Zatímco se Ježíš Kristus vydal naposledy ve svém smrtelném životě do Jeruzaléma, učil evangeliu a konal mezi lidmi zázraky. Vítězně vjel do Jeruzaléma, znovu vyčistil chrám a učil tamější lid.
Vysvětlete studentům, že mnohé události zaznamenané v Lukášovi 18–21 již probírali při studiu Matouše a Marka. Abyste si tyto dvě události zopakovali, ukažte studentům tyto obrázky: „Kristus a bohatý mladý kníže“ (Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 48; viz také LDS.org) a „Triumfální vjezd“ (Kniha obrázků z evangelia, č. 50). Požádejte studenty, aby tyto příběhy pro členy třídy shrnuli a vysvětlili, čemu se z nich naučili.
Pokud studenti potřebují pomoc s tím, aby si na tyto příběhy vzpomněli, mohli byste využít níže uvedené shrnutí Lukáše 18–21. (Poznámka: Abyste studentům pomohli porozumět tomu, kdy se události probírané v této lekci ve Spasitelově životě udály, mohli byste jim ukázat přehled „Působení Ježíše Krista ve smrtelnosti v kostce“ v dodatku této příručky.)
Zatímco se Ježíš Kristus vydal naposledy ve smrtelném životě do Jeruzaléma, učil několika podobenstvím a uzdravil mnoho lidí. Vyzval bohatého mladého knížete, aby dal vše, co má, chudým, a aby Ho následoval. Uzdravil slepého muže. Navzdory posměchu pojedl v Jerichu s jedním z vedoucích publikánů.
Dorazil do Jeruzaléma a do města vjel na oslátku, zatímco Mu druzí provolávali slávu. Znovu vyhnal penězoměnce z chrámu, učil tam lid a odpovídal na otázky předních kněží a zákoníků. Chválil vdovu, která vhodila do chrámové pokladnice dva šarty. Také učil učedníky o svém Druhém příchodu.
Vysvětlete, že většinu příběhů, které budou studenti v této lekci studovat, lze nalézt pouze v Lukášově evangeliu.
Abyste studenty na studium těchto příběhů připravili, napište na tabuli tyto otázky:
Jakými skutky může člověk projevit, že si upřímně přeje přiblížit se Pánu?
Jaké chování ukazuje, že si skutečně přeje, aby mu bylo odpuštěno, nebo že touží po Pánově pomoci?
Vyzvěte studenty, aby o těchto otázkách při studiu následujících příběhů z Lukášova evangelia přemýšleli.
Napište na tabuli tyto odkazy na verše z písem: Lukáš 18:1–8; Lukáš 18:9–14; Lukáš 18:35–43; Lukáš 19:1–10. Vysvětlete, že tyto pasáže z písem obsahují podobenství a události ze Spasitelovy poslední cesty do Jeruzaléma během Jeho smrtelného života.
Zadejte každému studentovi jeden z odkazů na verše z písem napsaných na tabuli nebo zvažte možnost rozdělit třídu do čtyř skupin a zadat každé skupině jeden z těchto odkazů. Vyzvěte každého studenta nebo skupinu, aby si přečetli příslušné verše z písem a připravili se zahrát příběhy nebo podobenství v nich obsažené. (Pokud studenty nerozdělíte do skupin, zvažte možnost zahrát každý příběh jako celá třída. Pokud se rozhodnete příběhy nehrát, mohli byste studenty vyzvat, aby si příslušné verše z písem samostatně prostudovali pomocí níže uvedených otázek a poté se navzájem učili o tom, co se dozvěděli.) Vysvětlete, že jeden student ve třídě nebo ve skupině má být vypravěč a číst příběh z písem, zatímco ostatní členové třídy nebo skupiny studentů ho zahrají. Z úcty a uctivosti ke Spasiteli vyzvěte ty, kteří přehrají příběhy z Lukáše 18:35–43 a z Lukáše 19:1–10, aby tak učinili bez toho, aniž by někdo představoval Ježíše Krista. Vyzvěte vypravěče, aby přečetl Ježíšova slova, a vybídněte herce, aby na ně reagovali, jako kdyby v této prezentaci Spasitel vystupoval.
Zatímco se skupiny připravují, vyzvěte studenty, aby diskutovali o následujících otázkách a byli poté, co příběh zahrají, připraveni prezentovat své odpovědi celé třídě. (Zvažte možnost napsat tyto otázky na tabuli nebo je studentům poskytnout jako materiál na rozdání.)
Co si přála hlavní postava (vdova, publikán, slepý muž nebo Zacheus) tohoto příběhu?
Jakým skutkem hlavní postava projevila, že její přání je upřímné?
Co se stalo v důsledku věrného jednání hlavní postavy?
Jaké zásady nebo nauky můžete v tomto příběhu rozpoznat?
Po uplynutí přiměřené doby členy třídy nebo každou skupinu požádejte, aby svůj příběh zahráli, zatímco vypravěč bude číst příslušné verše. Zatímco členové třídy sledují vystoupení nebo text v písmech, vyzvěte je, aby se zamysleli nad tím, čemu nás každý tento příběh může naučit o uplatňování víry v Pána. Po každém vystoupení členy třídy nebo skupiny požádejte, aby uvedli své odpovědi na předcházející otázky. Vyzvěte je, aby nalezené zásady nebo nauky napsali na tabuli.
Až se skupiny podělí o své odpovědi na otázky, zeptejte se jich:
Jakých podobností v jednání hlavních postav jste si všimli? (Každá z nich ve snaze získat to, co si přála, projevila vytrvalost nebo upřímnost.)
Čemu nás toto jednání může naučit ohledně uplatňování víry v Pána?
Jakých podobností jste si všimli v tom, co každá z hlavních postav v důsledku svého jednání obdržela? (Každá z nich obdržela pomoc nebo milosrdenství.)
Vyzvěte studenty, aby v podobnostech v těchto příbězích rozpoznali určitou zásadu. Studenti mohou uvést různé zásady, avšak zdůrazněte, že pokud jsme při uplatňování víry v Pána upřímní a vytrvalí, můžeme obdržet Jeho milosrdenství. Napište tuto zásadu na tabuli.
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova staršího Davida A. Bednara z Kvora Dvanácti apoštolů. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, co poukazuje na to, že člověk uplatňuje víru v Pána.
Obrázek
Starší David A. Bednar
„Pravá víra je zaměřena na Pána Ježíše Krista a vždy vede ke spravedlivým činům.“ („Žádejte ve víře“, Liahona, květen 2008, 95.)
Připomeňte studentům otázky, které jste napsali na tabuli na začátku hodiny. Vyzvěte je, aby se obrátili na spolužáka a diskutovali s ním o odpovědích na tyto otázky.
Jak můžeme v dnešní době uplatňovat víru v Boha?
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova staršího Bednara, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co to znamená zakusit milosrdenství Páně:
Obrázek
Starší David A. Bednar
„Pánovými láskyplnými milosrdenstvími jsou velmi osobní a individuální požehnání, síla, ochrana, ujištění, vedení, milující laskavost, útěcha, podpora a duchovní dary, které dostáváme od Pána Ježíše Krista, díky Němu a skrze Něho.“ („Láskyplná milosrdenství Páně“, Liahona, květen 2005, 99.)
Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali odpovědi na následující otázky. (Otázky byste mohli napsat na tabuli.)
Jak vy nebo někdo, koho znáte, uplatňujete víru v Ježíše Krista? Jaké milosrdenství jste díky tomu zakusili?
Zamyslete se nad tím, jakou pomoc nebo jaké milosrdenství si od Pána přejete. Jakými skutky budete uplatňovat víru v Pána, abyste Jeho milosrdenství obdrželi?
Požádejte několik studentů, kteří se na to cítí, aby se podělili s ostatními o to, co si napsali. Připomeňte jim, aby se nedělili o zážitky, které jsou příliš osobní. Vy byste se mohli také podělit o nějaký zážitek s touto zásadou a svědčit o její pravdivosti.
Komentář a historické souvislosti
Lukáš 18:1–8. Podobenství o neodbytné vdově a nespravedlivém soudci
„Lukáš v podobenství o neodbytné vdově a nespravedlivém soudci uvedl jako hlavní poselství toto: ‚[Je] potřebí … vždycky se modliti a neoblevovati.‘ (Lukáš 18:1.) Řecké slovo, které je přeloženo jako ‚neoblevovati‘, znamená nenechat se odradit, nebýt něčím unaven nebo zmožen. V tomto podobenství představuje neúnavnou modlitbu vdova, která opakovaně žádá soudce, aby zjednal nápravu nespravedlnosti. Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů učil:
„‚Ve smutných, deprimujících a těžkých chvílích musíme vytrvat, pokračovat a jít dál. Takové bylo Spasitelovo poselství v podobenství o neodbytné vdově. … Nepřestávejte klepat na dveře. Nepřestávejte prosit. A mezitím vězte, že Bůh vaše volání slyší a že vaše soužení zná. On je váš Otec a vy jste Jeho děti.‘ (‚Lessons from Liberty Jail‘, Ensign, Sept. 2009, 30.)
Vytrvalost je založena na základních zásadách evangelia, kterými jsou víra a naděje. Vytrvalost je odrazem naší víry v to, že naše jednání nám do života přinese Pánova požehnání.“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 177.)
Lukáš 18:9–14. Podobenství o farizeovi a publikánovi
President Howard W. Hunter vysvětlil rozdíl mezi modlitbou farizee a modlitbou publikána:
„Mohl snad být mezi modlitbami těchto dvou mužů větší rozdíl? Farizeus stál stranou, protože byl přesvědčen, že je lepší než ostatní lidé, které považoval za obyčejné. Publikán stál také stranou, protože se cítil nezpůsobilý. Farizeus myslel jen na sebe a všechny ostatní považoval za hříšníky, zatímco publikán si o všech ostatních myslel, že jsou ve srovnání s ním, s hříšníkem, spravedliví. Farizeus Boha o nic nežádal a spoléhal se na vlastní samolibou povýšenost. Publikán prosil Boha o milosrdenství a o odpuštění svých hříchů.
… Publikán, opovrhovaný výběrčí daní, byl tím, kdo ‚odšel …, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen [druhý]‘. (Lukáš 18:14.) Jinými slovy, Pán řekl, že byl zproštěn viny, bylo mu odpuštěno neboli byl očištěn. …
Pokora je božská vlastnost, kterou mají opravdoví Svatí. Je snadné pochopit, proč pyšný člověk neobstojí. Je ochoten se spoléhat jen sám na sebe. … Pyšný člověk se Boha straní, a když tak činí, již nežije ve světle. …
V historii je zaznamenáno, že ti, kteří se sami povyšovali, byli poníženi, avšak pokorní byli povýšeni. Farizeové a publikáni se nacházejí na každé rušné ulici. Je možné, že jeden z nich nosí naše jméno.“ („The Pharisee and the Publican“, Ensign, May 1984, 65–66.)
Víra a vytrvalost slepého muže, který se jmenoval Bartimeus, je patrná z toho, jak volal k Ježíši Kristu o milost – pokračoval ve volání i poté, co mu mnozí lidé nařizovali, aby byl zticha. (Viz Marek 10:47–48.)
Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů se podělil o příklad toho, jak je důležité během zkoušek víry vytrvat:
„Před pár lety cestovala jedna rodina ze Spojených států do Evropy. Krátce po příjezdu na místo určení jejich 13letý syn onemocněl. Matka a otec si nejdřív mysleli, že jeho žaludeční potíže byly způsobeny vyčerpáním z dlouhého letu, a rodina pokračovala dál v cestě.
V průběhu dne se však zdravotní stav syna zhoršoval. Byl stále více dehydratovaný. Otec dal synovi kněžské požehnání, ale žádné okamžité zlepšení nebylo patrné.
Po několika hodinách matka poklekla vedle syna a v modlitbě prosila Nebeského Otce za chlapcovo zdraví. Byli daleko od domova v neznámé zemi a nevěděli, jak synovi opatřit lékařskou pomoc.
Matka se syna zeptala, zda by se s ní chtěl pomodlit. Věděla, že pouhé čekání na zaslíbené požehnání nebude stačit; museli jednat dál. Matka vysvětlila, že požehnání, které dostal, stále platí, a navrhla, aby se tentokrát pomodlili tak, jako se k Pánu modlili dávní apoštolové: ‚[Pane,] přispoř nám víry.‘ (Lukáš 17:5.) Modlitba obsahovala vyznání důvěry v kněžskou moc a závazek vytrvat v konání čehokoli, co by mohlo být požadováno, aby požehnání mohlo být uděleno – pokud je ono požehnání v onu chvíli v souladu s vůlí Boží. Krátce poté, co tuto prostou modlitbu pronesli, se synův stav zlepšil.
Věrný čin matky a jejího syna pomohl přizvat přislíbenou kněžskou moc. … Tento 13letý chlapec se neuzdravil, dokud neměli víru, a bylo uskutečněno ‚podle víry jejich v modlitbách jejich‘. (NaS 10:47.)“ („Žádejte ve víře“, Liahona, květen 2008, 96.)
