Knihovna
Úvod ke 2. Korintským

Úvod ke 2. Korintským

Proč studovat tuto knihu?

Tato epištola apoštola Pavla členům Církve v Korintu je význačná tím, že pojednává o tématech útěchy uprostřed strastí, síly uprostřed slabosti (jak Pavel dokládá na vlastním příkladu) a rozlišování mezi pravými a lživými učiteli. Pavlův příklad a učení zaznamenané ve 2. Korintským vás mohou inspirovat k tomu, abyste zůstali věrni věčným smlouvám, které jste uzavřeli s Bohem, Věčným Otcem, ať již jsou okolnosti či důsledky jakékoli.

Kdo napsal tuto knihu?

Tuto epištolu napsal Pavel korintským Svatým. (Viz 2. Korintským 1:1.)

Kdy a kde byla napsána?

Krátce poté, co Pavel napsal epištolu, kterou máme v písmech jako 1. Korintským, vznikla v Efezu vzpoura proti jeho učení (viz Skutkové 19:23–41), a on odcestoval do Macedonie (viz Skutkové 20:1; 2. Korintským 2:13; 7:5). 2. Korintským napsal zřejmě v době, kdy byl v Macedonii, přibližně mezi lety 55 a 57 po Kr. (Viz Průvodce k písmům, „Pavlovy epištoly“, scriptures.lds.org.)

Pro koho byla napsána a proč?

Epištola, kterou máme v písmech jako 2. Korintským, byla napsána pro členy Církve v Korintu. Zatímco byl Pavel během své třetí misionářské cesty v Macedonii, Titus mu přinesl z Korintu zprávu o tom, že tamní Svatí přijali jeho dřívější dopis dobře. (Viz 2. Korintským 7:6–13.) Korintská odbočka Církve činila pokrok, ale Pavel se také dozvěděl o falešných učitelích, kteří v ní překrucovali čisté nauky Kristovy. Někdy po Pavlově první návštěvě Korintu a pravděpodobné druhé návštěvě (viz 2. Korintským 1:15–16), kdy zřejmě káral některé Svaté (viz 2. Korintským 2:1; 12:21), přišli do Korintu kazatelé z oblasti Jeruzaléma a začali Svaté učit, že musí přijmout židovské zvyky, které byly v rozporu s Pavlovým učením. Velká část 2. epištoly Korintským pojednává o problémech, které tito falešní učitelé způsobili.

Pavlův dopis je určen jak těm, kteří chtěli slyšet více jeho slov (viz 2. Korintským 1–9), tak i těm, kteří se zdráhali jeho učení přijmout (viz 2. Korintským 10–13). Celkově vzato je z textu 2. Korintským patrné, že tento dopis měl několik účelů:

  • Vyjádřit vděčnost Svatým, kteří reagovali na jeho předchozí dopis příznivě, a posílit je

  • Varovat před falešnými učiteli, kteří překrucovali čisté nauky Kristovy

  • Obhájit svůj osobní charakter a svou pravomoc jakožto apoštola Ježíše Krista (viz 2. Korintským 10–13)

  • Povzbudit korintské Svaté, aby věnovali zchudlým Svatým v Jeruzalémě štědré peněžní příspěvky (viz 2. Korintským 8–9)

Jaké jsou charakteristické rysy této knihy?

Zatímco mnoho Pavlových dopisů je zaměřeno na nauku, v tomto dopise je kladen důraz převážně na Pavlův vztah s korintskými Svatými, jeho lásku k nim a zájem o ně. Přestože Pavel rázně odporoval svým kritikům, ve 2. Korintským ho vidíme jako starostlivého vedoucího kněžství, kterému záleží na štěstí a blahu Svatých. Podělil se také o několik autobiografických detailů ze svého života a napsal o svém ostnu v těle (viz 2. Korintským 12:7).

V posvátném zážitku, který je zapsán ve 2. Korintským 12:2–4, popisuje Pavel sebe jako „člověka v Kristu“, který byl „vtržen až do třetího nebe“, kde viděl a slyšel nevyslovitelné věci. Toto vidění může být společně s Pavlovým dřívějším naukovým prohlášením ohledně rozdílů ve slávě vzkříšených těl (viz 1. Korintským 15:35–44) vnímáno jako biblická paralela k vidění zaznamenanému v Nauce a smlouvách 76.

Stručný přehled

2. Korintským 1–5. Pavel svědčí o tom, že Bůh utěšuje své děti ve veškerém jejich soužení. Vyzývá Svaté, aby se měli navzájem rádi a odpouštěli si. Evangelium a působení Ducha Páně jsou velkolepější než litera zákona Mojžíšova. Pavel povzbuzuje své čtenáře ve chvílích protivenství a připomíná jim věčnou povahu Boží lásky a slávy. Pomáhá jim porozumět tomu, že musí být smířeni s Bohem skrze Usmíření Ježíše Krista.

2. Korintským 6–13. Zatímco Pavel čelí kritice a odporu falešných učitelů, obhajuje svou upřímnost jako služebníka Páně a vyzývá své čtenáře, aby se oddělili od světa. Učí o zármutku podle Boha. (Viz 2. Korintským 7:10.) Děkuje korintským Svatým za jejich příspěvky pro chudé v Jeruzalémě a povzbuzuje je, aby i nadále udíleli štědře. Promlouvá ostře proti falešným apoštolům. (Viz 2. Korintským 11:13.) Raduje se v Pánu, uvádí životopisné podrobnosti svých strastí a vypráví o své víře v Ježíše Krista. Píše o svém vidění třetího nebe a vyzývá Svaté, aby zkoumali sami sebe a prokázali svou věrnost.