věříme, že Bible je slovo Boží, nakolik je přeložena správně; také věříme, že Kniha Mormonova je slovo Boží.

Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího.

Věříme v doslovné shromáždění Izraele a ve znovuzřízení deseti kmenů; že Sion bude vybudován na tomto [americkém] kontinentu; že Kristus bude vládnouti osobně na zemi; a že země bude obnovena a obdrží svou rajskou slávu.

Domáháme se výsady uctívati Všemohoucího Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.

Věříme, že máme býti podřízeni králům, presidentům, vládcům a veřejným zástupcům, že máme býti poslušni zákona, že ho máme ctíti a podporovati.

Věříme, že máme býti čestní, pravdiví, cudní, dobrotiví, ctnostní a že máme činiti dobro všem lidem; vskutku, můžeme říci, že následujeme nabádání Pavlovo: Věříme všem věcem, doufáme ve všechny věci, snášeli jsme mnohé věci a doufáme, že budeme schopni snésti všechny věci. Je-li cokoli ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné, o to usilujeme. [Viz Články víry 1:1–13.]

S úctou, atd.

JOSEPH SMITH.“⁴

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Joseph Smith napsal Wentworthův dopis na žádost Johna Wentwortha a George Barstowa (strana 433). Kdy se vás lidé zeptali na něco, co se týká historie Církve nebo toho, čemu Církev věří? Když studujete tuto kapitolu, nebo když o ní diskutujete, zamyslete se nad tím, jak byste mohli na podobné dotazy odpovědět příště. Čemu se můžeme naučit z toho, co Joseph Smith uvedl ve Wentworthově dopise o tom, jak na tyto otázky reagovat?
Přečtěte si, co Prorok řekl o svém Prvním vidění (strana 434). Až budete příště někomu vyprávět o Prvním vidění, jak můžete pomoci tomuto člověku porozumět Prvnímu vidění a tomu, co pro vás znamená?
Přečtěte si, jak Prorok popisuje příchod Knihy Mormonovy (strany 435–437). Jak Kniha Mormonova ovlivnila nebo ovlivňuje váš život? Jak například můžeme sdílet své svědectví o Knize Mormonově?
Na stranách 437–440 Joseph Smith popisuje stručnou historii začátků Církve a poté svědčí o osudu Církve. Jaké myšlenky vás napadají, když studujete druhý odstavec na straně 440? Proč podle vašeho názoru pronásledování není schopno zastavit pokrok Církve? Jaké vás napadají příklady lidí, kteří postupovali kupředu navzdory odporu? (Zamyslete se nad příklady z písem, z historie Církve i ze svého života.)
Projděte si Články víry (strany 440–441). Jak vám Články víry pomáhají? Proč podle vašeho názoru po dětech v Primárkách požadujeme, aby se je naučily nazpaměť? Zvažte, zda byste si mohli udělat určitý rozpis, který by vám pomohl Články víry studovat a naučit se je nazpaměť.

Související verše z písem: Joseph Smith–Životopis 1:1–75