zdroje použité v této knize

Učení Proroka Josepha Smitha bylo čerpáno z mnoha různých zdrojů, včetně díla History of the Church. Níže uvedené vysvětlení vám pomůže se s těmito zdroji seznámit.

Zdroje Prorokova učení

Učení Proroka Josepha Smitha obsažené v této knize čerpá z níže uvedených druhů zdrojů.

Kázání. V této knize se velmi často cituje z kázání, která pronesl Prorok Joseph Smith. Způsob, kterým byla tato kázání zaznamenávána, se však velmi liší od toho, jak se kázání zaznamenávala u pozdějších presidentů Církve. Presidenti Církve, kteří přišli po Josephu Smithovi, měli písaře, kteří těsnopisem zaznamenávali jejich proslovy určené členům Církve. Poté, co začala být k dispozici elektronická záznamová zařízení, například magnetofony a kamery, používala se tato zařízení k věrnému zaznamenávání slov, která vedoucí Církve pronesli.

V době Josepha Smitha se však těsnopis běžně nepoužíval. Kázání, která pronesl, byla proto zaznamenána nepřesně, ve formě obyčejného zápisu – obvykle písaři, církevními vedoucími a dalšími členy Církve. Téměř všechny proslovy Josepha Smitha byly proneseny improvizovaně, bez předem připraveného textu, takže poznámky těch, kteří mu naslouchali, jsou jediným záznamem těchto kázání. Ačkoli existuje několik dlouhých záznamů jeho proslovů, většinou se jedná o souhrny poselství, která Prorok pronesl. Pro mnohá kázání, která Joseph Smith pronesl, naneštěstí neexistuje žádný záznam. Z více než 250 kázání, o nichž se ví, že je pronesl, existují záznamy nebo poznámky písařů nebo jiných lidí pouze asi pro 50 kázání.

Články. Některé Prorokovo učení uvedené v této knize vychází z článků, které Joseph Smith připravil pro publikování v církevních periodikách, mezi něž patřily Evening and Morning Star, Latter Day Saints’ Messenger and Advocate, Elders’ Journal a Times and Seasons.¹ Joseph Smith napsal nebo nadiktoval některé materiály určené pro publikování. Často také pověřoval písaře, jiného člena Prvního předsednictva nebo toho, komu důvěřoval, aby napsal článek týkající se určitých témat, o nichž chtěl pojednat. Prorok pak text schválil, potvrdil, že zachycuje jeho myšlenky, a poté ho publikoval svým jménem. V této knize se například cituje z několika úvodních článků publikovaných v Times and Seasons v roce 1842. Během osmi měsíců onoho roku, od února do října, Joseph Smith působil jako redaktor tohoto periodika a často publikoval články se značkou „Ed.“ [editor]. Ačkoli mnohé z těchto článků pomáhali psát i jiní, Prorok je schvaloval a poté publikoval svým jménem.

Dopisy. V této knize se cituje z mnoha dopisů, které Joseph Smith napsal nebo nadiktoval. Také se cituje z dopisů, které schválil a podepsal Joseph Smith a které byly částečně nebo zcela připraveny někým jiným, ale pod jeho vedením.

Deníky. Prorokovy deníky jsou bohatým zdrojem jeho učení. Ačkoli jsou jeho deníky obšírné, ve skutečnosti do nich on sám psal jen občas. Místo toho zařídil, aby deníky, pod jeho dohledem, vedli písaři, a to mu umožňovalo soustředit se na neodkladné povinnosti plynoucí z jeho povolání. Krátce před svou mučednickou smrtí prohlásil: „Přinejmenším za poslední tři roky mám záznam všech svých skutků a svého jednání, neboť jsem neustále zaměstnával několik dobrých, věrných a schopných písařů: ti mě všude doprovázeli a pečlivě zaznamenávali můj životopis a zapisovali, co jsem učinil, kde jsem byl a co jsem řekl.“² Prorokovi písaři pořizovali zápisy do deníku ve třetí osobě i v první osobě, jako kdyby je psal sám Joseph Smith.

Vzpomínky ostatních. V této knize se cituje ze vzpomínek těch, kteří slyšeli Proroka promlouvat, a později zaznamenali jeho slova ve svých denících nebo v jiných spisech. Po Prorokově smrti vynaložili církevní vedoucí a historici značné úsilí na to, aby shromáždili a zachovali tyto písemné materiály a aby zaznamenali dosud nezapsané vzpomínky na Proroka. Tyto zdroje byly použity pouze v případě, že daný člověk skutečně sám slyšel slova, která zaznamenal.

Písma. V knize se také cituje z učení a spisů Josepha Smitha, které byly později kanonizovány jako písmo a byly zahrnuty do Nauky a smluv a Drahocenné perly. Tyto kanonizované spisy zahrnují ponaučení, která pronesl na různá témata týkající se nauky, dále obsahují vidění, která zaznamenal, a dopisy a jiné dokumenty, které napsal. V této knize se cituje z tohoto kanonizovaného učení a spisů v případě, že nějak osvětlují nauky, které se zde popisují.

Historie Církve

Mnohá kázání a spisy Proroka Josepha Smitha uvedené v této knize jsou citovány z díla History of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints [Historie Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů], které je v odkazech uváděno jako History of the Church.³ Prvních šest svazků souboru History of the Church zachycuje historii Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů od jejího počátku až po smrt Josepha Smitha. Tato historie popisuje především události a zážitky spojené s životem a službou Josepha Smitha. Je jedním z nejdůležitějších zdrojů historických informací o Prorokově životě a učení a o rozvoji Církve v jejích začátcích.

Joseph Smith začal připravovat tuto historii, z níž nakonec vzniklo dílo History of the Church, na jaře roku 1838, aby reagoval na falešné zprávy publikované v novinách i jinde. Osobně měl velký zájem na tom, aby svou historii dokončil. V roce 1843 řekl: „Je jen málo věcí, kvůli nimž si dělám větší starosti než kvůli svému životopisu, který je velmi obtížným úkolem.“⁴

Dílo History of the Church je založeno na Prorokových vzpomínkách, denících a dalších osobních záznamech. Představuje každodenní vyprávění o Prorokových činnostech a o význačných událostech v historii Církve. Také obsahuje záznamy o Prorokových kázáních, texty zjevení, která obdržel, články z církevních periodik, zápisy z konferencí a další dokumenty.

Joseph Smith byl zapojen do přípravy a revidování svého životopisu až do své smrti. Nicméně většinu práce vykonali jiní – na základě jeho pokynů a pod jeho dohledem. Důvodem toho bylo i to, že celý život dával přednost tomu, aby své myšlenky spíš vyslovoval nebo diktoval, než aby je zapisoval, a také kvůli neustálým nárokům, které na něj kladla jeho služba. V záznamu Prorokova životopisu z 5. července 1839 se píše: „Diktoval jsem svůj životopis, pravím diktoval, neboť sám používám pero jen zřídkakdy.“⁵

V červnu 1844 tato historie zachycovala události až do 5. srpna 1838. Prorok v žaláři v Carthage, krátce před svou smrtí, pověřil staršího Willarda Richardse, svého tehdejšího hlavního písaře, aby v záměru sepisovat historii pokračoval.⁶ Starší Richards a další, kteří byli nablízku Prorokovi, pokračovali v psaní, jak jim bylo nařízeno, až do smrti staršího Richardse v roce 1854. Poté práci na sepisování historie vykonával nebo řídil především starší George A. Smith, Prorokův bratranec a jeho blízký přítel, který byl v roce 1839 vysvěcen apoštolem a v roce 1854 se stal historikem Církve. Se sepisováním pomáhali také mnozí další, kteří pracovali v kanceláři historika Církve.

Jedním z důležitých úkolů těch, kteří soubor History of the Church sestavovali, bylo editování a příprava originálních dokumentů pro jejich začlenění do tohoto díla. Jejich práce spočívala v tom, že nepatrně editačně zrevidovali téměř všechny originální dokumenty zahrnuté v History of the Church. Ti, kteří toto dílo sestavovali, opravovali pravopisné chyby a standardizovali interpunkci, psaní velkých písmen a gramatiku. Kromě toho v některých případech upravili originální dokumenty i jinak. Tyto úpravy lze rozdělit do tří kategorií:

Sloučení záznamu. Mnohá kázání Josepha Smitha byla zaznamenána více než jedním pozorovatelem. V některých případech ti, kteří sestavovali History of the Church, sloučili dva nebo více záznamů téhož kázání do jediné verze.
Změna vyprávění v třetí osobě na první osobu. Mnohé informace o Prorokově učení a činnostech byly zapsány v třetí osobě. Tyto informace zaznamenávali především jeho písaři, ale některé byly převzaty ze zápisů jiných, kteří Proroka znali, a také z novinových článků. Ti, kteří dílo History of the Church sestavovali, psali o událostech v první osobě, jako kdyby o nich psal sám Prorok. To znamená, že některá vyprávění zapsaná v třetí osobě, byla změněna na vyprávění v první osobě.
Přidávání slov nebo slovních spojení nebo jejich změny. Originální poznámky zaznamenávající Prorokova kázání jsou často stručné, neúplné a nesouvislé. V některých těchto případech církevní historici rekonstruovali Prorokova kázání podle dostupných záznamů, přičemž také čerpali ze svých vzpomínek nebo zážitků s Prorokem. Někdy bylo nutné, kvůli vyplnění prázdných míst a kvůli objasnění smyslu textu, přidat určitá slova nebo slovní spojení nebo je změnit.

Veškeré sestavování a sepisování History of the Church probíhalo pod apoštolským dozorem a kontrolou. Historie byla přečtena členům Prvního předsednictva, včetně presidenta Brighama Younga, a Kvoru Dvanácti apoštolů, z nichž někteří Proroka znali důvěrně a dané proslovy kdysi slyšeli. Tito vedoucí rukopis schválili a doporučili k publikování jako historii Církve pokrývající daný časový úsek.

V srpnu 1856 byla historie dokončena až do doby smrti Josepha Smitha. V 19. století pak byla vydávána na pokračování v církevních periodikách pod názvem „Životopis Josepha Smitha“.⁷ Později historii editoval starší B. H. Roberts, člen předsednictva Sedmdesáti, a v letech 1902–1912 byla vydána v šesti svazcích. Byla nazvána History of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints.

Ti, kteří tuto historii sestavovali, dokládali, že informace obsažené v této knize jsou správné a přesné. Starší George A. Smith řekl: „Velmi pečlivě se dbalo na to, aby myšlenky byly vyjádřeny tak, aby co nejvěrněji odrážely Prorokův styl; a nevím o tom, že by v nějakém případě došlo k odchýlení se od určitého názoru, neboť jsem většinu kázání slyšel na vlastní uši, měl jsem k němu velmi blízký vztah, uchoval jsem si v paměti živé vzpomínky na jeho učení a byl jsem dobře obeznámen s jeho zásadami a pohnutkami.“⁸

Starší George A. Smith a starší Wilford Woodruff prohlásili: „Životopis Josepha Smitha je nyní předkládán světu, a my jsme přesvědčeni, že nikdy nebyl publikován životopis, který by byl v detailech přesnější než tento. Aby byl nanejvýš přesný, historici a písaři zapojení do tohoto díla vynaložili to největší možné úsilí. Téměř ve všech případech na vlastní oči viděli a na vlastní uši slyšeli to, co bylo podnětem k zapsání daného záznamu v tomto životopise, přičemž většina záznamů byla zapsána tehdy, když se daná událost stala, a v případě, že dané události nebyli přítomni osobně, byli ve spojení s těmi, kteří tomu přítomni byli. Kromě toho byl tento životopis, po smrti Proroka Josepha, pečlivě zkontrolován pod přísným dohledem presidenta Brighama Younga, a byl jím schválen.

Tímto tedy vydáváme svědectví celému světu, všem, ke kterým se tato slova dostanou, že Životopis Josepha Smitha je pravdivý a že je jedním z nejautentičtějších životopisů, které kdy byly napsány.“⁹

V této knize se kázání a spisy Proroka Josepha Smitha citují z History of the Church, vyjma případů, kdy History of the Church originální text kázání nebo spisu neobsahuje. Když se v této knize cituje z History of the Church, odkaz na konci kapitoly obsahuje informace o původním kázání nebo spisu, včetně jmen těch, kteří Prorokovo kázání zaznamenali. Tyto odkazy také uvádějí případy, kdy ti, kteří sestavovali History of the Church, čerpali ze svých vzpomínek a zážitků s Josephem Smithem a změnili některá slova nebo k původnímu textu určitá slova nebo slovní spojení přidali. Tyto dodatky nebo změny jsou zmíněny pouze v případě, že mají vliv na smysl a význam citátu. Nevýznamné editační změny zmiňovány nejsou.

Kniha s názvem Joseph Smith–Životopis, jak je zaznamenána v Drahocenné perle, je výňatkem z prvních pěti kapitol prvního svazku History of the Church.