Zatímco Ježíš nadále učil v chrámu, farizeové a saduceové se Ho snažili vlákat do pasti tím, že Mu pokládali složité otázky. Na jejich otázky úspěšně odpověděl a učil je, aby byli poslušni zákonů země a dodržovali dvě veliká přikázání.
Farizeové se snaží Spasitele vlákat do pasti tím, že Mu pokládají otázku ohledně toho, zda je zákonné platit daně
Které důležité zákony vydala vláda v naší společnosti? Proč jsou podle vás důležité?
Vyzvěte studenty, aby se v duchu zamysleli nad tím, zda existují nějaké zákony, kterých nejsou poslušni, ačkoli by jich poslušni být měli. Řekněte jim, aby se při studiu Matouše 22:15–22 zaměřili na to, čemu Ježíš Kristus učil ohledně poslušnosti zákonů země.
Připomeňte jim, že Spasitel během posledního týdne svého života učil každý den v chrámu v Jeruzalémě. (Viz Lukáš 19:47; 22:53.) Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:15, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, co se farizeové snažili Spasiteli provést.
Co znamenají slova „polapili jej v řeči“?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:16–17, a členy třídy vyzvěte, aby se zaměřili na to, jak se farizeové snažili přelstít Spasitele. Vysvětlete, že slovo císař ve verši 17 označuje vládce Římské říše, který v té době vládl Izraeli.
V jakém smyslu byla otázka, kterou Ježíši Kristu položili, potenciální past? (Kdyby Spasitel řekl, že je správné platit daně Římské říši, Židé by si mohli myslet, že podporuje Římany a není loajální vůči svému lidu. Kdyby jim řekl, že platit daně není zákonné, pak by Ho farizeové mohli obvinit ze zrady a udat Ho římským úřadům.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:18–21, a členy třídy vyzvěte, aby se zaměřili na to, jak Spasitel farizeům odpověděl. Vysvětlete, že slova „dávejtež tedy, co jest císařova, císaři“ obsažená ve verši 21 se týkají toho, že jsme povinni být poslušni občanských zákonů, jako jsou například zákony daňové. Ukažte studentům minci a zeptejte se:
Proč byla Spasitelova odpověď dokonalou reakcí na otázku farizeů?
Jaké pravdě se můžeme naučit ze Spasitelových slov „dávejtež tedy, co jest císařova, císaři“? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Pán od nás očekává, že budeme dobrými občany a budeme poslušni zákonů země. [Viz také Články víry 1:12.])
Proč je podle vás důležité, abychom jako učedníci Ježíše Krista byli dobrými občany a abychom byli poslušni zákonů země? (Viz NaS 58:21.)
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Matouše 22:22 a zjistili, jak farizeové zareagovali na Spasitelovu odpověď. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.
Vysvětlete, že když Spasitel učil v chrámu, snažili se Ho kromě farizeů chytit za slovo také saduceové. Abyste studentům pomohli porozumět náboženskému přesvědčení saduceů, vybídněte je, aby si přečetli heslo „Saduceové“ v Průvodci k písmům. Vyzvěte je, aby se zaměřili na to, čemu saduceové věřili, a čemu ne.
Jaké nauky saduceové zavrhli?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:23–28, a členy třídy vyzvěte, aby se zaměřili na to, jak se saduceové snažili přelstít Spasitele.
Jak byste shrnuli otázku, kterou saduceové Spasiteli položili?
Vysvětlete, že saduceové záměrně zneužili starozákonního zvyku, jehož účelem bylo postarat se o vdovy. (Viz Deuteronomium 25:5–6; Bible Dictionary, „Levirate marriage“.) Snažili se tento zvyk zveličit, aby znevážili nauku o vzkříšení.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:29–30, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, jak Spasitel saduceům na jejich otázku odpověděl.
Jak Spasitel na tuto otázku odpověděl?
Abyste studentům pomohli porozumět Spasitelově odpovědi, požádejte některého z nich, aby přečetl tato slova staršího Bruce R. McConkieho z Kvora Dvanácti apoštolů:
Obrázek
Starší Bruce R. McConkie
„[Ježíš Kristus] nepopírá, ale spíše omezuje běžně přijímaný názor, že v nebi bude možné uzavírat sňatek. Říká, že co se ‚jich‘ (saduceů) a co se ‚jich‘ (dětí tohoto světa) týká, rodinná jednotka nepřetrvává a nebude přetrvávat po vzkříšení. …
‚Tudíž, když jsou [ti, kteří nebudou žít, nežijí nebo nemohou žít podle zákona věčného manželství] mimo svět, ani se nežení, ani nejsou vydávány do manželství.‘ [NaS 132:16.]
To znamená, že ti, ke kterým Ježíš promlouval; ti, kteří ani nevěří ve vzkříšení, natož ve všechny ostatní spásné pravdy, v nebi nemohou uzavřít sňatek ani nemohou být do manželství vydáni.“ (Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 1:606.)
Abyste studentům pomohli lépe porozumět Spasitelovu poselství obsaženému v Matoušovi 22:29–30, vysvětlete, že Pán zjevil mnohé důležité pravdy ohledně věčného manželství Proroku Josephu Smithovi. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 132:15–17. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, co Pán zjevil Josephu Smithovi ohledně manželství.
Ke komu Pán promlouval, když řekl, že po vzkříšení se nebudou ženit, ani nebudou vydávány do manželství? (Viz verš 16.)
Jaké pravdě ohledně manželství a posmrtného života Spasitel učil v Matoušovi 22:30 a v Nauce a smlouvách 132:15–17? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Ti, kteří nejsou připečetěni ke svému manželskému partnerovi kněžskou pravomocí ve smrtelnosti nebo prostřednictvím zástupných obřadů, nebudou sezdáni ve světě, který přijde.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:31–33, a členy třídy vyzvěte, aby vyhledali další pravdy o vzkříšení, kterým Spasitel saducee učil.
Co podle Spasitelových slov ve verši 32 naznačuje, že vzkříšení je skutečné?
Jak lidé reagovali, když slyšeli, jak Spasitel učí těmto naukám?
Vyzvěte studenty, aby si do studijního deníku nebo zápisníku napsali tolik přikázání, na kolik si vzpomenou během jedné minuty. Požádejte je, aby se podělili o to, kolik přikázání se jim podařilo napsat.
Vysvětlete, že judaismus učí, že zákon Mojžíšův obsahuje 613 přikázání. Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:35–36. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jakou otázku ohledně těchto přikázání položil Spasiteli jeden z farizeů.
Na co se farizeus Spasitele zeptal?
Než studenti vyhledají Spasitelovu odpověď, vyzvěte je, aby ve svém seznamu zakroužkovali jedno přikázání, které je podle nich „veliké“ neboli nejdůležitější. Několik z nich požádejte, aby se podělili o to, které přikázání zakroužkovali a proč.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:37–40. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak Spasitel odpověděl na otázku, kterou Mu farizeus položil.
Které přikázání je největší? Které je druhé největší? (Vysvětlete, že obě tato přikázání byla obsažena v zákoně Mojžíšově. [Viz Deuteronomium 6:5; Leviticus 19:18.] Také vysvětlete, že Pánův pokyn „milovati budeš bližního svého“ se týká toho, jak se chováme k druhým.)
Proč jsou podle vás tato přikázání považována za ta největší?
Co ve verši 40 znamenají slova „na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci“? (Pomozte studentům porozumět tomu, že všechna přikázání, která Bůh zjevil v zákoně Mojžíšově a prostřednictvím starozákonních proroků, byla určena k tomu, aby lidem pomohla projevovat lásku vůči Bohu a bližnímu.)
Je-li každé přikázání určeno k tomu, aby nám pomohlo dodržovat ona dvě veliká přikázání, jaké zásadě ohledně důležitosti dodržování všech Božích přikázání se můžeme naučit z verše 40? (Až studenti na otázku odpovědí, napište na tabuli tuto zásadu: Jestliže opravdu milujeme Boha a milujeme-li svého bližního jako sebe sama, pak se budeme snažit dodržovat všechna Boží přikázání.)
Abyste tuto zásadu ilustrovali, vyzvěte studenty, aby se vrátili k seznamu přikázání, který si vytvořili ve svém studijním deníku nebo zápisníku. Řekněte jim, aby si u každého přikázání, kterým projevujeme lásku k Bohu, udělali hvězdičku a aby si u těch, kterými projevujeme lásku k bližnímu, udělali čtvereček. (Některá přikázání je možné označit oběma symboly.) Požádejte je, aby si vybrali jedno přikázání ze svého seznamu a vysvětlili, jak nám poslušnost tohoto přikázání umožňuje projevovat lásku k Bohu, k bližnímu nebo k oběma najednou.
Co jste pociťovali, když jste se rozhodli, že budete poslušni určitého přikázání, abyste tak projevili lásku k Bohu nebo k druhému člověku?
Podělte se o své svědectví ohledně zásady, že jestliže opravdu milujeme Boha a milujeme-li svého bližního jako sebe sama, pak se budeme snažit dodržovat všechna Boží přikázání. Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, kterého přikázání by mohli být poslušni s větší věrností, aby tak projevili lásku k Nebeskému Otci nebo k druhému člověku, a povzbuďte je, aby si stanovili cíl, že tak učiní. Vybídněte je, aby si tento cíl napsali do studijního deníku nebo zápisníku.
Vysvětlete, že poté, co Spasitel úspěšně odpověděl na otázky, které Mu položili farizeové a saduceové, položil On několik otázek farizeům.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 22:41–42, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, na co se Spasitel farizeů zeptal.
Na co se Ježíš Kristus farizeů zeptal?
Jak na to farizeové odpověděli?
Vysvětlete, že většina Židů věděla, že Kristus neboli Mesiáš bude potomkem krále Davida. Farizeové věřili, že Mesiáš bude korunovaný král Izraele, který jim pomůže přemoci cizí nepřátele (jako byl například Řím) a získat svobodu, tak jak to dříve učinil král David. Shrňte Matouše 22:43–46 tím, že vysvětlíte, že Ježíš učil farizee, že podle jejich vlastních písem je Kristus více než jen syn Davidův – je také Syn Boží. Neboli jak bylo později zjeveno Janu Milovanému, Kristus je „kořen a rod Davidův“ (Zjevení 22:16); je Davidův Pán i potomek.
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, jak by odpověděli na otázku: „Co si myslíte o Kristu?“ Na závěr se podělte o své svědectví o Spasiteli.
Dejte studentům čas na to, aby si na kartičku nebo na kousek papíru opsali slova z Matouše 22:36–39. Vyzvěte je, aby kartičku nosili stále při sobě a pravidelně se k ní během dne vraceli, a tím si připomínali, že mají dodržovat první a druhé přikázání.
Komentář a historické souvislosti
Matouš 22:21. „Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři“
Slova „dávejtež tedy, co jest císařova, císaři“ v Matoušovi 22:21 se týkají toho, že jsme povinni být poslušni občanských zákonů, jako je například placení daní. Co však máme dělat, jestliže jsou občanské zákony v rozporu s těmi Božími? Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů nám dal tuto radu:
„Někdy musíme vznášet námitky proti zákonům, které chtějí narušit naši svobodu praktikovat svou víru, přičemž se opíráme o svá ústavní práva na svobodné praktikování náboženství.“ („Balancing Truth and Tolerance“, Ensign, Feb. 2013, 27.)
Starší Dallin H. Oaks také učil, že pokud občanské zákony dovolují hříšné chování, my jsme stále zavázáni být poslušni zákonů Božích:
„Dvanáctý článek naší víry popisuje naše přesvědčení, že máme být poddáni občanským představitelům a že ‚máme býti poslušni zákona, že ho máme ctíti a podporovati‘. Lidské zákony ale nemohou stanovit jako morální to, co Bůh prohlásil za nemorální. Oddanost naší nejvyšší prioritě – milovat Boha a sloužit Mu – vyžaduje, abychom za měřítko chování považovali Jeho zákon. Například se nás dál týká božský příkaz, abychom nepáchali cizoložství nebo smilstvo, i když tyto činy již neodporují zákonům státu nebo země, kde žijeme. Podobně ani zákony legalizující takzvaný ‚sňatek osob stejného pohlaví‘ nemění Boží zákon ohledně manželství a ani Boží přikázání a naše měřítka, která se toho týkají.“ („Žádní jiní bohové“, Liahona, listopad 2013, 75.)
„Důležitým klíčem k porozumění Spasitelovým slovům je to, že promlouval k saduceům, kteří ‚praví, že není z mrtvých vstání‘. (Matouš 22:23.) Proto byla otázka, kterou Spasiteli položili, neupřímná – neměli opravdový zájem dozvědět se o manželství po vzkříšení. Spasitelova odpověď, že ‚při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati‘ (Matouš 22:30), se týkala lidí, kteří byli saduceové, protože ti, kteří položili otázku, řekli: ‚I bylo u nás sedm bratrů‘ (Matouš 22:25; kurzíva přidána). Manželství lidí, kteří neuzavřou sňatek na věčnost, nebude po tomto životě pokračovat. (Viz NaS 132:15–17.) V těchto posledních dnech Pán zjevil, že manželství může být věčné jedině tehdy, je-li uzavřeno podle Jeho zákona a sňatek je vykonán někým, kdo má pravomoc, a zpečetěn Svatým Duchem zaslíbení. (Viz NaS 132:19.)
Dalším klíčem, který nám pomůže porozumět Spasitelovým slovům, je, když si uvědomíme, že když se saduceové odkazovali na slova Mojžíšova (viz Matouš 22:24), mluvili o takzvaném ‚levirátním manželství‘. V zákoně Mojžíšově bylo stanoveno, že když zemřel některý muž a zanechal svou manželku bezdětnou, měl si ji vzít za ženu jeho bratr, aby se o ni postaral a vychoval děti za zesnulého muže. (Viz Deuteronomium 25:5; Bible Dictionary, ‚Levirate marriage‘.)“ (New Testament Student Manual [Church Educational System manual, 2014], 66–67.)
President Ezra Taft Benson řekl o prvním a druhém velikém přikázání toto:
„Milovat Boha celým srdcem, duší, myslí a silou znamená být tím zcela pohlcen a prodchnut. Nejedná se jen o jakési vlažné úsilí. Je to úplná oddanost samého našeho bytí – fyzického, duševního, citového i duchovního – lásce k Pánu.
Šíře, hloubka i výše této lásky k Bohu zasahuje do každé stránky lidského života. Naše tužby, ať již duchovní, či časné, mají být zakořeněny v lásce k Pánu. Naše myšlenky a city se mají soustředit na Pána. …
Proč dal Bůh první přikázání na první místo? Protože věděl, že pokud Ho budeme opravdově milovat, budeme chtít dodržovat i všechna Jeho ostatní přikázání. …
Když dáme Boha na první místo, všechny ostatní věci zaujmou své správné místo, nebo z našeho života vypadnou. Naše láska k Pánu bude řídit vše, co si činí nárok na naši náklonnost a na náš čas, a bude řídit naše zájmy a pořadí našich priorit.
Boha máme v životě stavět na první místo před kohokoli jiného. …
Nejvíce svým bližním žehnáme tehdy, když klademe první přikázání na první místo.“ („The Great Commandment – Love the Lord“, Ensign, May 1988, 4–6; viz také Marek 12:28–34.)
Matouš 22:45. „Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?“
Starší James E. Talmage z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že Ježíš Kristus je Jehova:
„Ježíš Kristus je Syn Davidův a je fyzicky součástí jeho rodové linie. … Ačkoli se narodil v těle až ve staletí v ‚zenitu času‘, Jehovou, Pánem a Bohem byl ještě před tím, než na zemi existovali David, Abraham nebo Adam.“ (Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 552.)