Pokání

„Začněme právě dnes nanovo a řekněme nyní z celého srdce: zanecháme svých hříchů a budeme spravedliví.“

Ze života Josepha Smitha

14. června 1828 Martin Harris opustil Harmony v Pensylvánii a vzal prvních 116 stran rukopisu přeložených ze zlatých desek, aby je ukázal některým členům své rodiny v Palmyře ve státě New York. Druhý den nato se Josephovi a Emmě narodilo první dítě – syn, kterého pojmenovali Alvin. Děťátko zemřelo tentýž den a Emmino zdraví se natolik zhoršilo, že se sama ocitla na pokraji smrti. Prorokova matka později napsala: „Nějaký čas se zdálo, že život [Emmy] visí na vlásku mezi tímto světem a světem, který se stal tichým domovem jejího novorozeňátka. Její osud se po určitou dobu zdál být tak nejistý, že v průběhu dvou týdnů její manžel nespal ani hodinu v nerušeném tichu. Na konci tohoto období byla jeho úzkost ohledně rukopisu tak velká, že se rozhodl, vzhledem k tomu, že jeho manželce již bylo poněkud lépe, že jakmile nabude trochu víc síly, vydá se na cestu do státu New York a zjistí, co se s rukopisem děje.“¹

V červenci, na návrh Emmy, Prorok zanechal Emmu v péči její matky a vyrazil dostavníkem do bydliště svých rodičů do okresu Manchester ve státě New York. Prorokova cesta byla přibližně 200 kilometrů dlouhá a trvala dva nebo tři dny. Joseph, který byl rozrušený ze ztráty svého prvorozeného syna, se strachoval o manželku a měl velmi vážné starosti o rukopis, a tak během celé cesty nic nejedl ani nespal. Spolucestující, jediný další pasažér v dostavníku, si všiml toho, jak byl Prorok zesláblý, a trval na tom, že ho pěšky doprovodí asi 30 kilometrů od zastávky dostavníku k domu Smithových. Prorokova matka vzpomínala, že posledních více než šest kilometrů „musel onen neznámý vést Josepha pod paždí, neboť Josephova přirozená síla byla již příliš vyčerpaná na to, aby ho ještě udržela, a on by usnul vestoje“.² Jakmile Prorok došel k domu svých rodičů, poslal pro Martina Harrise.

Martin dorazil ke Smithovým brzy odpoledne, ve sklíčeném a zoufalém stavu. Řekl, že rukopis nemá a že ani neví, kde je. Když toto Joseph uslyšel, zvolal: „Ó, můj Bože, můj Bože… Vše je ztraceno, vše je ztraceno. Co si počnu? Zhřešil jsem. Byl jsem to já, kdo pokoušel hněv Boží tím, že jsem ho žádal o to, oč jsem neměl žádné právo žádat… Jak mohu předstoupit před Pána? Což si nezasloužím jakéhokoli pokárání od anděla Boha Nejvyššího?“

Den ubíhal a Prorok chodil s velkou úzkostí sem a tam v domě svých rodičů a „plakal a bědoval“. Druhý den vyrazil na cestu zpět do Harmony, kde, jak řekl, „jsem se počal pokořovat v mocné modlitbě před Pánem,… abych, je-li to možné, mohl z jeho ruky obdržet milosrdenství a abych mohl dosáhnout odpuštění za vše, co jsem učinil a co bylo proti jeho vůli“.³

Pán Proroka přísně pokáral za to, že se bál člověka více než Boha, ale ujistil ho, že mu může být odpuštěno. „Ty jsi Joseph,“ řekl Pán, „ty jsi byl vyvolen konati dílo Páně, ale pro přestupek, nebudeš-li bdělý, padneš. Ale pamatuj, Bůh je milosrdný; tudíž, čiň pokání z toho, co jsi učinil, což je proti přikázání, které jsem ti dal, a ty jsi stále vyvolen a jsi opět povolán k dílu.“ (NaS 3:9–10.)

Pán odebral Josephovi na nějaký čas Urim a Thumim i desky. Zanedlouho mu ale vše vrátil. „Anděl se radoval, když mi dal zpět Urim a Thumim,“ vzpomínal Prorok, „a řekl, že Bůh je potěšen mou věrností a pokorou a že mne miluje za mou kajícnost a horlivost v modlitbě, ve které jsem svou povinnost konal tak dobře,… že jsem mohl opět započít s překladatelskou prací“.⁴ Joseph se pustil do velikého díla, které měl před sebou, a byl nyní posílen díky radostným pocitům spojeným s tím, že mu Pán odpustil, a díky obnovenému odhodlání konat Jeho vůli.

Učení Josepha Smitha

Když činíme pokání z hříchů, přibližujeme se Bohu a stáváme se více takovými, jako je On.

Wilford Woodruff, když sloužil jako člen Kvora Dvanácti, zaznamenal: „Joseph Vidoucí povstal v moci Boží; ve jménu Pána Boha napomenul a pokáral zlovolnost před lidem. Vyjádřil přání říci pár slov, které by vyhovovaly podmínkám širokého davu, a poté řekl:

,Budu mluvit s pravomocí kněžství, ve jménu Pána Boha… Třebaže se tito shromáždění lidé hlásí ke Svatým, přesto stojím uprostřed všech [možných] charakterů a lidských tříd. Přejete-li si jít tam, kde je Bůh, musíte být jako Bůh, neboli musíte vlastnit zásady, které Bůh vlastní, neboť když se nepřibližujeme Bohu v určité zásadě, vzdalujeme se od Něj a přibližujeme se ďáblu. Ano, stojím uprostřed všech možných druhů lidí.

Zkoumejte své srdce a zjistěte, zda jste jako Bůh. Já jsem zkoumal to své, a pociťuji potřebu činit pokání ze všech svých hříchů.

Máme zloděje mezi sebou, cizoložníky, lháře a pokrytce. Pokud by Bůh promluvil z nebe, přikázal by vám, abyste nekradli, abyste se nedopouštěli cizoložství, abyste nebyli žádostiví, abyste neklamali, ale abyste byli věrní nad málem… Což není Bůh dobrý? Pak buďte i vy dobří; je-li On věrný, pak buďte i vy věrní. Přidejte ke své víře ctnost, ke ctnosti poznání a usilujte o každou dobrou věc. Církev musí být očištěna, a já kážu proti veškeré nepravosti.‘“⁵

„Musíte být nevinní, jinak nemůžete předstoupit před Boha: pokud bychom měli předstoupit před Boha, musíme se uchovat čistými, jako On je čistý. Ďábel má velikou moc klamat; promění vše tak, že člověk zírá na ty, kteří konají vůli Boží… Nepravost musí být vymýcena z prostředku Svatých; pak se závoj roztrhne a požehnání nebe poplynou dolů – budou se valit dolů jako řeka Mississippi.“⁶

„Nechť žádný člověk nevydává na odiv svou spravedlivost, neboť ostatní to vidí za něj; spíše nechť vyznává své hříchy, a pak mu bude odpuštěno a bude vydávat více ovoce.“⁷

„Každé srdce musí činit pokání a musí být čisté, a Bůh si je bude považovat a požehná mu tak, jak by nemohlo být požehnáno žádným jiným způsobem.“⁸

Je vůlí Boží, abychom zanechali svých hříchů a odstranili mezi sebou zlo.

„Slyšte, vy všechny končiny země – vy všichni kněží, vy všichni hříšníci, a všichni lidé. Čiňte pokání! Čiňte pokání! Buďte poslušni evangelia. Obraťte se k Bohu.“⁹

„Začněme právě dnes nanovo, a řekněme nyní z celého srdce: zanecháme svých hříchů a budeme spravedliví.“¹⁰

„Nevěřící člověk se bude chytat každého stébla, dokud se mu smrt nepodívá do očí, a pak se jeho nevíra dá na útěk, neboť opravdovost věčného světa na něm spočine s velkou mocí; a když ho zklame veškerá pozemská pomoc a opora, pak zřetelně pocítí věčné pravdy týkající se nesmrtelnosti duše. Máme dbát na varování a nečekat s pokáním až na dobu, kdy budeme na smrtelné posteli; tak, jak vídáme, že si pro nemluvně přichází smrt, právě tak může být člověk mladý i ve středních letech, stejně jako nemluvně, náhle povolán na věčnost. Nechť je proto toto varováním všem, aby neodkládali pokání, ani nečekali na to, až budou na smrtelné posteli, neboť je vůlí Boží, aby člověk činil pokání a sloužil Mu ve zdraví a v síle a v moci své mysli, aby si zajistil Jeho požehnání a nečekal až na to, kdy je povolán zemřít.“¹¹

„[1. března 1835] byla Církvi požehnána svátost. Před žehnáním jsem promluvil o náležitém řádu tohoto obřadu v Církvi a zdůraznil jsem, že je důležité dělat to tak, aby to bylo přijatelné před Pánem, a zeptal jsem se: Jak dlouho si myslíte, že může člověk přijímat tento obřad nehodně, aniž by mu Pán odňal svého Ducha? Jak dlouho si bude takto zahrávat s posvátnými věcmi, aniž by ho Pán vydal k týrání Satanem až do dne vykoupení! … Naše srdce má být tudíž pokorné a máme činit pokání ze svých hříchů a odstranit zlo mezi sebou.“¹²

„Pokání je něco, s čím si nelze zahrávat každý den. Každodenní přestupky a každodenní pokání není něco, co by bylo příjemné v očích Božích.“¹³

Prorok Joseph Smith napsal tento dopis svému bratru Williamu Smithovi poté, co se na něj William rozzlobil a jednal s ním s opovržením: „[Mluvil jsem s tebou] s jediným cílem – snažit se tě varovat, nabádat, napomenout a zachránit tě před upadnutím do těžkostí a trápení, do nichž jsem tě viděl se řítit tím, že ses poddával onomu zlovolnému duchu, kterého nazýváš svým hněvem a kterého máš potlačit a zkrotit a podrobit pod své nohy; což, pokud tak neučiníš, pak z mého pohledu nikdy nemůžeš být spasen v království Božím. Bůh vyžaduje, aby vůle Jeho stvoření byla pohlcena ve vůli Jeho.“¹⁴

Nebeský Otec je ochoten odpustit těm, kteří činí pokání a vracejí se k Němu s celým úmyslem srdce.

V roce 1835 Joseph Smith obdržel dopis od Harveye Whitlocka, který předtím odpadl od Církve a nyní si přál vrátit se do plného společenství. Prorok odpověděl: „Obdržel jsem tvůj dopis z 28. září 1835 a četl jsem ho dvakrát, a vyvolalo to ve mně pocity, které si lze lépe představit než popsat; postačí říci, že samotná stavidla mého srdce se rozlomila – nemohl jsem se zdržet toho, abych neplakal. Děkuji Bohu, že do tvého srdce vstoupila touha vrátit se k Pánu a k tomuto lidu, bude-li k tobě milosrdný. Tázal jsem se Pána ohledně tvé věci; a přišla ke mně tato slova:

Zjevení určené Harveymu Whitlockovi.

,Vpravdě, tak praví Pán tobě – Nechť ten, jenž byl můj služebník Harvey, se vrátí ke mně, a do lůna mé Církve, a zanechá všech svých hříchů, kterými se vůči mně prohřešil, a nechť od nynějška usiluje o ctnostný a bezúhonný život a zůstává pod vedením těch, které jsem ustanovil, aby byli pilíři a vedoucími Církve mé. A viz, praví Pán, tvůj Bůh, jeho hříchy budou vymazány pod nebem a budou zapomenuty mezi lidmi a nevystoupí k uším mým, ani nebudou zaznamenány jako památka proti němu, ale já ho pozvednu, jakoby z hlubokého kaliště, a bude oslaven na vysokých místech a bude považován za hodna toho, aby obstál mezi knížaty, a bude ještě učiněn vyleštěnou střelou v toulci mém, aby strhl pevnosti zlovolnosti mezi těmi, kteří se povyšují, aby se radili proti mně a proti mým pomazaným v posledních dnech. Tudíž, nechť se připraví rychle a přijde k tobě, ano, do Kirtlandu. A nakolik bude od nynějška poslouchat tvé rady, bude obnoven do svého dřívějšího stavu a bude spasen do nejvyšší míry, jako že Pán tvůj Bůh žije. Amen.‘

A tak vidíš, můj drahý bratře, ochotu našeho nebeského Otce odpouštět hříchy a obnovovat přízeň vůči všem těm, kteří jsou ochotni se před Ním pokořit a vyznat své hříchy a zanechat jich a vrátit se k Němu s celým úmyslem srdce, bez pokrytectví, a sloužit Mu až do konce [2. Nefi 31:13].

Nepodivuj se nad tím, že Pán se sklonil k tomu, aby promluvil z nebes a dal ti ponaučení, díky nimž se můžeš naučit svým povinnostem. Slyšel tvé modlitby a viděl tvou pokoru a natahuje ruku rodičovské lásky pro tvůj návrat; andělé se nad tebou radují, zatímco Svatí jsou ochotni přijmout tě znovu do společenství.“¹⁵

„Nikdy není duch příliš starý na to, aby přistoupil k Bohu. Všichni ti, kteří nespáchali neprominutelný hřích, jsou v dosahu promíjejícího milosrdenství.“¹⁶

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Když čtete zprávu o Prorokově reakci na ztrátu 116 stran (strany 69–71), co se dozvídáte o Josephu Smithovi? Co se z jeho příkladu dozvídáte o pokání?
Projděte si oddíl začínající na straně 72. Když přemítáte nad učením v této kapitole, věnujte čas tomu, abyste, jak Prorok radil, zkoumali své srdce. Přemýšlejte o tom, co musíte udělat – a co musíte přestat dělat – abyste se stali více takovými, jako je Bůh.
Přemítejte o tom, jak Joseph Smith varoval před odkládáním pokání (strany 73–74). Jaké jsou některé možné následky odkládání pokání?
Prostudujte si rady Proroka Josepha týkající se obrácení k Bohu a pokoření se před Ním (strany 73–76).Proč by pokání bylo bez pokory neúplné? Co podle vás znamená „vrátit se k [Bohu] s celým úmyslem srdce“? (Strana 75.)
Přečtěte si zjevení, které Joseph Smith obdržel pro Harveyho Whitlocka, a všimněte si, co Pán slibuje, pokud bude bratr Whitlock činit upřímně pokání (strana 75). Jaké myšlenky nebo dojmy vás napadají, když přemítáte nad „[ochotou] našeho nebeského Otce odpouštět hříchy a obnovovat přízeň vůči [nám]“?

Související verše z písem: 2. Korintským 7:9–10; Mosiáš 4:10–12; Alma 34:31–38; NaS 1:31–33; 58:42–43