Úvod k Lukášovu evangeliu
Proč studovat tuto knihu?
Kniha Lukášova nám poskytuje další svědectví o mnohých pravdách, které zaznamenali Matouš a Marek, přičemž část jejího obsahu je jedinečná. Lukášovo evangelium vám může pomoci prohloubit porozumění učení Ježíše Krista a pomůže vám v plnější míře ocenit Jeho lásku a soucit vůči celému lidstvu, které prokázal během svého působení ve smrtelnosti a prostřednictvím svého nekonečného Usmíření.
Kdo napsal tuto knihu?
Autorem tohoto evangelia je Lukáš. Byl to lékař (viz Kolossenským 4:14) a „posel Ježíše Krista“ (Překlad Josepha Smitha, Lukáš 1:1 [v anglickém vydání Bible SPD]). Lukáš byl jedním z „pomocní[ků]“ Pavla (Filemonovi 1:24) a jeho misionářský společník (viz 2. Timoteovi 4:11). Lukáš také napsal knihu Skutkové. (Viz Průvodce k písmům, „Lukáš“.)
Kdy a kde byla napsána?
Přestože není přesně známo, kdy Lukáš své evangelium napsal, stalo se tak pravděpodobně v druhé polovině prvního století po Kristu. Pramenem, z něhož Lukáš čerpal, byli lidé, „kteříž od počátku sami viděli“ (Lukáš 1:2) Spasitelovo působení ve smrtelnosti a Jeho Vzkříšení. Nevíme, kde bylo Lukášovo evangelium napsáno.
Pro koho byla napsána a proč?
Lukáš měl v úmyslu, aby jeho evangelium v prvé řadě četli pohané, a Ježíše Krista představil jako Spasitele jak Židů, tak pohanů. Lukáš ve svém evangeliu promlouvá konkrétně k „Teofilovi“ (Lukáš 1:3), což v řečtině znamená „přítel Boha“ nebo „Bohem milovaný“. (Viz Bible Dictionary [v anglickém vydání Bible SPD], „Theophilus“.) Je zřejmé, že Teofilovi se dostalo poučení ohledně života a učení Ježíše Krista již dříve. (Viz Lukáš 1:4.) Lukáš si přál poskytnout lidem prostřednictvím systematické zprávy o Spasitelově poslání a službě další poučení. Chtěl, aby ti, kteří budou číst jeho svědectví, „zvěděl[i] jistotu“ (Lukáš 1:4) o Synu Božím – o Jeho soucitu, Usmíření a Vzkříšení.
Jaké jsou charakteristické rysy této knihy?
Evangelium podle Lukáše je tím nejdelším ze čtyř evangelií a je i nejdelší knihou v Novém zákoně. Některé z nejznámějších křesťanských příběhů lze nalézt pouze v něm: okolnosti spojené s narozením Jana Křtitele (viz Lukáš 1:5–25, 57–80); tradiční vánoční příběh (viz Lukáš 2:1–20); příběh o dvanáctiletém Ježíši v chrámu (viz Lukáš 2:41–52); podobenství, jako například to o milosrdném Samaritánovi (viz Lukáš 10:30–37), o marnotratném synovi (viz Lukáš 15:11–32) a o boháči a Lazarovi (viz Lukáš 16:19–31); příběh o deseti malomocných (viz Lukáš 17:11–19; a příběh o vzkříšeném Pánu, který kráčel po boku svých učedníků na cestě do Emaus (viz Lukáš 24:13–32).
Dalšími ojedinělými prvky jsou skutečnost, že Lukáš do svého evangelia zahrnul učení Jana Křtitele, které se v ostatních evangeliích nenachází (viz Lukáš 3:10–14); důraz, který kladl na to, že se Ježíš Kristus často modlil (viz Lukáš 3:21; 5:16; 9:18, 28–29; 11:1); a zmínka o povolání, průpravě a misionářském úsilí sedmdesáti (viz Lukáš 10:1–22). Lukáš je navíc jediným pisatelem evangelia, který zaznamenal, že Spasitel v Getsemanech prolil svou krev a že Mu sloužil anděl. (Viz Lukáš 22:43–44.)
Protože Lukášovo evangelium začíná a končí v chrámu, poukazuje také na důležitost chrámu jako hlavního místa, kde Bůh jedná s lidmi. (Viz Lukáš 1:9; 24:53.)
Stručný přehled
Lukáš 1–3. Je předpověděno narození a poslání Jana Křtitele a Ježíše Krista. Svědkové svědčí, že děťátko Ježíš je Mesiáš. Dvanáctiletý Ježíš učí v chrámu. Jan Křtitel káže pokání a křtí Ježíše. Lukáš uvádí Ježíšův rodokmen.
Lukáš 4–8. Ježíš Kristus je pokoušen na poušti. V Nazarétu se prohlašuje za Mesiáše a je zavržen. Vybírá si dvanáct apoštolů a učí své učedníky. Odpouští hříchy a koná mnoho zázraků.
Lukáš 9–14. Dvanáct apoštolů je vysláno kázat a uzdravovat. Ježíš Kristus sytí více než 5 000 lidí a je proměněn na hoře. Povolává sedmdesát a posílá je učit. Učí o učednictví, pokrytectví a soudu. Vypráví podobenství o milosrdném Samaritánovi.
Lukáš 15–17. Ježíš Kristus učí v podobenstvích. Učí o přestupcích, víře a odpuštění. Uzdravuje deset malomocných a učí o svém Druhém příchodu.
Lukáš 18–22. Ježíš Kristus dál učí v podobenstvích. Uzdravuje slepce a učí Zachea. Triumfálně vjíždí do Jeruzaléma, pláče nad městem a čistí chrám. Předpovídá zničení Jeruzaléma a mluví o znameních, jež budou předcházet Jeho Druhému příchodu. Zavádí svátost, učí své apoštoly a trpí v Getsemanech. Je zrazen, zatčen, zesměšňován, bit a vyslýchán.
Lukáš 23–24. Ježíš Kristus je souzen před Pilátem a Heródesem, ukřižován a pohřben. Andělé u hrobu a dva učedníci na cestě do Emaus svědčí o tom, že Ježíš Kristus byl vzkříšen. Spasitel se zjevuje svým učedníkům v Jeruzalémě, slibuje svým apoštolům, že se jim dostane moci od Boha, a vystupuje do nebe.