Kapitola 25: Pravdy obsažené ve Spasitelových podobenstvích v 13. kapitole Matouše

Kapitola 25

Pravdy obsažené ve Spasitelových podobenstvích v 13. kapitole Matouše

„Kola Království se stále valí kupředu, hnána mocnou rukou Jehovy; a navzdory veškerému odporu se budou valit dál, dokud se všechna Jeho slova nenaplní.“

Ze života Josepha Smitha

Když se stavba chrámu Kirtland chýlila ke konci, Joseph Smith a Svatí se začali připravovat na veliká požehnání, která v chrámu měli obdržet. Kvůli přípravě bratří na zasvěcení chrámu se začala v listopadu 1835 scházet Škola starších. Tato škola byla založena v roce 1834 jako pokračování Školy proroků, která probíhala již dříve.

Joseph Smith a další bratří studovali, kromě jiného, i hebrejštinu – jazyk, v němž byla původně napsána většina Starého zákona. Prorokův deník z tohoto období zaznamenává, že Joseph studoval hebrejštinu téměř každý den, často mnoho hodin denně. V jeho deníku nacházíme takovéto zápisy: „Dnešek jsem strávil četbou v hebrejštině“ nebo „Byl jsem ve škole a četl jsem hebrejsky“.¹ 19. ledna 1836 zaznamenal: „Dnešek jsem strávil ve škole. Pán nám při studiu žehnal. Dnes jsme začali číst Bibli v hebrejštině, a velmi se nám dařilo. Zdá se, jako by nám Pán zázračným způsobem otevřel mysl, abychom porozuměli Jeho slovu v původním jazyce.“² O měsíc později napsal: „Jako obvykle jsem šel do školy a četl jsem s ostatními ve třídě a překládal. Duše má se těší ze čtení slova Páně v původním jazyce.“³

Josephovy zážitky ve Škole starších jsou jen jedním z důkazů jeho lásky k písmům. Studoval písma pilně a po celý život v nich nacházel útěchu, poznání a inspiraci. Je příznačné, že právě pasáž z Bible ho vedla k tomu, aby usiloval o moudrost od Boha a aby obdržel První vidění, když mu bylo pouhých 14 let. (Viz Jakub 1:5.)

Prorokovy spisy a kázání jsou plná citátů z písma a výkladů písem, neboť studoval písma tak intenzivně, že se stala nedílnou součástí jeho myšlení. Když učil, citoval verše z písem přímo i nepřímo, parafrázoval je a používal je jako základ pro svá kázání. „Znám písma a rozumím jim,“ prohlásil v dubnu 1844.⁴

Jeho neobyčejná znalost písem mu umožňovala učit z nich a vykládat je s velkou mocí a jasností, a mnozí, kteří ho slyšeli mluvit, na tuto jeho schopnost vzpomínali. President Brigham Young vzpomínal na to, že Prorok dokázal „vzít písma a učinit je tak jasnými a prostými, že jim každý rozuměl“.⁵

Wandle Mace vzpomínal: „Naslouchal jsem Proroku Josephu Smithovi na veřejnosti i v soukromí, když svítilo slunce i v dešti, podobně jako mnozí další, když nás učil od stupínku. A poznal jsem ho dobře, jak u něj doma, tak u nás doma… a vím, že nikdo neumí vykládat písma, otevírat je tak, aby jim bylo možno porozumět tak jednoduše, že nikdo nemohl nesprávně pochopit jejich význam, ledaže by ho učil Bůh.

Ačkoli jsem písma studoval hodně, i jako dítě, občas jsem se cítil zahanben, protože jsem neviděl to, co bylo tak jasné, když je vysvětloval. On, tak říkajíc, otočil klíčem, a dveře poznání se doširoka rozevřely a odhalily drahocenné zásady, nové i staré.“⁶

Prorokova znalost písem je zřejmá z níže uvedeného dopisu, v němž podal prorocký výklad Spasitelových podobenství zaznamenaných v 13. kapitole Matouše. Učil, že tato podobenství popisují založení Církve ve Spasitelově době a její zázračný růst a budoucnost v posledních dnech.

Učení Josepha Smitha

Spasitel učil v podobenstvích, aby ti, kteří věřili v Jeho učení, mohli získat větší světlo, a aby ti, kteří Jeho učení zavrhovali, ztratili i to světlo, které měli.

„,Tedy přistoupivše učedlníci, řekli [Spasiteli]: Proč jim v podobenstvích mluvíš? [Rád bych zde podotkl, že ono „jim“ použité v této otázce… se týká zástupu lidí.] On pak odpověděv, řekl jim [to jest učedníkům]: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim [to jest nevěřícím] není dáno. Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.‘ [Matouš 13:10–12.]

Z těchto slov usuzujeme, že ti, kteří již dříve vyhlíželi Mesiáše, jenž měl přijít podle svědectví proroků, a kteří tehdy, v oné době, vyhlíželi Mesiáše, ale neměli kvůli své nevíře dostatečné světlo, aby rozpoznali, že On je jejich Spasitel a že On je pravý Mesiáš, museli být tedy zklamáni a dokonce museli ztratit veškeré poznání, neboli jim bylo odňato veškeré světlo, poznání a víra, které ohledně této záležitosti měli. Pročež tomu, který nepřijme větší světlo, musí být odňato veškeré světlo, které má; a jestliže světlo, které je v tobě, se stane temnotou, viz, jak veliká je ona temnota! ,Protoť,‘ praví Spasitel, ,v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumějí. A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte.‘ [Matouš 13:13–14.]

Nyní zjišťujeme, že právě onen důvod, který uváděl tento prorok [Izaiáš], kvůli kterému Mesiáše nepřijmou, byl ten, že nerozuměli nebo nechtěli rozumět; a hledíce nechápali; ,nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil‘. [Matouš 13:15.] Co však pravil svým učedníkům? ,Oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší. Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, co vidíte, ale neviděli, a slyšeti to, což slyšíte, ale neslyšeli.‘ [Matouš 13:16–17.]

Opět zde učiníme poznámku – neboť zjišťujeme, že ona zásada, podle níž byli učedníci považováni za požehnané, spočívala v tom, že jim bylo dovoleno vidět očima svýma a slyšet ušima svýma – že ono zatracení, které spočívalo na zástupu těch, kteří nepřijali Jeho slova, bylo kvůli tomu, že nebyli ochotni vidět očima svýma a slyšet ušima svýma; nikoli proto, že by nemohli a že by neměli výsadu vidět a slyšet, ale protože jejich srdce bylo plné nepravosti a ohavností; jakž otcové vaši [činili], tak i vy‘. [Skutkové 7:51.] Onen prorok, předvídaje, že takto zatvrdí své srdce, to řekl zcela jasně; a v tomto spočívá zatracení světa; že světlo přišlo na svět, a lidé si volí raději temnotu než světlo, protože jejich skutky jsou zlovolné. Tomuto Spasitel učí tak jasně, že ani náhodný kolemjdoucí nemusí být na omylu.

… Když služebníci Boží odhalují pravdu, lidé mají ve zvyku říkat: Vše je tajemství; mluví v podobenstvích, a tudíž nemají být pochopeni. Je pravdou, že mají oči k vidění, a přitom nevidí, ale nikdo není tak slepý jako ti, kteří vidět nechtějí; a ačkoli toto Spasitel řekl těmto lidem, svým učedníkům to vysvětlil jasně; a my máme důvod k tomu, abychom byli vskutku pokorní před Bohem našich otců, že nám zanechal tyto záznamy tak jasné, že nehledě na úsilí a společné působení kněží Bálových nemají moc zaslepit nám oči, zatemnit naše porozumění, pokud jen otevřeme oči a čteme na chvilku s nestranností.“⁷

Podobenství o rozsévači názorně ukazuje účinky kázání evangelia; také ukazuje, že Spasitel založil své království v zenitu času.

,V době, kdy Spasitel pronesl tato nádherná slova a podobenství obsažené v [13. kapitole Matouše], nalézáme Ho, jak sedí na lodi, kvůli zástupu, který se na Něj tlačil, aby slyšel Jeho slova; a On je začal učit řka:

,Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je. Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země. Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla. Jiné pak padlo mezi trní, a spolu zrostlé trní udusilo je. A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý. Kdo má uši k slyšení, slyš.‘ [Matouš 13:3–9.] …

Poslyšte však vysvětlení podobenství o rozsévači: ,Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho.‘ Všimněte si toho výrazu – to, což jest vsáto v srdce jeho. ,To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest.‘ [Matouš 13:19.] Lidé, kteří v sobě nemají žádnou zásadu spravedlivosti a jejichž srdce je plné nepravosti a nemají žádnoutouhu po zásadách pravdy, nerozumějí slovu pravdy, když ho slyší. Ďábel z jejich srdce odnímá slovo pravdy, protože v nich není žádné touhy po spravedlivosti.

,V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá. Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší. Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku. V dobrou pak zemi vsátý ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, totiž kterýž užitek nese. Neset’ pak někdo stý, a jiný šedesátý, jiný pak třidcátý.‘ [Matouš 13:20–23.]

A tak sám Spasitel vysvětlil svým učedníkům podobenství, které předložil, a neponechal v mysli těch, kteří pevně věří v Jeho slova, žádnou záhadu ani nejasnosti.

Vyvozujeme z toho tudíž, že oním důvodem, proč zástup lidí, neboli svět, jak je označil Spasitel, neobdržel vysvětlení Jeho podobenství, byla nevíra. Vám, říká (promlouvaje ke svým učedníkům), je dáno znát tajemství království Božího. [Viz Matouš 13:11] A proč? Kvůli víře a důvěře, kterou v Něj měli. Toto podobenství bylo proneseno proto, aby znázornilo účinky, které má kázání slova; a my se domníváme, že se přímo týká počátku neboli založení království v oné době; tudíž budeme pokračovat ve sledování Jeho slov ohledně tohoto království od oné doby nadále, ano, až do konce světa.“⁸

Podobenství o pšenici a koukolu vysvětluje, že spravedliví a zlovolní budou spolu růst až do konce světa, kdy spravedliví budou shromážděni a zlovolní budou spáleni.

„ Jiné podobenství předložil jim řka [kteréžto podobenství se také týká založení království v onom období světa]: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel. A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol? A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, at’ jdeme a vytrháme jej? On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.‘ [Matouš 13:24–30.]

Z tohoto podobenství se dozvídáme nejen o založení království ve Spasitelově době, což představuje ono dobré semeno, jež přineslo ovoce, ale také o zkažení Církve, což představuje koukol, jenž zasel nepřítel a který by Jeho učedníci velmi rádi vytrhali, neboli očistili od něho Církev, pokud by Spasitel s jejich názorem souhlasil. Ale On, znaje všechny věci, říká: Nikoli. Jako kdyby říkal: váš názor není správný, Církev je v plenkách, a pokud se takto unáhlíte, zničíte s koukolem i pšenici neboli Církev; je tudíž lepší nechat je růst spolu až do žně neboli do konce světa, který znamená zničení zlovolných, což se dosud nenaplnilo …

,… Přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn [Muže]. A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou [děti] království, ale koukol jsou [děti] toho zlostníka.‘ [Matouš 13:36–38.]

Nechť si naši čtenáři všimnou onoho výrazu – ,pole jest tento svět,… koukol jsou [děti] toho zlostníka. A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa, [nechť si pozorně všimnou tohoto výrazu – skonání světa] a ženci jsou andělé.‘ [Matouš 13:38–39.]

Lidé nemohou mít žádný přijatelný důvod k tomu, aby řekli, že toto je obrazné vyjádření nebo že to neznamená to, co se zde praví, neboť On nyní vysvětluje to, co předtím řekl v podobenstvích; a podle těchto slov konec světa znamená zničení zlovolných; žeň a konec světa se přímo týkají lidské rodiny v posledních dnech, a ne této země, jak se mnozí domnívají, a toho, co bude předcházet příchodu Syna Muže a napravení všech věcí předpověděných ústy všech svatých proroků od počátku světa; a andělé mají co do činění s tímto velikým dílem, neboť to jsou ženci.

,Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa‘ [Matouš 13:40]; to znamená, že když služebníci Boží vycházejí varovat národy, jak kněze, tak i lid, a když oni zatvrzují své srdce a zavrhují světlo pravdy, jsou nejprve vydáni týrání Satanem, a když jsou zákon a svědectví zpečetěny,… jsou ponecháni v temnotě a vydáni na den spálení; a tak byvše svázáni svým vyznáním a poté, co jejich pouta byla zesílena jejich kněžími, jsou připraveni na naplnění těchto Spasitelových slov –,Pošle Syn [Muže] anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost, a uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.‘ [Matouš 13:41–42.]

Víme, že dílo shromažďování pšenice do stodol neboli do sýpek se má uskutečňovat během doby, kdy je koukol svazován a připravován na den spálení; že po onom dni spálení ,spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.‘ [Matouš 13:43.]”⁹

Podobenství o zrnu hořčičném učí tomu, že Církev a království Boží, založené v těchto posledních dnech, se rozšíří po celé zemi.

„A opět, jiné podobenství předložil jim, kteréžto podobenství se týká království, které má být založeno těsně před dobou žní, nebo v době žní, které zní takto – ,Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém. Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.‘ [Matouš 13:31–32.] Nyní můžeme jasně vidět, že tento symbol je dán, aby představoval Církev, která vyjde v posledních dnech. Vizte, nebeské království je k tomu přirovnáno. Co se tomu podobá?

Vezměme Knihu Mormonovu, kterou člověk vzal a ukryl ji na poli svém a zabezpečil ji svou vírou, aby vzešla v posledních dnech neboli v příhodném čase; hleďme, jak vychází ze země a jak je vskutku považována za nejmenší ze všech semen, ale hleďme, jak z ní vyrůstají ratolesti, ano, jak se dokonce pne do výše s členitými větvemi a s božskou vznešeností, dokud se, podobně jako zrno hořčičné, nestane tou největší ze všech bylin. A toto je pravda, a ona vyrašila a vzešla ze země a spravedlivost počíná shlížet dolů z nebe [viz Žalm 85:11; Mojžíš 7:62] a Bůh sesílá dolů své moci, dary a anděly, aby se usadili v jejích větvích.

Nebeské království je jako zrno hořčičné. Tedy vizte, není snad toto nebeské království, které pozvedá hlavu v posledních dnech, ve vznešenosti svého Boha, dokonce Církev Svatých posledních dnů, jako neproniknutelná a nepohnutelná skála uprostřed mohutné hlubiny, vystavená bouřím a vichřicím Satana, která až dosud zůstává neochvějná a stále odvážně odolává ohromným vlnám odporu, které jsou hnány rozbouřenými větry potápějících se úskočností, které [narážely] a stále narážejí s nesmírně zpěněnými vlnami na její vítězné úpatí; podněcovány s dvojnásobnou zuřivostí nepřítelem spravedlnosti? …

Mračna temnoty již dlouho tepají jako ohromné vlny neochvějnou skálu Církve Svatých posledních dnů; a nehledě na toto všechno, zrno hořčičné stále vyhání do výše své vznešené větve, výše a výše, a rozprostírá se šířeji a šířeji; a kola království se stále valí kupředu, hnána mocnou rukou Jehovy; a navzdory veškerému odporu se budou valit dál, dokud se Jeho slova všechna nenaplní.“¹⁰

Svědectví tří svědků a písma posledních dnů jsou jako kvas ukrytý v jídle; podobenství o síti učí o celosvětovém shromažďování.

„Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.‘ [Matouš 13:33] Lze tomu porozumět tak, že Církev Svatých posledních dnů vzešla z malého kvasu, který byl vložen do tří svědků. Vizte, jak moc se to podobá tomuto podobenství! Část již rychle kyne, a zanedlouho vykyne celé těsto …

,Opět podobno jest království nebeské [síti] puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující. Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, do nádob, a což bylo zlého, preč zamítali.‘ [Matouš 13:47–48.] Chcete-li vidět působení tohoto podobenství, vizte símě Jozefovo vrhající síť evangelia na tvář země, shromažďující všeliké plody, aby ti dobří mohli být uchováni v nádobách pro tento účel připravených, a andělé se postarají o ty zlé. ,Takť bude při skonání světa – vyjdou andělé, a oddělí zlé z prostředku spravedlivých, a uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. Dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.‘ [Matouš 13:49–51.] I my říkáme: ovšem, Pane; a právem mohli říci: ovšem, Pane; neboť tyto věci jsou tak jasné a tak vznešené, že každý Svatý v posledních dnech na ně musí z celého srdce odpovědět amen.

,On pak řekl jim: Protož každý učitel [poučený] v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.‘ [Matouš 13:52.]

Chcete-li vidět působení tohoto příkladu, vizte Knihu Mormonovu, jak vychází z pokladu srdce. A také smlouvy dané Svatým posledních dnů [Nauka a smlouvy] a také překlad Bible - vynášející tak ze srdce věci nové i staré a odpovídající tak třem měřicím mouky procházející očišťujícím dotykem skrze zjevení Ježíše Krista a službu andělů, kteří již započali toto dílo v posledních dnech, které bude představovat kvas, kterým vykyne celé těsto. Amen.“¹¹

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Projděte si strany 291–293. Čemu se můžeme naučit z příkladu Josepha Smitha? Jak nám to může pomoci při našem studiu písem?
Přečtěte si Josephovo vysvětlení týkající se toho, proč Spasitel někdy učil v podobenstvích (strany 293–295). Co podle vás znamená vidět očima svýma a slyšet ušima svýma, když se učíme pravdám evangelia? Proč, podle vás, nám bude světlo odňato, jestliže nebudeme ochotni přijmout větší světlo? Zamyslete se nad tím, co musíte dělat, abyste mohli přijmout více světla evangelia.
Prostudujte si podobenství o rozsévači (strany 295–297). V tomto podobenství Spasitel vysvětluje, že totéž poselství evangelia má různé účinky podle toho, jak lidé toto poselství přijímají. Proč slovo Boží nemůže růst v lidech, „jejichž srdce je plné nepravosti“? Proč zkoušky a pronásledování vedou některé k tomu, aby slovo Boží odložili? Jak mohou starosti tohoto světa a klamnost bohatství v nás zadusit slovo Boží?
Jak můžeme zajistit, aby naše „půda“ byla dobrá, když je do nás zasazeno slovo? Co mohou rodiče dělat, aby pomohli dětem připravit srdce na přijetí slova?
V podobenství o pšenici a koukolu (strany 297–299) pšenice představuje spravedlivé lidi neboli „děti království“. Koukol představuje „děti toho zlostníka“. Jak můžeme zůstat věrnými, i když je „koukolu“ dovoleno, aby rostl mezi „pšenicí“? Jak vám verše v Nauce a smlouvách 86:1–7 pomáhají porozumět tomuto podobenství?
Jak se Církev v dnešní době podobá rostoucímu stromu v podobenství o zrnu hořčičném? (Některé příklady najdete na stranách 299–300.)
Projděte si strany 300–301. Kvas je látka, díky které chlebové těsto vykyne. Jak se písma posledních dnů podobají kvasu pro Církev? Čím se podobají kvasu pro vás osobně? Čím se písma posledních dnů podobají „novým i starým věcem“ z pokladu?
Proč je, podle vás, příznačné, že v podobenství o síti evangelia (strana 300) se v síti chytily ryby všelijakého druhu? Jak se toto podobenství naplňuje v dnešní době?

Související verše z písem: Lukáš 8:4–18; Alma 12:9–11; NaS 86:1–11; 101:63–68