2010–2019
Pastýřská služba po vzoru Spasitele
předchozí další

Pastýřská služba po vzoru Spasitele

Kéž Bohu projevujeme vděčnost a lásku tím, že budeme s láskou sloužit svým věčným sestrám a bratrům.

Jak úžasným požehnáním je žít v době pokračujícího zjevení od Boha! Zatímco očekáváme a přijímáme „napravení všech věcí“,1 jež nastává a nastane skrze prorokované události v naší době, připravujeme se tím na Spasitelův Druhý příchod.2

A jak lépe se připravit na setkání s Ním, než tím, že se budeme snažit stát takovými, jako je On, skrze láskyplnou pastýřskou službu druhým! Ježíš Kristus na začátku této dispensace učil své následovníky: „Miluješ-li mne, budeš mi sloužiti.“3 Služba druhým je projevem učednictví a naší vděčnosti a lásky k Bohu a Jeho Synu Ježíši Kristu.

Někdy si myslíme, že musíme udělat něco velkého či hrdinského, aby se to „počítalo“ za službu bližním. Avšak prosté skutky služby mohou mít na druhé – i na nás – nesmírný dopad. Co dělal Spasitel? Skrze svůj nadpozemský dar Usmíření a Vzkříšení – který oslavujeme v tuto krásnou velikonoční neděli – „nikdo jiný neměl tak hluboký vliv na všechny ty, kteří žili a kteří ještě budou na zemi žít“.4 On se však také na druhé usmíval, povídal si s nimi, kráčel s nimi, naslouchal jim, věnoval jim čas, povzbuzoval je, učil a sytil a odpouštěl jim. Sloužil rodině a přátelům, sousedům i cizím lidem, a vybízel ty, s nimiž se setkával, a i své blízké, aby se radovali z hojných požehnání Jeho evangelia. Tyto „prosté“ skutky služby a lásky jsou vzorem pro naši dnešní pastýřskou službu.

Jelikož vaší výsadou je zastupovat v pastýřské službě Spasitele, ptejte se sami sebe: „Jak se mohu podělit o světlo evangelia s tímto jednotlivcem či rodinou? K čemu mě Duch inspiruje?“

Pastýřskou službu lze poskytovat mnoha různými a osobními způsoby. Jak taková služba vypadá?

Pastýřská služba vypadá tak, že se předsednictva kvora starších a Pomocného sdružení s modlitbou radí o svých úkolech. Vypadá tak, že než aby vedoucí ostatním jen rozdali proužky papíru, radí se ohledně jednotlivců a rodin, když je osobně přidělují bratrům a sestrám pověřeným pastýřskou službou. Vypadá tak, že si spolu členové vyjdou na společnou procházku, zorganizují večer her, nabídnou jeden druhému službu, nebo dokonce poslouží někomu společně. Vypadá tak, že druhé osobně navštíví nebo jim zavolají, napíší na internetu nebo pošlou textovou zprávu. Vypadá tak, že někomu přinesou přání k narozeninám nebo mu fandí na fotbalovém zápase. Vypadá tak, že se s druhými podělí o verš z písem nebo o citát z konferenčního proslovu, který by dotyčnému mohl být nějak užitečný. Vypadá tak, že diskutují o otázce z evangelia a vydávají svědectví, které danou otázku objasňuje a přináší porozumění a pokoj. Vypadá tak, že se stávají součástí něčího života a o dotyčného člověka se zajímají. A vypadá také jako pohovor o pastýřské službě, při němž se citlivě a vhodně probírají potřeby a silné stránky dotyčných členů. Vypadá tak, že rada sboru zorganizuje vše potřebné, když je nutné poskytnout větší pomoc.

Takovýto druh pastýřské služby posílil jednu sestru, která se musela odstěhovat daleko od domova, když její manžel začal studovat na vysoké škole. Bez funkčního telefonu a s malým miminkem se v novém bydlišti cítila dezorientovaná, naprosto ztracená a opuštěná. Bez ohlášení jí na dveře zaklepala sestra z Pomocného sdružení, přinesla botičky pro miminko, naložila ji i s dítětem do auta a vzala je do obchodu na nákup. Ona vděčná sestra prohlásila: „Byla to moje záchrana!“

Příkladem opravdové pastýřské služby je i jedna starší sestra v Africe, jež měla zajít za sestrou, která nebyla dlouho na shromáždění. Když přišla k ní domů, zjistila, že tuto ženu někdo zbil a oloupil, že má jen velmi málo jídla a nemá žádné oblečení, které by podle ní bylo vhodné na nedělní shromáždění. Žena, která byla pověřena jí sloužit, jí naslouchala, přinesla jí potraviny z vlastní zahrady a písma a nabídla jí přátelství. Tato „chybějící“ sestra se brzy vrátila na shromáždění a nyní má povolání, protože ví, že ji druzí mají rádi a je pro ně cenná.

Spojením takovéhoto úsilí Pomocného sdružení s nyní reorganizovaným kvorem starších vznikne jednota, která může přinést úžasné výsledky. Pastýřská služba se stává koordinovaným úsilím vykonávat kněžskou povinnost „navštěvovati příbytek každého člena“ a „vždy bdíti nad církví a býti s jejími členy a posilovati je“5 a zároveň naplňovat účel Pomocného sdružení vzájemně si pomáhat při přípravě na požehnání věčného života.6 Ve vzájemné spolupráci a pod vedením biskupa mohou být předsednictva kvora starších a Pomocného sdružení inspirována při hledání nejlepších možností, jak bdít nad každým jednotlivcem a rodinou a jak o ně pečovat.

Dovolte mi uvést příklad. Jedné matce lékaři diagnostikovali rakovinu. Zahájila léčbu a sestry z Pomocného sdružení se ihned pustily do práce – naplánovaly, jak jí nejlépe pomoci se zajištěním jídla, s dopravou na lékařská vyšetření a s dalšími věcmi. Pravidelně ji navštěvovaly a snažily se ji potěšit svou přítomností. Zároveň začalo jednat i kvorum Melchisedechova kněžství. Pomohlo s prací při přestavbě ložnice a koupelny, aby bylo snazší o nemocnou sestru pečovat. Mladí muži v tomto smysluplném úsilí také přiložili ruku k dílu. A mladé ženy se také zapojily – s radostí se postaraly o každodenní venčení psa. Čas plynul a členové sboru sloužili dál, pomáhali a zařizovali, co bylo potřeba. Byla to vskutku práce lásky – každý člen dával sám ze sebe a v jednotě projevovali svou péči osobním způsobem, což požehnalo nejen oné trpící sestře, ale i každému členovi její rodiny.

Po statečném boji tato sestra nakonec rakovině podlehla a byla uložena k odpočinku. Oddechli si členové sboru a pomysleli si, že dobře odvedli svou práci a mají hotovo? Nikoli, mladé ženy dál každý den venčí psa, kněžská kvora dál slouží otci a jeho rodině a sestry z Pomocného sdružení dál s láskou zjišťují, jaké má rodina potřeby a silné stránky. Bratři a sestry, toto je pastýřská služba – toto je projevování lásky tak, jak to činil Spasitel!

Dalším požehnáním plynoucím z těchto inspirovaných oznámení je to, že mladé ženy ve věku 14 až 18 let se od nynějška mohou zapojovat do pastýřské služby jako společnice sester v Pomocném sdružení, podobně jako mladí muži jejich věku slouží jako společníci bratří v Melchisedechově kněžství. Když mladí lidé slouží v práci na spasení po boku dospělých, mohou se dělit o své jedinečné dary a duchovně růst. Zapojení mládeže do pastýřské služby druhým může také posílit schopnost Pomocného sdružení a kvora starších pečovat o druhé tím, že se zvýší počet členů, kteří se na tomto úsilí podílejí.

Když myslím na úžasné mladé ženy, které znám, raduji se z toho, že se sestry v Pomocném sdružení budou těšit požehnáním plynoucím z nadšení, talentů a duchovní vnímavosti mladých žen, jež s nimi nebo jim budou sloužit. A stejně tak mě těší, že mladé ženy budou moci být vedeny, učeny a posilovány sestrami z Pomocného sdružení. Tato možnost podílet se na budování království Božího bude pro mladé ženy nesmírným přínosem a pomůže jim lépe se připravit na roli vedoucích v Církvi a ve společnosti, kde žijí, a manželských partnerek přispívajících svým dílem k péči o rodinu. Jak včera řekla sestra Bonnie L. Oscarsonová, mladé ženy „chtějí být nápomocny. Potřebují vědět, že v práci na spasení jsou cenné a nezbytné.“7

Ve skutečnosti již mladé ženy druhým slouží – aniž by to dostaly za úkol a bez okázalosti. Jedna rodina, kterou znám, se přestěhovala stovky kilometrů na místo, kde nikoho neznala. Během prvního týdne se u jejich dveří zastavila 14letá dívka z jejich nového sboru s talířem sušenek a přivítala je v jejich novém bydlišti. Za ní stála její matka s úsměvem na tváři, která ji ochotně přivezla, aby podpořila touhu své dcery posloužit druhým.

Jiná matka měla jednoho dne obavy kvůli tomu, že jejich 16letá dcera nepřišla v obvyklou dobu domů. Když konečně dorazila, matka se jí poněkud roztrpčeně ptala, kde byla. Dívka téměř zakřiknutě odvětila, že zanesla květiny jedné vdově, která bydlí nedaleko. Všimla si, že tato starší sestra vypadá opuštěně, a měla pocit, že ji má navštívit. S matčiným bezvýhradným souhlasem navštěvovala tato mladá žena onu starší vdovu i nadále. Staly se z nich dobré přítelkyně a jejich láskyplný vztah trval řadu let.

Všechny tyto mladé ženy, a mnohé další jim podobné, si všímají něčí potřeby a snaží se ji naplnit. Mladé ženy mají vrozenou touhu pečovat a dělit se, kterou by bylo možné vhodně nasměrovat skrze pastýřskou službu v partnerství s dospělou sestrou.

Při zvažování toho, jak sloužit co nejefektivněji, se bez ohledu na věk ptáme: „Co dotyčná [nebo dotyčný] potřebuje?“ Spojíme-li tuto otázku s upřímnou touhou sloužit, Duch nás pak povede, abychom udělali to, co daného člověka pozvedne a posílí. Slyšela jsem bezpočet příběhů o bratrech a sestrách, kteří byli požehnáni díky prostému gestu v podobě přivítání na shromáždění, laskavému e-mailu nebo textové zprávě, osobnímu kontaktu v těžké chvíli, pozvání k účasti na společenské akci nebo nabídce pomoci v náročné situaci. Osamocení rodiče, nově obrácení, méně aktivní členové, vdovy a vdovci nebo mládež zápolící s problémy mohou od bratrů a sester pověřených pastýřskou službou vyžadovat více pozornosti a přednostní pomoc. Koordinace spolupráce mezi předsednictvy kvora starších a Pomocného sdružení umožňuje, aby bylo o druhé postaráno co nejlépe.

Koneckonců opravdová pastýřská služba se uskutečňuje v osobní rovině a její motivací je láska. Hodnota, podstata a zázrak upřímné pastýřské služby spočívají v tom, že skutečně mění život druhých! Když se naše srdce otevírá a je ochotné milovat a přijímat druhé, povzbuzovat je a utěšovat, nebude možné vlivu naší pastýřské služby odolat. Je-li motivací láska, stanou se zázraky, a my budeme nacházet cesty, jak přivést své „chybějící“ sestry a bratry do všeobjímající náruče evangelia Ježíše Krista.

Spasitel je nám příkladem ve všem – nejen v tom, co máme dělat, ale i proč to máme dělat.8 „Jeho život na zemi byl pro nás vybídnutím – abychom pozvedli zrak trochu výš, abychom zapomněli na vlastní problémy a zajímali se o druhé.“9 Když přijmeme příležitost z celého srdce sloužit svým sestrám a bratrům, budeme požehnáni tím, že budeme duchovně zušlechtěni, budeme více v souladu s Boží vůlí a budeme lépe chápat Jeho plán, který každému z nás pomáhá se k Němu vrátit. Snadněji rozpoznáme Jeho požehnání a budeme tato požehnání dychtivě nabízet druhým. A naše srdce se spojí s naším hlasem v jednohlasném:

Kéž miluji svého bratra

tak jak Ty mne miluješ,

kéž svou sílu hledám v Tobě,

Ty mne v službě povedeš.

Kéž miluji svého bratra!

Tvou cestou dál chci jít.10

Kéž Bohu projevujeme vděčnost a lásku tím, že budeme s láskou sloužit svým věčným sestrám a bratrům.11 Výsledkem bude pocit jednoty podobný tomu, kterému se těšili lidé v dávné Americe 100 let poté, co se jim v jejich zemi zjevil Spasitel.

„A stalo se, že v zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí.

… A nebylo žádné závisti ani rozbrojů, … a zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží.“12

S radostí vydávám osobní svědectví, že tyto změny přijaté skrze zjevení jsou inspirovány Bohem a že když je s ochotným srdcem přijmeme, budeme lépe připraveni setkat se s Jeho Synem Ježíšem Kristem, až přijde. Přiblížíme se tomu, abychom se stali lidem Sionu, a budeme se neobyčejně radovat s těmi, jimž na cestě učednictví pomáháme. Aby se nám to dařilo, o to se vroucně a pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.