2010–2019
Mírní a pokorného srdce
předchozí další

Mírní a pokorného srdce

Mírnost je charakteristickou vlastností Vykupitele a vyznačuje se spravedlivou vnímavostí, ochotnou poddajností a silnou schopností se ovládat.

Raduji se z oné posvátné příležitosti vyjádřit podporu našim církevním vedoucím a z celého srdce vítám staršího Gonga a staršího Soarese v Kvoru Dvanácti apoštolů. Služba těchto věrných mužů bude žehnat jednotlivcům a rodinám po celém světě a já se těším na to, že budu sloužit s nimi a že se od nich budu i učit.

Modlím se o to, aby nás nyní učil a osvěcoval Duch Svatý, zatímco se budeme učit o jednom důležitém aspektu Spasitelovy božské podstaty,1 který se má každý z nás snažit napodobovat.

Než tuto konkrétní křesťanskou vlastnost ve svém poselství pojmenuji, uvedu několik příkladů, jež ji ilustrují. Naslouchejte prosím pozorně každému z nich a zamyslete se spolu se mnou nad možnými odpověďmi na otázky, které položím.

Příklad č. 1. Bohatý mladík a Amulek

V Novém zákoně se dočítáme o bohatém mladíkovi, který se zeptal Ježíše: „Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?“2 Spasitel ho nejprve vybídl, aby zachovával přikázání. Poté dal Mistr mladíkovi další požadavek přizpůsobený jeho individuálním potřebám a situaci.

„Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.

Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.“3

Porovnejte reakci bohatého mladíka se zkušeností Amuleka, jak je popsána v Knize Mormonově. Amulek byl pracovitý a zámožný člověk a měl mnoho příbuzných a přátel.4 Sám se popsal jako muž, na kterého bylo mnohokrát voláno, a on nechtěl slyšet; jako muž, který znal věci Boží, a přesto je nechtěl znát.5 Ač byl Amulek v podstatě dobrý člověk, byl rozptylován světskými zájmy podobně jako onen bohatý mladík popisovaný v Novém zákoně.

Přestože Amulek dříve zatvrzoval své srdce, uposlechl hlasu anděla, přijal do svého domova proroka Almu a dal mu najíst. Během Almovy návštěvy byl duchovně probuzen a byl povolán, aby kázal evangelium. Poté opustil „pro slovo Boží veškeré své zlato a stříbro a své drahocenné věci … byv zavržen těmi, kteří kdysi byli jeho přáteli, a také svým otcem a svými příbuznými“.6

Čím lze podle vás vysvětlit rozdíl mezi reakcí bohatého mladíka a Amuleka?

Příklad č. 2. Pahoran

Během nebezpečných válečných časů popisovaných v Knize Mormonově si Moroni, velitel nefitských vojsk, vyměnil několik dopisů s Pahoranem, hlavním soudcem a správcem země. Moroni, jehož vojsko trpělo kvůli tomu, že je vláda nedostatečně podporovala, psal Pahoranovi v duchu „odsouzení“7 a obvinil ho a další členy vlády z bezmyšlenkovitosti, lenivosti, nedbalosti, a dokonce i ze zrady.8

Pahoran se mohl vůči Moronimu a jeho nesprávnému obvinění snadno zlostně ohradit, ale neučinil tak. Odpověděl soucitně a popsal vzpouru proti vládě, o které Moroni nevěděl. A poté Pahoran prohlásil:

„Viz, pravím ti, Moroni, že nemám radost z vašich velikých strastí, ano, zarmucuje to mou duši. …

Ve svém listu jsi mne káral, ale na tom nezáleží; nehněvám se, ale raduji se z velikosti tvého srdce.“9

Čím lze podle vás vysvětlit Pahoranovu umírněnou odpověď na Moroniovo nařčení?

Příklad č. 3. President Russell M. Nelson a president Henry B. Eyring

President Russell M. Nelson popsal před půl rokem na generální konferenci, jak zareagoval na výzvu presidenta Thomase S. Monsona, abychom studovali pravdy obsažené v Knize Mormonově, přemítali o nich a uplatňovali je. Řekl: „Snažil [jsem se] jeho radu následovat. Mimo jiného jsem si udělal seznam toho, co Kniha Mormonova je, co potvrzuje, co vyvrací, co naplňuje, co objasňuje a co zjevuje. Když se na Knihu Mormonovu díváte z těchto hledisek, je to podnětná a inspirující zkušenost! Každému z vás to doporučuji.“10

President Henry B. Eyring také zdůraznil, jak je v jeho životě tato výzva presidenta Monsona důležitá. Poznamenal:

„[Četl] jsem Knihu Mormonovu … každý den více než 50 let. A tak bych klidně mohl mít opodstatněný pocit, že slova presidenta Monsona byla určena spíše někomu jinému. Ale přesto jsem, stejně jako mnozí z vás, měl pocit, že prorokova výzva a zaslíbení mě vybízejí k ještě většímu úsilí. …

Šťastným důsledkem pro mě i pro mnohé z vás bylo naplnění prorokova zaslíbení.“11

Čím lze podle vás vysvětlit bezprostřední srdečné reakce těchto dvou vedoucích Pánovy Církve na výzvu presidenta Monsona?

Netvrdím, že duchovně silné reakce Amuleka, Pahorana, presidenta Nelsona a presidenta Eyringa lze vysvětlit pouze jedinou křesťanskou vlastností. K duchovní vyzrálosti, jež se odráží v životě těchto čtyř ušlechtilých služebníků, vedlo jistě mnoho vzájemně provázaných vlastností. Spasitel a Jeho proroci však vyzdvihují jednu zcela zásadní vlastnost, které musíme všichni lépe porozumět a kterou se musíme všichni snažit začlenit do svého života.

Mírnost

Povšimněte si prosím charakteristického rysu, který Pán použil, když popisoval sám sebe v následujícím verši: „Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.“12

Je poučné, že se Spasitel rozhodl zdůraznit ze všech svých vlastností a ctností, které mohl potenciálně vybrat, právě mírnost.

Podobný vzor je patrný i ve zjevení, jež v roce 1829 obdržel Prorok Joseph Smith. Pán prohlásil: „Uč se ode mne a naslouchej slovům mým; kráčej v mírnosti Ducha mého, a budeš míti pokoj ve mně.“13

Mírnost je charakteristickou vlastností Vykupitele a vyznačuje se spravedlivou vnímavostí, ochotnou poddajností a silnou schopností se ovládat. Tato ctnost nám pomáhá lépe porozumět reakcím Amuleka, Pahorana, presidenta Nelsona a presidenta Eyringa.

Například president Nelson a president Eyring spravedlivě a bezodkladně zareagovali na výzvu presidenta Monsona, aby četli a studovali Knihu Mormonovu. Přestože oba tito muži slouží ve významném a viditelném postavení v Církvi a studují písma důkladně již mnoho desítek let, neprojevili ve své reakci jakékoli zaváhání či náznaky osobní důležitosti.

Amulek se ochotně podvolil Boží vůli, přijal povolání kázat evangelium a opustil svůj pohodlný život a vztahy s rodinou a přáteli. A Pahoran byl požehnán nadhledem a pevnou schopností se ovládnout a nezareagovat bez rozmyslu, díky čemuž dokázal Moronimu vysvětlit problémy, které vyvstaly kvůli vzpouře proti vládě.

Mírnost je křesťanská vlastnost, jež je v našem současném světě často nesprávně chápána. Mírnost je silná, nikoli slabá; aktivní, nikoli pasivní; odvážná, nikoli bázlivá; střízlivá, nikoli výstřední; skromná, nikoli sebevelebící; a vlídná, nikoli hrubá. Mírný člověk se nenechá snadno vydráždit, není domýšlivý či arogantní a ochotně uznává úspěchy druhých.

Zatímco pokora obvykle znamená závislost na Bohu a neustálou potřebu Jeho vedení a podpory, charakteristickým znakem mírnosti je určitá duchovní vnímavost a schopnost učit se jak od Ducha Svatého, tak od lidí, kteří se mohou zdát být méně schopní, méně zkušení či méně vzdělaní, kteří možná nezastávají žádná významná postavení nebo u kterých se i v jiných ohledech zdá, že nemají čím výrazně přispět. Vzpomeňte si, jak Náman, hejtman vojska syrského krále, překonal svou pýchu a s mírností přijal radu svých služebníků, aby uposlechl proroka Elizea a umyl se sedmkrát v řece Jordán.14 Mírnost je hlavní ochranou před pyšnou zaslepeností, jež často vzniká v důsledku prominentního postavení, význačné funkce, bohatství či obdivu druhých.

Mírnost – křesťanská vlastnost a duchovní dar

Mírnost je vlastnost, kterou lze rozvinout na základě přání, spravedlivého používání mravní svobody jednání a snahy stále si udržovat odpuštění hříchů.15 Je to také duchovní dar, o který můžeme vhodným způsobem usilovat.16 Máme však mít na paměti, za jakým účelem je takovéto požehnání udělováno – aby sloužilo dětem Božím a bylo jim ku prospěchu.17

Když přicházíme ke Spasiteli a následujeme Ho, jsme postupně stále více uschopňováni k tomu, abychom se stávali více takovými, jako je On. Skrze působení Ducha získáváme moc rozvíjet sebekázeň a pevné a poklidné vystupování. Mírnými se tedy stáváme jako učedníci Mistra – není to jen něco, co děláme.

Mojžíš byl „vyučen … vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v řečech i v skutcích“.18 Byl však „[nejmírnější] ze všech lidí, kteříž byli na tváři země“.19 Díky svým znalostem a schopnostem mohl být pyšný. Místo toho však mírnost, kterou byl požehnán jako vlastností i jako duchovním darem, utlumovala v Mojžíšově životě aroganci a zvelebila ho natolik, že mohl být nástrojem k dosažení Božích záměrů.

Mistr jako příklad mírnosti

Ty nejvznešenější a nejvýznačnější příklady mírnosti lze nalézt v životě samotného Spasitele.

Onen velký Vykupitel, který „sestoupil pod všechny věci“,20 trpěl, krvácel a zemřel, aby nás „očistil … od všeliké nepravosti“,21 láskyplně umyl svým učedníkům zaprášené nohy.22 Takováto mírnost je charakteristickým rysem Pána jakožto služebníka a vedoucího.

Ten největší příklad spravedlivé vnímavosti a ochotné poddajnosti nám Ježíš poskytl tím, že vytrpěl strašlivou agónii v Getsemanech.

„A když přišel na místo, řekl [svým učedníkům]: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

A sám … poklek na kolena [a] modlil se,

Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.“23

Spasitelova mírnost při tomto mučivém zážitku věčného významu ukazuje každému z nás, jak je důležité klást moudrost Boží nad naši vlastní.

Způsob, jakým se Pán vždy ochotně podvolil Otci, a Jeho silná sebekázeň nejenom vzbuzují obdiv, ale jsou i poučením pro každého z nás. Když do Getseman dorazila ozbrojená skupina chrámových stráží a římských vojáků, aby se zmocnili Ježíše a zajali Ho, vytasil Petr meč a uťal služebníkovi nejvyššího kněze pravé ucho.24 Spasitel se následně služebníkova ucha dotkl a uzdravil ho.25 Povšimněte si prosím toho, že Ježíš pomohl a požehnal svému potenciálnímu vězniteli toutéž nebeskou mocí, jež mohla zabránit Jeho zajetí i ukřižování.

Také se zamyslete nad tím, jak byl Mistr obžalován a odsouzen před Pilátem ke smrti na kříži.26 Když byl Ježíš zrazen, řekl: „Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů.“27 Avšak tento „[Věčný] Soudce jak živých, tak mrtvých“28 byl paradoxně souzen před dočasným politickým pověřencem. „Ale [Ježíš] neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil.“29 Spasitel prokázal mírnost svou ukázněnou reakcí, pevnou schopností se ovládnout a tím, že nebyl ochoten použít svou nekonečnou moc k osobnímu prospěchu.

Slib a svědectví

Mormon označuje mírnost za základ, z něhož vycházejí všechny duchovní schopnosti a dary.

„Pročež, má-li člověk víru, musí nezbytně míti naději; neboť bez víry nemůže býti žádné naděje.

A opět, vizte, pravím vám, že nemůže míti víru a naději, pokud nebude mírný a pokorného srdce.

A je-li tomu tak, jeho víra a naděje je marná, neboť nikdo není před Bohem přijatelný, leda mírný a pokorného srdce; a je-li člověk mírný a pokorného srdce a vyzná-li mocí Ducha Svatého, že Ježíš je Kristus, musí nezbytně míti pravou lásku; neboť nemá-li pravou lásku, není ničím; pročež musí nezbytně míti pravou lásku.“30

Spasitel prohlásil: „Požehnaní jsou mírní, neboť oni zdědí zemi.“31 Mírnost je základním aspektem božské podstaty a můžeme ji v životě získat a rozvíjet prostřednictvím Spasitelova Usmíření a díky němu.

Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš vzkříšený a žijící Vykupitel. A slibuji, že budeme-li kráčet v mírnosti Jeho Ducha, On nás povede a bude nás chránit a posilovat. O těchto pravdách a zaslíbeních svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.