Misionářská služba – svatě povolání, vznesená práce

„Po všem, co bylo řečeno, je největší a nejdůležitější povinností hlásat evangelium.“

Ze života Josepha Smitha

Během posledních několika let, kdy Svatí žili v Kirtlandu, mnozí členové, a dokonce i někteří vedoucí Církve, odpadli. Vypadalo to, že Církev prochází kritickým obdobím. „V této situaci,“ napsal Prorok, „mi Bůh zjevil, že pro spasení Jeho Církve musí být učiněno něco noveho.“¹ Toto „něco noveho“ bylo zjevení poslat misionáře do Anglie, aby tam kázali evangelium.

Heber C. Kimball, člena Kvora Dvanácti, vzpomínal: „Asi prvního dne června roku 1837 ke mně přišel Prorok Joseph, když jsem seděl v… chrámu v Kirtlandu, a pošeptal mi: ,Bratře Hebere, Duch Páně mi pošeptal: „Nechť můj služebník Heber odjede do Anglie a hlásá evangelium mé a otevře dveře spasení tomuto národu.“² Starší Kimball byl při pomyšlení na tento úkol ohromen: „Pokládal jsem se za jednoho z nejslabších Božích služebníků. Zeptal jsem se Josepha, co mám říkat, až se tam dostanu; a on mi řekl, abych se obrátil na Pána, a On mne povede a bude skrze mne promlouvat tímtéž duchem, který [vede] i jeho.“³

Prorok take povolal Orsona Hyda, Willarda Richardse a Josepha Fieldinga z Kirtlandu a Isaaca Russella, Johna Snydera a Johna Goodsona z Toronta v Kanadě. Tito bratří se měli připojit ke staršímu Kimballovi na jeho misii do Anglie. Sešli se v New Yorku a 1. července 1837 vypluli na lodi Garrick do Velké Británie. Tato první misie mimo území Severní Ameriky přivedla do Církve během prvního roku působení těchto misionářů v Anglii asi 2000 obrácených. Starší Kimball napsal radostně Prorokovi: „Buď Bohu sláva, Josephe, Pán je mezi národy s námi!“⁴

Druhé apoštolské misie do Británie, kterou Prorok řídil z Nauvoo, se pod vedením Brighama Younga zúčastnila většina členů Dvanácti. Na cestu se členové Dvanácti vydali na podzim roku 1839 a do Anglie dorazili v roce 1840. Pustili se do práce a do roku 1841 přivedli do Církve více než 6000 obrácených, čímž se naplnilo Pánovo zaslíbení, že pro spasení své Církve učiní „něco nového“.

Joseph Smith dál vysílal misionáře z Nauvoo do celého světa. Starší Orson Hyde dorazil do Anglie v roce 1841 a později pokračoval ve své předem stanovené misii do Jeruzaléma. Nesl s sebou doporučující dopis od Josepha Smitha, který dokládal, že „vlastník těchto dokumentů, věrný a způsobilý služebník Ježíše Krista, je naším zplnomocněncem a zástupcem v cizích zemích, aby… promlouval s kněžími, vládci a židovskými staršími“.⁵ 24. října 1841 starší Hyde poklekl na Olivové hoře v Jeruzalémě a prosil Nebeského Otce, aby zasvětil a posvětil tuto zemi „pro shromažďování rozptýlených zbytků Judy, podle předpovědí svatých proroků“.⁶ Starší Hyde se pak odebral do Německa, kde položil základ pro růst Církve v této zemi.

11. května 1843 Prorok povolal starší Addisona Pratta, Noaha Rogerse, Benjamina F. Grouarda a Knowltona F. Hankse, aby sloužili na misii na ostrovech v Jižním Pacifiku. Toto byla první misie Církve v této rozsáhlé části světa. Starší Hanks zemřel na moři, ale starší Pratt odcestoval na Jižní ostrovy, kde učil evangeliu na ostrově Tubuai. Starší Rogers a Grouard pokračovali v cestě na Tahiti, kde byly díky jejich úsilí pokřtěny stovky lidí.

Pod vedením Josepha Smitha Svatí pokročili kupředu v plnění Pánova příkazu: „Jděte do celého světa; a do každého místa, kam nemůžete jíti, pošlete svědectví, aby mohlo jíti od vás do celého světa ke každému stvoření.“ (NaS 84:62.)

Učení Josepha Smitha

Misionářská služba je svatá práce; a k této práci nás uschopňují víra, ctnost, píle a láska.

„Po všem, co bylo řečeno, je největší a nejdůležitější povinností hlásat evangelium.“⁷

V prosinci 1840 Joseph Smith napsal členům Kvora Dvanácti a dalším vedoucím kněžství, kteří v té době sloužili na misii ve Velké Británii: „Buďte ujištěni, milovaní bratří, že nejsem nezúčastněným pozorovatelem toho, co se děje na tváři celé země; a mezi všeobecnými událostmi, které nyní probíhají, není nic důležitějšího, než toto slavné dílo, do něhož jste nyní zapojeni; v důsledku čehož mám o vás určitou starost, abyste se skrze svou ctnost, víru, píli a pravou lásku odevzdali jeden druhému, Církvi Kristově i svému Otci, který je v nebi; jehož milostí jste byli povoláni k tak svatému povolání; a abyste byli schopni vykonávat veliké a zodpovědné úkoly, které na vás spočívají. A mohu vás ujistit, že ze zpráv, které jsem obdržel, jsem přesvědčen, že nejste nedbalí ve svých povinnostech; ale že díky své píli a věrnosti jste si museli zajistit úsměvy onoho Boha, jehož jste služebníky, a také dobrou vůli Svatých po celém světě.

Šíření evangelia po celé Anglii je dozajista potěšující; sledování tohoto díla musí vyvolávat neobyčejné pocity v nitru těch, kteří nesli břímě dne a snášeli horko a kteří byli pevnými zastánci a houževnatými přímluvci evangelia v počátcích, když ho obklopovaly nanejvýš nepříznivé okolnosti a ze všech stran mu hrozilo zničení – podobně jako elegantní loď, která odolává bouři bez úrazu, rozvinuje své plachty kvůli větru a vznešeně se nese po poddajných vlnách, vědoma si, více než kdy jindy, pevnosti svého žebroví a zkušeností a schopností svého kapitána, kormidelníka a posádky…

Láska je jednou z hlavních vlastností Božství, a ti, již usilují o to, aby se stali syny Božími, ji mají projevovat. Člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase. Takovéto pocity jste měli i vy, a to způsobilo, že jste se zřekli radostí domova, abyste mohli být požehnáním pro druhé, kteří se uchá zejí o nesmrtelnost, ale kteří jsou pravdy neznalí; a protože tak činíte, modlím se o to, aby na vás spočívala ta nejvybranější požehnání nebes.“⁸

Učíme prostým pravdám evangelia s pokorou a s mírností a vyhýbáme se sporům ohledně náboženského přesvědčení druhých.

„Ó vy starší Izraele, poslyšte můj hlas; a když jste vysláni do světa, abyste kázali, říkejte to, k čemu jste vysláni, abyste říkali; kažte a hlasitě provolávejte: ,Čiňte pokání, neboť království nebeské je na dosah; čiňte pokání a věřte evangeliu.‘ Hlásejte první zásady a nechejte tajemství na pokoji, abyste nebyli přemoženi… Kažte to, co vám Pán řekl, abyste kázali – pokání a křest na odpuštění hříchů.“⁹

„Promlouval jsem a vysvětloval jsem, jak je neužitečné kázat světu o velikých soudech, ale spíše je důležité kázat prosté evangelium.“¹⁰

„Starší [mají] jít kupředu… se vší mírností a vážností, a kázat Ježíše Krista a Jeho Ukřižování; nemají se přít s ostatními ohledně jejich víry nebo systémů náboženství, ale mají udržovat stálý směr. Toto jsem vám předal cestou přikázání; a všichni ti, již je nedodržují, přivedou na svou hlavu pronásledování, zatímco ti, již je dodržují, budou vždy naplněni Duchem Svatým; toto jsem pronesl jako proroctví.“¹¹

„Pokud se starším otevřou jakékoli dveře, aby mohli kázat první zásady evangelia, nechť nemlčí. Nespílejte sektám; ani nemluvte proti jejich naukám. Ale kažte Krista a jeho Ukřižování, lásku k Bohu a lásku k člověku;… a tím, je-li to možné, můžeme otupit předsudky lidí. Buďte mírní a pokorného srdce, a Pán Bůh našich otců bude s vámi navěky.“¹²

„Věnujte pozornost tomuto Klíči, a buďte moudří, kvůli Kristu i kvůli své duši. Nejste vysláni, abyste byli učeni, ale abyste učili. Nechť je každé slovo okořeněno laskavostí. Buďte bdělí; buďte rozvážní. Toto je den varování, a ne mnoha slov. Jednejte čestně před Bohem i člověkem… Buďte čestní, otevření a upřímní ve všem svém [jednání] s lidmi. [Viz NaS 43:15; 63:58.]”¹³

Než George A. Smith odešel v roce 1835 na misii, navštívil svého bratrance, Proroka Josepha Smitha. George A. Smith zaznamenal: „Navštívil jsem bratrance Josepha. Dal mi Knihu Mormonovu, potřásl mi rukou a řekl: ,Kaž krátká kázání, pronášej krátké modlitby a pronášej svá kázání se srdcem naplněným modlitbou.‘ “¹⁴

Učíme evangeliu podle pokynů Ducha.

„Všichni mají kázat evangelium mocí a s vlivem Ducha Svatého; a kázat evangelium bez Ducha Svatého nemůže nikdo.“¹⁵

„Jak řekl Pavel, musel se stát všem lidem vším, aby tím mohl některé spasit [viz 1. Korintským 9:22], a totéž musejí činit i starší v posledních dnech; a protože byli vysláni kázat evangelium a varovat svět před soudy, které mají přijít, jsme si jisti, že když budou kázat podle pokynů Ducha, podle zjevení daných Ježíšem Kristem, budou kázat pravdu a bude se jim dařit, aniž by si stěžovali. A tak jim nemůžeme dát žádné nové přikázání, jen můžeme starší a členy nabádat, aby žili každým slovem vycházejí cím z úst Božích [viz Matouš 4:4], aby nepřišli o slávu, která je vyhrazena pro věrné.“¹⁶

Prorok promluvil na konferenci, která se konala v říjnu 1839: „President [Joseph Smith] přikročil k tomu, aby předal starším pokyny týkající se kázání evangelia a vštípil jim nezbytnost získání Ducha, aby mohli kázat s Duchem Svatým seslaným z nebe; aby byli opatrní ohledně mluvení o tématech, která nejsou jasně vysvětlena ve slově Božím, což vede ke spekulacím a sporům.“¹⁷

14. května 1840 Joseph Smith napsal z Nauvoo starším Orsonu Hydeovi a Johnu E. Pageovi, kteří byli na cestě na misii do Svaté země: „Nenechejte se odradit kvůli velikosti tohoto díla; buďte jen pokorní a věrní, a pak můžete říci: ,Co jsi ty, ó horo veliká! Před Zorobábelem budeš snížena. ‘ [Viz Zachariáš 4:7.] Ten, který rozptýlil Izrael, slíbil, že ho shromáždí; tudíž vzhledem k tomu, že máte být nápomocni v tomto velikém díle, obdaří vás silou, moudrostí, mocí a inteligencí a každou nutnou schopností; přičemž vaše mysl se bude rozpínat do stále větší a větší šíře, až bude moci obsáhnout zemi a nebesa, dosáhnout do věčnosti a rozjímat o mocných skutcích Jehovy ve vší jejich rozmanitosti a slávě.“¹⁸

Vyhledáváme příležitosti k výuce evangelia a k vydávání svědectví o jeho pravdivosti.

Na podzim roku 1832 se Joseph Smith s biskupem Newelem K. Whitneym vydal z Kirtlandu ve státě Ohio do východních části Spojených států. 13. října Prorok napsal Emmě Smithové z New Yorku: „Když přemýšlím o tomto velikém městě jako Ninive, kde nerozlišují pravou ruku od levé, ano, více než dvě stě tisíc duší, mé nitro je vůči nim naplněno soucitem, a jsem odhodlán pozvedat svůj hlas v tomto městě a ponechat to na Bohu, jenž má vše ve svých rukou a jenž nestrpí, aby nám vlas z hlavy padl na zem bez povšimnutí…

Měl jsem možnost mluvit s několika lidmi, což bylo uspokojivé, a s jedním velmi obdivuhodným mladým gentlemanem z Jersey, který měl ve tváři velmi vážný výraz. Přišel ke mně a sedl si vedle mě a začal se mnou mluvit o choleře, a já jsem se dozvěděl, že byl touto nemocí nakažen a že na ni málem zemřel. Řekl, že Pán ho ušetřil kvůli nějakému moudrému účelu. Toho jsem využil a započal jsem s ním dlouze hovořit. Přijal mé učení očividně s velkým potěšením a velmi se na mne upnul. Mluvili jsme až pozdě do noci a dohodli jsme se, že v rozhovoru budeme pokračovat příští den. Ale vzhledem k tomu, že měl nějaké povinnosti, zdržel se, dokud loď nebyla připravena vyplout, a pak musel odejet. Přišel ke mně a popřál mi šťastnou cestu, a loučili jsme se velmi neradi.“¹⁹

Elizabeth Ann, manželka Newela K. Whitneyho, vzpomínala, jak se její manžel vydal v roce 1832 s Josephem Smithem do východní části Spojených států: „Manžel putoval s Prorokem Josephem po mnoha městech na Východě a vydávali svědectví a shromažďovali prostředky pro stavbu chrámu v Kirtlandu, a také pro nákup pozemků v Missouri… Řekl mému manželovi: ,Pokud nás zavrhnou, budou mít naše svědectví, neboť jej napíšeme a necháme jim ho na schodech přede dveřmi a na okenních římsách.‘ “²⁰

V roce 1834 Joseph Smith kázal v budově školy v Pontiacu ve státě Michigan. Tomuto kázání byl přítomen Edward Stevenson, který na tento zážitek vzpomínal: „Právě na pozemku oné školy dva mormonští starší představili v roce 1833 znovuzřízené evangelium; a v roce 1834 Prorok Joseph Smith kázal s takovou mocí, jaké zde do té doby nikdo v tomto devatenáctém století nebyl svědkem… Velmi dobře si vzpomínám na mnohá slova mladého Proroka, která pronášel prostým jazykem, ale s mocí, která byla pro všechny přítomné velmi přesvědčivá…

Se zdviženou rukou řekl: Jsem svědkem toho, že Bůh existuje, neboť jsem Ho viděl za bílého dne, zatímco jsem se modlil v tichém háji na jaře roku 1820.‘ Dále svědčil o tom, že Bůh, Věčný Otec, ukázal na další bytost, která Mu byla podobná, a řekl: ,Toto je můj Milovaný Syn, slyš Jej.‘ Ó, jak tato slova roze chvívala celou mou bytost a naplňovala mne nevyslovitelnou radostí z toho, že jsem viděl někoho, kdo mohl, jako apoštol Pavel ze starých dob, směle svědčit o tom, že byl v přítomnosti Ježíše Krista! …

…Konala se řada shromáždění, na nichž se k Proroku připojili, a to bylo také velmi zajímavé, tři svědkové Knihy Mormonovy. Prorok během své návštěvy této odbočky svědčil o tom, že dostal pokyn, aby zorganizoval Církev podle vzoru Církve, kterou zorganizoval Ježíš, s Dvanácti apoštoly, sedmdesátníky, staršími, dary a požehnáními, a se znameními, která budou následovat, jak je to zaznamenáno v šestnácté kapitole Marka… Jako služebník Boží,‘ řekl Joseph, ,vám slibuji, že pokud budete činit pokání a budete pokřtěni na odpuštění svých hříchů, obdržíte Ducha Svatého.‘ “²¹

Když byl Prorok v listopadu 1838 odvážen z Far Westu ve státě Missouri do vězení v Richmondu, znovu učil evangeliu: „Navštívilo nás několik dam a pánů. Jedna žena přišla blíže a zcela upřímně se zeptala vojáků, který z vězňů je Pánem, jehož ,mormoni‘ uctívají. Jeden strážce na mne s významným úsměvem ukázal a řekl: ,Tenhle.‘ Žena se pak obrátila na mě a tázala se, zda prohlašuji, že jsem Pán a Spasitel. Odvětil jsem, že prohlašuji, že nejsem ničím jiným než člověkem a služebníkem spasení vyslaný Ježíšem Kristem, abych kázal evangelium.

Tato odpověď onu ženu tak překvapila, že se začala dotazovat na naši nauku, a já jsem pronesl kázání jí i jejím společníkům a podivujícím se vojákům, kteří naslouchali pozorně, téměř bez dechu, zatímco jsem jim vykládal nauku o víře v Ježíše Krista a o pokání a křtu na odpuštění hříchů se zaslíbením Ducha Svatého, jak je to zaznamenáno v druhé kapitole Skutků apoštolů. [Viz Skutkové 2:38–39.]

Žena byla spokojena a chválila Boha, přičemž vojáci to slyšeli, a odešla modlíc se, aby nás Bůh ochraňoval a vysvobodil.“²²

Dan Jones vzpomínal na níže uvedenou událost, která se stala večer předtím, než Prorok zemřel mučednickou smrtí v žaláři v Carthage: „Joseph vydal strážím mocné svědectví o božském původu Knihy Mormonovy, o znovuzřízení evangelia, o působení andělů a o tom, že království Boží bylo znovu zřízeno na zemi, kvůli čemuž byl tehdy držen v onom vězení, nikoli proto, že by porušil nějaký zákon Boží či lidský.“²³

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Projděte si strany 325–327 a věnujte pozornost tomu, jaká misionářská práce byla organizována pod vedením Proroka Josepha Smitha. Byli jste do nějaké míry ovlivněni působením oněch prvních misionářů? Pokud ano, jak?
Přečtěte si odstavec, který začíná dole na straně 328, a přemýšlejte o tom, proč nás láska ovlivňuje tak, jak zde Prorok popisuje. Jaké další vlastnosti potřebujeme mít, abychom mohli být efektivními misionáři? (Některé příklady najdete na stranách 328–329.)
Přečtěte si slova Proroka Josepha Smitha týkající se toho, čemu mají misionáři učit a jak mají učit. (Strany 329–332.) Proč máme hlásat „první zásady1 evangelia? Jaké následky mohou mít spory s druhými na téma náboženství? Co podle vás znamená „[okořenit] každé slovo… laskavostí“, když kážeme evangelium?
Projděte si druhý odstavec na straně 330. Jak vás Duch Svatý vede, když se snažíte sdílet evangelium s druhými? Proč nemůžeme kázat evangelium bez Ducha Svatého?
Přečtěte si zážitky Josepha Smitha, které jsou popsány na stranách 332–334. Čemu se z těchto zážitků můžeme naučit o sdílení evangelia?
Jak můžeme aktivně vyhledávat příležitosti ke sdílení evangelia s druhými? Jak se můžeme na tyto příležitosti připravit? Jak můžeme zapojit do misionářské práce svou rodinu?

Související verše z písem: Matouš 28:19–20; 2.Nefi 2:8; Alma 26:26–37; NaS 4:1–7; 31:3–5.