Když byl Spasitel v Jeruzalémě při příležitosti svátku stánků, několik zákoníků a farizeů k Němu přivedlo ženu, která se provinila cizoložstvím, a ptali se Ho, zda má být v souladu s Mojžíšovým zákonem ukamenována. Ježíš ty, kteří tuto ženu obviňovali, zahanbil a ženě projevil milosrdenství. Rovněž prohlásil, že o Něm Otec vydává svědectví, a učil o osvobození od hříchu. Když Ježíš Kristus prohlásil, že je velký Jehova, farizeové se Ho pokusili ukamenovat.
Před Spasitele je přivedena žena přistižená při cizoložství
Zákoníci a farizeové chtěli Ježíše před lidmi zdiskreditovat a najít záminku k tomu, aby Ho obvinili, protože potřebovali důvod k Jeho zatčení a vydání na smrt. (Viz Jan 7:1, 32.)
Přečtěte si Jana 8:2–5 a zjistěte, co zákoníci a farizeové udělali, když Ježíš učil v chrámu v Jeruzalémě.
Proč podle Jana 8:6 přivedli zákoníci a farizeové k Ježíšovi cizoložnou ženu?
Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, jak zákoníci a farizeové mohli tuto situaci použít jako záminku k obvinění Ježíše:
Obrázek
Starší Bruce R. McConkie
„V Ježíšově době … již nebylo zvykem ukládat za cizoložství trest smrti. Žádný trest smrti nemohl být ve skutečnosti uložen bez schválení a souhlasu zástupců římské nadvlády, a římské zákony trest smrti v případě cizoložství nepředepisovaly.
Tím, že zákoníci a farizeové přivedli před Ježíše onu cizoložnici, nastražili na Mistra tuto past: 1) Pokud by souhlasil s Mojžíšovým zákonem, že má být ukamenována, tak by a) vyvolal hněv lidí obecně, protože by to vypadalo, že obhajuje znovuzavedení trestu, který neměl všeobecnou podporu, b) šel proti platnému občanskému zákonu, protože by doporučil něco, co Římané zakazovali. 2) Pokud by nesouhlasil s Mojžíšovým zákonem a obhajoval jakýkoli mírnější trest než smrt ukamenováním, byl by obviněn z převracení zákona a z toho, že obhajuje postoj neúcty k posvátným zvykům minulosti a odvracení se od nich.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:450–451.)
Spasitel místo odpovědi „skloniv se dolů, prstem psal na zemi“. (Jan 8:6.)
Obrázek
Kristus píše na zemi
Přečtěte si Jana 8:7–8 a vyhledejte odpověď, kterou dal Spasitel zákoníkům a farizeům.
Co si podle vás zákoníci a farizeové asi mysleli nebo jaké měli možná pocity, když slyšeli Ježíšovu odpověď?
Ti, kteří ženu obviňovali, měli poté, co slyšeli Spasitelovu odpověď, pocit viny a odešli, aniž by ji potrestali. (Viz Jan 8:9.)
Jak se podle vás asi tato žena cítila, když byl její hřích odhalen před Ježíšem a velkým zástupem lidí? Přečtěte si Jana 8:10–11 a zjistěte, co Spasitel oné ženě řekl, když všichni odešli.
Překlad Josepha Smitha Jana 8:11 dodává toto: „A žena oslavovala Boha od oné hodiny a věřila ve jméno jeho.“ (Překlad Josepha Smitha, Jan 8:11 [v anglickém vydání Bible SPD poznámka pod čarou c u Jana 8:11].)
Spasitel hřích této ženy neschvaloval, ale přikázal jí: „Jdiž a nehřeš více.“ (Jan 8:11.) Z verše 11 se dozvídáme tuto pravdu: Spasitel nám projevuje milosrdenství tím, že nám dává příležitosti činit pokání. Zamyslete se nad tím, jak může tento příběh prohloubit vaši důvěru v to, že Ježíš Kristus je milosrdný a laskavý a přeje si odpouštět těm, kteří činí opravdové pokání.
Představte si nějaký ozdobný předmět. Pak zavřete oči a na samostatný list papíru zkuste nakreslit jednoduchý obrázek tohoto předmětu, aniž byste oči otvírali.
Jak se váš obrázek podobá předmětu, který jste si představovali?
Jaké další činnosti, kromě kreslení, můžete dělat lépe, když na ně vidíte?
Při tanci a dalších oslavách, které probíhaly během svátku stánků pozdě do noci a do časného rána, osvětlovaly chrámové pozemky čtyři veliké zlaté rozvětvené lampy (také nazývané menóry nebo svícny). Tyto zlaté svícny nejenže poskytovaly světlo během oslav, ale také symbolizovaly, že Izrael je světlem pro ty, kteří kráčejí v temnotě.
Přečtěte si Jana 8:12 a zjistěte, co Ježíš o sobě řekl, když učil v chrámu poblíž místa, kde tyto svícny stály. Zvažte možnost označit si to, co zjistíte.
Z tohoto verše se dozvídáme, že Ježíš Kristus je světlo světa.
Obrázek
menóra
Veliké menóry osvětlovaly během svátku stánků chrámové pozemky.
Na základě toho, čemu se můžeme naučit ze Spasitelova učení v Janovi 8:12, dokončete tuto zásadu: Budeme-li následovat Spasitele,
Do studijního deníku si napište odpověď na tuto otázku: Jak vám Spasitel podle vás pomáhá vyvarovat se toho, abyste kráčeli v duchovní temnotě?
Několik starozákonních proroctví poukazuje na to, že Mesiáš bude světlem všem národům. (Viz například Izaiáš 49:6; 60:1–3.) Když se tedy Ježíš označil za světlo světa, tak prohlašoval, že je Mesiáš.
Farizeové Ježíše odsoudili za to, že o sobě vydával svědectví. (Viz Jan 8:13.) Ježíš řekl, že On i Jeho Otec vydávají svědectví, že Spasitel je Syn Boží. (Viz Jan 8:14–18.)
Přečtěte si Jana 8:19 a zjistěte, co Ježíš řekl farizeům ohledně jejich znalosti Nebeského Otce.
Z verše 19 se dozvídáme tuto zásadu: Když se učíme o Ježíši Kristu, poznáváme Otce.
Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů učil, jak poznáváme Nebeského Otce, když se učíme o Jeho Synu Ježíši Kristu:
Obrázek
Starší Jeffrey R. Holland
„Ve všem, co Ježíš přišel sdělit a vykonat, včetně svého usmiřujícího utrpení a oběti, a zvláště tím, nám ukázal, kdo a jaký je Bůh, náš Věčný Otec, jak naprosto oddaný je svým dětem v každé době a v každém národě. Ježíš se nám slovem i skutkem snažil zjevit skutečný charakter svého Otce, našeho Otce v nebi, a snažil se o to, abychom si k Němu vytvořili osobní vztah. …
A tak když Kristus sytil hladové, uzdravoval nemocné, káral pokrytectví, naléhavě žádal o víru – ukazoval nám tím způsob jednání Otce, On, který je ‚milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu, trpělivý a plný dobrotivosti‘. [Lectures on Faith [Přednášky o víře] (1985), 42.]“ („Majestátnost Boha“, Liahona, listopad 2003, 70, 72.)
V Janovi 8:21–30 čteme, že Spasitel varoval farizee, že když v Něj neuvěří, zemřou ve svých hříších. Také učil, že nic nečiní sám od sebe; činí pouze to, co Ho učí Otec.
Byli jste někdy nějakým způsobem omezeni v pohybu, například proto, že jste byli svázáni nebo jste se nemohli dostat ven z nějakého malého prostoru? Jak jste se při tom cítili? Při studiu této části lekce se zaměřte na to, co vede k duchovním omezením a co k duchovní svobodě.
Přečtěte si Jana 8:31–32 a zjistěte, co musíme podle Spasitelových slov dělat, abychom byli svobodní. Pak na základě toho, co jste se dozvěděli, vyplňte prázdná políčka tohoto schématu:
Starší Bruce R. McConkie vyjmenoval několik svobod, ze kterých se můžeme těšit, pokud zůstáváme v Kristově slově, staneme se Jeho učedníky a poznáme pravdu: „Můžeme být osvobozeni od zničující moci falešné nauky; osvobozeni z poroby choutek a žádostivosti; osvobozeni z okovů hříchu; osvobozeni od každého zlovolného a zničujícího vlivu a od každé potlačující a omezující moci; můžeme volně vykročit k neomezené svobodě, z jejíž plnosti se mohou těšit pouze oslavené bytosti.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 1:456–457.)
Přečtete si Jana 8:33 a zjistěte, o čem se Židé domnívali, že je činí svobodnými.
Židé mylně věřili, že duchovně svobodnými je učiní pouze to, že jsou potomci Abrahama a dědicové Abrahamovy smlouvy. Přečtěte si Jana 8:34–36 a zjistěte, od čeho podle Ježíšových slov musí být lidé osvobozeni.
Z těchto veršů se dozvídáme, že jestliže se dopustíme hříchu a nečiníme pokání, pak se stáváme služebníky hříchu. Co podle vás znamená být služebníkem hříchu? (Viz Jan 8:34.) Slovo přeložené zde jako služebník může být také přeloženo jako otrok.
Prostudujte si toto schéma:
Obrázek
schéma, rozhodnutí a následky
Někteří lidé v dnešní době jsou zmateni a věří, že následování Kristova slova je omezuje, zatímco život podle světského životního stylu je činí svobodnými. Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že opak je pravdou:
Obrázek
Starší D. Todd Christofferson
„Když se poddáváme pokušením [Satana], vede nás to k omezenějším a omezenějším možnostem výběru, až už nebude z čeho vybírat, a také k závislostem, které nás činí bezmocnými těmto pokušením odolávat. …
Svět … považuje poslušnost Božích zákonů a obřadů za ‚porobu‘. (Alma 30:24, 27.) Jak nás tedy poslušnost a pravda osvobozují? Můžeme si snadno vzpomenout na nějaké praktické způsoby, jak nám pravda umožňuje dělat to, co bychom jinak dělat nemohli, nebo se vyhnout pohromám, které bychom jinak utrpěli. …
Pochybuje snad někdo o tom, že Bůh díky tomu, že vlastní veškeré světlo a pravdu, má svrchovanou svobodu být tím, kým chce být, a činit to, co chce činit?
Stejně tak, když roste naše porozumění nauce a zásadám evangelia, rozvíjí se naše svoboda jednání. Zaprvé – máme více možností výběru a můžeme toho zvládat více a obdržet větší požehnání, protože máme více zákonů, kterých můžeme být poslušni. Představte si žebřík – každý nový zákon nebo nové přikázání, kterému se učíme, je jako další příčka žebříku, která nám umožňuje stoupat výš. Zadruhé – díky většímu poznání můžeme činit rozumnější rozhodnutí, protože vidíme jasněji nejen různé alternativy, ale také jejich možné následky.“ („Moral Agency“, Ensign, June 2009, 49–51.)
V brožurce Pro posílení mládeže vyhledejte příklady toho, jak poslušnost přikázání a uplatňování měřítek vedou ke svobodě a jak neposlušnost vede k porobě. Vyberte si z brožurky jedno měřítko a do studijního deníku si opište tuto tabulku a vyplňte ji:
Měřítko z brožurky Pro posílení mládeže:
Jak dodržování tohoto měřítka přináší svobodu?
Jak nedodržování tohoto měřítka přináší porobu?
S jakými druhy svobody přislíbenými v brožurce Pro posílení mládeže již máte nějakou osobní zkušenost díky poslušnosti přikázání a uplatňování měřítek? Do studijního deníku si napište nejméně jeden konkrétní způsob, jak budete usilovat o to, abyste byli svobodní díky tomu, že budete žít podle Spasitelova učení.
Přemýšlejte o někom, koho znáte a kdo je hodně podobný svému otci. Přemýšlejte o někom, koho znáte a kdo se velmi liší od svého otce.
V Janovi 8:37–50 se píše, že Ježíš Kristus řekl nevěřícím Židům, že On promlouvá slova svého Otce, zatímco oni činí skutky svého otce. Židé na svoji obranu řekli, že jejich otcem je Abraham. Spasitel poté učil, že ti, kteří jsou děti Abrahamovy, by činili skutky Abrahamovy (viz Jan 8:39) a nikdy by neusilovali o život někomu, kdo učí pravdě. Ježíš těmto Židům (farizeům) řekl, že jejich otcem je ďábel. Vysvětlil, že ti, kteří přijímají Boží slovo, jsou z Boha. Nevěřící Židé se rozhněvali a prohlásili, že Ježíš je Samaritán (o Samaritánech se domnívali, že jsou nejbídnější ze všech lidí) a že je posedlý ďáblem.
Přečtěte si Jana 8:51–53 a zjistěte, na co se poté tito Židé zeptali Spasitele.
Přečtěte si Jana 8:56–58 a vyhledejte Ježíšovu odpověď na otázku farizeů. Všimněte si, že výraz „já jsem“ v Janovi 8:58 je totožný se jménem, které ve starozákonní době použil Bůh k označení sebe sama – „JSEM“ (viz Exodus 3:14). „JSEM“ neboli „Já jsem“ znamená Jehova.
Výraz „JSEM“ je důležitý, protože označuje Jehovu, což je jméno, kterým Židé ve starozákonní době označovali Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. Tím, že se Ježíš nazval výrazem „já jsem“, prohlásil, že je Bohem Starého zákona. Na okraj stránky v písmech vedle Jana 8:58 byste si mohli napsat tuto nauku: Ježíš Kristus je Jehova, Bůh Starého zákona.
Proč je podle vás důležité vědět, že Ježíš Kristus je Jehova, Bůh Starého zákona?
Přečtěte si Jana 8:59 a zjistěte, jak Židé reagovali na Spasitelova slova o tom, že On je Jehova.
Chopili se kamenů a chtěli Ho zabít, protože se domnívali, že se dopustil rouhání tím, že sám sebe označil za Jehovu.
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:
Prostudoval(a) jsem si Jana 8 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).
Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: