2010–2019
Srdce proroka
předchozí další

Srdce proroka

Můžeme se radovat, že prorok Páně je na svém místě a že Pánovo dílo je vykonáváno božsky předepsaným způsobem.

Vroucně se modlím o to, aby při této nebeské události dnes na každém z nás spočíval Duch Svatý. Společně jsme byli svědky nesmírně působivé události, kdy při posvátném shromáždění byla vyjádřena podpora 17. prorokovi této dispensace.

Když jsem usiloval o vedení, abych zjistil, na jaké téma si Pán přeje, abych dnes hovořil, vytanul mi na mysli nedávný rozhovor s nově povolaným Prvním předsednictvem. V tomto rozhovoru jeden z rádců řekl přibližně toto: „Upřímně doufám, že členové Církve dokáží porozumět nesmírné důležitosti toho, co se událo, když byl povolán náš nový prorok, president Russell M. Nelson, a významu a duchovnímu charakteru posvátného shromáždění, které proběhne na generální konferenci.“ Dále poznamenal: „Od posledního posvátného shromáždění uplynulo deset let a mnozí, zvláště mládež Církve, ho nepamatují nebo ho dosud nezažili.“

To mě přimělo zamyslet se nad vlastními zážitky. Prvním prorokem, kterého pamatuji, byl president David O. McKay. Zemřel, když mi bylo 14 let. Vzpomínám si na pocit ztráty, který jeho úmrtí doprovázel, a na slzy v maminčiných očích a na lítost, kterou pociťovala celá rodina. Vzpomínám si, že slova „žehnej prosím presidentu Davidu O. McKayovi“ mi v modlitbách vycházela z úst tak přirozeně, že kdybych si nedával pozor, bezděky bych je vyslovoval i po jeho úmrtí. Přemýšlel jsem, zda budu v srdci a v mysli schopen přenést tytéž pocity a přesvědčení na proroky, kteří přijdou po něm. Avšak podobně jako rodiče, kteří milují každé své dítě, jsem i já pociťoval lásku, vztah a svědectví vůči presidentu Josephu Fieldingu Smithovi, který přišel po presidentu McKayovi, a vůči všem dalším prorokům: Haroldu B. Leeovi, Spenceru W. Kimballovi, Ezru Taftu Bensonovi, Howardu W. Hunterovi, Gordonu B. Hinckleymu, Thomasi S. Monsonovi a dnes presidentu Russellu M. Nelsonovi. Každému prorokovi jsem vyjádřil plnou podporu svou zvednutou rukou – i srdcem.

Je přirozené, že po úmrtí každého z našich milovaných proroků pociťujeme zármutek a ztrátu. Náš smutek však vyvažují radost a naděje, jež zažíváme díky jednomu z velkých požehnání Znovuzřízení – když je povolán žijící prorok na zemi a je mu vyjádřena podpora.

A proto dnes budu mluvit o tomto božském procesu, kterého jsme byli svědky v uplynulých 90 dnech. Popíši ho ve čtyřech částech: zaprvé – úmrtí našeho milovaného proroka a rozpuštění Prvního předsednictva; zadruhé – období čekání na reorganizaci nového Prvního předsednictva; zatřetí – povolání nového proroka a Prvního předsednictva; a začtvrté – vyjádření podpory novému prorokovi a Prvnímu předsednictvu při posvátném shromáždění.

Úmrtí proroka

2. ledna 2018 náš drahý prorok Thomas S. Monson přešel na druhou stranu závoje. Vždy bude mít místo v našem srdci. To, co po úmrtí presidenta Monsona řekl president Henry B. Eyring, výstižně popisuje i naše pocity: „Charakteristickým rysem jeho života, tak jako života Spasitele, bude jeho osobní zájem na pomáhání chudým a nemocným – dokonce všem jednotlivcům – po celém světě.“1

President Spencer W. Kimball vysvětlil:

„Zatímco jedna hvězda zapadá za obzor, další vychází, a ze smrti se rodí život.

Dílo Páně je nekonečné. I když mocný vedoucí umírá, Církev nezůstává ani na okamžik bez vedení díky laskavé Prozřetelnosti, která dala svému království věčnou kontinuitu. Jak tomu bylo již … dříve v této dispensaci, lidé uctivě zasypou hrob, osuší slzy a otočí se čelem k budoucnosti.“2

Apoštolské mezivládí

Období od úmrtí proroka do reorganizace Prvního předsednictva se označuje jako „apoštolské mezivládí“. Během tohoto období Kvorum Dvanácti pod vedením presidenta kvora společně drží klíče ke spravování a vedení Církve. President Joseph F. Smith učil: „Církev má vždy hlavu, a je-li předsednictvo Církve odňato úmrtím nebo z jiného důvodu, potom je hlavou Církve Dvanáct apoštolů až do doby, kdy je znovu zorganizováno předsednictvo.“3

Poslední období mezivládí začalo 2. ledna 2018 úmrtím presidenta Monsona a skončilo o 12 dnů později v neděli 14. ledna 2018. Během onoho sabatního rána se Kvorum Dvanácti shromáždilo v hořejší místnosti chrámu Salt Lake v duchu půstu a modlitby pod vedením předsedajícího presidenta Russella M. Nelsona, služebně nejstaršího apoštola a presidenta Kvora Dvanácti.

Povolání nového proroka

Na tomto duchovním a památném shromáždění se Bratří, podle zavedeného zvyku v jednotě a svornosti, usadili do půlkruhu 13 židlí podle délky služby v kvoru a zvedli ruku, aby nejprve vyjádřili podporu zorganizování Prvního předsednictva a poté presidentu Russellu Marionu Nelsonovi jako presidentovi Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Po vyjádření podpory se Kvorum Dvanácti shromáždilo v kruhu a vložilo ruce na hlavu presidenta Nelsona, aby ho vysvětilo a ustanovilo, přičemž mluvčím byl druhý služebně nejstarší apoštol.

President Nelson poté jmenoval své rádce, kterými jsou president Dallin Harris Oaks a president Henry Bennion Eyring, přičemž president Oaks je presidentem Kvora Dvanácti apoštolů a president Melvin Russell Ballard je zastupujícím presidentem Kvora Dvanácti apoštolů. Po obdobném vyjádření podpory byl každý z těchto Bratří ustanoven do svého příslušného úřadu presidentem Nelsonem. Byl to hluboce posvátný zážitek doprovázený vylitím Ducha. Vydávám vám své nepochybné svědectví, že vůle Páně, o niž jsme se vroucně modlili, se mocně projevila v činnostech a událostech onoho dne.

Vysvěcením presidenta Nelsona a reorganizací Prvního předsednictva apoštolské mezivládí skončilo a nově ustanovené První předsednictvo začalo pozoruhodně působit bez sebemenšího přerušení ve vedení Pánova království na zemi.

Posvátné shromáždění

Dnes dopoledne byl tento božský proces završen v souladu s nařízením uvedeným v Nauce a smlouvách: „Neboť všechny věci musejí býti činěny v pořádku a se všeobecným souhlasem v církvi, skrze modlitbu víry“4 a „tři předsedající vysocí kněží … podpořeni důvěrou, vírou a modlitbou církve, tvoří kvorum předsednictva Církve“.5

Starší David B. Haight popsal dřívější případ události, které jsme se zúčastnili dnes:

„Jsme svědky a účastníky nanejvýš posvátné události – posvátného shromáždění, na němž se projednávají nebeské záležitosti. Tak jako v dávných dobách, Svatí po celém světě se věnovali mnohému půstu a modlitbě, aby mohli obdržet vylití Ducha Páně, který se … dnes dopoledne při této příležitosti tak hojně projevuje.

Posvátné shromáždění, jak název napovídá, představuje posvátnou, vážnou a uctivou příležitost, kdy se Svatí shromažďují pod vedením Prvního předsednictva.“6

Bratři a sestry, můžeme se radovat – dokonce zvolat „Hosana!“ – že mluvčí Páně, prorok Boží, je na svém místě a že Pán je potěšen tím, že Jeho dílo je vykonáváno božsky předepsaným způsobem.

President Russell M. Nelson

Tento božsky stanovený proces vede k tomu, že máme dalšího božsky povolaného proroka. Tak jako byl president Monson jedním z nejúžasnějších lidí, kteří kdy kráčeli po této zemi, je jím i president Nelson. Pán ho důkladně připravoval a speciálně školil, aby nás v této době mohl vést. Je pro nás velkým požehnáním, že naším láskyplným a oddaným prorokem – 17. presidentem Církve v této poslední dispensaci – je drahý president Russell M. Nelson.

President Nelson je vskutku pozoruhodný člověk. Měl jsem tu výsadu s ním sloužit v Kvoru Dvanácti, kdy po více než dva roky sloužil jako president kvora. Cestoval jsem s ním a žasl nad jeho energií – abyste s ním udrželi krok, musíte se pohybovat rychle! Během života navštívil celkem 133 zemí.

Podává pomocnou ruku všem, mladým i starým. Zdá se, jako by každého znal, a je obzvláště obdarován schopností pamatovat si jména. Všichni, kdo ho znají, mají pocit, že jsou jeho oblíbenci. A to platí pro každého z nás – díky upřímné lásce a zájmu, které všem projevuje.

Přestože s presidentem Nelsonem spolupracuji především v rámci církevních zodpovědností, seznámil jsem se také s jeho profesním životem, který vedl, než byl povolán generální autoritou. Jak mnozí z vás vědí, president Nelson je světově proslulým kardiochirurgem a v počátcích své lékařské dráhy byl průkopníkem ve vývoji přístroje nahrazujícího funkce srdce a plic. Pracoval také ve výzkumném týmu, který v roce 1951 pomáhal při první operaci na otevřeném srdci za použití mimotělního oběhu. A operoval také srdce presidentu Spenceru W. Kimballovi nedlouho předtím, než se president Kimball stal prorokem.

Je zajímavé, že zatímco povolání presidenta Nelsona do Kvora Dvanácti před 34 lety ukončilo jeho profesionální lékařskou dráhu, v rámci níž posiloval a spravoval srdce svých pacientů, zahájilo jeho apoštolskou službu, v rámci níž zasvětil vše posilování a spravování srdce mnoha desetitisíců lidí po celém světě, kteří jsou povzbuzováni a uzdravováni jeho slovy a skutky moudrosti, služby a lásky.

Křesťanské srdce

Když si představím člověka s křesťanským srdcem v praktickém životě, vidím presidenta Nelsona. Nesetkal jsem se s nikým, kdo by byl lepším příkladem této vlastnosti než president Nelson. Příležitosti, které mám, na vlastní oči pozorovat projevy křesťanského srdce presidenta Nelsona, mi poskytují nesmírné poučení.

Pár týdnů poté, co jsem byl v říjnu 2015 povolán členem Dvanácti, jsem měl příležitost nahlédnout do zákulisí dřívějšího profesního života presidenta Nelsona. Byl jsem pozván zúčastnit se události, při které obdržel ocenění jako průkopník kardiochirurgie Když jsem vešel do sálu, žasl jsem nad velkým počtem profesionálů, kteří přišli vzdát presidentu Nelsonovi hold a uznání za práci, kterou jako lékař a chirurg před mnoha lety vykonal.

Toho večera mnoho odborníků vyjadřovalo presidentu Nelsonovi úctu a obdiv za vynikající přínos v jeho lékařské specializaci. Přestože bylo působivé, jak každý řečník popisoval různé úspěchy presidenta Nelsona, ještě více mě zaujal rozhovor s mužem, který seděl vedle mě. Nevěděl, kdo jsem, ale znal presidenta Nelsona jako doktora Nelsona a ředitele rezidentury hrudní chirurgie na lékařské fakultě v roce 1955.

Tento muž byl jeho bývalý student. Podělil se se mnou o řadu vzpomínek. Nejzajímavější bylo, když popisoval styl výuky presidenta Nelsona, který ho podle jeho názoru do značné míry proslavil. Vysvětlil mi, že značná část výuky studentů kardiochirurgie probíhala na operačním sále. Tam studenti sledovali a prováděli operace pod dohledem pracovníků fakulty jako ve školní laboratoři. Vyprávěl mi, že pod vedením některých fakultních chirurgů vládl na operačním sále chaos, soutěživost, napětí i egocentrismus. Tento muž popsal toto prostředí jako náročné, a někdy až ponižující. Studenti chirurgie kvůli tomu měli pocit, že často byla v sázce jejich kariéra.

Poté mi vysvětlil, že na operačním sále presidenta Nelsona panovala jedinečná atmosféra – pokojná, klidná a důstojná. Ke studentům se zde chovali s hlubokou úctou. Avšak po ukázce určitého postupu očekával doktor Nelson od každého studenta výkon na té nejvyšší úrovni. Tento muž dále popsal, že na operačním sále doktora Nelsona se dosahovalo u pacientů nejlepších výsledků a odcházeli odtamtud nejlepší chirurgové.

Toto mě vůbec nepřekvapuje. Sám jsem toho byl v Kvoru Dvanácti očitým svědkem a jsem tím skutečně požehnán. Mám pocit, jako bych byl v jistém smyslu jedním z jeho „studentů“.

President Nelson učí druhé výjimečným způsobem. A pozitivním, zdvořilým a povznášejícím způsobem je také vyzývá k nápravě. Ztělesňuje křesťanské srdce a je nám všem příkladem. Učíme se od něj, že ať již se nacházíme v jakékoli situaci, naše chování a pohnutky srdce mohou být v souladu se zásadami evangelia Ježíše Krista.

Nyní máme to velké požehnání, že můžeme vyjadřovat a projevovat podporu našemu prorokovi, presidentu Russellu M. Nelsonovi. Během svého života zvelebil nespočet rolí, včetně role studenta, otce, profesora, manžela, lékaře, vedoucího kněžství, dědečka a apoštola. Tyto role – tehdy i nadále – naplňuje se srdcem proroka.

Bratři a sestry, to, čeho jsme byli dnes svědky a čeho jsme se zúčastnili – posvátného shromáždění – mě vede ke svědectví, že president Russell M. Nelson je Pánův žijící mluvčí pro veškeré lidstvo. Také vydávám svědectví o Bohu Otci, o Ježíši Kristu a o Jeho roli jako našeho Spasitele a Vykupitele. Ve jménu Ježíše Krista, amen.