Učení presidentů
Kapitola 32: Reagujte na pronásledování s vírou a odvahou


Kapitola 32

Reagujte na pronásledování s vírou a odvahou

“Nebojte se, ale buďte silní v Pánu a v moci síly jeho.”

Ze života Josepha Smitha

V zimě 1838–1839 měla státní milice v Missouri příkaz od guvernéra vyhnat Svaté posledních dnů ze státu a Prorok Joseph Smith byl tehdy uvězněn v žaláři v Liberty. Během oné zimy a následného jara se přihodily události, které znamenaly nesmírné utrpení pro tisíce Svatých, kteří byli přinuceni uprchnout ze svého domova ve státě Missouri. Většinu svého majetku museli opustit, a pod vedením Brighama Younga a dalších vedoucích Církve se vydali na více než 300 kilometrovou cestu směrem na východ – do západní části státu Illinois. Jen málo Svatých mělo kryté vozy v dobrém stavu a koně, a mnozí spali bez přístřeší, za deště i za sněhu. Někteří Svatí, kteří neměli boty, si při chůzi sněhem nohy zabalili do hadrů.

V únoru 1839 pomohl laskavý soused Emmě Smithové naložit její čtyři děti a několik málo zavazadel do krytého vozu vystlaného slámou. Když jejich výprava dorazila k zamrzlé řece Mississippi, Emma přešla se svými dětmi pěšky po ledě, a přitom s sebou nesla rukopis Prorokova překladu Bible v dvou látkových vacích, které měla uvázány kolem pasu pod sukní. Ona i mnozí další strádající Svatí nalezli útočiště v obci Quincy ve státě Illinois, kde dál trpěli hladem, zimou a nemocemi, ačkoli toto utrpení zmírnily mnohé laskavé skutky místních obyvatel, kteří se o ně starali.

Ačkoli si Prorok Joseph velmi přál Svatým pomoci, mohl se jen modlit a udílet pokyny skrze dopisy adresované Brighamu Youngovi a dalším bratřím, kteří v jeho nepřítomnosti Svaté vedli. V této zoufalé situaci psal členům Církve slova naplněná povzbuzením a pokojem: „Vroucně milovaní bratří, vesele čiňme všechny věci, jež leží v naší moci; a potom, kéž můžeme v klidu státi, s naprostou jistotou, abychom viděli spasení Boží, a jak rámě jeho bude zjeveno.” (NaS 123:17.)

6. dubna 1839 byli Prorok a jeho spoluvězni přesunuti kvůli změně příslušného soudu z žaláře v Liberty do Gallatinu v kraji Daviess ve státě Missouri. Poté, co tam předstoupili před soud, byl jim opět změněn příslušný soud z Gallatinu do Columbie v kraji Boone v tomtéž státě. Když ale Prorok a ostatní vězni byli v polovině dubna převáženi do Columbie, stráže jim umožnily utéci. Asi za týden se bratří setkali se Svatými v Quincy ve státě Illinois. Starší Wilford Woodruff si do deníku zapsal o opětném shledání s Prorokem: „Znovu jsme měli šťastnou výsadu vzít bratra Josepha za ruku… Přivítal se s námi s velikou radostí. Právě byl vysvobozen z vězení a z rukou svých nepřátel a vrátil se do lůna své rodiny a přátel… Joseph byl upřímný, otevřený a přirozený jako obvykle. Sestra Emma byla vskutku šťastná.“1

Prorok později vzdal hold svým spolubližním Svatým, kteří toho spolu s ním tolik statečně vytrpěli kvůli své víře ve znovuzřízené evangelium Ježíše Krista: „Chování Svatých pod tíhou nahromaděných křivd a utrpení je chvályhodné; jejich odvaha při obraně svých bratří před drancováním lůzou; jejich lnutí k věci pravdy v nanejvýš zoufalé a tíživé situaci, jakou může lidstvo vůbec snést; jejich láska jednoho k druhému; jejich ochota poskytnout pomoc mně i mým bratřím, kteří jsme byli drženi v kobce; jejich oběti při odchodu z Missouri a to, jak pomáhají chudým vdovám a sirotkům a zaopatřují pro ně obydlí v pohostinnějším kraji; díky tomu všemu získali úctu v očích všech dobrých a ctnostných lidí a zajistilo jim to přízeň a uznání Jehovy, a jméno tak nehynoucí jako samotná věčnost.“2

Učení Josepha Smitha

Nepřítel pravdy se staví na odpor služebníkům Páně, zvláště když se tito služebníci Pánu přibližují.

„Pronásledování čas od času dopadalo na naši hlavu… jako hromobití, kvůli našemu náboženství.“3

„Naše náboženské zásady jsou předloženy světu, aby je všichni lidé mohli zkoumat, a přesto jsme si vědomi toho, že veškeré pronásledování našich přátel povstalo v důsledku pomluv a nesprávných výkladů, které nejsou založeny na pravdě a spravedlivosti. Toto jsme vytrpěli podobně jako všechny náboženské společnosti ve svém prvopočátku.“4

„Nedivte se tudíž, jste-li pronásledováni; ale pamatujte na slova Spasitelova: ,Není služebník větší nežli Pán jeho; pokud mne pronásledovali, i vás pronásledovati budou‘ [viz Jan 15:20]; a že veškeré strasti, kterými musejí Svatí procházet, jsou naplněním slov Proroků, kteří promlouvali od počátku světa.“5

„Když dělám to nejlepší, co mohu – když konám to největší dobro, pak proti mně povstávají ta největší zla a zlovolná podezření… Nepřátelé tohoto lidu se nikdy neunaví při svém pronásledování Církve, dokud nebudou přemoženi. Očekávám, že proti mně sešikují vše, co mají v moci ovládat, a že povedeme dlouhou a děsivou válku. Proti tomu, který povede opravdovou křesťanskou válku proti zkaženostem těchto posledních dnů, se budou neustále sešikovávat zlovolní lidé a andělé ďábla a veškeré pekelné mocnosti temnoty. Když se zlovololní a zkažení lidé stavějí na odpor, je to měřítko, podle kterého lze soudit, zda daný člověk vede křesťanskou válku. Když o vás všichni lidé falešně a zlovolně mluví, jste požehnaní, atd. [Viz Matouš 5:11.] Má být člověk považován za špatného, když o něm lidé zlovolně mluví? Nikoli. Pokud člověk stojí proti hříšnému světu, může očekávat, že všichni zlovolní a zkažení duchové se sešikují proti němu.

Avšak uplyne jen krátký čas a všechny tyto strasti budou od nás odvráceny, pokud budeme věrní, a tato zla nás nepřemohou. Když vidíme, jak se požehnání obdarování valí kupředu a jak se království rozrůstá a šíří od moře k moři, budeme se radovat, že nás tyto pošetilosti nepřemohly.“6

„Někteří se domnívají, že naši nepřátelé by se spokojili s mým zničením; ale já vám říkám, že jakmile prolijí mou krev, budou žíznit po krvi každého člověka, v jehož srdci přebývá třebas i jen jediná jiskra ducha plnosti evangelia. Nepřátelství těchto lidí je podněcováno duchem protivníka veškeré spravedlivosti. Nejde o to zničit pouze mne, ale každého muže a ženu, který se odvažuje věřit naukám, ke kterým mne Bůh inspiroval, abych toto pokolení učil.“7

„Ze zkušenosti jsem poznal, že nepřítel pravdy nespí, ani nepřestává vynakládat úsilí, aby ovlivňoval smýšlení veřejnosti proti služebníkům Páně tím, že u lidí vyvolává rozhořčení ohledně každé důležité nebo zajímavé záležitosti.“8

Ti, kteří milují Boha, budou snášet pronásledování s odvahou a vírou.

„Všichni Svatí! Mějte užitek z tohoto důležitého Klíče – abyste ve všech svých zkouškách, starostech, pokušeních, strastech, poutech, uvězněních a smrti dbali na to, abyste nezradili nebesa; abyste nezradili Ježíše Krista; abyste nezradili bratří; abyste nezradili zjevení Boží, ať již v Bibli, v Knize Mormonově nebo v Nauce a smlouvách, nebo jakékoli jiné, které kdy bylo nebo které kdy bude dáno a zjeveno člověku v tomto světě nebo ve světě, který přijde. Ano, při všem svém vzdoru a potácení se dbejte na to, abyste toto nedělali, aby na lemu vašeho šatu nebyla nalezena nevinná krev, a abyste nesešli do pekla.“9

Na jaře roku 1830 byli Svatí pronásledováni v důsledku vydávání Knihy Mormonovy: „Kniha Mormonova (dřevo Jozefovo v rukou Efraimových) je již nějakou dobu vydávána, a jak předpověděl onen dávný prorok, je považována za cosi podivného. [Viz Ozeáš 8:12.] Její vydání vyvolalo nemalý rozruch. Ty, kteří uvěřili v její pravdivost, stíhal velký odpor a mnohá pronásledování. Avšak stalo se, že pravda vypučela ze země, a spravedlivost shlédla z nebe [viz Žalm 85:12; Mojžíš 7:62], a tak jsme se nebáli svých odpůrců vědouce, že máme pravdu i spravedlivost na své straně, že máme Otce i Syna, protože máme nauky Kristovy a zůstáváme jim věrní; a tak jsme pokračovali v kázání a v předávání znalostí všem těm, kteří byli ochotni naslouchat.“10

V červenci 1839 Wilford Woodruff zaznamenal: „Joseph k nám pronesl několik slov a řekl: ,Pamatujte na to, bratří, že pokud budete uvězněni, bratr Joseph byl uvězněn před vámi. Pokud budete uvrženi tam, kde můžete své bratry vidět jen skrze zamřížované okno a jste v poutech kvůli evangeliu Ježíše Krista, pamatujte na to, že bratr Joseph byl v podobné situaci.‘ “11

V roce 1841 Joseph Smith a jeho rádci v Prvním předsednictvu napsali: „Pravda, podobně jako statný dub, stojí neporušena uprostřed svářících se živlů, které na ni buší nesmírnou silou. Velké vody se valí, vlna za vlnou, v rychlém sledu, a nepohlcují ji. ,Pozdvihují svůj hlas, ó Pane; velké vody pozdvihují svůj hlas; ale Pán zástupů je mocnější než mocné vlny mořské‘ [viz Žalm 93:3–4]; ani plameny pronásledování, s veškerým působením lůzy, ji nejsou schopny zničit; ale zůstává nestrávena, podobně jako Mojžíšův keř, a nyní, právě v tomto okamžiku, předkládá důležitý výjev lidem i andělům.

Kam můžeme obrátit svůj zrak, abychom viděli něco podobného? Máme na mysli lid, který přijal určitý náboženský systém, který je nepopulární, a kvůli oddanosti tomuto systému na něj opakovaně doléhalo pronásledování. Lid, který kvůli své lásce k Bohu a kvůli oddanosti Jeho věci vytrpěl hlad, nedostatek, nebezpečí a téměř každé strádání. Lid, který kvůli svému náboženství musel oplakávat předčasnou smrt rodičů, manželů, manželek a dětí. Lid, který dával přednost smrti před otroctvím apokrytectvím, a který se ctí uchoval svůj charakter a stál pevně a neochvějně v dobách, které jsou zkouškou pro duše lidské.“12

Boží nesmírná moc bude pomáhat těm, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlivosti.

Joseph Smith, když byl uvězněn v žaláři v Liberty, napsal Svatým: „Nemyslete si, že naše srdce umdlévá, jako kdyby se nám přihodilo něco neobvyklého [viz 1. Petrova 4:12], neboť jsme viděli všechny tyto věci předem, a byli jsme o nich ujištěni, a máme ujištění o lepší naději než té, kterou mají naši pronásledovatelé. Bůh tudíž rozšířil naše bedra pro toto břímě. Radujeme se ve svých zkouškách, protože víme, že Bůh je s námi, že je náš přítel a že spasí naši duši. Nestaráme se o ty, kteří mohou zabít tělo; naší duši ublížit nemohou. [Viz Matouš 10:28.] Nežádáme o přízeň z rukou lůzy, ani světa, ani ďábla, ani jeho poslů – odpadlíků, ani těch, kteří milují, činí a přísahají lži, aby nás připravili o život. Nikdy jsme se nepřetvařovali, ani nebudeme, abychom si zachovali život… Víme, že se snažíme celou svou myslí, mocí a silou konat vůli Boží a všechny věci, kterékoli nám přikázal …

… Spasitel pravil: ,Musí nezbytně býti, aby přicházela pohoršení, běda však těm, skrze něž přicházejí.‘ [Viz Matouš 18:7.] A opět: ,Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne; radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.‘ [Matouš 5:11–12.]

Drazí bratří, pokud kdy lidé měli právo činit si nárok na toto zaslíbeni, pak jsme to my; neboť víme, že nás svět nejen nenávidí, ale také o nás mluví falešně vše zlé, z žádného jiného důvodu než jen kvůli tomu, že se snažíme učit plnosti evangelia Ježíše Krista …

A nyní, drazí a velmi milovaní bratří – a když říkáme bratří, myslíme tím ty, kteří jsou vytrvale věrní v Kristu, muže, ženy i děti – přáli bychom si vás nabádat ve jménu Pána Ježíše, abyste byli silní ve víře v novou a věčnou smlouvu a abyste se ničeho neobávali od svých nepřátel… Vytrvejte dokonce až do smrti; neboť ,chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová,‘ praví Ježíš Kristus. [Viz Marek 8:35.]“13

Prorok a jeho rádci v Prvním předsednictvu napsali z žaláře v Liberty vedoucím Církve také toto: „Bratří, nebojte se, ale buďte silní v Pánu a v moci síly jeho. Kdo je člověk, že by se ho měl služebník Boží bát, nebo kdo je syn člověka, že by se měl před ním třást? Ani si nemyslete nic neobvyklého ohledně palčivých zkoušek, kterými jsme zkoušeni, jako kdyby se nám přihodilo něco neobvyklého. Pamatujte na to, že všichni jsou podílníky podobných strastí. [Viz 1. Petrova 4:12–13.] Tudíž se radujte ve svých strastech, kterými jste zdokonalováni a skrze něž byl vůdce našeho spasení rovněž zdokonalován. [Viz Židům 2:10.] Nechť je vaše srdce i srdce všech Svatých s vámi utěšeno, a nechť se radují nesmírně, neboť veliká je naše odměna v nebi, neboť takto zlovolní pronásledovali proroky, kteří byli před námi. [Viz Matouš 5:11–12.]“14

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

  • Projděte si to, co se popisuje na stranách 367–369. Co vás zaujalo na tom, jak Joseph Smith a ostatní Svatí reagovali na pronásledování? Proč podle vašeho názoru byli ochotni toto pronásledování snášet?

  • Přečtěte si strany 369–371, kde Prorok Joseph učí tomu, že spravedliví lidé budou často čelit pronásledování. Co myslíte, proč tomu tak je? V čem se dnešní pronásledování podobá pronásledování v době Josepha Smitha? V čem je dnes jiné?

  • Na straně 371 se Joseph Smith podělil o určitý klíč, aby pomohl Svatým. Jaké zkušenosti vám pomohly poznat hodnotu tohoto klíče? Co dalšího byste poradili tomu, kdo kvůli své víře čelí pronásledování? (Některé příklady najdete na stranách 371–373.)

  • Projděte si strany 373–374, kde nás Joseph Smith ujišťuje, že Pán nám bude pomáhat, když budeme reagovat na pronásledování s vírou a odvahou. Co podle vás znamenají slova, že Bůh „rozšířil naše bedra pro toto břímě“? Jak se můžeme „[radovat] ve svých zkouškách1“ a „[ve svých] strastech“? Jak nám podle vás mohou strasti pomáhat, abychom se stali dokonalými?

Související verše z písem: Matouš 5:43–44; Římanům 8:35–39; 2. Nefi 26:8; Mosiáš 24:8–16; 3. Nefi 6:13

Odkazy

  1. Wilford Woodruff; Journals, 1833–1898, zápis datovaný 3. května 1839, Church Archives, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, Salt Lake City, Utah.

  2. History of the Church, 3:329–330; z „Extract, from the Private Journal of Joseph Smith Jr.“, Times and Seasons, Nov. 1839, str. 8.

  3. History of the Church, 6:210; z kázání proneseného Josephem Smithem 8. února 1844 v Nauvoo, Illinois; zaznamenal Wilford Woodruff.

  4. History of the Church, 2:460; z dopisu Josepha Smitha a dalších Johnu Thorntonovi a dalším, 25. července 1836, Kirtland, Ohio, publikováno v Messenger and Advocate, Aug. 1836, str. 358.

  5. History of the Church, 3:331; interpunkce modernizována; z „Extract, from the Private Journal of Joseph Smith Jr.“, Times and Seasons, Nov. 1839, str. 8–9.

  6. History of the Church, 5:140–141; rozdělení do odstavců změněno; z kázání proneseného Josephem Smithem 31. srpna 1842 v Nauvoo, Illinois; zaznamenala Eliza R. Snowová; viz také dodatek, strana 562, bod č. 3.

  7. History of the Church, 6:498; z kázání proneseného Josephem Smithem 18. června 1844 v Nauvoo, Illinois. Ti, kteří sestavovali History of the Church, spojili ústní vyprávění několika očitých svědků do jednoho záznamu tohoto kázání.

  8. History of the Church, 2:437; z dopisu Josepha Smitha Oliveru Cowderymu, duben 1836, Kirtland, Ohio, publikováno v Messenger and Advocate, Apr. 1836, str. 289.

  9. History of the Church, 3:385; z kázání proneseného Josephem Smithem 2. července 1839 v Montrose, Iowa; zaznamenali Wilford Woodruff a Willard Richards.

  10. History of the Church, 1:84; z „History of the Church“ (manuscript), book A-1, str. 41, Church Archives.

  11. Wilford Woodruff zaznamenal prohlášení pronesené Josephem Smithem 7. července 1839 v Commerce, Illinois; Wilford Woodruff, Journals, 1833–1898, Church Archives.

  12. History of the Church, 4:337; interpunkce modernizována; rozdělení do odstavců změněno; ze zprávy Josepha Smitha a jeho rádců v Prvním předsednictvu, 7. dubna 1841, Nauvoo, Illinois, publikováno v Times and Seasons, Apr. 15, 1841, str. 384–385.

  13. History of the Church, 3:227–329, 232–233; interpunkce modernizována; rozdělení do odstavců změněno; z dopisu Josepha Smitha členům Církve v kraji Caldwell, Missouri, 16. prosince 1838, žalář v Liberty, Missouri.

  14. Dopis Josepha a jeho rádců v Prvním předsednictvu Heberu C. Kimballovi a Brighamu Youngovi, 16. ledna 1839, žalář v Liberty, Missouri, Church Archives.

Obrázek
Emma fleeing Missouri

V únoru 1839, když byl Joseph Smith uvězněn v žaláři v Liberty, Emma Smithová a její děti přešly zamrzlou řeku Mississippi, aby unikly pronásledovatelům ze státu Missouri.

Obrázek
Saints fleeing Missouri

Během, zimy na přelomu roku 1838 a 1839 byly tisíce Svatých posledních dnů přinuceny opustit svůj domov ve státě Missouri a urazit více než 300 kilometrů na cestě do státu Illinois.