2010–2019
Pohleďte na onoho Muže!
předchozí další

Pohleďte na onoho Muže!

Ti, kteří nacházejí způsob, jak skutečně hledět na onoho Muže, nacházejí přístup k největším radostem života a balzám na nejtíživější pocity beznaděje.

Milovaní bratři a sestry, milí přátelé, jsem vděčný, že mohu být během tohoto úžasného konferenčního víkendu s vámi. Harriet i já se spolu s vámi radujeme z vyjádření podpory starším Gongovi a Soaresovi a mnoha bratrům a sestrám, kteří během této generální konference obdrželi významná nová povolání.

Ačkoli mi chybí můj drahý přítel president Thomas S. Monson, mám rád a podporuji našeho proroka a presidenta, Russella M. Nelsona, a jeho ušlechtilé rádce.

Jsem rovněž vděčný a poctěn tím, že mohu znovu blíže spolupracovat se svými milovanými Bratřími z Kvora Dvanácti.

A především pociťuji hlubokou pokoru a velikou radost z toho, že jsem členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, kde jsou miliony mužů, žen a dětí ochotny pozvedat tam, kde právě stojí – v jakémkoli postavení či povolání – a celým srdcem se snaží sloužit Bohu a Jeho dětem a budovat království Boží.

Dnešek je posvátným dnem. Je velikonoční neděle, kdy si připomínáme ono slavné jitro, kdy Spasitel zlomil pouta smrti1 a triumfálně vystoupil z hrobu.

Nejdůležitější den v historii

Nedávno jsem se zeptal internetu: „Který den nejvíce změnil běh historie?“

Odpovědi se pohybovaly na škále od překvapivých a zvláštních po bystré a vybízející k zamyšlení. Uváděly například den, kdy prehistorický asteroid zasáhl poloostrov Yucatán; nebo den, kdy v roce 1440 Johannes Gutenberg dokončil tiskařský lis; a samozřejmě den v roce 1903, kdy bratři Wrightové předvedli světu, že člověk opravdu může létat.

Kdybyste tutéž otázku dostali vy, co byste řekli?

Podle mě je odpověď jasná.

Abychom našli nejdůležitější den v historii, musíme se vrátit k onomu večeru před téměř 2 000 lety v zahradě getsemanské, kdy Ježíš Kristus poklekl v hluboké modlitbě a nabídl sám sebe jako výkupné za naše hříchy. Během této velkolepé a nekonečné oběti provázené utrpením těla i ducha, které nemá obdoby, Ježíš Kristus, samotný Bůh, krvácel z každého póru. Z dokonalé lásky dal vše, abychom my mohli vše obdržet. Kristova nadpozemská oběť, kterou lze těžko pochopit a lze ji pouze pocítit celým srdcem a myslí, nám připomíná, že Mu bez výjimky dlužíme svou vděčnost za Jeho božský dar.

Později té noci Ježíše předvedli před náboženské a politické představitele, kteří se Mu vysmívali, bili Ho a odsoudili Ho k potupné smrti. V mukách visel na kříži až do chvíle, kdy bylo konečně dokonáno.2 Jeho neživé tělo uložili do vypůjčeného hrobu. A potom, ráno třetího dne, Ježíš Kristus, Syn Všemohoucího Boha, vystoupil z hrobu jako velkolepá, vzkříšená bytost plná slávy, světla a vznešenosti.

Ano, v průběhu historie došlo k mnoha událostem, které výrazně ovlivnily osud národů. Ale i když je spojíte všechny dohromady, nesnesou srovnání s důležitostí toho, co se stalo během onoho prvního velikonočního jitra.

Díky čemu jsou nekonečná oběť a Vzkříšení Ježíše Krista tou nejdůležitější událostí v historii – vlivnější než světové války, katastrofické pohromy a převratné vědecké objevy?

Díky Ježíši Kristu můžeme znovu žít

Odpověď spočívá ve dvou velkých, nepřekonatelných překážkách, jimž čelí každý z nás.

Zaprvé – všichni zemřeme. Bez ohledu na to, jak mladí, krásní, zdraví či opatrní jste, jednoho dne z vašeho těla vyprchá život. Přátelé a členové rodiny nad vámi budou truchlit. Ale zpátky vás přivést nemohou.

Avšak díky Ježíši Kristu bude vaše smrt jen dočasná. Váš duch se jednoho dne znovu spojí s vaším tělem. Toto vzkříšené tělo nebude podléhat smrti,3 a vy budete žít ve věčnostech, bez bolesti a fyzického utrpení.4

To se stane díky Ježíši Kristu, který položil svůj život a znovu ho na sebe vzal.

Udělal to pro všechny, kteří v Něj věří.

Udělal to pro všechny, kteří v Něj nevěří.

Udělal to dokonce i pro ty, kteří se vysmívají Jeho jménu, zlořečí mu a proklínají ho.5

Díky Ježíši Kristu můžeme žít s Bohem

Zadruhé – všichni hřešíme. Naše hříchy by nám na věky bránily v tom, abychom mohli žít s Bohem, protože „žádná nečistá věc nemůže vejíti do království jeho“.6

V důsledku toho byli každý muž, žena a dítě vyloučeni z Jeho přítomnosti – tedy až do chvíle, kdy Ježíš Kristus, Beránek bez poskvrny, obětoval svůj život jako výkupné za naše hříchy. A protože Ježíš neměl vůči spravedlnosti žádný dluh, mohl zaplatit ten náš a naplnit požadavky spravedlnosti za každou duši. A to zahrnuje vás i mě.

Ježíš Kristus zaplatil za naše hříchy.

Za všechny.

Onoho nejdůležitějšího dne v historii Ježíš Kristus otevřel brány smrti a odstranil překážky, které nám bránily vejít do svatých a posvěcených síní věčného života. Díky našemu Pánu a Spasiteli dostáváme vy i já nejvzácnější dar nesmírné hodnoty – bez ohledu na svou minulost můžeme činit pokání a kráčet po cestě vedoucí do celestiálního světla a slávy, obklopeni věrnými dětmi Nebeského Otce.

Proč se radujeme

A právě toto o velikonoční neděli oslavujeme – oslavujeme život!

Díky Ježíši Kristu se pozvedneme ze zoufalství smrti a obejmeme své blízké, přičemž budeme prolévat slzy nesmírné radosti a překypující vděčnosti. Díky Ježíši Kristu budeme žít jako věčné bytosti, světy bez konce.

Díky Ježíši Kristu mohou být naše hříchy nejen vymazány, ale i zapomenuty.

Můžeme se očistit a získat oslavení.

Stát se svatými.

Díky našemu milovanému Spasiteli můžeme na věky pít z pramene vody, který vyvěrá k věčnému životu.7 Můžeme na věky pobývat v příbytcích našeho věčného Krále v nepředstavitelné slávě a dokonalé radosti.

Hledíme na onoho Muže?

Navzdory tomu všemu mnozí v dnešním světě o tomto drahocenném daru, který nám Ježíš Kristus dal, buď nevědí, nebo v něj nevěří. Možná o Ježíši Kristu slyšeli a vědí o Něm jako o historické postavě, ale nepovažují Ho za toho, kým skutečně je.

Kdykoli na to pomyslím, rozpomenu se na Spasitele, jak stál jen několik hodin před smrtí před římským prefektem Judeje, Pilátem Pontským.

Pilát na Ježíše pohlížel z výhradně světské perspektivy. Pilát měl plnit určitou úlohu, jejíž součástí byly dva hlavní úkoly – výběr daní pro Řím a udržování míru. Nyní před něj židovský sanhedrin přivedl muže, o němž tvrdili, že je překážkou obojího.8

Pilát poté, co vězně vyslechl, prohlásil: „Já na něm žádné viny nenalézám.“9 Měl však pocit, že musí uklidnit Ježíšovy žalobce, a tak se odvolal na místní zvyk, který umožňoval v období přesnic propustit jednoho vězně. Cožpak nebudou chtít, aby namísto nechvalně známého lupiče a vraha Barabáše propustil Ježíše?10

Burácející dav ale požadoval, aby Pilát propustil Barabáše a Ježíše ukřižoval.

„I co zlého učinil?“ zeptal se Pilát.

Jejich křik však jen zesílil. „Ukřižuj ho!“11

Pilát v posledním pokusu uspokojit dav nařídil svým mužům, aby Ježíše zbičovali.12 To také udělali a zanechali Ho zkrvaveného a potlučeného. Vysmívali se Mu, dali Mu na hlavu korunu z trní a oděli Ho do purpurového pláště.13

Pilát se možná domníval, že toto touhu davu po krvi uspokojí. Snad se nad tímto mužem slitují. „Aj, vyvedu jej vám ven,“ řekl Pilát, „abyste poznali, žeť na něm žádné viny nenalézám. … [Pohleďte na onoho muže!]“14

Syn Boží osobně stanul před obyvateli Jeruzaléma.

Upírali zrak na Ježíše, ale ve skutečnosti Ho neviděli.

Neměli oči k vidění.15

V přeneseném smyslu jsme i my vyzýváni, abychom na onoho muže pohleděli. Názory na Něj se ve světě liší. Dávní i novodobí proroci svědčí o tom, že je to Syn Boží. I já o tom svědčím. Podstatné a důležité je, aby to každý z nás zjistil sám pro sebe. Když tedy přemítáte o životě a pozemské službě Ježíše Krista, co vidíte?

Ti, kteří nacházejí způsob, jak skutečně hledět na onoho Muže, nacházejí přístup k největším radostem života a balzám na nejtíživější pocity beznaděje.

Když vás tedy obklopuje utrpení a zármutek, pohleďte na onoho Muže.

Když máte pocit, že jste ztraceni či zapomenuti, pohleďte na onoho Muže.

Kdykoli si zoufáte, pochybujete nebo máte pocit opuštěnosti, ublíženosti či beznaděje, pohleďte na onoho Muže.

Utěší vás.

Uzdraví vás a dá vaší cestě smysluplný směr. Vyleje na vás svého Ducha a naplní vám srdce nesmírnou radostí.16

Dává zesláblému „sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí“.17

Když skutečně hledíme na onoho Muže, učíme se od Něho a snažíme se žít v souladu s Ním. Činíme pokání a usilujeme o to, abychom zušlechťovali svou povahu a denně k Němu o trochu více přilnuli. Důvěřujeme Mu. Dáváme najevo svou lásku k Němu tím, že dodržujeme Jeho přikázání a žijeme v souladu se svými posvátnými smlouvami.

Jinými slovy, stáváme se Jeho učedníky.

Jeho zušlechťující světlo sytí naši duši. Jeho milost nás povznáší. Naše břemena jsou lehčí, pocit pokoje se prohlubuje. Když skutečně hledíme na onoho Muže, máme zaslíbení požehnané budoucnosti, jež nás bude inspirovat a podporovat na klikaté a hrbolaté cestě životem. Když se ohlédneme za sebe, rozpoznáme určitý božský vzor, jehož jednotlivé body se opravdu pospojovaly.18

Přijmete-li Jeho oběť, stanete-li se Jeho učedníkem a nakonec dospějete ke konci své pozemské cesty, co zbude ze strastí, které jste vytrpěli v tomto životě?

Budou pryč.

Zklamání, zrady a pronásledování, jimž jste čelili?

Budou pryč.

Utrpení, žal, vina, stud a tíseň, jež jste zažili?

Budou pryč.

Zapomenuty.

Lze se tudíž divit, že „mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu …, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých“?19

Lze se tudíž divit, že usilujeme celým srdcem o to, abychom skutečně hleděli na onoho Muže?

Milovaní bratři a sestry, svědčím o tom, že nejdůležitějším dnem v historii lidstva byl den, kdy Ježíš Kristus, žijící Syn Boží, dobyl vítězství nad smrtí a hříchem pro všechny děti Boží. A nejdůležitějším dnem vašeho i mého života bude den, kdy se naučíme hledět na onoho Muže; kdy v Něm rozpoznáme Toho, kým skutečně je; kdy celým srdcem a myslí přijmeme Jeho smírnou moc; a kdy se s obnoveným nadšením a silou zavážeme, že Ho budeme následovat. Kéž je to den, který se bude celý náš život znovu a znovu vracet.

Zanechávám vám své svědectví a požehnání ohledně toho, že budeme-li hledět na onoho Muže, nalezneme smysl, radost a pokoj v tomto pozemském životě a věčný život ve světě, který přijde. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.

Poznámky

  1. Viz Mosiáš 15:23.

  2. Viz Jan 19:30.

  3. Viz Alma 11:45.

  4. Viz Zjevení 21:4.

  5. Viz 1. Korintským 15:21–23.

  6. 3. Nefi 27:19.

  7. Viz Jan 4:14.

  8. Viz Lukáš 23:2.

  9. Jan 18:38. Aby se Pilát vyhnul nutnosti soudit Ježíše, pokusil se případ převést na Heróda Antipu. Pokud by Heródes, který nařídil smrt Jana Křtitele (viz Matouš 14:6–11), Ježíše odsoudil, mohl by Pilát rozsudek jen potvrdit a říkat, že se zkrátka jedná o místní záležitost, kterou odsouhlasil v zájmu zachování míru. Ježíš však Heródovi neřekl ani slovo (viz Lukáš 23:6–12), a Heródes Ho poslal zpátky k Pilátovi.

  10. Viz Marek 15:6–7; Jan 18:39–40. Jistý odborník na Nový zákon píše: „Bylo zjevně zvykem, že o přesnicích římský místodržící propustil židovskému obyvatelstvu některého nechvalně proslulého vězně, který byl odsouzen k smrti.“ (Alfred Edersheim, The Life and Times of Jesus the Messiah [1899], 2:576.) Jméno Barabáš znamená „syn otce“. Ironie toho, že obyvatelé Jeruzaléma dostali na výběr mezi těmito dvěma muži, je podivuhodná.

  11. Viz Marek 15:11–14.

  12. Bičování bylo natolik strašlivé, že se mu říkalo „mezismrt“. (Edersheim, Jesus the Messiah, 2:579.)

  13. Viz Jan 19:1–3.

  14. Jan 19:4–5.

  15. Ježíš předtím poznamenal, že „ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil“. A poté láskyplně řekl svým učedníkům: „Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší.“ (Matouš 13:15–16.) Dovolíme, abychom se v srdci zatvrdili, nebo otevřeme oči a srdce, abychom skutečně pohlédli na onoho Muže?

  16. Viz Mosiáš 4:20.

  17. Izaiáš 40:29.

  18. Viz Dieter F. Uchtdorf, „Dobrodružství smrtelnosti“ (celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé, 14. ledna 2018), broadcasts.lds.org.

  19. 2. Nefi 25:26.