Ježíš se v Jeruzalémě zúčastnil svátku stánků a učil lid v chrámu, jak mohou obdržet svědectví o tom, že Jeho učení je od Boha Otce. Protože se lidé přeli o to, kdo Ježíš je, použil na svědectví o své božskosti přirovnání k vodě a světlu. Také je učil o Duchu Svatém.
Přemýšleli jste někdy nad tím, zda měl Ježíš bratry a sestry?
Podle písem měli Jozef a Maria děti, které se narodily po Ježíšovi a které s Ním byly vychovávány v jedné domácnosti. Ježíš Kristus byl však syn Marie a Boha Otce, ne Jozefa, a proto byly tyto děti Jeho nevlastní bratři a sestry. (Viz Matouš 13:55–56; Marek 6:3.)
Přemítejte o tom, jaké by to asi bylo vyrůstat v tomtéž domově jako Ježíš.
Bylo by podle vás snazší věřit v Něj, kdybyste s Ním vyrůstali? Proč ano nebo proč ne?
V Janovi 7 se dozvídáme, jak na Ježíše pohlíželi někteří Jeho „bratří“. (Jan 7:3, 5.) Slovo bratří zde pravděpodobně označuje Jeho nevlastní bratry, i když se může vztahovat také na další blízké příbuzné.
Přečtěte si Jana 7:1–5 a zjistěte, co Jan o Ježíšových bratřích zaznamenal.
Zamyslete se nad těmito slovy staršího Bruce R. McConkieho z Kvora Dvanácti apoštolů:
Obrázek
Starší Bruce R. McConkie
„Svědectví o Kristově božskosti a o spásné moci Jeho evangelia není udělováno automaticky díky rodinným vztahům. Toto svědectví přichází pouze skrze osobní poslušnost těch věčných zákonů, na nichž je jeho přijetí založeno. …
Často se na syny Jozefa a Marie odkazuje specificky jako na ‚bratří‘ Ježíše. … Ačkoli tito blízcí příbuzní byli vychováváni v téže domácnosti a byli vedeni laskavým působením Jozefa a Marie a ačkoli věděli o Ježíšově učení, službě a zázracích, přesto Ho nepřijali jako Mesiáše.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:437.)
Přemítejte o této otázce: Jak je možné, že někteří členové Ježíšovy vlastní rodiny v Něj nevěřili, i když věděli o Jeho učení a zázracích?
Starší McConkie poté, co poznamenal, že Ježíšovi bratří Ho „nepřijali jako Mesiáše“ v době událostí zaznamenaných v Janovi 7, vysvětlil: „Všichni však byli očividně obráceni později (Skut. 1:14); jeden z nich, jehož Pavel zmiňuje jako ‚Jakuba, bratra Páně‘ (Gal. 1:19), měl sloužit ve svatém apoštolství; a ještě další z nich, Judas, který sám sebe nazval slovy ‚Judas, … bratr pak Jakubův‘ (Judas 1), napsal epištolu Judovu.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 1:437.)
Jan 7 zaznamenává události, které se staly během svátku stánků v Jeruzalémě. (Viz Jan 7:2.) Během tohoto svátku, který „[Židé] považovali za největší a nejradostnější ze všech“ (Bible Dictionary, „Feasts“), cestovalo mnoho Židů do Jeruzaléma, aby si připomněli požehnání, která Bůh udělil dětem Izraele, když po svém osvobození z otroctví v Egyptě přebývaly v pustině. (Viz Leviticus 23:39–43.) Také oslavovali roční sklizeň plodů a obilí a vzdávali za ni díky. (Viz Exodus 23:16.) Tento svátek trval osm dní.
V Janovi 7:3–4 si všimněte, že Ježíšovi bratří chtěli, aby šel na svátek stánků do Jeruzaléma, a tím Mu zjevně sdělovali, že pokud je skutečně Mesiáš, má do Jeruzaléma jít a oznámit to tam všem lidem.
Jak je zaznamenáno v Janovi 7:6–10, Ježíš se rozhodl, že na slavnost zatím nepůjde, ale své bratří povzbudil, aby šli. Několik dní poté, co svátek začal, přišel Ježíš tajně – věděl, že Ho někteří židovští vůdci v Jeruzalémě chtěli zabít, ale že ještě nepřišel Jeho čas, aby zemřel.
Přečtěte si Jana 7:11–13 a zjistěte, co o Ježíši říkali lidé v Jeruzalémě.
Stejně jako v Ježíšově době existují i dnes na Ježíše Krista různé názory. Někteří lidé vědí a dosvědčují, že On je Syn Boží a Spasitel veškerého lidstva. Jiní věří, že byl velkým učitelem nebo prorokem. Další lidé však zavrhují božskost Ježíše Krista a pravdivost Jeho učení nebo se bojí otevřeně Ho následovat. Při dalším studiu Jana 7 se zaměřte na to, jak můžete poznat, že Ježíš Kristus je váš Spasitel a že Jeho učení je pravdivé.
Chrám byl ústředním místem oslav, které probíhaly během svátku stánků. Přečtěte si Jana 7:14–15 a zjistěte, co Ježíš v chrámu dělal. Zvažte možnost označit si v písmech, jaká byla reakce lidí.
Židé se divili, že Ježíš dokázal učit do takové hloubky a s takovou moudrostí, aniž „písmo umí“ neboli aniž byl vyučován židovskými rabíny nebo navštěvoval jejich školy. Přečtěte si Jana 7:16–18 a zjistěte, co mají lidé podle Ježíšových slov dělat, aby poznali, zda je Jeho nauka neboli učení pravdivé. Zvažte možnost zvýraznit si, kdo dal Ježíšovi nauku, které učil.
Ve studijním deníku vypracujte tyto úkoly:
Jak může člověk poznat, že nauka Ježíše Krista je skutečně od Boha?
Z toho, čemu Pán učil v chrámu, se dozvídáme, že jestliže budeme konat vůli Nebeského Otce, obdržíme svědectví o Jeho nauce. Vysvětlete, proč je podle vašeho názoru tato zásada pravdivá.
Obrázek
President James E. Faust
President James E. Faust z Prvního předsednictva řekl: „Svědectví o zásadách evangelia získáváme tím, že se podle nich poslušně snažíme žít. Spasitel řekl: ‚Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati … učení.‘ [Jan 7:17.] Svědectví o účinnosti modlitby přichází skrze pokornou a upřímnou modlitbu. Svědectví o desátku přichází placením desátku.“ („Věřím, Pane, spomoz nedověře mé“, Liahona, listopad 2003, 22.)
Co musíme podle presidenta Fausta dělat, abychom získali svědectví o zásadách evangelia?
Vzpomeňte si, že někteří Ježíšovi bratří ještě nevěřili, že On je zaslíbený Mesiáš, ale později získali svědectví a byli obráceni. Jak by zásada uvedená výše mohla pomoci těmto členům rodiny získat svědectví o Ježíši Kristu a Jeho učení?
Obrázek
Bonnie L. Oscarsonová
Sestra Bonnie L. Oscarsonová, generální presidentka Mladých žen, citovala Jana 7:17 a poté řekla: „Někdy se to snažíme dělat obráceně. Například můžeme zaujmout tento postoj: rád budu žít podle zákona desátku, ale nejprve potřebuji vědět, že to je pravda. Možná se i modlíme o svědectví ohledně zákona desátku a doufáme, že nám Pán tímto svědectvím požehná, aniž bychom vyplnili jedinou poukázku desátku. Ale tak to prostě nefunguje. Pán očekává, že použijeme víru. Abychom získali svědectví o desátku, je třeba důsledně platit plný a poctivý desátek. Totéž pravidlo platí pro všechny zásady evangelia, ať jde o zákon cudnosti, zásadu zdrženlivosti, Slovo moudrosti nebo zákon půstu.“ („Obraťte se“, Liahona, listopad 2013, 77.)
Poznámka k následujícím dvěma úkolům: Pokud pocítíte inspiraci, abyste si zapsali něco, co je příliš osobní, mohli byste odpověď zaznamenat do svého osobního deníku nebo na samostatný list papíru, a do studijního deníku si napsat, že jste tento úkol splnili.
Ve studijním deníku nebo zápisníku dokončete následující větu tak, že napíšete některé přikázání evangelia nebo zásadu, u kterých jste poznali, že jsou pravdivé, díky tomu, že se podle nich snažíte žít: Vím, že zásada je pravdivá, protože když podle ní žiji, mám . Zvažte možnost podělit se o to, co jste napsali, s někým, koho by podle vás mohlo posílit, kdyby slyšel vaše svědectví.
Do studijního deníku si napište nějakou pravdu evangelia, přikázání nebo učení, o kterých byste chtěli získat silnější svědectví. Potom si napište, co uděláte pro to, abyste o této pravdě, přikázání nebo učení získali větší svědectví tím, že budete uplatňovat zásadu, které jste se naučili v Janovi 7:17.
Jan 7:19–36 vysvětluje, že Ježíš káral židovské vůdce za to, že odmítali Jeho učení a zázraky a usilovali Mu o život. V těchto verších se také mluví o tom, že mnozí lidé chtěli vědět, zda je to Mesiáš, a přední kněží a farizeové poslali úředníky, aby Ho zatkli.
Vzpomeňte si na nějakou situaci, kdy jste měli žízeň. Představte si, že byste v ruce drželi prázdný kelímek. Utišil by prázdný kelímek vaši žízeň? Co dalšího byste potřebovali?
Dojděte se nyní napít vody. Přitom se zamyslete nad tím, jak nezbytná je voda ve vašem životě. Mohli byste se pomodlit k Nebeskému Otci a poděkovat Mu za to, že poskytuje vodu vám a vaší rodině.
V Izraeli nebyly velké zdroje pitné vody, které by uspokojily potřeby lidu. Život mohl být udržován pouze díky dešťovým srážkám, které jejich zdroje vody doplňovaly. Starší Bruce R. McConkie vysvětlil, že voda byla součástí „jednoho z nejslavnostnějších a nejdramatičtějších okamžiků židovského uctívání“, který probíhal během oslavy:
Obrázek
Starší Bruce R. McConkie
„Každý den během osmi dnů svátku stánků … bylo zvykem, že kněz, jako součást chrámové služby, nabral vodu do zlatých nádob [džbánů] z potoka Siloe, který protékal pod chrámovou horou, a vylil ji na oltář. Pak se zpívala slova Izaiášova: ‚Budete vážiti vody s radostí z studnic toho spasení.‘ (Iz. 12:3.) A právě v této chvíli vrcholného náboženského okamžiku vystoupil Ježíš a nabídl životodárný nektar, který měl uspokojit ty nejhlubší duchovní touhy žíznivé duše.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 1:446.)
Přečtěte si Jana 7:37–39 a zjistěte, co Spasitel nabídl lidem.
Překlad Josepha Smitha Jana 7:39 uvádí, že „Duch Svatý byl přislíben těm, kteří věří, poté, co bude Ježíš oslaven“. (V anglickém vydání Bible SPD poznámka pod čarou b u Jana 7:39; kurzíva přidána.)
Slova „z břicha jeho“ (Jan 7:38) naznačují, že živá voda se bude nacházet v člověku, který věří, a bude z něj i vycházet – tedy nikoli z nějakého vnějšího zdroje. Zvažte možnost označit si v Janovi 7:39, co živá voda představuje.
Slovník Bible Dictionary vysvětluje, že „z nějakého důvodu, který není v písmech zcela vysvětlen, nepůsobil Duch Svatý mezi Židy během Ježíšova smrtelného života ve své plnosti. (Jan 7:39; 16:7.) Prohlášení ohledně toho, že Duch Svatý přišel až poté, co byl Ježíš vzkříšen, se musí nutně týkat pouze oné konkrétní dispensace, neboť je naprosto jasné, že v předchozích dispensacích Duch Svatý působil. Navíc se to týká pouze skutečnosti, že nebyl dán dar Ducha Svatého, protože během služby Jana Křtitele a Ježíše působila moc Ducha Svatého; jinak by nikdo nemohl obdržet svědectví o pravdách, kterým tito muži učili. (Mat. 16:16–17; viz také 1. Kor. 12:3.)“ (Bible Dictionary, „Holy Ghost“.)
Na základě Spasitelova učení v Janovi 7:37–39 se dozvídáme, že jestliže přijdeme k Ježíši Kristu a budeme v Něj věřit, budeme naplněni Duchem Svatým. Ti, kteří jsou naplněni Duchem Svatým, dokáží ovlivňovat druhé k dobrému.
Ve studijním deníku popište nějaký zážitek, kdy na vás působil Duch Svatý (nebo jste jím byli naplněni), a v důsledku toho jste byli schopni ovlivnit někoho druhého k dobrému.
V Janovi 7:40–53 čteme, že farizeové chtěli opět Ježíše uvěznit. Úředníci, kteří byli posláni, aby Ho zajali, slyšeli Ježíše kázat. Vrátili se, aniž by Ho uvěznili, a řekli farizeům, že nikdy neslyšeli nikoho kázat tak, jako kázal Spasitel. To farizee rozhněvalo. Farizeus Nikodém, který přišel za Ježíšem v noci (viz Jan 3:1–2), připomněl ostatním farizeům a předním kněžím, že jejich vlastní zákon nedovoluje, aby byl člověk odsouzen, aniž by dostal příležitost být vyslechnut.
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:
Prostudoval(a) jsem si Jana 7 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).
Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: