Žijte s ostatními v pokoji a v souladu

„Přejeme si žít v pokoji se všemi lidmi.“

Ze života Josepha Smitha

Jedním z přání prvotních Svatých posledních dnů bylo jednoduše to, aby mohli žít v pokoji podle svého náboženství. Kamkoli se však pohnuli, pokoj se jim vyhýbal. V roce 1833, pouhé dva roky po zasvěcení místa pro shromažďování ve státě Missouri, lůza přinutila Svaté, aby kraj Jackson v Missouri opustili. (Viz strana 281.) Členové Církve našli dočasné útočiště v kraji Clay v témže státě, a pak, v roce 1836, se začali stěhovat do severní části Missouri. Většina z nich se usadila v kraji Caldwell, což byl nový kraj vytvořený státní legislativou jako místo pro Svaté. Město Far West, které bylo hlavním městem tohoto kraje, se brzy stalo vzkvétajícím sídlem Svatých posledních dnů.

Prorok Joseph Smith nadále bydlel v Kirtlandu ve státě Ohio, ale v lednu 1838 byl přinucen se odstěhovat kvůli obavám o svůj život. S rodinou se přestěhoval do 1500 kilometrů vzdáleného Far Westu, kde se připojil ktamějším Svatým. Později v roce 1838 většina Svatých v Kirtlandu prodala nebo opustila svůj domov a následovala Proroka do státu Missouri. Aby bylo možné najít místo pro členy Církve, kteří hromadně přicházeli do této oblasti, Prorok určil oblasti poblíž Far Westu, kde se Svatí mohli usadit. V červenci 1838 byly zasvěceny úhelné kameny pro chrám ve Far Westu, což Svatým dodalo naději, že budou moci založit trvalé osídlení, kde budou moci prosperovat a žít v pokoji. Naneštěstí problémy podobné těm, které zakoušeli v kraji Jackson, zanedlouho způsobily rozpory mezi nimi a místními usedlíky, a na podzim 1838 začala lůza a milice znovu Svaté posledních dnů pronásledovat a napadat.

Jednou byl Prorok na návštěvě u svých rodičů ve Far Westu, když v tom dorazila skupina ozbrojených příslušníků milice a oznámila, že ho přišla zabít kvůli domnělému zločinu. Lucy Mack Smithová, Prorokova matka, popsala jeho dar urovnávat spory:

„[Joseph] se na ně podíval s velmi milým úsměvem, vykročil k nim a každému podal ruku takovým způsobem, že je to přesvědčilo, že není ani provinivší se zločinec ani zbabělý pokrytec. Oni se zastavili a zírali na něj, jako kdyby se setkali s přízrakem.

Joseph se posadil a započal s nimi rozmlouvat a vysvětloval jim názory a přesvědčení lidí nazývaných mormony, a co zažili, a také jak se k nim chovají jejich nepřátelé již od prvopočátku Církve. Vyprávěl jim, že nepřátelství a pomluvy je pronásledují již od doby, kdy přišli do Missouri, ale že jsou lidmi, kteří, pokud ví, nikdy zákony neporušili. Pokud však porušili, jsou připraveni být podle zákona souzeni…

Poté vstal a řekl: ,Maminko, asi už půjdu domů. Emma mě čeká.‘ Dva muži ihned vyskočili a řekli: ,Nepůjdete sám, neboť to není bezpečné. Doprovodíme vás a budeme vás chránit.‘ Joseph jim poděkoval, a oni šli s ním.

“Poté, co odešli, ostatní důstojníci milice stáli u dveří, a já jsem slyšela, jak si mezi sebou povídají:

První důstojník: ,Nepocítili jste něco zvláštního, když vám ten Smith podal ruku? Nikdy v životě jsem něco takového nepocítil.‘

Druhý důstojník: ,Měl jsem pocit, jako kdybych se nemohl ani pohnout. Za nic na světě bych tomuto muži nezkřivil ani vlásek na hlavě.‘

Třetí důstojník: ,To bylo naposledy, kdy jste mě viděli jít zabít Joea Smitha nebo mormony.‘…

Muži, kteří doprovázeli mého syna, slíbili, že rozpustí milici pod svým velením a půjdou domů, a řekli, že kdyby je potřeboval, vrátí se a půjdou s ním kamkoli.“¹

Joseph Smith, díky tomu, že hlásal pravdu laskavě a otevřeně, překonával předsudky a zaujatost druhých a urovnal spory s mnohými, kteří dříve byli jeho nepřáteli.

Učení Josepha Smitha

Tím, že se budeme snažit být mírotvorci, můžeme žít ve větším souladu a s větší láskou s druhými.

„Ježíš řekl: ,Blahoslavení pokojní, nebo oni [děti] Boží slouti budou.‘ [Matouš 5:9] Pokud by tedy měl být národ, jediný stát, společenství nebo rodina za něco vděčni, pak je to pokoj a mír.

Pokoj a mír, milé dítě nebes! – pokoj a mír, podobně jako světlo od téhož velikého rodiče, potěšuje, oživuje a naplňuje štěstím spravedlivé i nespravedlivé, a je onou podstatou štěstí zde na zemi i blaženosti na nebi.

Ten, který se celou silou svého těla a mysli, celým svým vlivem v rodině i na veřejnosti nesnaží – a nepůsobí na druhé, aby tak také činili – usilovat o pokoj a mír a uchovávat ho pro své dobro a výhody a pro čest svého státu, národa a země, nemá nárok na milost člověka; ani by neměl mít nárok na přátelství ženy či ochranu vlády.

Je škodlivým hmyzem, který si rozežírá vlastní životně důležité orgány; a supem, který ohlodává vlastní tělo; a, pokud jde o jeho vlastní vyhlídky a blahobyt v životě, [ničitelem] své vlastní radosti.

Společenství takovýchto bytostí není daleko od pekla na zemi, a nemělo by být hodno uznání od lidí svobodných či chvály od lidí statečných.

Pokud však jde o mírotvorce, ó, nakloň mu ucho své! Neboť slova jeho úst a jeho nauka padají jako déšť a zkrápějí jako rosa. Jsou jako jemná vláha na bylinách a jako mírná sprška na trávě.

Čilost, ctnost, láska, spokojenost, lidumilnost, dobročinnost, soucit, lidskost a přátelství mění život v blaženost: a lidé, jen o málo menší než andělé, kteří používají svou moc, výsady a poznání podle řádu, pravidel a předpisů získaných zjevením, skrze Ježíše Krista, spolu přebývají v jednotě; a sladká vůně, která vychází ze závanu radosti a z uspokojení z jejich spravedlivého společenství, je jako vzácný parfém z posvěceného oleje, který byl vylit na hlavu Arona, nebo jako lahodná vůně, jež vychází z pole s arabským kořením. Ano, a co více, hlas mírotvorce –

Je jako hudba z nebes nad námi –
okouzluje naši duši a obavy naše zahání;
mění v ráj celou zemi
a lidstvo v perly velké ceny.“2

„Milovaní bratří, pokračujte v bratrské lásce; kráčejte v mírnosti, dbejte na modlitbu, abyste nebyli přemoženi. Následujte pokoj, jak řekl náš milovaný bratr Pavel, abyste mohli být dětmi našeho Nebeského Otce. [Viz Římanům 14:19.]“³

„Lidskost vůči všem lidem, rozumnost a jemnost při prosazování ctnosti a oplácení zla dobrem jsou… výsostně určeny k tomu, aby vyléčily více obtíží ve společnosti než výzva k chopení se zbraní, či dokonce hádka nezmírněná přátelstvím… Naše motto je tudíž toto: Pokoj se všemi! Pociťujeme-li radost v lásce Boží, snažme se sdílet důvod této radosti, které nic na světě nemůže odolat, a ani se jí nemůže ubránit.“⁴

„Přejeme si žít v pokoji se všemi lidmi.“⁵

Pokoj můžeme rozvíjet tím, že si vážíme jeden druhého a odmítáme na druhých nacházet chyby.

„[Doufáme, že] naši bratří budou vzájemně pozorní vůči citům toho druhého a že budou kráčet v lásce, vážit si jeden druhého více než sami sebe, jak to požaduje Pán.“⁶

„U toho, který si přeje konat dobře, máme velebit jeho ctnosti a nemluvit za jeho zády o jeho chybách.“⁷

„Na tomto světě jsou lidé přirozeně sobečtí, ctižádostiví a snažící se vyniknout nad druhými; přesto jsou někteří ochotni pozvedat druhé i sebe.“⁸

„Nechť jsou členové Dvanácti i všichni Svatí ochotni vyznat všechny své hříchy a nic nezatajovat; a nechť [jsou] pokorní a nevyvyšují se, a varují se pýchy a nesnaží se předčit jeden druhého, ale nechť jednají pro dobro toho druhého a modlí se jeden za druhého a váží si svého bratra nebo s úctou zmiňují jeho jméno, a nechť nepomlouvají a neničí svého bratra.“⁹

„Pokud ze svého středu odstraníte veškeré zlé řeči, pomlouvání a nešlechetné myšlenky a pocity: pokud se pokoříte, a rozvíjíte každou zásadu ctnosti a lásky, pak na vás budou spočívat požehnání Jehovy, a vy uzříte dobré a slavné dny; pokoj bude ve vašich branách a blahobyt na vašich hranicích.“¹⁰

Soulad ve svém společenství můžeme rozvíjet tím, že respektujeme svobodu všech lidí věřit podle svého svědomí.

Články víry 1:11: “Domáháme se výsady uctívati Všemohoucího Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.“¹¹

„Považujeme to za spravedlivou zásadu, a je to zásada, na jejiž působnost, jak se domníváme, by měl brát náležitý ohled každý člověk, že všichni lidé jsou stvořeni rovnocennými, a že všichni mají výsadu myslet sami za sebe ohledně všech záležitostí týkajících se svědomí. V důsledku čehož nám tudíž nenáleží, i kdybychom tu moc měli, připravit kohokoli o používání oné svobodné nezávislosti mysli, kterou nebesa tak laskavě udělila lidské rodině jako jeden z nejvybranějších darů nebes.“¹²

„Mám nanejvýš svobodomyslné názory a pocity pravé lásky vůči všem sektám, stranám a vyznáním; a práva a svobody svědomí považuji za nanejvýš posvátné a drahé, a nepohrdám nikým, kdo se ode mne liší ve svých názorech.“¹³

„Svatí mohou potvrdit, zda jsem ochoten položit život za své bratří. Kdyby bylo prokázáno, že jsem ochoten zemřít za ,mormona‘, troufám si před nebesy prohlásit, že jsem právě tak připraven zemřít při obraně práv presbyteriána, baptisty nebo dobrého člověka jakéhokoli jiného vyznání; neboť tatáž zásada, která by pošlapala práva Svatých posledních dnů, by pošlapala práva římských katolíků i členů jakéhokoli jiného vyznání, které by mohlo být neoblíbené nebo příliš slabé na to, aby se bránilo samo.

Mou duši inspiruje láska ke svobodě – k občanské a k náboženské svobodě celé lidské rasy. Lásku ke svobodě mi do duše vštípili dědečkové, když mě houpali na kolenou…

Pokud se domnívám, že se lidé mýlí, měl bych je srazit k zemi? Nikoli. Budu je pozvedat – i na jejich vlastní cestě, pokud je nebudu moci přesvědčit, že moje cesta je lepší; a nebudu se snažit nutit kohokoli věřit tomu, čemu věřím já, pouze silou přesvědčování, neboť pravda si svou cestu najde.“¹⁴

„Měli bychom si vždy dávat pozor na ony předsudky, které se někdy tak podivně objevují a které jsou tak vrozené lidské povaze, proti našim přátelům, bližním a bratřím ve světě, kteří se od nás liší v názorech a v otázkách víry. Naše náboženství je mezi námi a naším Bohem. Jejich náboženství je mezi nimi a jejich Bohem.“¹⁵

„Když v lidech vidíme ctnostné vlastnosti, máme je vždy ocenit, ať již je jejich porozumění ve vztahu k náboženským vyznáním a nauce jakékoli; neboť všichni lidé jsou, nebo by měli být, svobodní, majíce nezadatelná práva a vysoké a vznešené schopnosti plynoucí ze zákonů přírody a sebezachování, aby mohli myslet a jednat a mluvit tak, jak je jim libo, zatímco zachovávají náležitou úctu k právům a výsadám všech ostatních stvoření, aniž by do něčích práv zasahovali. Tuto nauku já nanejvýš horlivě schvaluji a praktikuji.“¹⁶

„Všichni lidé mají nárok na svou svobodu jednání, neboť Bůh to tak určil. Učinil lidi jako ty, kteří jsou schopni používat mravní svobodu jednání, a dal jim moc volit dobro či zlo; usilovat o to, co je dobré tím, že se v tomto životě vydají na stezku svatosti, což přináší pokoj mysli a radost v Duchu Svatém zde a plnost radosti a štěstí po Jeho pravici ve světě příštím; nebo se vydat cestou zla, pokračovat ve hříchu a vzpouře proti Bohu, čímž na svou duši přivodí zatracení v tomto světě a věčnou ztrátu ve světě, který přijde. Vzhledem k tomu, že Bůh nebes toto ponechal na každém jedinci, nepřejeme si je o ni připravit. Přejeme si pouze zastávat úlohu věrného strážného v souladu se slovem Páně daném proroku Ezechielovi (33. kapitola Ezechiele, verše 2, 3, 4, 5), a nechat na druhých, aby konali to, co považují za dobré.“¹⁷

„Umožnit každému mít svobodu svědomí je jednou z prvních zásad v mém životě, a je to zásada, kterou rozvíjím již od dětství a které mě učil můj otec… V srdci jsem vždy připraven zemřít za ochranu slabých a utiskovaných, pokud jde o jejich spravedlivá práva.“¹⁸

„Nevměšujte se žádnému člověku do jeho náboženství: všechny vlády by měly dovolit každému člověku, aby se nerušeně věnoval svému náboženství. Nikdo nemá právo připravit někoho o život kvůli rozdílnosti v náboženství, které by měly všechny zákony a vlády tolerovat a chránit, ať již je správné či nesprávné.“¹⁹

„Chceme… pěstovat mír a přátelství se všemi lidmi, věnovat se vlastním záležitostem a dosáhnout úspěchu a být respektováni, protože respektováním druhých respektujeme sami sebe.“²⁰

„Ačkoli nikdy nechci vnucovat komukoli svou nauku, raduji se, když vidím, že předsudky ustupují pravdě a lidské tradice se rozptylují díky čistým zásadám evangelia Ježíše Krista.“²¹

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Přečtěte si popis rozhovoru Josepha Smitha s příslušníky milice. (Strana 339.) Co myslíte, proč byl Prorok schopen zůstat v této situaci v klidu? Zamyslete se nad dalšími příklady, které jste viděli – jak si někdo zachoval klid, přestože byl v obtížné situaci. Jaký byl důsledek jednání těchto lidí?
Projděte si strany 340–341 a zaměřte se na to, jaká slova a výrazy Prorok použil při popisování pokoje a mírotvorců. Jaké vlastnosti nám mohou pomoci, abychom byli mírotvorci ve své rodině i ve společenství, ve kterém žijeme?
Přečtěte si druhý odstavec na straně 342. Jak se cítíte, když u druhých vyhledáváte chyby? Jak se cítíte, když u druhých vyhledáváte ctnostné vlastnosti? Jak se podle vás cítí ostatní, když si najdete čas na to, abyste ocenili jejich ctnostné vlastnosti?
Přečtěte si třetí odstavec na straně 342. Jak se můžeme vzájemně pozvedat? Co druzí dělají, když vás chtějí pozvednout? Jak toto jednání vede k pokoji?
Projděte si strany 342–344 a zaměřte se na Prorokovo učení týkající se toho, jak se máme chovat k těm, jejichž náboženské názory se liší od těch našich. Jak můžeme respektovat práva druhých, aby mohli uctívat „jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí“?
Přečtěte si poslední odstavec na straně 344. Jak můžeme sdílet znovuzřízené evangelium s druhými, a zároveň projevovat úctu vůči jejich náboženskému přesvědčení?

Související verše z písem: Efezským 4:31–32; Mosiáš 4:9–16; 4. Nefi 1:15–16; NaS 134:2–4, 7