Dary Ducha

„Budete-li poslušní evangelia s upřímným srdcem, slibuji vám ve jménu Páně, že ony dary, jak je slíbil náš Spasitel, vás budou doprovázet.“

Ze života Josepha Smitha

Na titulní straně Knihy Mormonovy se vysvětluje, jak bude tato pozoruhodná kniha písem zpřístupněna světu. V dávných dobách byly tyto zlaté desky napsány a zapečetěny a ukryty Pánu, aby nemohly být zničeny. V posledních dnech měly vyjít „darem a mocí Boží“ a měly být přeloženy „darem Božím“. Bůh tato proroctví naplnil tím, že vybral Josepha Smitha, aby tyto posvátné záznamy přeložil. Je zcela zřejmé, že Joseph nezískal svou schopnost překládat starobylé znaky díky vzdělání – uměl číst, psát a počítat pouze na úrovni základní školy. Svou schopnost překládat záznamy napsané před mnoha staletími a v jazyce, který vůbec neznal, získal jako dar od samotného Boha.

Emma Smithová, která bylo prvním písařem pro svého manžela, svědčila o tomto božském daru: „Nikdo nemohl diktovat text rukopisu, aniž by byl inspirován; neboť když [jsem] působila jako jeho písař, [Joseph] mi diktoval celé hodiny; a když se vrátil k práci po jídle nebo po přerušení, začal hned tam, kde skončil, aniž by do rukopisu nahlédl nebo aniž by se mu musela přečíst nějaká jeho část.“¹

Pán zajistil pro Proroka životně důležitou časnou pomoc, která mu umožnila postupovat kupředu s překladatelskou prací. Joseph Knight st., Prorokův přítel, dal Josephovi při několika příležitostech peníze a potraviny. V jednom zvláště tíživém období bratr Knight přijel za Prorokem domů, aby dal Josephovi a Oliverovi „sud makrel a linkovaný papír na psaní“ a „devět nebo deset bušlů obilí a pět nebo šest bušlů brambor“. Bratr Knight vzpomínal: „Joseph a Oliver… se vrátili domů a nalezli tam mne se zásobami, a byli velmi rádi, protože jim už došly.“²

Během dubna a května 1829 byla Prorokova překladatelská práce doma v Harmony ve státě Pensylvánie stále častěji přerušována pronásledováním. Oliver Cowdery napsal příteli Davidu Whitmerovi o této posvátné práci a požádal ho, aby jim dovolil pokračovat s prací v domě Whitmerových ve Fayette ve státě New York. Na konci května nebo na začátku června 1829 Prorok a Oliver odcestovali s Davidem Whitmerem v jeho drožce tažené jedním koněm za Peterem Whitmerem st., Davidovým otcem, který bydlel na farmě. Během června, v podkrovní místnosti u Whitmerových, byl překlad darem a mocí Boží dokončen.

Oliver Cowdery popsal podivuhodný zážitek, který získal díky tomu, že sloužil jako Prorokův písař: „Toto byly dny, na které nelze nikdy zapomenouti – seděti za zvuku hlasu diktujícího skrze inspiraci nebe, to probudilo nejvyšší vděčnost tohoto nitra! Den po dni jsem pokračoval, nevyrušován, v zapisování z jeho úst, tak jak překládal Urimem a Thumimem… dějiny neboli záznam nazvaný ,Kniha Mormonova‘.“³

Během této doby Joseph Smith poznal, že tento božský dar měl pouze tehdy, když byl hoden být veden Duchem. David Whitmer vyprávěl: „Jednou ráno, když se [Joseph Smith] chystal, že bude pokračovat s překládáním, se doma přihodilo něco nemilého, a on z toho byl rozladěný. Něco, co udělala Emma, jeho manželka. Šel jsem s Oliverem nahoru a zanedlouho tam přišel i Joseph, aby pokračoval v překladu, ale nedokázal nic udělat. Nedokázal přeložit ani jedinou slabiku. Sešel dolů, vyšel do sadu a úpěnlivě se modlil k Pánu; byl pryč asi hodinu – vrátil se zpět do domu, požádal Emmu o odpuštění a potom přišel nahoru, kde jsme byli my, a překládání pokračovalo dál bez problémů. Nemohl dělat nic, pokud nebyl pokorný a věrný.“⁴

Mladý Prorok používal pokorně a věrně dar, který mu Bůh dal, a dokončil zdánlivě nesplnitelný úkol – přeložit téměř celou Knihu Mormonovu mezi začátkem dubna a koncem června 1829.

Učení Josepha Smitha

Každému z nás jsou dány dary Ducha; dary každého člověka jsou v Církvi potřebné.

Články víry 1:7: „Věříme v dar jazyků, proroctví, zjevení, vidění, uzdravování, vykládání jazyků a tak dále.“⁵

„Věříme… v proroctví, v jazyky, ve vidění a ve zjevení, v dary a v uzdravování; a že se nelze těšit z těchto věcí bez daru Ducha Svatého.“⁶

Amasa Potter vzpomínal: „Pamatuji si, jak Prorok povstal, aby kázal velkému shromáždění v lesíku západně od chrámu v Nauvoo. Prohlásil, že bude kázat o duchovních darech… Joseph prohlásil, že každý Svatý posledních dnů má nějaký dar, a že když žije spravedlivým životem a když o to žádá, Svatý Duch mu ho zjeví.“⁷

„Pavel říká: Jednomu je dán dar jazyků, jinému pak dar proroctví a jinému dar uzdravování‘; a opět: ,Zdali všichni prorokují? Zdali všichni mluví jazyky? Zdali všichni vykládají?‘ čímž očividně ukazuje, že všichni nevlastnili tyto různé dary; ale že jeden obdržel jeden dar a jiný obdržel jiný dar – všichni neprorokovali, všichni nemluvili v jazycích, všichni nekonali zázraky; ale všichni obdrželi dar Ducha Svatého; někdy ve dnech apoštolů mluvili v jazycích a prorokovali, ale někdy ne. …

Církev je celistvé tělo složené z různých částí, a je naprosto podobné lidskému tělu, a Pavel poté, co mluvil o různých darech, říká: ,Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z částky; a některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom [zázraky], potom dary uzdravování, pomocníky, správce, rozličnost jazyků. Zdali jsou všickni učitelé? Zdali všickni divy činí? Zdali všickni jazyky mluví? Zdali všickni vykládají?‘ Je zřejmé, že nikoli; přesto jsou všichni částmi jednoho těla. Všechny části přirozeného těla nejsou okem, uchem, hlavou nebo rukou – přesto oko nemůže říci uchu: nepotřebuji tě, ani hlava noze: nepotřebuji tě; všichni představují mnoho součástek v dokonalém stroji – v jednom těle; a když jedna část trpí, všechny části trpí s ní; když se jedna část raduje, všechny ostatní jsou tím poctěni. [Viz 1. Korintským 12:9–10, 18–21, 26–30.]

Toto všechno jsou tedy dary; pocházejí od Boha; jsou Boží; jsou to všechno dary Ducha Svatého.“⁸

Dary Ducha získáváme poslušností a vírou.

„Jelikož víry se nedostává, nedostává se ani ovoce. Nikdo, od počátku světa, neměl víru, aniž by s vírou neměl i něco dalšího. Lidé v dávných dobách uhášeli zběsilost ohně, unikali ostří meče, ženy přijímaly své mrtvé, atd. Vírou byly učiněny světy. [Viz Židům 11:3, 34–35.] Člověk, který nemá žádné tyto dary, nemá víru; a pokud se domnívá, že má, klame sám sebe. Víry se nedostává nejen mezi pohany, ale i mezi těmi, kteří se vydávají za křesťany, takže se nedostává jazyků, uzdravování, proroctví a proroků a apoštolů a všech darů a požehnání.“⁹

„Tuto zimu [1832–1833] jsem strávil překládáním písem; ve Škole proroků; a účastí na konferencích. Prožil jsem mnoho nádherných osvěžujících událostí. Dary, které následují ty, kteří věří a jsou poslušni evangelia, jako znamení, že Pán je vždy tentýž ve svém jednání s pokornými milovníky a následovníky pravdy, začaly mezi nás být vylévány jako v dávných dnech.“¹⁰

Edward Stevenson byl přítomen toho, když Joseph Smith kázal v roce 1834 v Pontiacu ve státě Michigan. Vzpomínal na tato Prorokova slova: „Budete-li poslušni evangelia s upřímným srdcem, slibuji vám ve jménu Páně, že ony dary, jak je slíbil náš Spasitel, vás budou doprovázet, a tímto mne můžete vyzkoušet, že jsem pravý služebník Boží.“¹¹

Dary Ducha jsou obvykle přijímány v tichosti a v soukromí, bez vnějších projevů.

„Názory lidí ohledně daru Ducha Svatého jsou rozmanité a protichůdné. Někteří lidé mají ve zvyku každý nadpřirozený projev nazývat účinkem Ducha Božího, kdežto jiní si myslí, že s tím není spojen projev vůbec žádný; a že to není nic jiného než pouhé pohnutí mysli neboli vnitřní pocit, dojem nebo skryté svědectví nebo důkaz, který lidé mají, a že neexistuje nic takového jako vnější projev.

Není se co divit, že lidé jsou ve velké míře neznalí zásad spasení, a zvláště povahy, úřadu, moci, vlivu, darů a požehnání daru Ducha Svatého; uvážíme-li, že lidská rodina byla po mnoho uplynulých staletí zahalena ve veliké temnotě a neznalosti, bez zjevení či bez jakéhokoli správného měřítka, [kterým] lze dospět k poznání věcí Božích, jež mohou být poznány pouze Duchem Božím. Často se tudíž stává, že když starší této Církve káží obyvatelům světa, že pokud budou poslušni evangelia, obdrží dar Ducha Svatého, že lidé očekávají, že uvidí nějaký úžasný projev, nějakou velikou ukázku moci nebo vykonání nějakého mimořádného zázraku. …

Členové lidské rodiny jsou velmi náchylní k zacházení do extrémů, zvláště v náboženských záležitostech, a tak lidé všeobecně chtějí nějaký zázračný projev, jinak v dar Ducha Svatého vůbec neuvěří. Když starší vloží ruce na člověka, mnozí se domnívají, že onen člověk musí ihned vstát a mluvit jazyky a prorokovat; tato domněnka se vyvozuje z případu, kdy Pavel vkládal ruce na určité jedince, kteří byli dříve (jak tvrdili) pokřtěni Janovým křtem; kteří, když to učinil, ,mluvili jazyky, a prorokovali‘. [Viz Skutkové 19:1–6.] …

Věříme, že Duch Svatý se udílí vkládáním rukou těch, kteří mají pravomoc, a že dar jazyků a také dar proroctví jsou dary Ducha, a získávají se tímto prostřednictvím; ale říci, že lidé vždy prorokovali a mluvili jazyky, když na ně byly vloženy ruce, by znamenalo tvrdit něco, co je nepravdivé, v rozporu s jednáním apoštolů a v neshodě se svatým písmem. …

… Ne všechny dary Ducha jsou zjevné přirozeným zrakem nebo lidským rozumem; ve skutečnosti je velmi málo těch, které jsou… Jen málo z nich by dokázala většina lidí rozpoznat. Petr a Jan byli apoštolové, a přesto je židovský soudní tribunál zbičoval jako podvodníky. Pavel byl apoštol i prorok, a přesto ho kamenovali a uvrhli ho do vězení. Ačkoli vlastnil dar Ducha Svatého, lidé o tom nic nevěděli. Náš Spasitel byl ,pomazán olejem radosti nad spoluúčastníky své‘ [Židům 1:9], a přesto Ho lidé neznali tak dalece, že řekli, že je Belzebub, a ukřižovali Ho jako podvodníka. Kdo by dokázal rozpoznat pastýře, učitele či evangelistu podle jeho vzezření, a přesto mají dar Ducha Svatého?

Máme-li však zmínit ostatní členy Církve a zkoumat dary, o nichž mluvil Pavel, zjistíme, že svět o nich všeobecně vzato nic neví a že existuje jen jeden nebo dva, které by bylo možné okamžitě rozpoznat, kdyby byly všechny vylity ihned po vložení rukou. V [1. Korintským 12:4–11] Pavel říká: ,Rozdílní pak darové jsou, přesto je to tentýž Duch, a rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán; a rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech. Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku. Neboť někomu dáno bývá skrze Ducha slovo moudrosti; jinému pak slovo poznání podlé téhož Ducha; jinému pak víra v témž Duchu; jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu; někomu pak divů činění; jinému pak proroctví; jinému pak rozeznání duchů; jinému pak rozličnost jazyků; jinému pak vykládání jazyků. Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí.‘

Je zde zmiňováno několik darů, který z nich však může pozorovatel rozpoznat při vkládání rukou? Slovo moudrosti a slovo poznání jsou stejně tak dary, jako kterékoli jiné, a přesto, kdyby člověk vlastnil oba tyto dary nebo kdyby je obdržel při vkládání rukou, kdo by to poznal? Jiný může obdržet dar víry, ale oni by to také nepoznali. Nebo předpokládejme, že by měl člověk dar uzdravování nebo moc konat zázraky, které by tehdy nebyly známy; vyžadovalo by to čas a podmínky, aby se tyto dary uvedly v činnost. Předpokládejme, že by člověk měl rozpoznání duchů, kdo by byl schopen to rozpoznat? Nebo kdyby měl vykládání jazyků, pokud by někdo nemluvil v neznámém jazyce, musel by samozřejmě být zticha; jsou jen dva dary, které by mohly být viditelné – dar jazyků a dar proroctví. To je to, o čem se mluví nejčastěji, a přesto, kdyby člověk mluvil neznámým jazykem, pak by, podle Pavlova svědectví, byl pro přítomné cizozemcem. [Viz 1. Korintským 14:11.] Řekli by, že to je blábolení; a kdyby prorokoval, nazývali by to nesmyslem. Dar jazyků je možná tím nejmenším darem ze všech, a přesto je to dar, o který se usiluje nejvíce.

A tak podle svědectví písem a projevů Ducha v dávných dobách o tom mohly okolní zástupy vědět jen velmi málo, vyjma několika výjimečných příležitostí, jako například v den letnic. O těch největších, nejlepších a nejužitečnějších darech by pozorovatel nevěděl nic. …

Projevy daru Ducha Svatého, služba andělů nebo dosažení moci, vznešenosti či slávy Boží se velmi zřídkakdy projevovaly na veřejnosti, a obvykle se projevovaly lidu Božímu, jako například Izraelitům; ale obvykle, když andělé přišli nebo když se zjevil sám Bůh, bylo to jednotlivcům v soukromí, v jejich komnatě; v pustině nebo v polích, a bylo to obvykle bez hluku či rozruchu. Anděl vysvobodil Petra z vězení uprostřed hluboké noci; k Pavlovi přišel, aniž by si ho ostatní všimli; zjevil se Marii a Alžbětě, aniž by o tom ostatní věděli; promluvil k Janu Křtitelovi, zatímco lidé kolem to nevěděli.

Když Elizeus spatřil vozy Izraelské a jejich jezdce, ostatní o tom nevěděli. Když se Pán zjevil Abrahamovi, stalo se to u dveří jeho stanu; když andělé přišli za Lotem, nikdo je nepoznal, jedině on, což byl pravděpodobně i případ Abrahama a jeho manželky; když se Pán zjevil Mojžíšovi, stalo se to v hořícím keři, ve svatostánku nebo na vrcholku hory; když byl Eliáš vzat v ohnivém voze, svět to neviděl; a když byl ve skalní jeskyni, stalo se hlasité hromobití, ale Pán nebyl v tom hromobití; stalo se zemětřesení, ale Pán nebyl v tom zemětřesení; a pak přišel tichý a jemný hlas, což byl hlas Páně řkoucí: ,Co tu děláš, Eliáši?‘ [Viz 1. Královská 19:11–13.]

Pána nelze vždy poznat podle hromobití Jeho hlasu, podle ukázky Jeho slávy nebo podle projevu Jeho moci; a ti, kteří nejvíce dychtí spatřit tyto věci, jsou nejméně připraveni, aby je poznali, a kdyby Pán projevil svou moc, jako to učinil dětem Izraele, tito lidé by byli prvními, kteří by řekli: ,Nechť již nemluví Pán, abychom my, Jeho lidé, nezemřeli.‘ [Viz Exodus 20:19.]“¹²

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Pán dal Proroku Josephu Smithovi dar schopnosti přeložit zlaté desky (strany 113, 115). Kdy vám Pán dal dary, aby vám pomohl zapojit se do Jeho díla?
Čemu se můžeme naučit z příběhu vyprávěného Davidem Whitmerem na straně 115? Díky jakým zkušenostem ve svém životě jste se naučili, že musíte být způsobilí, abyste mohli používat své duchovní dary?
Projděte si oddíl, který začíná na straně 116. Jaký užitek má Církev z toho, že jsou v ní členové s různými dary Ducha? Jaký užitek vám přinesly duchovní dary druhých? Kdy jste byli svědky toho, že lidé s různými dary si vzájemně pomáhali?
Přečtěte si oddíl na straně 117. Přemýšlejte o některých duchovních darech, které by vás osobně posílily nebo které by vám pomohly sloužit Pánu a druhým. Určete si, co budete dělat, abyste „[usilovali] dychtivě o nejlepší dary“. (NaS 46:8.)
Projděte si oddíl, který začíná dole na straně 117. Přemýšlejte nebo diskutujte o konkrétních radách, které zde nacházíte ohledně toho, jak se duchovní dary projevují. Proč je důležité pamatovat na to, že duchovní dary se „velmi zřídkakdy [projevují] na veřejnosti“? (Strana 120.) Proč podle vás mnohé duchovní dary přicházejí v tichosti a v soukromí? Proč je důležité pamatovat na to, že mnohé dary vyžadují „čas a podmínky, aby se… uvedly v činnost“? (Strana 119.)
Poté, co jste si přečetli tuto kapitolu, jaké jsou podle vás některé účely duchovních darů?

Související verše z písem: 1. Korintským 12:1–31; 3. Nefi 29:6; Moroni 10:6–23; NaS 46:8–33