Věčné kněžství

„Melchisedechovo kněžství… je cestou, skrze niž veškeré poznání, nauka, plán spasení a každá důležitá záležitost je zjevována z nebe.“

Ze života Josepha Smitha

Pote, co Joseph Smith a Oliver Cowdery obdrželi Aronovo kněžství a obřad křtu, zakusili dosud nepoznaná požehnání. Prorok zaznamenal: „Protože naše mysl byla nyní osvícena, počali jsme míti písma otevřená svemu porozumění a pravý význam a záměr jejich záhadnějších úryvků zjevený nám způsobem, kterého jsme nikdy dříve nemohli dosáhnouti, aniž bychom kdy dříve na to pomysleli.“ (Joseph Smith–Životopis 1:74.) S tímto dodatečným porozuměním pokračovali v překládání Knihy Mormonovy. Prorok však dosud neobdržel jedno důležité požehnání – požehnání, které musel nutně mít, než mohl zorganizovat Církev, ustanovit kněžské úřady a kvora a udílet dar Ducha Svatého. Musel obdržet Melchisedechovo kněžství.

Jak slíbil Jan Křtitel, toto požehnání Joseph a Oliver obdrželi krátce poté, co přijali kněžství Aronovo. Dávní apoštolové Petr, Jakub a Jan se jim zjevili na odloučeném místě poblíž řeky Susquehanna a předali jim Melchisedechovo kněžství. Joseph později prohlásil, že slyšel „hlas Petra, Jakuba a Jana v pustině mezi Harmony, kraj Susquehanna, a Colesville, kraj Broome, u řeky Susquehanna, oznamující, že oni vlastní klíCe království a dispensace plnosti časů!“ (NaS 128:20.)

V následujících letech Josepha Smitha navštívilo mnoho dalších nositelů kněžství z dávných dob. Tito poslové od Boha přišli znovuzřídit klíče kněžství potřebné k tomu, aby dětem Božím byla dostupná veškerá požehnání evangelia. Také přišli školit proroka, který měl stát v čele dispensace plnosti časů.

President John Taylor, třetí president Církve, řekl: „Mojžíš, Eliáš, Elias a mnozí další vedoucí zmiňovaní v písmech, kteří působili v různých dispensacích, přišli a předali Josephovi různé klíče, moci, práva, výsady a [oprávnění], které vlastnili ve své době… Veškeré znalosti, inteligence, kněžství, moci a zjevení udělené těmto mužům v dávných dobách byly opět znovuzřízeny na zemi skrze službu a skrze ty, kteří drželi svaté kněžství Boží v různých dispensacích, v nichž žili.“¹

President Taylor také prohlásil: „Kdybyste se Josepha zeptali, jakého vzezření je Adam, hned by vám to řekl; řekl by vám, jak je vysoký a jak vypadá a vše o něm. Mohli byste se ho zeptat na to, jací byli Petr, Jakub a Jan, a on by vám to uměl popsat. Proč? Protože je viděl.”²

V září 1842 Prorok napsal dopis Církvi, v němž vyjadřoval radost, kterou pociťoval, když se zamýšlel nad poznáním a klíči kněžství, které byly nyní znovuzřízeny na zemi: „A opět, co slyšíme? Radostné zvěsti z Kumory! Moroni, anděl z nebe, oznamující naplnění proroků – knihu, která bude zjevena… A hlas Michala, archanděla; hlas Gabriela a Rafaela a rozličných andělů, od Michala neboli Adama až do nynější doby, oni všichni oznamují svou dispensaci, svá práva, své klíče, své pocty, svou majestátnost a slávu a moc svého kněžství; dávajíce řádku za řádkou, předpis za předpisem; tu trochu a tam trochu; dávajíce nám útěchu skrze prohlašování toho, co přijde, utvrzujíce naději naši!“ (NaS 128:20–21.)

Učení Josepha Smitha

Kněžství je věčné a měli ho proroci v každé dispensaci.

„Existuje řetězec pravomoci a moci od Adama až po současnou dobu.“³

„Kněžství bylo nejprve dáno Adamovi; on obdržel První předsednictví a držel jeho klíče z pokolení na pokolení. Obdržel ho při stvoření, než byl svět zformován, jak se píše v Gen. 1:26, 27, 28. Bylo mu dáno panství nad veškerým živým stvořením. Je archandělem Michalem, o němž se mluví v písmech. Poté Noémovi, jenž je Gabrielem; ten je, v kněžství, další v pravomoci po Adamovi; byl povolán Bohem do tohoto úřadu a byl otcem všeho živého ve své době, a bylo mu dáno panství. Tito muži drželi klíče nejprve na zemi, a poté v nebi.

Kněžství je věčná zásada a existovalo s Bohem od věčnosti a bude existovat do věčnosti, bez počátku dnů či konce roků [viz Překlad Josepha Smitha, Židům 7:3]. Tyto klíče musejí být přineseny z nebe pokaždé, když je sesláno evangelium. Když jsou zjevovány z nebe, děje se tak skrze pravomoc Adama.

Daniel mluví ve své sedmé kapitole o Starém dnů; míní tím nejstaršího člověka, našeho otce Adama, Michala; svolá své děti a bude s nimi mít radu, aby je připravil na příchod Syna Muže [viz Daniel 7:9–14]. On (Adam) je otcem lidské rodiny a předsedá duchům všech lidí, a všichni ti, kteří měli klíče, musejí předstoupit před něho v této veliké radě… Syn Muže stojí před ním, a je mu dána sláva a panství. Adam předává Kristu své správcovství, které mu bylo předáno jako tomu, jenž drží klíče vesmíru, ale ponechává si své postavení jako hlava lidské rodiny.

… Při stvoření člověka k sobě Otec svolal všechny duchy a zorganizoval je. On (Adam) je hlavou, a bylo mu řečeno, aby se množil. Klíče byly dány nejprve jemu, a on dával klíče ostatním. On bude muset vydat počet ze svého správcovství, a oni jemu.

Kněžství je věčné. Spasitel, Mojžíš a Elias [Eliáš] předali klíče Petrovi, Jakubovi a Janovi na hoře, když před ním byli proměněni. Kněžství je věčné – bez počátku dnů či konce roků; bez otce, matky, atd. Pokud se nemění obřady, nemění se ani kněžství. Kdekoli se vykonávají obřady evangelia, tam je i kněžství.

Jak jsme se dostali ke kněžství v posledních dnech? Sestoupilo v řádném následnictví. Bylo dáno Petrovi, Jakubovi a Janovi a ti ho předali dalším. Kristus je Veliký Vysoký Kněz; Adam je další. Pavel mluví o tom, jak Církev přichází k nesčíslnému zástupu andělů – k Bohu, Soudci všech – k duchům spravedlných lidí, kteří byli učiněni dokonalými; k Ježíšovi, Prostředníkovi nové smlouvy. [Viz Židům 12:22–24.]“⁴

Proroci, kteří drželi klíče kněžství v dávných dobách, se spojili, aby přinesli toto dílo poslední dispensace.

„Viděl jsem Adama v údolí Adam-ondi-Ahman. Svolal své děti a požehnal jim patriarchálním požehnáním. Pán se zjevil v jejich středu, a on (Adam) jim všem požehnal a předpovídal, co se jim přihodí až do posledního pokolení.

Právě proto Adam svému potomstvu požehnal; chtěl je přivést zpět do přítomnosti Boží. Vyhlíželi město, atd., [,jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh‘ – Židům 11:10]. Mojžíš se snažil přivést děti Izraele do přítomnosti Boží skrze moc kněžství, ale nepodařilo se mu to. V prvních obdobích světa se snažili založit totéž; a byli vzbuzeni Eliasové, kteří se snažili znovuzřídit právě tyto slávy, ale neobdrželi je; avšak prorokovali o dni, kdy tato sláva bude zjevena. Pavel mluvil o dispensaci plnosti časů, kdy Bůh shromáždí vše v jedno, atd. [viz Efezským 1:10]; a tito muži, jimž byly dány tyto klíče, tam budou muset být; a oni bez nás nemohou být učiněni dokonalými.

Tito muži jsou v nebi, ale jejich děti jsou na zemi. Ve svém nitru po nás touží. Bůh sesílá muže pro tento účel. ,Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost.‘ [Matouš 13:41.] Všechny tyto osoby s pravomocí sejdou dolů a ruku v ruce budou uskutečňovat toto dílo.

Nebeské království je jako zrno hořčičné. Zrno hořčičné je malé, ale vyrůstá z něj velký strom, a ptactvo si dělá hnízda v jeho větvích. [Viz Marek 4:30–32.] Ptactvo jsou andělé. A tak andělé sestupují dolů, spojují se, aby shromáždili své děti, a shromaždují je. My bez nich nemůžeme být učiněni dokonalými, ani oni bez nás; když je toto vykonáno, Syn Muže sestoupí, Starý dnů usedne; a my můžeme přistoupit k nesčíslnému zástupu andělů, mít s nimi společenství a přijmout od nich ponaučení.“⁵

Kněžské obřady byly stanoveny od počátku a musejí být dodržovány tak, jak určil Bůh.

„Adam… byl oním prvním člověkem, o němž mluvil Daniel jako o ,Starém dnů‘ [Daniel 7:9], neboli jinými slovy, prvním a nejstarším ze všech, velikým a vznešeným předkem, o němž je na jiném místě řečeno, že je Michalem, protože byl prvním a otcem všech, nejen podle potomstva, ale byl také prvním, který měl duchovní požehnání, kterému byl oznámen plán obřadů pro spasení jeho potomstva až do konce, a komu se Kristus zjevil jako prvnímu, a skrze něhož se Kristus zjevuje z nebe, a bude se zjevovat od nynějška i nadále. Adam drží klíče dispensace plnosti časů; tj. dispensace všech časů jsou a budou zjeveny skrze něho, od počátku ke Kristu, a od Krista do konce všech dispensací, které mají být zjeveny. …

… [Bůh] stanovil, aby obřady zůstaly tytéž na věky věků, a stanovil, aby na ně Adam dohlížel, aby je zjevoval z nebe člověku nebo aby posílal anděly, aby je zjevovali. ,Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?‘ [Židům 1:14.]

Tito andělé jsou pod vedením Michala neboli Adama, který jedná pod vedením Pána. Z výše uvedeného citátu se dozvídáme, že Pavel dokonale rozuměl záměrům Božím ohledně Jeho vztahu k člověku, a onomu slavnému a dokonalému řádu, který On ustanovil v sobě a skrze nějž vysílal moc, zjevení a slávu.

Bůh neuzná to, co nepovolal, nevysvětil a nevyvolil. Na počátku Bůh volal k Adamovi svým vlastním hlasem. ,I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.‘ [Genesis 3:9–10.] Adam dostával přikázání a poučení od Boha: toto byl řád od počátku.

To, že na počátku dostával zjevení, přikázání a obřady, je beze sporu; jak by jinak začali přinášet oběti Bohu přijatelným způsobem? A pokud přinášeli oběti, museli být oprávněni skrze vysvěcení. V Genesis [4:4] čteme, že Abel přinesl z prvorozených ze stáda a z tuku jejich a Pán vzhlédl na Abela a na jeho oběť. …

Toto je tedy povaha kněžství; každý muž má předsednictví své dispensace, a jeden muž má předsednictví těchto všech, totiž Adam; a Adam dostává své předsednictví a pravomoc od Pána, avšak nemůže obdržet plnost, dokud Kristus neodevzdá Království Otci, což bude na konci poslední dispensace.

Moc, sláva a požehnání kněžství by nemohlo pokračovat u těch, kteří přijali vysvěcení, kdyby i jejich spravedlivost nepokračovala; neboť Kain byl také zplnomocněn přinášet oběť, ale protože ji nepřinesl ve spravedlivosti, byl proklet. To tedy znamená, že obřady musejí být zachovávány přesně tím způsobem, který Bůh určil; jinak se stane, že jejich kněžství se projeví jako prokletí, namísto požehnání.“⁶

Melchisedechovo kněžství je cestou, kterou Bůh zjevuje sám sebe a své záměry.

„Existují dvě kněžství, o nichž se mluví v písmech, totiž Melchisedechovo a Aronovo neboli Levítské. Ačkoli jsou dvě kněžství, přesto Melchisedechovo kněžství zahrnuje Aronovo neboli Levítské kněžství, a je tím hlavním a drží tu nejvyšší pravomoc, jež přináleží kněžství, a klíče království Božího ve všech obdobích světa až do posledního potomstva na zemi, a je cestou, skrze niž veškeré poznání, nauka, plán spasení a každá důležitá záležitost je zjevována z nebe.

Bylo ustaveno před ,založením této země neboli když hvězdy jitřní spolu prozpěvovaly neboli když plesali Synové Boží‘ [viz Job 38:4–7], a je to nejvyšší a nejsvatější kněžství, a je podle řádu Syna Božího, a všechna ostatní kněžství jsou pouze části, rozvětvení, moci a požehnání přináležející témuž, a jsou jím držena, ovládána a řízena. Je to cesta, skrze niž Všemohoucí započal zjevovat svou slávu na počátku stvoření této země a skrze niž pokračuje ve zjevování sama sebe dětem lidským až do současné doby, a skrze niž učiní své záměry zjevné až do konce času.“⁷

„Mocí Melchisedechova kněžství je mít moc ,nekonečných životů‘; neboť věčná smlouva nemůže být porušena… Jaká byla moc Melchisedecha? Nebylo to kněžství Aronovo, které působí ve vnějších obřadech a při přinášení obětí. Ti, kteří mají plnost Melchisedechova kněžství, jsou králové a kněží Boha nejvyššího, a drží klíče moci a požehnání. Kněžství je vlastně dokonalým zákonem teokracie, a je jako Bůh, aby lidem dávalo zákony poskytujíc nekonečné životy synům a dcerám Adamovým. …

,Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života [nemajíc], ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.‘ [Židům 7:3] Melchisedechovo kněžství má oprávnění od věčného Boha, a nikoli podle rodu od otce a matky; a toto kněžství je tak věčné, jako sám Bůh, nemajíc ani počátku dnů ani konce života. …

… Levítské [Aronovo] kněžství zahrnující kněze, kteří vykonávají vnější obřady, [je] učiněno bez přísahy; avšak kněžství Melchisedechovo je skrze přísahu a smlouvu.“⁸

„Melchisedechovo vysoké kněžství [není] nic jiného než kněžství Syna Božího; … existují určité obřady, které přináležejí ke kněžství, z nichž plynou určité důsledky… Jednou z velikých výsad kněžství je získávat zjevení ohledně mysli a vůle Boží. Výsadou Melchisedechova kněžství je také napomínat, kárat a nabádat, a také přijímat zjevení.“⁹

„Veškeré kněžství je Melchisedechovo; ale jsou ho různé části neboli stupně… Všichni proroci měli Melchisedechovo kněžství.“¹⁰

„Radím všem, aby pokračovali k dokonalosti a bádali hlouběji a hlouběji v tajemstvích zbožnosti. Člověk pro sebe nemůže udělat nic, pokud ho Bůh nenasměruje správnou cestou; a kněžství existuje pro tento účel.“¹¹

Muž musí být zplnomocněn Bohem a vysvěcen ke kněžství, aby mohl vykonávat obřady spasení.

Články víry 1:5: „Věříme, že muž musí býti povolán Bohem, skrze proroctví a skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc, aby kázal evangelium a vykonával jeho obřady.“¹²

„Věříme, že žádný muž nemůže napomáhat duším lidským ke spasení skrze evangelium, ve jménu Ježíše Krista, ledaže je zplnomocněn od Boha, skrze zjevení nebo tím, že je vysvěcen někým, koho Bůh poslal skrze zjevení, jak o tom píše Pavel v Římanům 10:14: ,A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni?‘ A já se ptám – jak mohou být posláni bez zjevení nebo nějaké jiné viditelné ukázky projevu Božího? A opět, v Židům 5:4: ,A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.‘ – A já bych se rád zeptal – jak byl Aron povolán, ne-li zjevením?”¹³

„Anděl řekl starému dobrému Korneliovi, že musí poslat pro Petra, aby se dozvěděl, jak být spasen [viz Skutkové 10:21–22]: Petr mohl křtít, a andělé nemohli, dokud zde byli právoplatní úředníci v těle držící klíče království neboli pravomoc kněžství. Existuje ještě jeden další důkaz týkající se tohoto tématu – a to ten, že sám Ježíš, když se zjevil Pavlovi na jeho cestě do Damašku, mu nesdělil, jak může být spasen. On ustanovil v církvi nejprve apoštoly, a zadruhé proroky, pro dílo služebnosti, zdokonalování svatých, atd. [viz Efezským 4:11–12]; a jako veliké pravidlo nebes bylo to, že na zemi nemá být nikdy učiněno nic, aniž by bylo ono tajemství zjeveno služebníkům jeho prorokům, v souladu s Amosem 3:7, takže Pavel se toho nemohl tolik dozvědět od Pána ohledně svých povinností týkajících se obecného spasení člověka, kolik se toho mohl dozvědět od jednoho z Kristových vyslanců povolaného tímtéž nebeským povoláním od Pána a obdařeného toutéž mocí z výsosti – takže to, co rozvázali na zemi, mělo být rozvázáno v nebi; a co svázali na zemi, mělo být svázáno v nebi [viz Matouš 16:19].“¹⁴

Je velkou výsadou zvelebovat jakýkoli úřad v kněžství.

„Kněžství… lze názorně připodobnit k lidské postavě, která má různé části, které vykonávají různé funkce; všechny jsou potřebné na svém místě, a tělo není bez všech těchto částí úplné… Jestliže kněz rozumí svým povinnostem, svému povolání a službě a káže Duchem Svatým, jeho schopnost těšit se z kněžství je stejně veliká, jako kdyby byl jedním z Předsednictva; a jeho služby jsou v tomto těle stejně potřebné jako služby učitelů a jáhnů.“¹⁵

Eliza R. Snowová zaznamenala: „[Joseph Smith předal] ponaučení ohledně různých úřadů a toho, že je nutné, aby každý jedinec jednal v oblasti, která mu nebo jí byla přidělena, a aby plnili povinnosti jednotlivých úřadů, jimiž jsou pověřeni. Mluvil o sklonu mnoha lidí považovat nižší úřady v Církvi za neúcty-hodné a pohlížet okem naplněným žárlivostí na postavení jiných, kteří jsou povoláni jim předsedat; že je to bláhovost a hloupost lidského srdce, když člověk usiluje o jiná postavení, než jsou ta, k nimž byl Bohem pověřen, aby je zastával; že je lepší, když jedinci zvelebují své vlastní povolání… Každý má usilovat jen o to, aby zveleboval svůj vlastní úřad a povolání.“¹⁶

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Projděte si zprávu o tom, jak Petr, Jakub a Jan předali Melchisedechovo kněžství Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu (strana 101). Jaká požehnání jste vy a vaše rodina obdrželi díky tomu, že Melchisedechovo kněžství bylo znovuzřízeno?
V celé této kapitole Joseph Smith vydává svědectví o řetězci kněžské pravomoci, který je vytvořen prostřednictvím následnictví proroků. Proč myslíte, že pokládal za důležité, aby ve své době učil této nauce? Proč musíme této nauce rozumět i dnes? Jak se tento řetězec pravomoci, který Joseph Smith popisuje, vztahuje ke kněžské linii pravomoci nositele kněžství?
Když čtete tuto kapitolu, všimněte si, jak Prorok Joseph Smith používá slov věčný a věčnost. Co podle vás tato slova vypovídají o povaze a důležitosti kněžství?
Joseph Smith učil tomu, že Bůh „stanovil, aby obřady zůstaly tytéž na věky věků“ a že „obřady musejí být zachovávány přesně tím způsobem, který Bůh určil“. (Strany 106–107.) Jak vám tyto nauky pomáhají prohloubit vaše porozumění obřadům evangelia?
Projděte si, čemu Prorok Joseph Smith učil o Melchisedechově kněžství (strany 107–109). Zamyslete se nad tím, jak je Melchisedechovo kněžství nezbytné ve všech oblastech evangelia. Jaké myšlenky vás napadají a co pociťujete, když takto uvažujete o Melchisedechově kněžství?
Projděte si poslední dva odstavce v této kapitole (strany 110–111). Jak jste poznali, že každý člen Církve hraje v díle Páně důležitou roli? Jaké následky může mít to, když „okem naplněným žárlivostí “ pohlížíme na ty, kteří jsou povoláni sloužit jako vedoucí v Církvi? Přemýšlejte o tom, co můžete dělat, abyste zvelebovali své vlastní povolání.

Související verše z písem: Alma 13:1–12; NaS 27:5–14; 84:33–44, 109–110; 107:6–20; 121:34–46