Apoštol Pavel hovořil o sporech mezi korintskými Svatými ohledně náboženských zvyklostí. Zdůraznil, že muži a ženy mají věčné a božské role a jsou v Pánově plánu vzájemně nepostradatelní. Také učil členy Církve o náležité přípravě na svátost.
Pavel hovoří o sporech ohledně náboženských zvyklostí
Obrázek
dvojice jde k chrámu Oquirrh Mountain v Utahu
Přečtěte si následující tvrzení, která vyjadřují, jak mohou někteří lidé nahlížet na manželství:
„Úspěch v mé profesi je pro mne velmi důležitý. Nechci dělit svou energii mezi profesi a manželství.“
„Nechci se zavazovat k dlouhodobému vztahu. Mám strach, že učiním rozhodnutí, kterého budu později litovat.“
„Manželství by mne svazovalo. Nemohl bych si dělat, co chci.“
„Vím, že manželství je to nejdůležitější rozhodnutí, které kdy udělám, a těším se na něj.“
Do studijního deníku si poznamenejte, jak na manželství pohlížíte vy.
V 1. Korintským 11 se dočítáme více o tom, jak apoštol Pavel odpověděl členům Církve na obavy, které v Korintu měli. Přečtěte si 1. Korintským 11:3 a zjistěte, čemu Pavel učil o zodpovědnostech manžela.
Slova „hlava ženy muž“ znamenají, že manžel má posvátnou zodpovědnost předsedat v rodině. Předsedat znamená spravedlivě vést a motivovat druhé v duchovních i časných záležitostech.
Ve verši 3 si povšimněte, kdo má předsedat manželovi a vést ho, když on předsedá ve své rodině. Proč by mohlo být pro manžela a otce důležité, aby vzhlížel ke Kristu jako ke svému vedoucímu a rádci?
Když porozumíme tomu, jak Nebeský Otec předsedá ve svém království, uvidíme, že je Bohem pořádku, a ne zmatku. (Viz NaS 132:8.)
V 1. Korintským 11:4–16 se píše, že Pavel hovořil o otázkách korintských Svatých, které se týkaly zvyklostí mužů a žen během bohoslužeb, když se modlili a prorokovali. Mezi tyto zvyklosti patřil i zvyk, že ženy nosily závoj.
Čtenáři Nového zákona občas Pavlovo učení chápou nesprávně a myslí si, že role muže je důležitější než role ženy. Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů objasnil tuto mylnou představu takto:
Obrázek
Starší M. Russell Ballard
„Muži a ženy jsou v očích Božích i v očích Církve rovnocenní, ale rovnocennost neznamená, že jsou stejní. Zodpovědnosti a božské dary mužů a žen se liší ve své podstatě, ale nikoli ve významu nebo účinku. Nauka naší Církve pokládá ženy za rovnocenné mužům, ale zároveň uznává, že ženy se od mužů liší. Bůh nepovažuje žádné pohlaví za lepší nebo důležitější než to druhé. …
Muži a ženy mají odlišné dary, odlišné silné stránky a odlišné náhledy na věc a dispozice. To je jeden z hlavních důvodů, proč se navzájem potřebujeme.“ („Muži a ženy v díle Páně“, Liahona, duben 2014, 48.)
Přečtěte si 1. Korintským 11:11 a zaměřte se na to, čemu Pavel učil o vztahu mezi manželem a manželkou. Slova „v Pánu“ se týkají Pánova plánu, který nám může pomoci stát se takovými, jako je On, a získat věčný život.
Z 1. Korintským 11:11 se dozvídáme tuto pravdu: V Pánově plánu nemohou muž a žena jeden bez druhého získat věčný život. (Viz také NaS 131:1–4.)
Manželství mezi mužem a ženou je součástí Božího plánu. Zamyslete se nad těmito otázkami: Jak napomáhá Božímu plánu to, když jsme spravedlivým otcem nebo matkou? Jak nás to dále připravuje na to, abychom se stali takovými, jako je náš Nebeský Otec?
Obrázek
nůžky
Obrázek
jedna čepel nůžek
Zamyslete se nad tím, jak fungují nůžky. Jak dobře by se s nůžkami pracovalo, kdyby byly čepele od sebe odděleny a vy byste se snažili stříhat papír nebo látku pouze jednou z nich? Jak by se nůžky mohly podobat manželovi a manželce, kteří se snaží dosáhnout věčného života?
Obrázek
Starší David A. Bednar
Přečtěte si následující slova staršího Davida A. Bednara z Kvora Dvanácti apoštolů a zjistěte, jak mají manžel a manželka spolupracovat, aby získali věčný život: „Podle božského záměru je určeno, že muži a ženy mají postupovat společně směrem k dokonalosti a k plnosti slávy. Muži a ženy, díky své rozdílné povaze a schopnostem, vnášejí do manželského vztahu svůj jedinečný náhled a zkušenosti. Muž a žena rozdílně, avšak stejným dílem, přispívají k jednotě a shodě, které nelze dosáhnout žádným jiným způsobem. Muž doplňuje a zdokonaluje ženu a žena doplňuje a zdokonaluje muže, zatímco se jeden učí od druhého a vzájemně se posilují a žehnají si.“ („Marriage Is Essential to His Eternal Plan“, Ensign, June 2006, 83–84.)
Do studijního deníku napište několik rozdílných vlastností a zodpovědností mužů a žen, kterými se v rodině navzájem podporují a posilují.
V dokumentu „Rodina – prohlášení světu“ členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů prohlásili: „Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlivosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin. Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí. V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni pomáhat jeden druhému jako rovnocenní partneři. Postižení, smrt nebo jiné okolnosti mohou vést k nutným individuálním úpravám.“ (Liahona, listopad 2010, 129.)
Vzpomeňte si na rozdílné názory na manželství vyjádřené v tvrzeních, která jste četli na začátku lekce. Poté si do studijního deníku napište odpověď na tuto otázku: Jak byste po prostudování 1. Korintským 11:1–16 odpověděli někomu, kdo nerozumí důležitosti manželství v Božím plánu?
Pavel učí korintské Svaté, aby nebrali svátost na lehkou váhu
Co vás napadá, když čtete následující slovní spojení?
„Skutečně duchovní zážitek.“
„Obnovení duše.“
„Zlatý hřeb mého zachovávání dne sabatu.“
Přemítejte o svém posledním přijímáním svátosti a zamyslete se nad tím, zda některé z těchto slovních spojení vyjadřuje to, co jste prožívali.
Při studiu 1. Korintským 11:17–34 se zaměřujte na pravdy, které vám mohou pomoci učinit z přijímání svátosti duchovnější a hodnotnější zážitek.
V Pavlově době zachovávali členové Církve postup podobný Poslední večeři. Pravidelně se scházeli, aby společně pojedli a pak přijali svátost. Apoštol Pavel tato shromáždění odsoudil, protože je Svatí proměňovali v obyčejnou večeři, než aby zachovávali posvátnost, která má doprovázet přijímání svátosti. Překlad Josepha Smitha objasňuje Pavlovo prohlášení o účelu jejich shromáždění: Když se scházíte na jednom místě, nečiníte tak snad proto, abyste jedli večeři Páně? (Překlad Josepha Smitha, 1. Korintským 11:20 [v anglickém vydání Bible SPD].)
I když záměrem těchto setkání bylo utužovat přátelství a jednotu, Svatí se na nich často začali svářit. V 1. Korintským 11:17–22 se píše, že Pavel sváry, které během těchto večeří mezi korintskými Svatými panovaly, odsoudil.
Přečtěte si 1. Korintským 11:23–26 a zjistěte, na co měli členové Církve podle Pavlových slov pamatovat, pokud jde o svátost. V angličtině má slovo shew ve verši 26 stejný význam jako slovo show [ukázat] a vyslovuje se stejně. Avšak řecké slovo, ze kterého bylo přeloženo, znamená dosvědčovat, oznamovat či svědčit.
Obrázek
Poslední večeře
Přečtěte si 1. Korintským 11:27–30 a vyhledejte varování, které dal Pavel korintským Svatým ohledně svátosti.
Z těchto veršů se dozvídáme, že ti, kteří přijímají svátost nezpůsobile, přivádějí sami na sebe odsouzení a zatracení.
Tuto pravdu potvrzuje i Kniha Mormonova, kde Ježíš Kristus varoval, že ti, kteří přijímají svátost nezpůsobile, jedí a pijí zatracení své duše. (Viz 3. Nefi 18:29.) Kromě toho Spasitel vedoucím kněžství řekl, že nemají dovolovat, aby svátost přijímali ti, kteří jí nejsou hodni. (Viz 3. Nefi 18:29.) Máte-li otázky ohledně své způsobilosti přijímat svátost, promluvte si se svým biskupem nebo presidentem odbočky.
Řecké slovo, které je v 1. Korintským 11:29 přeloženo jako „odsouzení“, lze také přeložit jako „zatracení“.Odsouzení znamená „býti Bohem shledán vinným“. (Průvodce k písmům, „Odsouditi, odsouzení“,scriptures.lds.org.) Zatracení je „stav člověka, ve kterém je zastaven jeho pokrok a v němž je mu odepřen přístup do přítomnosti Boží a do jeho slávy. Zatracení existuje v různých stupních. Všichni, kteří neobdrží plnost celestiálního oslavení, budou do určitého stupně omezeni ve svém pokroku a ve svých výsadách a budou do té míry zatraceni.“ (Průvodce k písmům, „Zatracení“,scriptures.lds.org.)
Pamatujte na to, že k tomu, abyste mohli přijímat svátost, nemusíte být dokonalí, ale máte mít v srdci ducha pokory a pokání. (Viz Věrni víře – slovník evangelia [2004], 151.) Přijímáme-li svátost, zatímco v srdci odmítáme činit pokání a nemáme touhu pamatovat na Spasitele a následovat Ho, přijímáme ji nezpůsobile.
Zamyslete se nad tím, proč přijímání svátosti nezpůsobile může přinést zatracení naší duši?
Znovu si přečtěte 1. Korintským 11:28 a zjistěte, co měli členové Církve podle Pavla při přijímání svátosti dělat. Zvažte možnost si to, co najdete, označit.
Z tohoto verše se dozvídáme, že při přijímání svátosti máme přezkoumávat svůj život.
Jak podle vás máme přezkoumávat svůj život?
Účelem přezkoumávání našeho života není jen to, že se zamyslíme nad tím, zda jsme způsobilí přijmout svátost, ale také to, že se zamyslíme nad tím, jak dobře se snažíme dodržovat smlouvy, které jsme uzavřeli s Bohem, a jak se snažíme činit pokání a zlepšovat se.
Přečtěte si následující citáty a zamyslete se nad tím, jak můžete přezkoumat svůj život, zatímco přijímáte svátost.
Obrázek
President Howard W. Hunter
Když president Howard W. Hunter popisoval zážitek, který měl při přijímání svátosti, řekl: „Položil jsem si tuto otázku: ‚Dávám Boha nade vše a dodržuji všechna Jeho přikázání?‘ A pak přišlo zamyšlení a rozhodnutí. Uzavřít s Pánem smlouvu, že budu vždy dodržovat Jeho přikázání, je vážný závazek, a obnovovat tuto smlouvu přijímáním svátosti je stejně tak vážné. Ony posvátné okamžiky přemýšlení během roznášení svátosti mají velký význam. Jsou to okamžiky sebezpytování, introspekce a sebesoudnosti – čas k zamyšlení a rozřešení.“ („Thoughts on the Sacrament“, Ensign, May 1977, 25.)
Obrázek
Tad R. Callister
Když byl Tad R. Callister, generální president Nedělní školy, členem Sedmdesáti, učil, že svátost je časem přemítání a sebehodnocení: „Svátost je … časem hlubokého sebepozorování a sebezpytování. … Svátost je časem, kdy nejenže si připomínáme Spasitele, ale také srovnáváme svůj život s životem Velikého Příkladu [Ježíše Krista]. Je to čas na to, abychom odložili veškerý sebeklam; je to čas absolutní vznešené pravdy. Všechny výmluvy a všechny přetvářky musí jít stranou a musí dovolit tak, jak tomu skutečně je, aby náš duch rozmlouval s Duchem našeho Otce. V tomto okamžiku se stáváme svými vlastními soudci, uvažujeme nad tím, jaký náš život skutečně je a jakým by měl být.“ (The Infinite Atonement [2000], 291.)
Jedním ze způsobů, jak můžete zásadu přezkoumání svého života při přijímání svátosti uplatnit, je to, že se zamyslíte nad otázkami, nad kterými byste mohli přemýšlet, když se na přijímání svátosti připravujete. Například byste se mohli zeptat: „Jak mohu být lepším učedníkem Ježíše Krista?“ „Jak se můj život podobá životu Spasitele? Jak se mu nepodobá?“ „Se kterou slabostí, která mi brání v duchovním pokroku, zápolím?“ „Co mohu tento týden udělat, abych se stal o trochu lepším?“
Do studijního deníku si zapište několik dalších otázek, které byste si mohli před svátostí a během ní klást.
Do studijního deníku si napište plán ohledně toho, co uděláte, abyste se lépe připravili na příští přijímání svátosti.
Když budete přezkoumávat svůj život před svátostí a během ní, Pán vám pomůže poznat, jak můžete lépe naplňovat své smlouvy a stát se způsobilými obdržet požehnání, která vám touží dát. Zavažte se, že budete následovat jakákoli nabádání, která obdržíte.
V 1. Korintským 11:33–34 čteme o dalších Pavlových pokynech korintským Svatým ohledně jídla, jež měli, když se scházeli, aby přijali svátost. Řekl jim, aby mysleli jeden na druhého a vyhýbali se sváru.
Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:
Prostudoval(a) jsem si 1. Korintským 11 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).
Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: