Stateční ve věci Kristově

„Jsem milovník věci Kristovy.“

Ze života Josepha Smitha

V říjnu 1838 dosáhly konflikty mezi Svatými žijícími v severní části státu Missouri a místní lůzou a milicí kritického bodu. 27. dne téhož měsíce vydal guvernér státu Missouri Lilburn W Boggs nechvalně známé nařízení veliteli státní milice: „S mormony musí být zacházeno jako s nepřáteli a musejí být vyhlazeni nebo vyhnáni ze státu, bude-li to nutné pro veřejné dobro. Jejich násilnosti se vymykají veškerému popisu.“¹ Tři dny nato se velká skupina ozbrojených příslušníků milice utábořila poblíž Far Westu v Missouri, kde bylo církevní ústředí, a připravovala se zaútočit na město.

Joseph Smith a ostatní vedoucí Církve měli velmi vážné obavy o bezpečí Svatých posledních dnů, a tak souhlasili s tím, že se 31. října setkají s důstojníky milice, aby vyjednali mír. Když se však Prorok a jeho společníci přiblížili k táboru milice, byli náhle zatčeni. Pak byli odvedeni do tábora a museli ležet celou noc na chladné zemi v mrazivé bouři, zatímco na ně stráže křičely a nadávaly jim. Když se pak důstojníci rozhodli, že vězně odvedou do Independence v Missouri, Joseph a jeho společníci prosili o svolení vidět své rodiny.

„Našel jsem manželku a děti v slzách,“ napsal Prorok, „báli se, že nás zastřelili ti, kteří přísahali, že nás připraví o život a že mě již nikdy neuvidí… Kdo dokáže pochopit, jak jsem se tehdy cítil, když jsem byl takto odtržen od své společnice a zanechal jsem ji obklopenu nestvůrami v lidské podobě, a své děti taktéž, aniž bych věděl, jak budou zaopatřeny; zatímco jsem měl být odveden daleko od nich, aby mne nepřátelé mohli zničit, když to uznají za vhodné? Manželka plakala a děti se mne držely, dokud ode mne nebyly odtrženy zbraněmi stráží.“²

Po krátkém pobytu ve vazbě v Independence byli Prorok a několik dalších církevních vedoucích posláni do Richmondu v Missouri, kde byli zavřeni ve starém srubu, spoutáni k sobě řetězy a přísně střeženi. Prorok zůstal uvězněn v Richmondu asi tři týdny a pak byl převeden do žaláře v Liberty v Missouri. Ačkoli jejich situace byla neradostná, Prorok napsal Emmě krátce poté, co dorazil do Richmondu: „Jsme vězněni v řetězech a přísně střeženi kvůli Kristu a kvůli ničemu jinému… Bratr [George W.] Robinson je připoután řetězy vedle mě; má upřímné srdce a pevnou mysl. Bratr [Lyman] Wight je dalším v pořadí, bratr [Sidney] Rigdon dalším, Hyrum [Smith] dalším, Parley [P. Pratt] dalším, Amasa [Lyman] dalším, a takto jsme společně svázáni řetězy, a také pouty věčné lásky. Máme dobrou náladu a radujeme se z toho, že jsme hodni být pronásledováni kvůli Kristu.“³

Během jedné chladné a dlouhé noci tito muži leželi na podlaze, a ačkoli bylo již po půlnoci, nemohli spát, protože stráže se chlubily nedávnými útoky na Svaté, včetně toho, jakých loupeží, znásilnění a vražd se dopustily. Starší Parley P. Pratt zaznamenal: „Naslouchal jsem tomu, až jsem byl natolik znechucen, šokován, zděšen a natolik naplněn duchem rozhořčené spravedlnosti, že jsem se sotva ovládal, abych nepovstal a stráže ostře nepokáral; ale nic jsem neřekl, ani Josephovi, ani nikomu jinému, ačkoli jsem ležel vedle něj a věděl jsem, že je vzhůru. On náhle povstal a promluvil hromovým hlasem nebo jako řvoucí lev a pronesl, nakolik si vzpomínám, tato slova:

,TICHO… Ve jménu Ježíše Krista vás kárám a přikazuji vám, abyste byli zticha; nebudu žít už ani minutu a naslouchat takovým řečem. Přestaňte takto mluvit, jinak vy nebo já OKAMŽITĚ zemřeme!‘

Odmlčel se. Stál vzpřímeně v ohromující vznešenosti. V řetězech a beze zbraně; tichý, klidný a důstojný jako anděl pohlížel na třesoucí se stráže, kterým poklesly nebo upadly zbraně na zem; kterým se třásla kolena a kteří, tlačíce se v koutě nebo krčíce se u jeho nohou, žadonili o prominutí, a zůstali v tichosti až do výměny stráží.“⁴

Učení Josepha Smitha

Stateční se s radostným srdcem snaží dělat vše, co je v jejich silách, i v obtížných dobách.

Když se v září 1839 Svatí pustili do náročného vybudování města Nauvoo ve státě Illinois, Prorok napsal jednomu členovi Církve v Kirtlandu ve státě Ohio: „Pokud jde o stav Církve zde, všechno jde tak, jak je možné rozumně očekávat… Již se zde shromáždilo poměrně hodně rodin; a očekáváme, že to bude pokračovat, zvláště když jsme na základě dotazů zjistili, že zde nemáme větší než [obvyklou] míru nemocnosti, nehledě na zkoušky, kterými procházíme, a těžkosti, kterým jsme vystaveni. Spoléhajíce se na milosrdenství a moc Boží v náš prospěch doufáme, že vytrváme v každém dobrém a užitečném díle až do konce, že až budeme zkoušeni na vahách, nebude se nám ničeho nedostávat.“⁵

Prorok napsal níže uvedená slova v dopise Církvi v září 1842. Později byla zaznamenána v Nauce a smlouvách 128:19, 22: „Nyní, co slyšíme v evangeliu, které jsme obdrželi? Hlas veselí! Hlas milosrdenství z nebe; a hlas pravdy ze země; radostné zvěsti pro mrtvé; hlas veselí pro žijící a mrtvé; radostné zvěsti veliké radosti… Bratří, nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří; a dál, dál k vítězství! Nechť se srdce vaše raduje, a je nesmírně radostné.“⁶

V roce 1831 Prorok ohledně pokroku Církve řekl: „Je zcela zřejmé, že Pán nám dal moc v poměru k dílu, které má být vykonáno, a sílu podle běhu života, který je nám stanoven, a milost a pomoc podle toho, co jsme potřebovali.“⁷

Stateční milují věc Kristovu a snaží se rozvíjet křesťanské vlastnosti.

„Jsem milovník věci Kristovy a ctnosti, cudnosti a bezúhonného a neochvějného způsobu jednání a svatého způsobu života.“⁸

„Věřím ve vedení ctnostného, bezúhonného a svatého života před Bohem a cítím jako svou povinnost, že mám přesvědčovat všechny, které jen mohu, aby činili totéž, aby mohli upustit od konání zla a učit se konat dobro a zpřetrhat své hříchy spravedlivostí.“⁹

„Posilujíce svou víru přidáváním každé dobré vlastnosti, jež zdobí děti požehnaného Ježíše, se můžeme modlit ve chvíli modlitby; můžeme milovat své bližní jako sami sebe a být věrnými v soužení vědouce, že odměna takových je větší v království nebeském. Jaká útěcha! Jaká radost! Dovolte mi žít životem spravedlivého, a nechť je má odměna taková, jako ta jeho!

…Spravedlivost musí být cílem Svatých ve všech věcech, a až bude vydána [Nauka a smlouvy], poznají, že se od nich musejí očekávat veliké věci. Konejte dobro a čiňte spravedlivost s okem upřeným na slávu Boží, a sklidíte svou odměnu, až Pán každému odplatí podle jeho díla… Ve jménu Ježíše Krista vás snažně prosíme, abyste žili hodni požehnání, která poplynou po mnohých souženích a která nasytí duše těch, kteří vytrvají věrně do konce.“¹⁰

„Od nynějška nadále, nechť pravda a spravedlivost ve vás vítězí a převládá; a buďte ve všech věcech střídmí; vyvarujte se opilství a klení a všech nečistých řečí a všeho, co je nespravedlivé nebo nesvaté; a také nepřátelství a nenávisti a žádostivosti a každé nesvaté touhy. Buďte čestní jeden k druhému, neboť se zdá, že některým se tohoto nedostává, a někteří jsou nemilosrdní a projevují nenasytnost… Takové lidi Bůh nemá rád – a poznají svůj díl zármutku při valení se tohoto velikého kola, neboť se valí, a nikdo mu nemůže bránit. Sion přesto ožije, ačkoli se zdá být mrtvým.“¹¹

„Dovolte mi, abych jako ten, který si nesmírně přeje spasení lidí, vám všem připomněl, abyste s božskou horlivostí usilovali o ctnost, svatost a dodržování přikázání Páně. Buďte dobří, buďte moudří, buďte spravedlní, buďte velkorysí; a především buďte milosrdní a vždy oplývejte všemi dobrými skutky. A kéž zdraví, pokoj a láska Boha, našeho Otce, a milost Ježíše Krista, našeho Pána, je a přebývá s vámi se všemi, o to se upřímně modlí váš oddaný bratr a přítel ve věčném evangeliu.“¹²

„Buďte mírní a skromní, upřímní a čistí; odplácejte zlé dobrem… Buďte pokorní a trpěliví ve všech životních okolnostech; zvítězíme pak s větší slávou.“¹³

„Přejeme si směle nabádat své bratří, aby byli pokorní a naplněni modlitbou, aby vskutku kráčeli jako děti světla a dne, aby mohli mít milost pro odolání každému pokušení a pro překonání každého zla v úctyhodném jménu našeho Pána Ježíše Krista.“¹⁴

Stateční usilují o to, aby se během tohoto života zdokonalovali.

„Myšlenka, že každý má získat podle své píle a vytrvalosti na vinici, by měla inspirovat každého, kdo je povolán být služebníkem těchto radostných zvěstí, aby tak zdokonaloval svůj talent, aby mohl získat další talenty, aby, až Mistr zasedne, aby zhodnotil jednání svých služebníků, mohlo být řečeno: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe nyní ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. [Matouš 25:21.]…

…Nic by nám nemělo zabránit v tom, abychom se osvědčili v očích Božích, podle Jeho božského požadavku. Lidé nezřídka zapomínají, že jsou na nebesích závislí kvůli každému požehnání, které je jim dovoleno mít, a že z každé příležitosti, která je jim dána, se musejí zodpovídat. Vy víte, bratří, že když pán, ve Spasitelově podobenství o správcích, k sobě povolal své služebníky, dal jim několik hřiven, které měli rozhojnit, zatímco bude na krátké období mimo domov, a že když se vrátil, požadoval po nich zúčtování. [Viz Matouš 25:14–30.] A tak tomu je i nyní. Náš Pán je nepřítomen pouze na krátké období a na konci něho bude od každého požadovat zúčtování; a kde bylo uděleno pět hřiven, bude jich vyžadováno deset; a ten, který nic nerozhojnil, bude vyvržen jako neužitečný služebník, zatímco ten věrný se bude těšit věčným poctám. Prosíme tudíž upřímně o to, aby na vás spočívala milost Otcova skrze Ježíše Krista, Jeho Syna, abyste neumdlévali v hodině pokušení, ani abyste nebyli přemoženi v době pronásledování.“¹⁵

„Po tomto ponaučení budete zodpovědni za své vlastní hříchy; je žádoucí poctou kráčet před naším nebeským Otcem tak, abyste spasili sami sebe; my všichni jsme Bohu zodpovědni za to, jak zušlechťujeme ono světlo a moudrost danou nám naším Pánem, aby nám umožnil spasit sami sebe.“¹⁶

Stateční vytrvají věrně do konce a obdrží korunu celestiální slávy.

„Svou důvěru vkládáme v Boha a jsme rozhodnuti, s pomocí Jeho milosti, pokračovat v této věci a vytrvat ve věrnosti až do konce, abychom mohli být korunováni korunou celestiální slávy a vejít v odpočinutí, které je připraveno pro děti Boží.“¹⁷

“„Bojujte dobrý boj víry, abyste mohli získat korunu, která je uložena pro ty, kteří věrně vytrvají do konce své zkoušky. [Viz 2. Timoteovi 4:7–8.] Držte se tudíž pevně toho, co jste tak štědře obdrželi z ruky Boží, aby se, až přijde období osvěžení, neukázalo, že jste pracovali nadarmo, ale abyste si mohli odpočinout od všech svých prací a měli plnost radosti v království Božím.“¹⁸

„Nemůžete být dost dobří. Trpělivost je nebeská, poslušnost je ušlechtilá, odpuštění je milosrdné a oslavení je božské; a ten, který vytrvá věrně do konce, nikterak neztratí svou odměnu. Dobrý člověk vytrpí všechny věci ke cti Kristově, a dokonce se i vzdá celého světa a všeho v něm, aby spasil svou duši.“¹⁹

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Přečtěte si na straně 349 o tom, jak Joseph Smith pokáral stráže. Jak tento příběh ovlivňuje váš pohled na Josepha Smitha?
Joseph Smith řekl, že evangelium je „hlas veselí“ a prohlásil: „Nechť se srdce vaše raduje, a je nesmírně radostné.“ (Strana 350.) Jak nám může poznání evangelia pomoci radovat se a být „nesmírně radostnými“ i v obtížném období?
Přečtěte si třetí odstavec na straně 350. Co podle vás znamená obdržet „moc v poměru k dílu, které má být vykonáno“? Na jaké příklady dokládající tuto pravdu byste si vzpomněli?
Přečtěte si čtvrtý odstavec na straně 350. Jaké vlastnosti byste očekávali od toho, kdo říká, že je „milovník věci Kristovy“? (Některé příklady najdete na stranách 350–352.)
Prostudujte si rady Proroka Josepha uvedené na straně 353 a zamyslete se nad tím, co ve svém životě potřebujete zlepšit. Řekněte si, co uděláte, abyste přijali zodpovědnost za svou snahu danou oblast zlepšit.
Projděte si poslední dva odstavce této kapitoly. (Strana 354.) Jaké jsou odměny těch, kteří „bojují dobrý boj víry“? Jak se nás někteří lidé snaží přesvědčovat, abychom nebyli až „příliš dobří“? Jak můžeme reagovat na podobný nátlak?

Související verše z písem: Deuteronomium 31:6; 2. Timoteovi 1:7–8; 2. Nefi 31:19–20; Mosiáš 5:15; NaS 59:23