Apoštol Jakub povzbuzoval Svaté, aby nabízeli pomocnou ruku utiskovaným, a učil, že praví následovníci Ježíše Krista nemají dávat přednost bohatým před chudými. Také učil o vztahu mezi vírou a skutky a učil Svaté tomu, jak je důležité ovládat svou řeč. Poté postavil do protikladu světskou moudrost a moudrost, která pochází od Boha.
Jakub učí následovníky Krista, aby nestranili bohatým
Vzpomeňte si na nějakou situaci, kdy jste byli svědkem toho, jak lidé s někým zacházeli lépe než s ostatními, protože dotyčný člověk byl populární, měl módní oblečení, byl z bohaté nebo vlivné rodiny či z jakéhokoli jiného důvodu.
Do studijního deníku si napište něco málo o tomto zážitku a popište, jaké jste při tom měli pocity. Také si napište odpověď na tuto otázku: Proč lidé někdy straní druhým?
Přečtěte si Překlad Josepha Smitha, Jakub 2:1 (v Průvodci k písmům, scriptures.lds.org ) a zjistěte, co Jakub napsal ohledně „stranění osobám“. Projevovat „stranění osobám“ znamená upřednostňovat jednu osobu nebo skupinu lidí nebo se k nim chovat jinak než k ostatním kvůli situaci, ve které se nacházejí, nebo kvůli jejich vlastnostem.
Přečtěte si Jakuba 2:2–4 a zjistěte, jakou situaci, ve které by Svatí neměli stranit jedné osobě více než ostatním, Jakub zmínil jako příklad.
Přemýšlejte o nějakých příkladech z naší doby, kdy se lidé chovají ke druhým špatně kvůli situaci, ve které se nacházejí, nebo kvůli jejich vlastnostem.
V Jakubovi 2:5–7 Jakub pokáral ty Svaté, kteří pohrdají chudými. Připomněl jim, že Bůh vyvolil chudé, kteří jsou naplněni vírou, a připomněl, že právě bohatí je utiskovali a rouhali se Pánu.
Přečtěte si Jakuba 2:8 a zjistěte, co měli Svatí podle Jakubových slov dělat, aby jim to pomohlo vyhýbat se tomu, aby někoho upřednostňovali.
Proč se podle vás o tomto přikázání hovoří jako o královském zákoně? (Viz Jakub 2:8.)
President Marion G. Romney z Prvního předsednictva použil toto Jakubovo učení a vztáhl je na postní oběti:
Obrázek
President Marion G. Romney
„Musíme mít rádi svého bližního tak, jako máme rádi sebe. Spasitel dal tento zákon hned na druhé místo po lásce k Bohu. [Viz Matouš 22:37, 39.] …
Když platíme postní oběti, musíme při tom mít tento královský zákon na mysli. …
Péče o chudé a postižené a o ty, kteří potřebují naši pomoc, je hlavním cílem a bezpodmínečným požadavkem pro naplňování tohoto královského zákona o lásce k bližnímu jako k sobě samým.“ („The Royal Law of Love“, Ensign, May 1978, 95.)
Na základě toho, čemu Jakub učil v těchto verších, doplňte tuto zásadu: Věrní učedníci Ježíše Krista .
Zapište si tuto zásadu do studijního deníku. Potom odpovězte na tyto otázky:
Čím byl Spasitel příkladem toho, jak mít rád druhé bez ohledu na jejich situaci?
Znáte někoho, kdo se snaží mít rád všechny lidi bez ohledu na jejich situaci? Jak tento člověk dává najevo, že má rád všechny lidi bez ohledu na jejich situaci?
Zamyslete se nad tím, jak se chováte ke druhým. Vyhledávejte příležitosti následovat příklad Spasitele tím, že budete mít rádi druhé bez ohledu na jejich situaci.
Představte si, že poté, co jste vyslechli Jakubovo učení ohledně lásky ke všem lidem, uslyšíte někoho říkat, že na tom zase tolik nezáleží, když upřednostňujeme některé lidi, zatímco k jiným se chováme špatně. Dotyčná osoba také říká, že existují mnohem horší věci, které bychom mohli dělat.
Přečtěte si Jakuba 2:9–10 a zjistěte, proč je to, že nechováme lásku ke všem lidem bez ohledu na jejich situaci, závažný problém.
Existuje mnoho přikázání a neuposlechnutí kteréhokoli z nich znamená, že jsme porušili Boží zákon, a stali jsme se nečistými a nehodnými přebývat s Bohem. Je to, jako kdyby člověk „všechněmi [byl] vinen“ (Jakub 2:10), protože výsledek je tentýž: odloučení od Boha (viz 1. Nefi 10:21).
Z těchto veršů se můžeme naučit této nauce: I když se dopustíme jen jednoho hříchu, jsme před Bohem vinni.
I přesto, že nás neposlušnost znečišťuje, můžeme mít naději. President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva učil, jak se můžeme stát znovu čistými:
Obrázek
President Dieter F. Uchtdorf
„Naší velkou a věčnou nadějí je milost Boží.
Skrze oběť Ježíše Krista uspokojuje plán milosrdenství požadavky spravedlnosti [viz Alma 42:15] ‚a uskutečňuje pro lidi prostředek, aby mohli míti víru ku pokání‘ [Alma 34:15].
Naše hříchy, ač mohou být jako šarlat, mohou zbělet jako sníh. [Viz Izaiáš 1:18.] Díky tomu, že náš milovaný Spasitel ‚dal sebe samého [jako] mzdu na vykoupení za všecky‘ [1. Timoteovi 2:6], je nám poskytnut přístup do Jeho věčného království [viz 2. Petrova 1:11].
Brána je odemčena!“ („Dar milosti“, Liahona, květen 2015, 108.)
Co musíme dělat, abychom se skrze Usmíření Ježíše Krista očistili, a mohli tak vstoupit do Pánova království?
Proces, kterým překonáváme naše slabosti a stáváme se skrze Spasitelovo Usmíření čistými a neposkvrněnými, probíhá tím, že se každý den snažíme být o trochu lepšími. Stát se takovými, jako je Spasitel, má být naším celoživotním cílem.
Jakub 2:11 uvádí příklad Jakubova učení nacházejícího se ve verši 10 a zdůrazňuje, že porušení kteréhokoli z Božích přikázání z nás činí hříšníky. V Jakubovi 2:12–13 povzbuzoval Jakub věřící, aby se ke druhým lidem chovali milosrdně, protože když druhým neprokazují milosrdenství, budou i oni bez milosrdenství souzeni.
Lidé používají slovo víra v různých významech. Někdo ho může použít, aby popsal víru v něco, zatímco jiný ho může použít k popisu nějaké činnosti. V Jakubovi 2:14–26 se dozvídáme, jak Jakub uvedl na pravou míru falešnou představu o víře.
Přečtěte si Jakuba 2:14 a zjistěte, jakou otázku ohledně víry Jakub Svatým položil.
V tomto kontextu použil apoštol Jakub slovo skutky v jiném smyslu, než jak ho používal apoštol Pavel. Když Pavel používal slovo skutky, měl na mysli skutky v rámci Mojžíšova zákona. Když Jakub používal slovo skutky, měl na mysli skutky oddanosti nebo spravedlivosti.
Přečtěte si Jakuba 2:17–18 a zjistěte, čemu Jakub učil o víře. (Jakub 2:17–18 jsou verše z mistrovství v písmu. Mohli byste si je nějak výrazně označit, abyste je v budoucnu dokázali snadno najít.)
Co podle vás znamenají slova „víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě“? (Verš 17.)
Z těchto veršů se dozvídáme, že opravdová víra v Ježíše Krista se projevuje spravedlivými skutky.
Zamyslete se nad tím, jak jste se chovali během minulého týdne. Nakolik vaše skutky ukazovaly, že máte opravdovou víru v Ježíše Krista? Bylo by pro někoho jiného snadné poznat, že máte opravdovou víru v Ježíše Krista?
Přečtěte si několikrát Jakuba 2:17 a potom se pokuste tento verš odříkat zpaměti. Totéž udělejte i s Jakubem 2:18. Otestujte se tím, že si oba verše napíšete zpaměti do studijního deníku.
Představte si, že z tuby vymáčknete všechnu zubní pastu. Nyní si představte, že se pokoušíte všechnu tuto pastu vrátit do tuby zpět.
Jak můžeme tuto pastu přirovnat ke slovům, která pronášíme?
Řekli jste někdy něco, čeho jste později litovali? Při studiu Jakuba 3:1–12 se zaměřte na pravdy, které vás povedou při výběru slov, která pronášíte.
Přečtěte si Jakuba 3:2–4 a první větu z Jakuba 3:5 a zjistěte, jak Jakub popsal ty, kteří svou řečí neubližují druhým.
Ve verši 2 si všimněte toho, že podle Jakubových slov člověk, který „neklesá v slovu“ neboli neubližuje svou řečí, vykazuje určitou míru sebeovládání. Slova „klesáme všickni“ ve verši 2 znamenají, že my všichni klopýtáme neboli děláme chyby, a slovo jazyk ve verši 5 označuje slova, která pronášíme.
Obrázek
kresba, kůň s uzdou
Obrázek
kresba, malý člun s plachtou
Udidlo (Jakub 3:3) je malý kus kovu, který se dává koňům do tlamy. Udidlo je spojeno s uzdou, což umožňuje jezdci koně ovládat. Slovo veslo (Jakub 3:4) označuje lodní kormidlo, které pomáhá člověku řídit loď nebo jí otáčet.
Co mají podle Jakuba udidlo pro koně a lodní kormidlo společného?
Jak nám může Jakubovo přirovnání těchto předmětů k jazyku neboli ke slovům, která pronášíme, pomoci porozumět tomu, jakou moc naše slova mají?
Jedna z pravd, kterým se můžeme z těchto veršů naučit, je ta, že když se naučíme ovládat svou řeč, může to podstatně ovlivnit náš život.
Jak může něco, co nám připadá jen nepatrné, jako je schopnost ovládat to, co říkáme, mít tak velký vliv na náš život?
Přečtěte si poslední větu Jakuba 3:5 a také Jakuba 3:6 a zjistěte, k čemu dalšímu Jakub naše slova přirovnal.
Zamyslete se nad tím, jak by život druhých mohl být rozněcován (viz Jakub 3:6) neboli ohrožován tím, že používáme svá slova nemoudře. Jak mohou malé změny v tom, co říkáme, ovlivnit pozitivním způsobem náš život? Jak mohou tyto změny ovlivnit život druhých?
V Jakubovi 3:8 se píše, že Jakub varoval, že nezkrocený jazyk neboli nezkrocená řeč je jako smrtelný jed. V této době digitální komunikace a sociálních sítí nezapomínejte na to, že jedovatá a nelaskavá slova se mohou šířit rychle a ničit život druhých a mohou být v digitálním světě natrvalo uchována.
Přečtěte si Jakuba 3:7–12 a zjistěte, k čemu dalšímu Jakub naše slova přirovnal.
Z Jakuba 3:9–10 se dozvídáme, že následovníci Boží usilují o to, aby jejich mluva sloužila spravedlivým účelům, nikoli k šíření zla.
Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů citoval Jakuba 3:2–10 a poté mluvil o tom, k čemu máme slova používat, a k čemu nikoli:
Obrázek
Starší Jeffrey R. Holland
„Jakub samozřejmě neměl na mysli, že náš jazyk je vždy zlovolný, ani že vše, co říkáme, je plné ‚jedu smrtelného‘. Ale jasně říká, že přinejmenším něco z toho, co říkáme, může být destruktivní, dokonce jedovaté – a to je znepokojivé obvinění pro Svatého posledních dnů! Hlas, který vydává silné svědectví, pronáší upřímné modlitby a zpívá písně Sionu, může být tímtéž hlasem, který nadává a kritizuje, přivádí do rozpaků a ponižuje, přináší bolest a ničí tím svého ducha i ducha ostatních. …
A tak, bratři a sestry, kéž se v tomto dlouhém věčném úsilí být podobnějšími Spasiteli snažíme nyní být ‚dokonalými‘ muži a ženami [viz Jakub 3:2] alespoň v tomto jednom ohledu – tím, že se nikoho nedotkneme slovem, nebo pozitivněji řečeno, že budeme mluvit novým jazykem, jazykem andělů. Naše slova, podobně jako naše skutky, mají být naplněna vírou a nadějí a pravou láskou, těmito třemi velkými křesťanskými zásadami, kterých je v dnešním světě tak zoufale zapotřebí. Díky takovým slovům, proneseným pod vlivem Ducha, mohou být slzy osušeny, srdce uzdravena, životy pozvednuty, naděje se může vrátit a důvěra může zvítězit.“ („Jazyk andělů“, Liahona, květen 2007, 16, 18.)
Přemýšlejte o tom, co můžete dělat, abyste byli při volbě svých slov trochu dokonalejší (viz Jakub 3:2).
„To, jak hovoříte, má odrážet to, kým jako syn nebo dcera Boží skutečně jste. Slušná a inteligentní řeč je známkou bystré a zdravé mysli. Vhodná řeč, která povznáší, povzbuzuje a chválí druhé, zve Ducha, aby byl s vámi.“ (Pro posílení mládeže [brožurka, 2012], 20.)
Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:
Kdy vás slova někoho jiného posílila nebo povzbudila?
Jak jste byli požehnáni, když jste se snažili slovy posilovat nebo povzbuzovat druhé?
Na samostatný list papíru si napište cíl týkající se toho, co budete dělat, abyste lépe ovládali svá slova a používali řeč ke spravedlivým účelům. Dbejte na to, abyste jednali podle toho, co jste si napsali.
Jak je zaznamenáno v Jakubovi 3:13–18, Jakub postavil do protikladu světskou moudrost a moudrost, která přichází „s hůry“ (verš 17), neboli moudrost, která pochází od Boha. Světská moudrost vede k závisti (viz verš 16), „dráždění“ (verš 14) neboli sváru a k roztržkám (viz verš 16), zatímco moudrost, která pochází od Boha, je čistá a „plná milosrdenství“ (verš 17).
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:
Prostudoval(a) jsem si Jakuba 2–3 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).
Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: