Spasitel byl souzen před Pilátem Pontským a Heródesem Antipou. Ani jeden z nich Ho neshledal vinným ze zločinů, ze kterých Ho Židé obviňovali, ale Pilát Ho přesto vydal, aby byl ukřižován. Ježíš odpustil římským vojákům, kteří Ho ukřižovali, a mluvil se zlodějem, který byl také ukřižován. Poté, co Ježíš zemřel, Jozef z Arimatie uložil Jeho tělo do hrobu.
Před začátkem hodiny napište na tabuli tyto otázky:
Kdy jste měli pocit, že se k vám někdo chová nesprávně tím, co řekl nebo udělal?
Jak jste se v takové situaci zachovali?
Na začátku hodiny vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad otázkami na tabuli.
Vyzvěte je, aby při studiu Lukáše 23 vyhledali pravdu, která jim pomůže poznat, jak se mají zachovat, když mají pocit, že se k nim druzí nechovají správně.
Připomeňte studentům, že poté, co Ježíš trpěl v Getsemanech, Ho přední kněží zatkli a odsoudili k smrti. Vysvětlete, že Ježíš se od té doby až do doby své smrti setkal s těmito lidmi: S Pilátem Pontským, Heródesem Antipou, skupinou věrných žen, římskými vojáky a se dvěma zloději, kteří byli ukřižováni po Jeho levici a pravici. Pilát Pontský byl římský vládce v oblasti Judeje, která zahrnovala hlavní město Jeruzalém; Heródes Antipas (který dal usmrtit Jana Křtitele) vládl v oblastech Galileje a Pereje, byl však podřízen římským autoritám. (Viz Lukáš 3:1.)
Rozdělte studenty do dvojic a vyzvěte je, aby si společně ve dvojici přečetli Lukáše 23:1–11 a vyhledali rozdíl mezi tím, jak Spasitel odpověděl Pilátu Pontskému a jak Heródesu Antipovi. Abyste studentům pomohli lépe porozumět tomu, jak Spasitel odpověděl Pilátovi, vysvětlete, že překlad Marka 15:2 od Josepha Smitha uvádí: A on odpověděl řka: Jsem, jak ty pravíš. (Viz poznámka pod čarou b u Marka 15:2 v anglickém vydání Bible SPD.)
Vyzvěte studenty, aby ve dvojici diskutovali o těchto otázkách:
Jak byla Ježíšova odpověď Pilátovi odlišná od odpovědi, kterou poskytl Heródesovi?
Proč byl možná Pilát překvapen Spasitelovou odpovědí?
Proč byl možná Heródes zklamán Spasitelovým mlčením?
Shrňte Lukáše 23:12–25 tím, že vysvětlíte, že ani Pilát, ani Heródes neshledali Ježíše vinným, a proto řekl Pilát zástupu, že Ho potrestá a propustí Ho. Lidé ale na Piláta volali, ať raději propustí Barabáše, a požadovali, aby byl Ježíš ukřižován. Pilát propustil Barabáše a vydal Ježíše, aby byl ukřižován. (Poznámka: Zpráva o Ježíši před Pilátem bude podrobněji probírána v lekci pojednávající o Janovi 18–19.)
Shrňte Lukáše 23:26–31 tím, že vysvětlíte, že zatímco byl Ježíš veden na místo svého ukřižování, šla za ním početná skupina věrných žen, které s Ním byly od doby Jeho působení v Galileji a které v tuto chvíli plakaly. Ježíš jim řekl, ať nepláčou pro Něho, ale ať pláčou nad blížícím se zničením, které přijde na Jeruzalém kvůli tomu, že Židé zavrhli svého krále.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 23:32–34. Také ho požádejte, aby přečetl překlad Lukáše 23:35 od Josepha Smitha. (Překlad Josepha Smitha, Lukáš 23:35. [V Průvodci k písmům.]) Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Spasitel udělal, když Ho přibíjeli na kříž.
Co Spasitel udělal, když Ho přibíjeli na kříž? (Mohli byste studentům navrhnout, aby si ve verši 34 označili Spasitelova slova.)
Proč je Spasitelova modlitba, kterou v té chvíli pronesl, tak pozoruhodná?
Jaké zásadě se můžeme ze Spasitelova příkladu naučit o tom, jak se máme zachovat, když se k nám druzí nechovají správně? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato zásada: Příklad Ježíše Krista můžeme následovat tím, že se rozhodneme odpustit těm, kteří se k nám nechovají správně.)
Co znamená odpustit?
Mohli byste vysvětlit, že odpustit druhým neznamená, že ti, kteří proti nám zhřešili, by se neměli zodpovídat ze svých činů. Ani to neznamená, že bychom měli setrvávat v podmínkách, které lidem umožňují nadále se k nám chovat nesprávně. Odpustit druhým spíše znamená jednat s člověkem, který se k nám nechoval nebo nechová správně, s láskou a nechovat k němu zášť nebo zlobu. (Viz Průvodce k písmům, „Odpustiti“, scriptures.lds.org.)
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, zda neexistuje někdo, komu by měli odpustit. Poznamenejte, že občas může být těžké někomu odpustit. Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova presidenta Gordona B. Hinckleyho. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, co mohou udělat, pokud se jim nedaří někomu odpustit.
Obrázek
President Gordon B. Hinckley
„Prosím vás, abyste žádali Pána o sílu odpustit. … Nemusí to být snadné a nemusí to přijít rychle. Ale když o to budete upřímně usilovat a budete tomu věnovat péči, stane se to.“ („Of You It Is Required to Forgive“, Ensign, June 1991, 5.)
Co máme podle rady presidenta Hinckleyho dělat, pokud se nám nedaří někomu odpustit?
Jak nám podle vašeho názoru může pomoci to, když se budeme modlit o sílu odpustit?
Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na nějaký okamžik, kdy někomu odpustili. Několik z nich požádejte, aby se o své zkušenosti podělili s ostatními členy třídy. (Řekněte jim, aby před třídou nezmiňovali žádná jména, a připomeňte jim, aby se nedělili o nic, co je příliš osobní.)
Povzbuďte studenty, aby následovali příklad Ježíše Krista a odpustili těm, kteří se k nim nechovali nebo nechovají správně. Vyzvěte je, aby se modlili o sílu a schopnost odpustit.
Shrňte Lukáše 23:35–38 tím, že vysvětlíte, že když Spasitel visel na kříži, židovští vládci a římští vojáci se Mu vysmívali.
Obrázek
Ukřižování
Ukažte obrázek „Ukřižování“. (Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 57; viz také LDS.org.) Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 23:39–43, a vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jak se dva zloději, kteří viseli po Spasitelově pravici a levici, k Němu chovali.
Jak se tito dva zloději ke Spasiteli chovali?
Co měl jeden ze zlodějů možná na mysli, když řekl: „Hodnou pomstu za skutky své béřeme“ (verš 41)?
Co Spasitel odpověděl tomuto zloději, který Spasitele požádal, aby na něho pamatoval v Božím království?
Abyste studentům pomohli lépe porozumět tomu, co měl Spasitel na mysli, když onomu zloději řekl, že s Ním bude v ráji, požádejte některého studenta, aby přečetl tato slova:
„V písmech má slovo ráj různé významy. Zaprvé označuje místo pokoje a štěstí v posmrtném duchovním světě, které je vyhrazeno pro ty, kteří byli pokřtěni a kteří zůstali věrní (viz Alma 40:12; Moroni 10:34). …
Druhý význam slova ráj je použit v Lukášově zprávě o Spasitelově Ukřižování. … Prorok Joseph Smith vysvětlil, že … Pán ve skutečnosti řekl, že zločinec s Ním bude ve světě duchů.“ (Věrni víře – slovník evangelia [2004], 124; viz také History of the Church, 5:424–425.)
Kam podle Proroka Josepha Smitha onen zloděj po smrti půjde? (Do duchovního světa [viz Alma 40:11–14].)
Jaké pravdě se můžeme naučit ze Spasitelova prohlášení, že onen zloděj s Ním bude v ráji (Lukáš 23:43)? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Duchové všech lidí vstoupí v okamžiku smrti do duchovního světa.)
Vysvětlete, že další verše z písem nám mohou pomoci lépe porozumět tomu, co se stane onomu zloději a jemu podobným v duchovním světě. Mohli byste studentům navrhnout, aby si na okraj stránky písem vedle Lukáše 23:43 napsali křížový odkaz na Nauku a smlouvy 138:28–32, 58–59.
Vysvětlete, že Nauka a smlouvy 138 obsahuje zjevení dané presidentu Josephu F. Smithovi, ve kterém Spasitel zjevil pravdy o duchovním světě. Tyto pravdy nám pomáhají porozumět tomu, co měl Spasitel na mysli, když řekl: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:43.)
Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Nauky a smluv 138:11, 16, 18, 28–32. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co Spasitel dělal, když přišel do duchovního světa.
Co Spasitel dělal, když přišel do duchovního světa?
Kam podle verše 29 Spasitel nešel, když byl v duchovním světě?
Za jakým účelem zorganizoval Spasitel své spravedlivé posly?
Jakou pravdu můžeme nalézt v těchto verších? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato pravda: Spravedliví poslové učí pod vedením Ježíše Krista evangeliu ty, kteří se nacházejí v duchovním vězení.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova bratra Alaina A. Petiona, bývalého územního sedmdesátníka. Vyzvěte členy třídy, aby se při tom zaměřili na to, co Spasitelovo poselství mohlo učinit pro onoho zločince na kříži.
Obrázek
Alain A. Petion
„Spasitel mu vlídně odpověděl a dal mu naději. Tento zločinec pravděpodobně neporozuměl tomu, že mu v duchovním světě bude kázáno evangelium, nebo tomu, že dostane příležitost žít podle Boha v duchu. (Viz 1. Petrova 4:6; NaS 138:18–34.) Spasiteli na zloději, který visel vedle Něho, skutečně záleželo; zajisté Mu velmi záleží i na těch, kteří Ho milují a snaží se dodržovat Jeho přikázání!“ („Words of Jesus: On the Cross“, Ensign, June 2003, 34.)
Jakou naději ohledně těch, kteří zemřeli bez poznání evangelia, nám poskytují slova obsažená v NaS 138:29–32?
Vysvětlete, že i když bylo tomuto zloději kázáno evangelium, neznamená to, že by byl automaticky spasen v království Božím.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 138:58–59, a vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co bude muset tento zloděj i další v duchovním vězení udělat pro to, aby byli vykoupeni.
Co bude muset tento zloděj nebo jakýkoli jiný duch v duchovním vězení udělat pro to, aby byl vykoupen?
Co se stane s těmi duchy, kteří činí pokání a přijmou chrámové obřady vykonané v jejich zastoupení? (Duchové, „kteří činí pokání, budou vykoupeni skrze poslušnost [chrámových] obřadů“, budou očištěni skrze Usmíření a „obdrží [svoji] odměnu“. [NaS 138:58–59.])
Co můžeme dělat pro to, abychom pomohli těmto duchům, kteří, stejně jako onen zloděj, potřebují být vykoupeni? (Můžeme vykonávat práci na rodinné historii a účastnit se chrámových obřadů za mrtvé.)
Shrňte Lukáše 23:44–56 tím, že vysvětlíte, že Spasitel poté, co řekl: „Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého“ (verš 46), zemřel na kříži. Jozef z Arimatie potom ovinul Spasitelovo tělo plátnem a uložil ho do hrobu.
Na závěr vydejte svědectví o pravdách, o nichž jste v této lekci hovořili.
President Henry B. Eyring z Prvního předsednictva mluvil o jednom z důvodů, proč máme i my odpouštět těm, kteří nám ublížili:
„Musíme odpouštět těm, kteří nám ublížili, a nesmíme vůči nim chovat žádnou zášť. Spasitel nám dal příklad, když byl na kříži: ‚Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.‘ (Lukáš 23:34.) Neznáme srdce těch, kteří nám ubližují.“ („Abychom jedno byli“, Liahona, červenec 1998, 71.)
Když starší David E. Sorensen sloužil jako člen Předsednictva Sedmdesáti, učil, že když odpouštíme druhým, necháváme minulost za sebou a kráčíme s vírou a láskou směrem do budoucnosti:
„Když někdo raní nás nebo ty, na kterých nám záleží, může se tato bolest stát téměř nesnesitelnou. Může se zdát, že tato bolest nebo nespravedlnost je tou nejdůležitější věcí na světě a že nemáme jinou možnost než usilovat o odplatu. Ale Kristus, Kníže pokoje, nás učí něčemu lepšímu. Může být velmi těžké odpustit někomu, kdo nám ublížil, ale když to uděláme, otevřeme sami sebe lepší budoucnosti. Špatné skutky někoho jiného nám už nadále neurčují směr. Když odpustíme druhým, poskytne nám to svobodu vybrat si, jak budeme žít vlastní život. Odpuštění způsobí, že problémy minulosti již nadále neurčují náš osud, a my se můžeme zaměřit na budoucnost s Božskou láskou v srdci.“ („Odpuštění změní hořkost v lásku“, Liahona, květen 2003, 12.)
Starší James E. Talmage z Kvora Dvanácti apoštolů napsal o rozhovoru mezi Spasitelem a Heródesem toto:
„Heródes vězně začal vyslýchat; ale Ježíš mlčel. Přední kněží a zákoníci vehementně vznášeli svá obvinění; ale Pán nepronesl jediné slovo. … Pokud je nám známo, Heródes je … jediná bytost, která stála Kristu tváří v tvář a mluvila k Němu, a přesto nikdy neslyšela Jeho hlas. … Pro lišku Heródesa měl Pán jen opovržlivé a majestátní mlčení. Důkladně popuzený Heródes se od urážlivých otázek obrátil ke skutkům zlovolného posměchu. On a jeho vojáci trpícího Krista zesměšňovali, posmívali se Mu a pohrdali Jím; poté Ho na výsměch ‚oblékl … v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi‘. [Lukáš 23:11.] Heródes u Ježíše nenašel žádný důvod k odsouzení.“ (Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 636.)
Lukáš 23:7–34. Spasitelova reakce na ty, kteří se k Němu nechovali správně
Starší Robert D. Hales z Kvora Dvanácti apoštolů se podělil o tyto myšlenky ohledně toho, jak můžeme následovat Spasitelův příklad, když nás další lidé kritizují nebo nás pronásledují:
„Když reagujeme na obvinění tak jako Spasitel, nejenže se stáváme více takovými, jako je Kristus, ale vybízíme tím druhé, aby se také snažili pociťovat Jeho lásku a následovat Ho.
Když se snažíme reagovat jako Kristus, nemůžeme odříkat předem připravenou formulku. Spasitel reagoval v každé situaci jinak. Když Ho vyslýchal zlovolný král Heródes, mlčel. Když stál před Pilátem, vydal prosté a mocné svědectví o své božskosti a o tom, proč přišel na svět. Když vyháněl penězoměnce, kteří poskvrňovali chrám, použil svou božskou zodpovědnost udržovat a ochraňovat to, co je posvátné. Když byl pozdvižen na kříž, reagoval těmito jedinečnými slovy křesťana: ‚Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.‘ (Lukáš 23:34.)
Někteří lidé se mylně domnívají, že mlčením, mírností, odpuštěním nebo vydáním pokorného svědectví odpovídají pasivní nebo slabí. Ale ‚[milovati] nepřátely své, [dobrořečiti] těm, kteříž [nás] proklínají, dobře [činiti] nenávidícím [nás], a [modliti] se za ty, kteříž [nás] utiskují a [nám] se protiví‘ (Matouš 5:44) vyžaduje víru, sílu, a především odvahu křesťanů.“ („Odvaha křesťanů – cena učednictví“, Liahona, listopad 2008, 72.)
„‚Zelené dřevo‘ popsané v Lukášovi 23:31 představuje dobu působení Ježíše Krista ve smrtelnosti. Spasitelovo prohlášení naznačovalo, že pokud byli utiskovatelé židovského lidu schopni vykonat tak zlé skutky (viz Lukáš 23:28–30) v době, kdy Ježíš pobýval mezi nimi, udělají židovskému lidu mnohem horší věci poté, co Ježíš odejde – to bude doba představovaná ‚suchým dřevem‘. Překlad Josepha Smitha k tomuto verši přidává větu popisující zničení, které mělo nastat po Spasitelově smrti. (Viz poznámka pod čarou b u Lukáše 23:31 v anglickém vydání Bible SPD.)“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 188.)
Lukáš 23:46. „Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého“
Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů hovořil o důležitosti Spasitelových posledních slov, která pronesl na kříži:
„Když pak bylo vše do posledního haléře splaceno, když Kristovo odhodlání být věrný bylo očividné i naprosto nezlomné, bylo konečně a milosrdně ‚dokonáno‘. [Viz Jan 19:30.] Navzdory vší pravděpodobnosti, a aniž by Mu kdo pomáhal či Ho podporoval, Ježíš Nazaretský, žijící Syn živého Boha, nastolil fyzický život tam, kde vládla smrt, a přinesl radostné, duchovní vykoupení z hříchu, pekelné temnoty a zoufalství. S vírou v Boha věděl, že Bůh je nablízku, a mohl vítězně prohlásit: ‚Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého.‘ [Lukáš 23:46.]“ („Nikdo nebyl s Ním“, Liahona, květen 2009, 88.)
