Poté co se Ježíš dozvěděl o smrti Jana Křtitele, hledal samotu, ale byl následován zástupem lidí. Měl s nimi soucit, uzdravil jejich nemocné a více než pět tisíc jich zázračně nasytil. Té noci Ježíš kráčel po Galilejském moři ke svým učedníkům, kteří na něm zápolili s mocnou bouří.
Ježíš vyhledává samotu a poté nasytí více než pět tisíc lidí
Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na nějaký okamžik, kdy pocítili hluboký smutek. Vybídněte je, aby uvažovali o tom, co dělali, aby smutek dokázali snést a překonat.
Jak se lidé mohou snažit snášet a překonávat smutek?
Vyzvěte studenty, aby se při studiu Matouše 14 zaměřili na to, jak mohou snášet a překonávat zármutek, zkoušky a pochybnosti.
Shrňte Matouše 14:1–11 tím, že vysvětlíte, že král Heródes dal na naléhání své nové manželky (Herodiady) nespravedlivě uvěznit Jana Křtitele. Heródes dceři své manželky (Salome), poté co před ním tančila, veřejně slíbil, že může mít vše, „zač by ho jen požádala“ (Matouš 14:7). Dcera po poradě s matkou požádala o hlavu Jana Křtitele, a v důsledku toho dal Heródes Jana stít.
Připomeňte studentům, že Jan Křtitel byl přítelem a příbuzným Ježíše Krista a byl vyvolen Bohem, aby byl prorokem, který připraví cestu pro Mesiáše.
Představte si, že jste blízkým přítelem Jana Křtitele. Jak byste reagovali na zprávu o jeho nespravedlivé smrti?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 14:12–13, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co Ježíš udělal, když se doslechl o Janově smrti.
Co Ježíš udělal, když se doslechl o Janově smrti? (Mohli byste vysvětlit, že „místo pusté soukromí“ označuje osamělé místo.)
Co se stalo, když se Ježíš pokoušel vyhledat samotu?
Jak byste se cítili, kdybyste byli smutní a přáli byste si být o samotě, ale druzí by usilovali o vaši pozornost?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 14:14. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, jak Ježíš zareagoval, když uviděl zástup, který Ho následoval.
Jaký příklad, který máme následovat, když zažíváme smutek, nám Spasitel dal? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že v jejich odpovědích zazní tato pravda: Tím, že projevujeme soucit vůči druhým dokonce i tehdy, když sami zažíváme smutek, následujeme příklad Ježíše Krista.)
Proč může být obtížné projevovat vůči druhým soucit, když sami trpíme?
Jak nám může projevování soucitu vůči druhým pomoci, když sami trpíme?
Kdy jste vy nebo někdo, koho znáte, zažívali hluboký smutek, a přesto jste projevili soucit vůči někomu druhému? Jak vám to, že jste sloužili někomu druhému, pomohlo?
Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Matouše 14:15–21. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jak Ježíš i nadále projevoval vůči zástupu soucit. (Poznámka: Zázraku zaznamenanému v Matoušovi 14:15–21 se budeme v rámci výuky podrobněji věnovat v lekci, která se zabývá Markem 6:35–44.)
Jak Ježíš i nadále projevoval soucit lidem, kteří Ho následovali?
Abyste studentům pomohli zamyslet se nad okolnostmi, za jakých mohou při následování Ježíše Krista pocítit pochybnosti a strach, požádejte dva z nich, aby přečetli tyto situace:
Jedna mladá žena pociťuje bezmoc, když vidí, jak její matka trpí smrtelnou nemocí. Začíná pochybovat o tom, zda Nebeský Otec o bolesti její rodiny ví. Zoufale touží věřit v Boha, ale její pochybnosti ji začínají přemáhat.
Jeden mladý muž se nedávno stal členem Církve. Mnozí z jeho starých přátel jeho rozhodnutí stát se členem Církve otevřeně kritizují. Začíná přemýšlet o tom, zda by měl zůstat aktivním a věrným členem Církve.
V jakých jiných situacích mohou lidé zažívat pochybnosti nebo strach, když se snaží následovat Ježíše Krista?
Vyzvěte studenty, aby při studiu zbývající části Matouše 14 vyhledali pravdy, které jim mohou pomoci obavy, pochybnosti a sklíčenost překonat.
Shrňte Matouše 14:22 tím, že vysvětlíte, že Spasitel dal svým učedníkům pokyn, aby se na lodi přeplavili na druhou stranu Galilejského moře, zatímco On propustí zástup. Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 14:23. Členy třídy vyzvěte, aby text sledovali a zjistili, kam šel Ježíš poté, co propustil zástup. Požádejte je, aby se podělili o to, co našli.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 14:24–25, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, co se stalo, když se učedníci plavili přes Galilejské moře.
Co se stalo, když se učedníci plavili přes Galilejské moře?
Co to znamená, že „byl vítr odporný“? (Verš 24.) (Vítr vál opačným směrem, než kam mířili.)
Podle verše 23 byl večer, když Ježíš sám pobýval na hoře a učedníci se plavili přes Galilejské moře. Vzdálenost, přes kterou se měli přeplavit, činila zhruba osm kilometrů a za dobrého počasí ji měli být schopni přeplout za dvě až tři hodiny.
Kdy Spasitel podle verše 25 přišel po vodě k učedníkům? (Čtvrté bdění se odehrávalo mezi 3. a 6. hodinou ranní.)
Jak dlouho přibližně učedníci nejspíš zápolili s větrem, aby moře přepluli? (Pravděpodobně kolem 9 až 12 hodin.)
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Marka 6:47–48 a zaměřili se na další podrobnosti, které Marek o této události poskytl. Požádejte je, aby se podělili o to, co zjistili.
Mohl Ježíš učedníky zbavit jejich těžkostí dříve? Co mohlo být účelem toho, že učedníci byli ponecháni, aby po nějakou dobu čelili těžkostem, než byli vysvobozeni?
Jaké pravdě se z příběhu o tom, jak se učedníci snažili přeplavit přes moře, můžeme naučit o vlastních těžkostech? (Studenti mohou použít různá slova, ale měli by rozpoznat tuto pravdu: I když nás Bůh nemusí vždy ušetřit těžkostí, ví, co prožíváme, a ve svém vlastním čase nám přijde na pomoc.)
Co dobrého může přinést to, když nějakou dobu čelíme těžkostem, místo toho, aby nás Pán z našich zkoušek okamžitě vysvobodil?
Jak může vědomí toho, že Pán o našich těžkostech ví, posílit naši víru v Něho, i když nás od těchto těžkostí okamžitě neosvobodí?
Vyzvěte studenty, aby si představili, že jsou uprostřed noci na rybářské lodi, kde již mnoho hodin zápolí se silným větrem a s vlnami, a vtom uvidí, jak k nim někdo přichází po vodě.
Co byste si v této situaci asi mohli pomyslet nebo co byste mohli pocítit?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 14:26–27, a členy třídy vyzvěte, aby se zaměřili na to, jak učedníci zareagovali, když uviděli Ježíše.
Jak učedníci zareagovali, když uviděli Ježíše?
Jak Ježíš zareagoval na jejich obavy?
Požádejte jiného studenta, aby přečetl Matouše 14:28, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, co si Petr přál udělat, když uslyšel Pánův hlas.
Co si Petr přál udělat, když uslyšel Pánův hlas?
Ukažte členům třídy obrázek Ježíše a vyzvěte je, aby si sami sebe představili jako Petra na lodi. Dva z nich požádejte, aby se vystřídali při čtení Matouše 14:29–30. Po přečtení každého verše se studentů zeptejte, na co by asi mysleli nebo co by asi pociťovali, kdyby byli Petrem.
Proč začal Petr tonout?
Co z toho, co nás v životě může přimět ke strachu a pochybnostem, by v tomto příběhu mohly představovat vlny a vítr?
Čemu se můžeme z Petrovy zkušenosti naučit o tom, jak se nenechat přemoci obavami a pochybnostmi? (Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že rozumějí tomu, že máme-li zrak upřený na Ježíše Krista a uchováváme-li si v Něho víru, obavy a pochybnosti nás nepřemohou.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující slova presidenta Howarda W. Huntera, a vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, co nám hrozí, když si nedokážeme uchovat víru v Pána:
Obrázek
President Howard W. Hunter
„Pevně věřím, že pokud bychom jako jednotlivci, jako rodiny, obce a národy dokázali podobně jako Petr upřít svůj zrak na Ježíše, dokázali bychom i my vítězně kráčet po ‚vzdouvajících se vlnách nevíry‘ a zůstat ‚nezastrašeni uprostřed zvedajících se vichrů pochybností‘. Pokud však odvracíme zrak od toho, v Něhož musíme věřit, a je velmi snadné se odvrátit a svět je k tomu tolik pokoušen, pokud spíše hledíme na moc a zuřivost oněch strašlivých a ničivých živlů kolem sebe než k tomu, který nám může pomoci a může nás zachránit, pak se nevyhnutelně potopíme do moře konfliktů, bolesti a zoufalství.“ („Maják v přístavu pokoje“, Liahona, duben 2002, 24.)
Jak podle vás můžeme „upřít svůj zrak“ na Ježíše Krista, jako to zpočátku činil Petr?
Kdy jste byli svědky toho, jak víra v Ježíše Krista někomu umožnila nepodlehnout obavám či pochybnostem?
Vydejte svědectví o tom, že když „[upřeme] svůj zrak“ na Ježíše Krista a uchováme si v Něho víru, nalezneme naději a odvahu čelit svým těžkostem. Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad změnami, které mohou ve svém životě učinit, aby se ve větší míře zaměřovali na Ježíše Krista a uchovávali si v Něho víru, a aby si dali za cíl tyto změny provést.
Vysvětlete, že podobně jako Petrovi se někdy i nám nemusí podařit uchovat si víru v Ježíše Krista a můžeme podlehnout strachu, pochybnostem a sklíčenosti.
Obrázek
Kristus kráčí po vodě
Ukažte studentům obrázek Ježíše Krista, jak kráčí po vodě. (Viz Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 43; viz také LDS.org.) Některého z nich požádejte, aby přečetl Matouše 14:30–32.
Co podle verše 30 Petr udělal, když si uvědomil, že tone?
Čemu se z tohoto příběhu můžeme naučit o tom, co Pán udělá, když v době, kdy naše víra ochabuje, vyhledáme Jeho pomoc? (Studenti mohou použít různá slova, ale v jejich odpovědích by měla zaznít tato zásada: Vyhledáme-li v době, kdy naše víra ochabuje, Boží pomoc, Bůh nás může z našich obav a pochybností pozvednout.)
Jak nás Bůh pozvedá z našich obav a pochybností?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Matouše 14:33, a členy třídy vyzvěte, aby zjistili, jak učedníci v lodi zareagovali poté, co do ní Ježíš a Petr nastoupili.
Shrňte Matouše 14:33–36 tím, že vysvětlíte, že po této události Ježíš a Jeho učedníci pokračovali v cestě a přistáli na vzdáleném břehu Galilejského moře. Když se lidé dozvěděli o Ježíšově příjezdu, přivedli k Němu ty, kteří trpěli nemocemi. Mnohé uzdravilo už jen to, že se dotkli lemu Jeho oděvu.
Na závěr studenty vyzvěte, aby uplatňovali to, čemu se v této lekci naučili, prostřednictvím toho, že budou jednat podle veškerých nabádání, která obdrží.
Komentář a historické souvislosti
Matouš 14:25. „Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři“
Když očekáváme, že nám Pán poskytne okamžité řešení našich problémů, nedokážeme pochopit hlubší smysl pozdržení Jeho pomoci. Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů mluvil o osobní zkoušce, které čelil a pro kterou mu Pán žádné okamžité řešení neposkytl:
„Ačkoli tenkrát jsem trpěl, když se dnes ohlédnu, jsem vděčný za to, že se tenkrát nenaskytlo okamžité řešení mých problémů. Skutečnost, že jsem byl téměř každý den po několik let nucen žádat Boha o pomoc, mě vskutku naučila, jak se modlit a jak získávat odpovědi na modlitby, a zcela praktickým způsobem mě naučila mít víru v Boha. Poznal jsem svého Spasitele a Nebeského Otce takovým způsobem a do takové míry, jak bych Je asi jinak poznat nemohl, nebo by mi to možná trvalo mnohem déle. … Naučil jsem se důvěřovat Pánu celým svým srdcem. Naučil jsem se kráčet s Ním den za dnem.“ („Chléb náš vezdejší dej nám dnes“ [Fireside Církevního vzdělávacího systému, 9. ledna 2011], LDS.org.)
Starší Bruce R. McConkie z Kvora Dvanácti apoštolů o tom, že Spasitel si byl vědom námahy, kterou Jeho učedníci vynakládali, když se v bouři plavili přes Galilejské moře, řekl:
„Z vrcholku hory, na které se Ježíš modlil …, viděl, jaké nebezpečí jeho milovaným přátelům hrozí a jak zápolí, když se snaží dosáhnout bezpečí západního břehu Galilejského jezera. … Povědomí o vážnosti jejich situace k Němu muselo přijít prostřednictvím moci Ducha spíše než prostřednictvím přirozeného oka, protože byli vzdáleni více než šest a půl kilometru, možná dokonce osm až deset kilometrů. …
Po přibližně osmi až deseti hodinách byli stále vzdáleni téměř šest kilometrů od břehu.
Byli ve velkém nebezpečí. Ani silní muži nedokáží do nekonečna odolávat bičujícím vlnám a burácející síle bouře na moři. Právě probíhalo čtvrté noční bdění, někdy mezi třetí a šestou hodinou ranní. Ježíš je nechal zápolit a namáhat se až do úplného vyčerpání. Nyní je přišel zachránit.“ (The Mortal Messiah, 4 vols. [1979–1981], 2:358–359.)