Hlásání radostných zvěstí celému světu

„Duše jsou drahocenné v očích Božích, a vždy byly; a starší… mají přesvědčovat a vybízet všechny lidi všude, aby činili pokání, aby se tak mohli stát dědici spasení.“

Ze života Josepha Smitha

Po zorganizování Církve 6. dubna 1830 Joseph Smith pokračoval v hlásání radostných zvěstí evangelia. Během dubna odcestoval do Colesville ve státě New York, aby navštívil svého přítele Josepha Knighta st., který měl se svou rodinou zájem o evangelium. Prorok uspořádal v této oblasti shromáždění a „mnozí se začali upřímně modlit k Všemohoucímu Bohu, aby jim dal moudrost k pochopení pravdy“.¹ Asi za dva měsíce, při druhé návštěvě v Colesville, se Prorok dozvěděl, že řada lidí, kteří slyšeli evangelium, si nyní přála být pokřtěna. Jak Prorok zaznamenal, tito obrácení museli při přijetí evangelia projevit víru a odvahu:

„Stanovili jsme shromáždění na sabat a v sobotu odpoledne jsme zbudovali hráz přes vodní tok, který se nacházel nedaleko, abychom tam mohli provést obřad křtu; ale v noci se shromáždila lůza a hráz strhla, což nám zabránilo křest během sabatu provést… V pondělí, časně zrána, jsme byli ostražití, a než se naši nepřátelé dozvěděli o našem konání, hráz jsme opravili a Oliver Cowdery pokřtil těchto třináct lidí, totiž: Emmu Smithovou; Hezekiahe Pecka s manželkou; Josepha Knighta st. s manželkou; Williama Stringhama s manželkou; Josepha Knighta ml.; Aarona Culvera s manželkou; Leviho [Halla]; Polly Knightovou; a Julii Stringhamovou.“²

Na podzim téhož roku Pán zjevil Josephu Smithovi, že Oliver Cowdery, Peter Whitmer ml., Parley P. Pratt a Ziba Peterson mají jít „k Lamanitům a… kázati [jim] evangelium mé“. (NaS 28:8; 30:5–6; 32:1–3.) Tito misionáři urazili asi 2400 kilometrů a krátce kázali evangelium mezi různými indiánskými kmeny, mezi něž patřil kmen Seneca ve státě New York, kmen Wyandot ve státě Ohio a kmeny Delaware a Shawnee na území indiánského teritoria. Největší úspěch však misionáři zaznamenali, když se zastavili v oblasti kolem Kirtlandu ve státě Ohio. Zde pokřtili asi 130 obrácených, z nichž většina pocházela ze skupiny reformovaných baptistů, kterou vedl Sidney Rigdon. Tím se vytvořila příležitost pro to, aby se tato oblast následujícího roku stala shromažďovacím místem pro stovky členů Církve. Misionáři také získali několik obrácených mezi osadníky v kraji Jackson ve státě Missouri, kde bude později založeno město Sion.

Prorok Joseph Smith měl rád misionářskou práci – ať již kázal lidem kolem sebe, nebo vysílal misionáře do světa. Starší Parley P. Pratt zaznamenal tuto událost, která se přihodila v roce 1839: „Bratr Joseph, když jsme s ním pobývali ve Filadelfii [v Pensylvánii], byl pozván do jednoho velmi velkého kostela, aby tam kázal, a sešlo se tam asi tři tisíce lidí, aby si ho vyslechli. Bratr Rigdon mluvil jako první a zaměřil se na evangelium a vysvětloval svou nauku pomocí Bible. Když skončil, bratr Joseph povstal jako lev, který se chystá zařvat; a byv naplněn Duchem Svatým mluvil s velikou mocí vydávaje svědectví o viděních, která viděl, a o službě andělů, kterou zažil; a jak našel desky Knihy Mormonovy a jak je přeložil darem a mocí Boží. Zahájil slovy: ,Kdyby nikdo jiný neměl odvahu svědčit o tak slavném poselství z nebe a o nalezení tak slavného záznamu, měl za to, že to má udělat on v zájmu toho, co je správné pro tyto lidi, a že má vše ostatní ponechat na Bohu.‘

Celé shromáždění bylo v úžasu; tak říkajíc uchváceno a ohromeno vědomím pravdivosti toho, co říkal, a moci, s níž mluvil, a zázraky, o nichž vyprávěl. Udělalo to na ně nesmazatelný dojem; mnoho duší se shromáždilo do stáda. A já vydávám svědectví, že svým věrným a mocným svědectvím očistil svůj šat od jejich krve. Ve Filadelfii i v okolních oblastech byly pokřtěny zástupy lidí.“³

Učení Josepha Smitha

Svět je v duchovní temnotě, a proto máme pilně kázat evangelium.

V roce 1834 Joseph Smith a další starší Církve v Kirtlandu poslali tento dopis bratřím v ostatních oblastech: „Ačkoli naše zprávy určené vám jsou možná časté, přesto věříme, že je budete přijímat s bratrskou laskavostí; a že umožníte slovu nabádání od nás, vašich nehodných bratří, aby našlo místo ve vašem srdci, neboť jste svědky velikého rozmachu moci a panství knížete temnoty a uvědomujete si, jak nesmírný je počet těch, kteří se tísní na cestě vedoucí k smrti, aniž by kdy dbali na radostný hlas evangelia našeho Pána Ježíše Krista.

Zamyslete se na okamžik, bratří, nad naplněním slov proroka; neboť vidíme, že temnota přikrývá zemi a nesmírná temnota přikrývá mysl jejích obyvatel [viz Izaiáš 60:2], že zločiny všech možných druhů se stále více šíří mezi lidmi; lidé konají neřesti veliké ohavnosti; nastupující pokolení vyrůstá v plnosti pýchy a nadutosti; lidé staršího věku ztrácejí veškeré své přesvědčení, a jako by zaháněli každou myšlenku na den odplaty; nestřídmost, nemorálnost, výstřednost, pýcha, zaslepenost srdce, modlářství, ztráta přirozené náklonnosti, láska k tomuto světu a netečnost vůči tomu, co je věčné, se stále více šíří mezi těmi, kteří vyznávají víru v nebeské náboženství, a následkem toho se šíří bezvěrectví; lidé se dopouštějí jednání toho nejodpornějšího druhu a těch nejčernějších skutků, rouhání, podvodů, hanění dobrého jména svých bližních, krádeže, loupení, vraždění, obhajují omyl a protiví se pravdě, zříkají se smlouvy nebe a zapírají víru Ježíšovu – a uprostřed toho všeho se rychle blíží den Páně, kdy nikomu, vyjma těch, kteří mají svatební šat, nebude dovoleno jíst a pít v přítomnosti Ženicha, Knížete pokoje!

S vědomím pravdivosti těchto skutečností, jak se mohou cítit ti, kteří zakusili daru nebeského a okusili dobrého slova Božího a moci světa budoucího? [Viz Židům 6:4–5.] Kdo jiný než ti, kteří vidí tento strašlivý sráz, na kterém stojí svět lidí v tomto pokolení, může pracovat na vinici Páně, aniž by nevnímal žalostný stav, v němž se svět nachází? Kdo jiný než ti, kteří se náležitě zamýšlejí nad blahosklonností Otce našich duchů, jenž zaopatřil oběť pro svá stvoření – plán vykoupení, moc usmíření, schéma spasení, přičemž jeho velikými cíli je přivést lidi zpět do přítomnosti Krále nebe, korunovat je v celestiální slávě a učinit je spolu se Synem dědici toho, co je neporušitelné, neposkvrněné a co nepohasíná [viz 1. Petrova 1:4] – kdo jiný než tito si mohou uvědomovat, jak je důležité kráčet v dokonalosti před všemi lidmi a být pilný ve vyzývání všech lidí, aby tato požehnání přijali? Jak nepopsatelně nádherné jsou tyto věci pro lidstvo! Vpravdě mohou být považovány za zvěsti veliké radosti všem lidem; a tyto zvěsti mají také naplnit zemi a potěšit srdce každého člověka, když mu zazní v uších.“⁴

„Služebníci Boží neprojdou národy pohanů s varovným hlasem předtím, než ničící anděl započne pustošit obyvatele země, a jak pravil prorok: ,Bude utrpením slyšeti tuto zprávu.‘ [Viz Izaiáš 28:19] Mluvím tak, protože soucítím se svými bližními; činím tak ve jménu Páně byv pohnut Svatým Duchem. Ó, kéž bych je mohl vytrhnout z vířivého proudu bědy, do něhož je vidím upadat kvůli jejich hříchům; kéž bych mohl být skrze varovný hlas nástrojem k tomu, abych je přivedl k nelíčenému pokání, aby mohli mít víru, aby tak obstáli v den zlý!“⁵

„Kéž nám Bůh umožní, abychom mezi sebou uzavřeli přísahy a smlouvy, ve vší věrnosti a spravedlivosti před Ním, že národy země budou moci pocítit náš vliv ve veliké moci, až tak, že roztrhneme království temnoty vedví, a zvítězíme nad kněžskou lstivostí a duchovní zlovolností na vysokých místech a rozbijeme na kusy veškerá království, která jsou proti království Kristovu, a budeme šířit světlo a pravdu věčného evangelia od řek až do končin země.“⁶

Wilford Woodruff, čtvrtý president Církve, vzpomínal na tato slova Proroka Josepha Smitha: „Svět je naplněn temnotou. Hřích a zlovolnost přemáhá svět, podobně jako vody pokrývají veliké hlubiny. Ďábel panuje nad světem ve veliké míře. Svět proti vám bude bojovat; bojovat bude ďábel i země i peklo. Ale… vy musíte kázat evangelium, konat svou povinnost, a Pán bude stát při vás. Země ani peklo vás nepřemohou.“⁷

Naší povinností je vyzývat všechny lidi, aby činili pokání, dali se pokřtít, přijali Ducha Svatého a stali se dědici spasení.

„Věříme, že naší povinností je toto – učit veškeré lidstvo nauce pokání, což se pokusíme doložit z následujících citátů:

,Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům. A řekl jim: Takt’ jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.‘ [Lukáš 24:45–47.]

Z toho se dozvídáme, že příslušelo Kristu, aby trpěl a byl ukřižován a vstal znovu třetího dne, právě z toho důvodu, aby pokání a odpuštění hříchů mohlo být kázáno všem národům.

,Tedy Petr řekl jim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého. Vámt’ zajisté zaslíbení to svědčí a [dětem] vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.‘ [Skutkové 2:38–39.]

Z toho se dozvídáme, že zaslíbení Ducha Svatého je dáno tolika, kolika měla být kázána nauka pokání, jež měla být kázána všem národům… Věříme tudíž v kázání nauky pokání celému světu, starým i mladým, bohatým i chudým, porobeným i svobodným.“⁸

„Duše jsou drahocenné v očích Božích, a vždy byly; a starší nebyli nikdy povoláni, aby sráželi někoho dolů do pekla, ale aby přesvědčovali a vybízeli všechny lidi všude, aby činili pokání, aby se tak mohli stát dědici spasení. Toto je milostivý rok Páně: osvobodit zajaté, aby mohli zpívat hosanna. [Viz Izaiáš 61:1–2.]“⁹

„Má být povinností staršího, aby odvážně stál za věcí Kristovou a varoval lidi jednotným hlasem, aby činili pokání a dali se pokřtít na odpuštění hříchů a pro přijetí Ducha Svatého.“¹⁰

„Přikročím k tomu, abych vám řekl, co Pán požaduje po všech lidech, vysokého i nízkého postavení, bohatých i chudých, po mužích i ženách, po duchovních i po obyčejných lidech, po těch, kteří vyznávají náboženství i po těch, kteří náboženství nevyznávají, aby se mohli těšit Svatému Duchu Božímu v plnosti a aby unikli soudům Božím, které jsou téměř připraveny udeřit na národy země. Čiňte pokání ze všech svých hříchů, a dejte se pokřtít vodou na jejich odpuštění ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, a přijměte obřad vkládání rukou od toho, kdo je vysvěcen a zpečetěn k této moci, abyste mohli přijmout Svatého Ducha Božího; a toto je podle svatých písem a Knihy Mormonovy; a je to jediná cesta, kterou člověk může vejít do celestiálního království. Toto jsou požadavky této nové smlouvy neboli prvních zásad evangelia Kristova.“¹¹

„Po všech lidech se požaduje, aby měli víru v Pána Ježíše Krista; aby činili pokání ze všech svých hříchů a aby se dali pokřtít (tím, kdo má pravomoc) ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a aby na ně byly vloženy ruce pro dar Ducha Svatého, aby se tak stali členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“¹²

Služebníci Páně procházejí celý svět, aby našli ty, kteří jsou ochotni přijmout evangelium Ježíše Krista.

„Vyšlete někoho do Střední Ameriky a do celé Latinské Ameriky; a nedopusťte, aby byl jediný kout země bez misie.“¹³

„Nežádáme po nikom, aby odvrhl jakékoli dobro, které má; pouze lidi žádáme, aby přišli a získali více. Co kdyby celý svět přijal toto evangelium? Potom by uzřeli okem v oko, a na lid by byla vylita požehnání Boží, po čemž toužím celou svou duší.“¹⁴

„Tisíce těch, kteří slyšeli evangelium, se ho stali poslušnými a radují se z jeho darů a požehnání. Předsudky, společně s řadou zel, které je doprovázejí, ustupují před silami pravdy, jejichž blahodárné paprsky prostupují daleké národy… Byla doba, kdy na nás bylo pohlíženo jako na podvodníky, a kdy se lidé domnívali, že ,mormonismus‘ brzy zanikne, upadne a bude zapomenut. Ale doba, kdy na něj bylo pohlíženo jako na něco pomíjivého nebo jako na nějakou bublinu na vlně, uplynula, a nyní hluboce proniká do srdce a citů všech těch, kteří mají dostatečně ušlechtilou duši, aby odložili předsudky získané výchovou a zkoumali tuto záležitost nestranně a upřímně.“¹⁵

„Někteří členové Dvanácti a další již vyrazili do Evropy [v září 1839] a očekáváme, že ti zbývající, kteří byli povoláni na tuto misii, nyní půjdou za několik dní… Dílo Páně se šíří velmi potěšujícím způsobem, ať již zde, nebo ve starém světě. V Anglii nedávno vstoupilo do našich řad mnoho set lidí; ale tak, právě tak, to musí být, neboť „Efraim s národy smísil se‘. [Ozeáš 7:8.] A Spasitel pravil: ,Ovceť mé hlas můj slyší‘ [Jan 10:27]; a také: „Kdož vás slyší, mne slyší‘ [Lukáš 10:16]; a: ,Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země.‘ [Jeremiáš 31:8.] A tak, jak Jan slyšel hlas, který pravil: ,Vyjděte z něho, lide můj‘ [Zjevení 18:4], právě tak se musí všechno naplnit; aby lid Páně mohl žít, až ,[padne, padne] Babylon ten veliký‘. [Zjevení 18:2.]“¹⁶

Prorok Joseph Smith toto napsal v dopise ze žaláře v Liberty v březnu 1839. Tato slova byla později zaznamenána v Nauce a smlouvách 123:12: „Neboť jsou mnozí ještě na zemi mezi všemi sektami, společnostmi a denominacemi, kteří jsou zaslepeni lstivou vychytralostí lidí, skrze niž čekají v záloze, aby klamali, a kteří jsou zadržováni před pravdou pouze proto, že nevědí, kde ji nalézti.“¹⁷

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Projděte si druhý a třetí odstavec na straně 148. Proč je někdy potřeba odvahy k tomu, abychom se podělili o svědectví o Znovuzřízení a Knize Mormonově? Jak můžeme takovou odvahu získat?
Joseph Smith nejprve popsal duchovní temnotu ve světě a poté svědčil o zvěstech „veliké radosti“ ve znovuzřízeném evangeliu (strany 149–150). Jak nás mohou tyto dvě myšlenky inspirovat k tomu, abychom otevřeli ústa a sdíleli evangelium s druhými?
Přečtěte si poslední odstavec na straně 150. Kdy při vás Pán stál při vašem misionářském úsilí?
Zamyslete se nad pasážemi z písem, které Joseph Smith citoval, aby nám připomněl naši zodpovědnost učit evangeliu celé lidstvo (strany 151–152). Přemýšlejte nebo diskutujte o tom, co vy a vaše rodina můžete dělat pro to, abyste sdíleli evangelium s druhými.
Přečtěte si druhý odstavec na straně 152, kde Prorok píše o misionářské práci jako o úsilí osvobodit zajaté. V jakém smyslu mohou být někteří lidé považováni za zajaté? (Některé příklady najdete na stranách 149–150.) V jakém smyslu je mohou první zásady a obřady evangelia osvobodit?
Přečtěte si Prorokovu výzvu v prvním odstavci na straně 153. Jak může tato výzva povzbudit lidi k tomu, aby se chtěli něco dozvědět o znovuzřízeném evangeliu? Projděte si druhý odstavec na straně 153 a poslední odstavec této kapitoly. Jak můžeme lidem pomoci „[odložit] předsudky“ vůči Církvi? Jak může naše jednání pomoci lidem poznat, kde mají hledat pravdu?
Jaká požehnání jste v životě získali díky svému úsilí hlásat evangelium?

Související verše z písem: Marek 16:15–20; 2. Nefi 2:8; Alma 26:1–9, 26–37; NaS 42:6–9, 11–14; 88:77–83