2010–2019
Kdož by setrval až do konce, ten spasen bude
předchozí další

Kdož by setrval až do konce, ten spasen bude

Buďme věrni tomu, čemu věříme a co víme.

Drazí bratři a sestry, velice si vážím této příležitosti vyjádřit vám některé své pocity.

Před několika lety jsme se s manželkou zúčastnili zahájení interaktivní dětské výstavy v Muzeu církevní historie v Salt Lake City. Po skončení ceremoniálu k nám přišel president Thomas S. Monson, a když jsme si potřásali rukou, řekl: „Vytrvejte a zvítězíte“ – hluboké ponaučení, jehož pravdivost můžeme samozřejmě všichni potvrdit.

Ježíš Kristus nás ujistil, že „kdož by setrval až do konce, ten spasen bude“.1

Vytrvat znamená „zůstati pevným v závazku býti věrným přikázáním Božím navzdory pokušení, odporu a protivenství“.2

I ti, kteří v životě prožili mocné duchovní zážitky a věrně slouží, mohou jednoho dne sejít z cesty nebo upadnout do neaktivity, nevytrvají-li do konce. Kéž si vždy důrazně v mysli i v srdci uchováváme tato slova: „Mně se toto nestane.“

Když Ježíš Kristus učil v Kafarnaum, „mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.

Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti?“3

Myslím si, že i v dnešní době se Ježíš Kristus ptá nás všech, kteří jsme s Ním uzavřeli posvátné smlouvy: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“

Modlím se o to, abychom my všichni, poté co se hluboce zamyslíme nad tím, co je pro nás přichystáno na věčnostech, mohli odpovědět stejně jako Šimon Petr: „Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.“4

Buďme věrni tomu, čemu věříme a co víme. Nežijeme-li v souladu se svými znalostmi, změňme se. Hříšníci, kteří setrvávají ve svých hříších a nečiní pokání, se propadají hlouběji a hlouběji do špinavosti, až je Satan získá zcela pro sebe; a tím výrazně ohrožují svou příležitost činit pokání, získat odpuštění a získat všechna požehnání věčnosti.

Často slýchám ospravedlňování od lidí, kteří přestali být v Církvi aktivní a ztratili tu správnou vizi účelu našeho putování zde na zemi. Nabádám je, aby se nad tím zamysleli a vrátili se, neboť věřím, že před naším Pánem, Ježíšem Kristem, se nikdo nebude moci vymlouvat.

Když jsme byli pokřtěni, uzavřeli jsme smlouvy – ne s člověkem, ale se Spasitelem, a souhlasili jsme, že na sebe vezmeme „jméno Ježíše Krista, maje odhodlání sloužiti mu do konce“.5

Účast na shromážděních svátosti je jedním z klíčových způsobů, jak můžeme posoudit své odhodlání Mu sloužit, svou duchovní sílu a to, jak se prohlubuje naše víra v Ježíše Krista.

Přijímání svátosti je to nejdůležitější, co o sabatním dnu děláme. Pán tento obřad vysvětlil svým apoštolům těsně předtím, než zemřel. Totéž učinil i na americkém kontinentu. Říká nám, že jestliže se budeme tohoto obřadu účastnit, bude to svědectví Otci, že na Něj vždy pamatujeme, a On nám slibuje, že v souladu s tím budeme mít Jeho Ducha, aby byl s námi.6

Ve slovech Almy mladšího určených jeho synu Šiblonovi nacházíme moudré rady a varování, jež nám pomohou zůstat věrnými našim smlouvám:

„Hleď, aby ses nepovyšoval k pýše; ano, hleď, aby ses nevychloubal svou vlastní moudrostí, ani svou velikou silou.

Užívej smělosti, ale ne panovačnosti; a hleď také, abys držel na uzdě všechny vášně své, abys mohl býti naplněn láskou; hleď, aby ses zdržel zahálky.“7

Před několika lety jsem chtěl na dovolené poprvé vyzkoušet jízdu na kajaku. Půjčil jsem si kajak a s nadšením jsem vyplul na moře.

Po několika minutách kajak převrátila vlna. S vynaložením značného úsilí, zatímco jsem v jedné ruce držel pádlo a v druhé kajak, se mi podařilo znovu zaujmout vzpřímenou pozici.

Snažil jsem se znovu pádlovat, ale za pouhých několik minut jsem se převrátil znovu. Urputně jsem se snažil dál, ale vše bylo marné. Pak mi někdo, kdo kajakům rozumí, řekl, že v lodi je pravděpodobně díra, kvůli které se loď naplnila vodou a stala se nestabilní a neovladatelnou. Dotáhl jsem kajak na břeh, odstranil zátku a skutečně se z kajaku vyvalilo velké množství vody.

Domnívám se, že někdy se pohybujeme životem s hříchy, které, stejně jako trhlina v mém kajaku, brzdí náš duchovní pokrok.

Pokud setrváváme ve svých hříších, zapomínáme na smlouvy, jež jsme uzavřeli s Pánem, i když se neustále převracíme kvůli nerovnováze, kterou v našem životě tyto hříchy vytvářejí.

Stejně jako trhliny v kajaku, musíme i trhliny v životě zatmelit. Pokání z některých hříchů bude vyžadovat více úsilí než z jiných.

Proto bychom se měli sami sebe zeptat: Jaký postoj zaujímáme vůči Spasiteli a Jeho dílu? Jsme ve stejné situaci jako Petr, když Ježíše Krista zapřel? Nebo jsme pokročili do fáze, kdy máme podobný přístup a odhodlání, jaké měl on poté, co od Spasitele obdržel velké pověření?8

Musíme se snažit být poslušni všech přikázání a soustředit se na ta, jejichž dodržování je pro nás nejtěžší. Pán bude na naší straně a pomůže nám ve chvílích, kdy to budeme potřebovat a kdy budeme slabí, a pokud projevíme upřímnou touhu a budeme podle ní jednat, On učiní „slabé věci … silnými“.9

Poslušnost nám dá sílu překonat hřích. Také musíme rozumět tomu, že při zkoušce naší víry je po nás požadováno, abychom byli poslušní – často aniž bychom znali výsledek.

Dovolte mi uvést návod, který nám pomůže vytrvat do konce:

  1. Každý den se modleme a čtěme písma.

  2. Každý týden přijímejme svátost se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem.

  3. Plaťme desátek a každý měsíc dávejme postní oběti.

  4. Každé dva roky – u mládeže každý rok – si obnovme chrámové doporučení.

  5. Po celý život služme na díle Páně.

Kéž ony velkolepé pravdy evangelia uklidní naši mysl a kéž uchováváme svůj život bez trhlin, které by nám mohly bránit v bezpečné cestě mořem života.

Úspěch Pánovým způsobem něco stojí a lze ho dosáhnout jedině tak, že zaplatíme příslušnou cenu.

Jsem velmi vděčný, že Spasitel vytrval do konce a dokončil svou velikou smírnou oběť.

Trpěl za naše hříchy, bolesti, deprese, úzkosti, slabosti i obavy, a tak ví, jak nám pomoci, jak nás inspirovat, jak nás utěšit a jak nás posílit, abychom dokázali vytrvat a obdržet korunu, jež je vyhrazena těm, kteří nebudou poraženi.

Život je pro každého z nás jiný. Všichni zažíváme období, kdy čelíme zkouškám, kdy jsme šťastní, kdy činíme rozhodnutí, kdy překonáváme překážky a kdy využíváme příležitostí.

Ať je naše osobní situace jakákoli, vydávám svědectví, že Nebeský Otec neustále říká: „Miluji tě. Podporuji tě. Jsem s tebou. Nevzdávej to. Čiň pokání a vytrvej na cestě, kterou jsem ti ukázal. A ujišťuji tě, že se znovu setkáme v našem celestiálním domově.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.