Úvod k Římanům
Proč studovat tuto knihu?
Epištola Římanům je nejdelší z epištol apoštola Pavla a je mnohými považována za nejvýznamnější. Tato epištola obsahuje jeho nejúplnější vysvětlení nauky o ospravedlnění vírou v Ježíše Krista namísto praktikování zákona Mojžíšova. Obsahuje učení o naukách spasení a jejich praktickém uplatňování v každodenním životě. Studiem této knihy můžete pocítit hlubší vděčnost za Usmíření Ježíše Krista a za naději a pokoj, jež mohou všichni lidé v Kristu nalézt.
Kdo napsal tuto knihu?
Autorem epištoly Římanům je apoštol Pavel. (Viz Římanům 1:1.) Pavel při psaní této epištoly využil pomoci písaře Tercia, který ke konci epištoly napsal svůj vlastní pozdrav římským Svatým. (Viz Římanům 16:22.)
Kdy a kde byla napsána?
Pavel napsal epištolu Římanům v Korintu ke konci své třetí misionářské cesty. Několik vodítek naznačuje, že tuto epištolu napsal během tří měsíců, kdy přebýval v Korintu (viz Skutkové 20:2–3; výraz země Řecká v těchto verších označuje Korint), pravděpodobně mezi roky 55 a 56 po Kr. (Viz Průvodce k písmům, „Pavlovy epištoly“.)
Pro koho byla tato kniha napsána a proč?
Pavlova epištola Římanům je adresována členům Církve v Římě. (Viz Římanům 1:7.) Počátky Církve v Římě nejsou známy, ale pravděpodobně pocházejí z období krátce po dni letnic, kdy Židé z Říma, kteří se tohoto svátku účastnili, slyšeli Petrovo kázání. (Viz Skutkové 2:10.) Ačkoli Pavel tehdy v Římě ještě nebyl, napsal pozdravy konkrétním Svatým, kteří žili v Římě a které znal buď osobně z dřívější doby, nebo prostřednictvím druhých – například díky Priscille a Akvilovi. (Viz Skutkové 18:1–2, 18; Římanům 16:1–16, 21.)
Existují nejméně tři zřejmé hlavní důvody, proč Pavel poslal Římanům tuto epištolu:
1) Aby je připravil na svůj budoucí příchod do Říma. Po mnoho let si Pavel přál kázat evangelium právě v Římě. (Viz Skutkové 19:21; Římanům 1:15; 15:23.) Také doufal, že by Církev v Římě mohla sloužit jako zázemí, ze kterého by mohl sloužit na misii ve Španělsku. (Viz Římanům 15:22–24, 28.)
2) Aby objasnil a obhájil své učení. Pavel opakovaně čelil protivenství ze strany jednotlivců, kteří nesprávně chápali nebo překrucovali jeho učení o zákoně Mojžíšově a o víře v Krista. (Viz Skutkové 13:45; 15:1–2; 21:27–28; Římanům 3:8; 2. Petrova 3:15–16.) Měl evidentně důvod se domnívat, že tato nedorozumění dorazila až ke členům Církve v Římě, a proto jim napsal, aby zmírnil jakékoli obavy před svým příchodem.
3) Aby podnítil jednotu mezi židovskými a pohanskými členy Církve. Nedlouho předtím, než Pavel napsal tuto epištolu, se židovští křesťané, které z Říma vyhnal císař Klaudius (viz Skutkové 18:2), začali do Říma vracet, a to do kongregací, které tvořili převážně pohanští křesťané. Tato situace pravděpodobně vedla k jistému napětí a problémům mezi židovskými a pohanskými křesťany. Pavel se jakožto „apoštol pohanský“ (Římanům 11:13) snažil integrovat pohanské obrácené do Církve; ale jako Žid (viz Římanům 11:1) si přál, aby evangelium přijal i jeho vlastní lid. Podněcoval k jednotě v Církvi tím, že učil, jak se nauky evangelia vztahují na všechny Svaté. (Viz Římanům 3:21–4:25; 11:13–36; 14:1–15:13.)
Jaké jsou charakteristické rysy této knihy?
Po úvodním pozdravu začíná epištola slovy vyjadřujícími tuto hlavní myšlenku: „Evangelium Kristovo … moc zajisté Boží jest k spasení každému …, [kdo z víry v Ježíše Krista] živ bude.“ (Římanům 1:16–17.)
Ačkoli epištola Římanům hraje v křesťanské historii důležitou roli, podle staršího Bruce R. McConkieho z Kvora Dvanácti apoštolů se také naneštěstí stala „zdrojem většího naukového nepochopení, mylného výkladu a rozkolu než kterákoli jiná biblická kniha“. (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 2:211.) Dokonce i mezi prvními křesťany byly Pavlovy listy považovány za „nesnadné k vyrozumění“ a jeho učení bylo občas překrouceno a nesprávně pochopeno. (2. Petrova 3:15–16.)
Stručný přehled
Římanům 1–3. Pavel vysvětluje nauku o ospravedlnění vírou v Ježíše Krista. Popisuje stav hříšnosti, kterému čelí veškeré lidstvo, a učí, že Božím řešením tohoto problému pro všechny lidi je Usmíření Ježíše Krista. Věrným přijetím Usmíření Ježíše Krista může být veškeré lidstvo ospravedlněno (může mu být odpuštěno) a spaseno.
Římanům 4–8. Pavel uvádí příklad Abrahama, aby ilustroval nauku o ospravedlnění vírou. Objasňuje nauky o spasení a učí, jak tyto nauky ovlivňují život všech, kteří mají víru v Krista.
Římanům 9–16. Pavel píše o vyvoleném postavení Izraele, o stávajícím zavržení evangelia ze strany Izraelitů a o jejich konečném spasení. Udílí rady židovským a pohanským členům Církve, aby žili podle evangelia, aby v Církvi panoval pokoj a jednota. Prosí za Svaté v Římě, aby nepřestávali dodržovat přikázání.