Farizeové a zákoníci si stěžovali na to, že se Spasitel stýká s publikány a hříšníky. Spasitel jim odpověděl podobenstvími o ztracené ovci, o ztraceném groši a o marnotratném synovi.
Ježíš pronáší podobenství o ztracené ovci a ztraceném groši
Na začátku hodiny se studentů zeptejte, zda někdy ztratili něco, co pro ně bylo cenné.
Co jste byli ochotni udělat pro to, abyste to našli? Proč?
Co podle vás znamená, že je někdo duchovně „ztracený“? (Pomozte studentům porozumět tomu, že se tento výraz může týkat těch, kteří dosud nepřijali znovuzřízené evangelium Ježíše Krista, i těch, kteří v současnosti podle učení evangelia nežijí.)
Vyzvěte členy třídy, aby si vzpomněli na někoho, koho znají a kdo je možná duchovně ztracený. Řekněte jim, aby se zamysleli nad tím, jak na tohoto člověka pohlížejí.
Vysvětlete, že Lukáš 15 obsahuje Spasitelovo učení ohledně těch, kteří jsou duchovně ztracení. Vyzvěte studenty, aby v Lukášovi 15 vyhledali pravdy týkající se toho, jak Nebeský Otec nahlíží na ty, kteří jsou duchovně ztracení, a jakou máme vůči nim zodpovědnost.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Lukáše 15:1–2. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, kdo se k Ježíšovi přibližoval a na co si farizeové a zákoníci stěžovali.
Kdo se ke Spasiteli přibližoval? Na co si farizeové a zákoníci stěžovali?
Co tyto stížnosti o farizeích a zákonících vypovídají?
Vysvětlete, že Spasitel reagoval tím, že pronesl tři podobenství: jedno o ztracené ovci, další o ztraceném groši a další o marnotratném synovi. Účelem těchto podobenství bylo dodat naději hříšníkům i odsoudit pokrytectví a samolibou povýšenost zákoníků a farizeů. Povzbuďte studenty, aby věnovali pozornost tomu, proč se předmět každého podobenství ztratil a jak byl nalezen.
Překreslete na tabuli níže uvedenou tabulku nebo ji nakopírujte na papír, který rozdáte studentům. Vytvořte ze studentů dvojice a zadejte jednomu studentovi, aby si prostudoval Lukáše 15:3–7, a druhému, aby si prostudoval Lukáše 15:8–10. Vyzvěte studenty, aby si přečetli zadaná podobenství a vyhledali odpovědi na otázky uvedené v levém sloupci. (Třetí podobenství se bude probírat později v průběhu lekce.)
Po uplynutí přiměřené doby studenty požádejte, aby svému společníkovi ve dvojici zadané podobenství vysvětlili a odpověděli na otázky z tabulky. Poté, co oba studenti v každé skupině tuto činnost dokončí, požádejte několik z nich, aby přišli k tabuli a dopsali do tabulky své odpovědi nebo (pokud jste tabulku na tabuli nekreslili) aby se o své odpovědi podělili s celou třídou.
Jaký je rozdíl mezi tím, jak se ztratila ovce a jak se ztratil groš? (Ovce se neztratila svou vinou, ale groš se ztratil kvůli nedbalosti či lehkomyslnosti svého majitele [viz David O. McKay, Conference Report, Apr. 1945, 120, 121–122].)
Co podle veršů 7 a 10 nalezený groš a nalezená ovce představují? (Představují hříšníka, který činil pokání a obrátil se k Bohu.)
Jakou máme zodpovědnost ve vztahu k těm, kteří se ztratili, nehledě na to, jakým způsobem?
Na tabuli napište tuto neúplnou větu: Když druhým pomáháme pocítit touhu činit pokání, …
Jak byste na základě reakcí těch, kteří nalezli to, co se ztratilo, větu na tabuli dokončili? (Studenti by měli rozpoznat přibližně tuto zásadu: Když druhým pomáháme pocítit touhu činit pokání, máme radost a nebesa jásají. Doplňte zásadu napsanou na tabuli. Mohli byste studenty vybídnout, aby zvážili možnost zapsat si tuto pravdu do písem vedle Lukáše 15:1–10.)
Jak jste vy nebo někdo, koho znáte, pomohli někomu, kdo byl duchovně ztracený, pocítit touhu činit pokání nebo přilnout k Nebeskému Otci? Kdy někdo pomohl vám? (Připomeňte studentům, že se nemají dělit o zážitky, které jsou příliš důvěrné nebo osobní.)
Vyzvěte členy třídy, aby se zamysleli nad touto situací: Mladá žena se dopustila závažných hříchů a přestala se modlit a chodit na shromáždění. Pociťuje touhu začít se modlit a žít podle Pánových měřítek, ale obává se, že Pán ji nebude chtít znovu přijmout.
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, zda znají někoho, kdo se může cítit podobně jako tato mladá žena. Vysvětlete, že třetím podobenstvím v Lukášovi 15 je příběh o marnotratném (což znamená rozhazovačném a nezodpovědně marnivém) synovi, jeho starším bratrovi a jejich otci. Vyzvěte studenty, aby se při studiu tohoto podobenství zaměřili na pravdy, jež mohou pomoci lidem, kteří mohou mít pocit, že ztratili veškerou naději.
Zvažte možnost rozdělit studenty do skupinek po třech. Každé skupince dejte výtisk níže uvedeného materiálu na rozdání. Požádejte je, aby si nahlas ve své skupince přečetli Lukáše 15:11–32. Jednomu studentovi dejte za úkol zamyslet se nad podobenstvím z pohledu marnotratného syna, druhému studentovi zamyslet se nad ním z pohledu otce a třetímu studentovi zamyslet se nad ním z pohledu staršího bratra.
Poté, co si studenti zadané verše přečtou, vyzvěte je, aby ve skupinkách diskutovali o otázkách uvedených na listu papíru, který jste jim rozdali.
Místo toho, abyste studenty požádali, aby si toto podobenství přečetli a diskutovali o něm, jim můžete pustit video „The Prodigal Son“ [„Marnotratný syn“] (5:35) ze série videí The Life of Jesus Christ Bible Videos [Biblická videa o životě Ježíše Krista]. Dejte každému studentovi výtisk níže uvedeného materiálu na rozdání a vyzvěte je, aby při sledování videa vyhledali odpovědi na otázky. Toto video je k dispozici na stránkách LDS.org.
Zeptejte se studentů, jak by vyplnili třetí sloupec (Lukáš 15:11–32) tabulky uvedené na tabuli nebo na prvním materiálu na rozdání. Pište jejich odpovědi na tabuli nebo vyzvěte studenty, aby si je napsali do papíru, který jste jim rozdali.
Proč se marnotratný syn ztratil? (Na rozdíl od ovce a groše se marnotratný syn ztratil kvůli vlastní vzpurnosti.)
Čemu se můžeme naučit o tom, jak Nebeský Otec reaguje na ty, kteří se k Němu skrze pokání vracejí, když si uvědomíme, že otec v tomto podobenství představuje Nebeského Otce? (Studenti by měli rozpoznat přibližně tuto zásadu: Navrátíme-li se k Nebeskému Otci tím, že budeme činit pokání a usilovat o Jeho odpuštění, bude se radovat a přivítá nás zpátky s otevřenou náručí. Napište tuto zásadu na tabuli.)
Jak by tato zásada mohla pomoci těm, kteří se cítí duchovně ztracení?
Požádejte některého studenta, aby přečetl tento citát od staršího Jeffreyho R. Hollanda z Kvora Dvanácti apoštolů:
Obrázek
Starší Jeffrey R. Holland
„Cituplný obraz toho, jak starostlivý, věrný otec běží tomuto chlapci naproti a zasypává ho polibky, je jednou z nejdojemnějších a nejsoucitnějších scén v celých svatých písmech. Sděluje každému dítěti Božímu, ať svéhlavému či nikoli, jak moc si Bůh přeje mít nás znovu v bezpečí svého náručí.“ („The Other Prodigal“, Ensign May 2002, 62.)
Připomeňte studentům staršího bratra v podobenství.
Proč se podle vás starší bratr zlobil?
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující citát od staršího Hollanda, a vyzvěte členy třídy aby věnovali pozornost postřehům týkajícím se toho, proč se starší bratr zlobil:
Obrázek
Starší Jeffrey R. Holland
„Tento syn není ani tolik rozzloben kvůli tomu, že ten druhý se vrátil domů, jako kvůli tomu, že jeho rodiče z toho mají takovou radost. S pocity neuznání a možná s až přílišnými pocity sebelítosti tento poslušný syn – a on je skutečně velmi poslušný – na chvíli zapomíná, že nikdy nemusel poznat špínu či beznaděj, strach či sebeznechucení. Na chvíli zapomíná, že mu již patří každé telátko na statku, a stejně tak mu patří i všechna roucha ve skříni a všechny prsteny v zásuvce. Na chvíli zapomíná, že jeho věrnost je a bude vždy odměněna. …
Musí si ještě osvojit soucit a milosrdenství, šlechetnou velkorysost náhledu na věc, aby si uvědomil, že se nejedná o návrat rivala. Je to jeho bratr. …
Tento mladší bratr byl dozajista vězněm – vězněm hříchu, hlouposti a ohrady pro vepře. Avšak starší bratr také žije v jistém vězení. Dosud nebyl schopen dostat se z vězení vlastními silami. Pronásleduje ho zelenooká příšera žárlivosti.“ („The Other Prodigal“, 63.)
Proč byl podle staršího Hollanda onen starší bratr rozzlobený?
Na co je zapotřebí pamatovat, když vidíme, jak je Bůh milosrdný a jak žehná těm, kteří činí pokání a vracejí se k Němu?
Jaké zásadě se z tohoto podobenství učíme ohledně toho, jak se stát více takovými, jako je náš Otec v nebi? (Studenti by měli rozpoznat přibližně tuto zásadu: Když budeme reagovat se soucitem a radovat se, když druzí činí pokání, můžeme se stát více takovými, jako je náš Otec v nebi.)
Zopakujte zásady, kterým se studenti naučili z podobenství zaznamenaných v Lukášovi 15. Požádejte studenty, aby vysvětlili, jak by tyto zásady mohli použít v odpovědi farizeům a zákoníkům, kteří si stěžovali na to, že Ježíš jí s hříšníky.
Připomeňte studentům toho, na koho mysleli na začátku hodiny a kdo je možná duchovně ztracený. Povzbuďte je, aby se s modlitbou zamysleli nad tím, jak by tomuto člověku mohli pomoci činit pokání a přiblížit se Nebeskému Otci. Vyzvěte studenty, aby si ve svém studijním deníku nebo zápisníku odpověděli na tuto otázku:
Jaká je jedna z možností, jak v praxi uplatníte to, čemu jste se dnes naučili?
Podobenství zaznamenaná v Lukášovi 15 představují Spasitelovy odpovědi farizeům a zákoníkům poté, co Ho odsuzovali za to, že jí a pije s hříšníky. Pohlížíme-li na tato podobenství v tomto kontextu, neobsahují jen slova naděje pro kajícné hříšníky, ale i důrazné pokárání pokrytectví. Toto pokárání lze spatřovat ve Spasitelových slovech, že v nebi je více radosti nad jedním kajícným hříšníkem než nad 99 spravedlivými, kteří pokání činit nepotřebují. Spasitelova slova ohledně „spravedlivý[ch], kteříž nepotřebují pokání“ (Lukáš 15:7) nenaznačují, že farizeové a zákoníci nepotřebují činit pokání. Spíše výstižně popisují pyšný náhled farizeů a zákoníků na sebe sama a jejich neschopnost uvědomit si, že i oni potřebují činit pokání. Další odsouzení takovýchto postojů lze spatřovat i v jednání staršího bratra v podobenství o marnotratném synovi. Podobně jako si farizeové a zákoníci stěžovali, že Ježíš přijímal hříšníky, starší bratr v tomto podobenství reaguje na otcovo přivítání svéhlavého bratra s pokryteckou nevraživostí, nikoli se soucitem.
Lukáš 15:1–32. Ovce, groš a marnotratný syn se ztratili různými způsoby
President David O. McKay mluvil o důvodech, proč se někteří ztrácejí:
„Rád bych se zmínil o okolnostech, které přispěly k tomu, že se [ovce, groš a marnotratný syn] ztratili. …
Ptám se vás – jak se ztratila tato ovce? Nebyla vzpurná. Když čtete dál toto přirovnání, ovce hledala svou obživu naprosto oprávněným způsobem, ale buď z hlouposti, nebo možná z nevědomosti, se vydala na lákavé pole za vidinou lepší trávy, až se ocitla z dosahu stáda a ztratila se.
I v Církvi máme takové, mladé muže i mladé ženy, kteří zbloudí od stáda naprosto oprávněným způsobem. Vyhledávají úspěch, úspěch v podnikání, úspěch ve své profesi a zanedlouho se o Církev přestanou zajímat a nakonec se od stáda oddělí; ztratili pojem o tom, co je opravdovým úspěchem – možná z hlouposti, možná z nevědomosti a v některých případech možná z vlastního rozhodnutí. Jsou slepí vůči tomu, v čem opravdový úspěch spočívá. …
V [případě ztraceného groše] to, co se ztratilo, nebylo samo o sobě za ztrátu zodpovědno. Ta, které byl onen groš svěřen, ho kvůli své neopatrnosti nebo nedbalosti někam odložila nebo upustila. Existuje zde určitý rozdíl, a toto je jeden typ z těchto tří podobenství, který se na nás podle mého názoru dnes vztahuje. V dosahu naší zodpovědnosti nejsou pouze mince, ale žijící duše dětí, mládeže a dospělých. Jsou pod naší správou. Někteří z nich možná dnes bloudí kvůli nedbalosti učitelů sboru. …
[Pokud jde o marnotratného syna:] Zde se jedná o projev vůle, zde se jedná o rozhodnutí, vědomé rozhodnutí. Zde se, do určité míry, jedná o vzpouru proti autoritě. A co udělal? Utratil své prostředky prostopášným životem a promrhal svůj díl s nevěstkami. Tímto způsobem se lidé ztrácejí.
Mladí, kteří se začnou oddávat choutkám a vášním, jsou na sestupné cestě k odpadlictví tak jistě, jako že slunce vychází na východě. Neomezuji to jen na mládež; jakýkoli muž či žena, kteří se vydají na tuto cestu nestřídmosti a nevázaného života, se od stáda oddělí tak nevyhnutelně, jako že po dni přichází tma.“ (Conference Report, Apr. 1945, 120, 121–122, 123.)
Lukáš 15:1–32. Podobenství o ztracené ovci, o ztraceném groši a o marnotratném synovi
Starší James E. Talmage z Kvora Dvanácti apoštolů napsal:
„Ona tři podobenství … společně popisují radost, která naplňuje nebe nad uzdravením duše, jež byla kdysi počítána mezi ty ztracené, ať již je ona duše symbolizována ovcí, která se zatoulala, mincí, která upadla z dohledu kvůli nedbalosti toho, kdo ji měl střežit, či synem, který se záměrně odloučil od domova a nebe. Nelze ospravedlnit domněnku, že kajícný hříšník bude mít přednost před spravedlivou duší, která odolala hříchu. … Ať je hřích jakkoli nepřístojný, hříšník je přesto v Otcových očích drahocenný, díky možnosti pokání a návratu ke spravedlivosti. Ztráta duše je něco velmi skutečného a pro Boha představuje velmi velkou ztrátu. Pociťuje bolest a rmoutí se, neboť Jeho vůlí je, aby ani jedna duše nezahynula.“ (Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 461.)
„Prorok Joseph Smith (1805–1844) řekl, že jedním z výkladů tohoto podobenství je ten, že ‚sto ovcí znázorňuje sto saduceů a farizeů‘, a jelikož nepřijali Spasitelovo učení a neřídili se jím, On vyjde z ohrady a bude hledat ‚oněch několik jednotlivců nebo onoho ubohého publikána, jímž farizeové a saduceové pohrdali‘. Až najde ‚ovce, které jsou ztraceny‘, které budou činit pokání a přijmou Ho, budou mít ‚radost v nebesích‘. (History of the Church, 5:262.) Tento výklad nám pomáhá porozumět tomu, že Spasitelova slova byla určitým pokáráním, které mělo pomoci farizeům a zákoníkům uvědomit si vlastní potřebu činit pokání, neboť Pán přikazuje ‚všem lidem všude, aby činili pokání‘. (NaS 133:16; viz také Římanům 3:23; 1. Janova 1:8; NaS 18:9, 42.)“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 168–169.)
Když president Gordon B. Hinckley mluvil o podobenství o marnotratném synovi, naléhavě nás žádal:
„Přečtěte si prosím tento příběh. Každý rodič by si ho měl číst znovu a znovu. Jeho působnost je dostatečná na to, aby obsáhl každou domácnost, je dokonce dostatečná na to, aby obsáhl veškeré lidstvo – neboť nejsme snad všichni marnotratnými syny a dcerami, kteří potřebují činit pokání a přijmout odpouštějící milosrdenství našeho Nebeského Otce, a poté následovat Jeho příklad?“ („Of You It Is Required to Forgive“, Ensign, June 1991, 5.)
President Hinckley také řekl:
„Někteří naši členové … volají o pomoc v bolestech, ve strastech, v osamělosti a obavách. My máme velkou a posvátnou povinnost podat jim ruku a pomoci jim, pozvednout je, nakrmit je, jsou-li hladoví, nasytit jejich ducha, žízní-li po pravdě a spravedlivosti. …
… Existují ti, kteří byli kdysi vroucí ve víře, ale jejichž víra ochladla. Mnozí z nich si přejí vrátit se zpět, ale nevědí, jak to udělat. Potřebují podat přátelskou ruku. S trochou námahy mohou být mnozí z nich přivedeni, aby opět hodovali u stolu Páně.
Bratří a sestry, je mou nadějí a předmětem mých modliteb, že se každý z nás … rozhodne vyhledávat ty, kteří potřebují pomoc, kteří jsou v zoufalých a obtížných podmínkách, a že je bude pozvedat v duchu lásky do náruče Církve, kde je silné ruce a milující srdce zahřejí, utěší, podpoří a uvedou na cestu šťastného a produktivního života.“ („Reach with a Rescuing Hand“, Ensign, Nov. 1996, 86.)