2010–2019
Připravujte se na setkání s Bohem
předchozí další

Připravujte se na setkání s Bohem

Budeme-li se ve spravedlivosti, jednotě a rovnosti věnovat božsky určeným zodpovědnostem, připraví nás to na setkání s Bohem.

Eliza R. Snowová v souvislosti se zasvěcením chrámu Kirtland (jehož se zúčastnila) uvedla: „O průběhu oné zasvěcovací bohoslužby lze sice vyprávět, avšak žádný jazyk smrtelníka nemůže popsat nebeské projevy onoho památného dne. Některým se zjevili andělé, a vědomí božské přítomnosti pociťovali všichni přítomní, a každé srdce bylo naplněno radostí nevýslovnou a plnou slávy.“1

Božské projevy, k nimž došlo v chrámu Kirtland, hrály zásadní roli v souvislosti s účelem znovuzřízené Církve Ježíše Krista, jímž je uskutečnit spasení a oslavení dětí Nebeského Otce.2 Zatímco se připravujeme na setkání s Bohem, můžeme se seznámit se svými božsky určenými zodpovědnostmi tím, že si projdeme posvátné klíče znovuzřízené v chrámu Kirtland.

Prorok Joseph Smith v zasvěcovací modlitbě pokorně prosil Pána, aby „přijal tento dům, … který jsi nám přikázal postaviti“.3

O týden později, o velikonoční neděli, se Pán ukázal ve velkolepém vidění a svůj chrám přijal. Toto se stalo 3. dubna 1836, téměř přesně před 182 lety od dnešní velikonoční neděle. Zároveň to bylo období přesnic – při jedné ze vzácných příležitostí, kdy se Velikonoce a přesnice překrývají. Když toto vidění skončilo, ukázali se tři dávní proroci, Mojžíš, Elias a Eliáš, a předali klíče nezbytné k naplňování účelu, který Pán v této dispensaci stanovil své znovuzřízené Církvi. Ten je jednoduše, ale výstižně definován jako shromažďování Izraele, pečetění rodin a příprava světa na Druhý příchod Páně.4

To, že se ukázal jak Eliáš, tak Mojžíš, se „pozoruhodně shodovalo … [s] židovskou tradicí, podle níž Mojžíš a Eliáš spolu přijdou ‚na konci času‘“.5 Podle naší nauky se díky tomuto zjevení uskutečnilo zásadní znovuzřízení určitých klíčů daných „pro poslední dny a pro poslední čas, v nichž je dispensace plnosti časů“.6

Chrám Kirtland, pokud jde o jeho polohu a rozměry, byl relativně nevýznamný. Ale z hlediska svého nesmírného významu pro lidstvo měl formující vliv na věčnost. Dávní proroci znovuzřídili klíče kněžství potřebné pro věčné spásné obřady evangelia Ježíše Krista. Pro věrné členy bylo toto zdrojem nesmírné radosti.

Tyto klíče přinášejí moc z výsosti7 božsky určeným zodpovědnostem, které tehdy i nyní představují hlavní účel Církve.8 Během oné úžasné velikonoční neděle byly v chrámu Kirtland znovuzřízeny tři klíče:

Zaprvé – ukázal se Mojžíš a předal klíče shromažďování Izraele ze čtyř částí země, což je misionářská práce.9

Zadruhé – ukázal se Elias a předal klíče dispensace Abrahamova evangelia, což zahrnuje znovuzřízení Abrahamovy smlouvy.10 President Russell M. Nelson učil, že účelem těchto klíčů smlouvy je připravit členy na království Boží. Řekl: „[Víme], kdo jsme[, a víme,] co od nás Bůh očekává.“11

Zatřetí – ukázal se Eliáš a předal klíče pečeticí moci v této dispensaci, což je práce na rodinné historii a chrámové obřady, které umožňují spasení živých i mrtvých.12

V ústředí Církve fungují pod vedením Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti tři výkonné rady, které dohlížejí na tyto tři božsky určené zodpovědnosti na základě klíčů, které byly znovuzřízeny v chrámu Kirtland. Jedná se o Misionářskou výkonnou radu, Výkonnou radu pro kněžství a rodinu a Výkonnou radu pro chrámovou práci a rodinnou historii.

Jak si v dnešní době při naplňování těchto božsky určených zodpovědností vedeme?

Zaprvé – s ohledem na Mojžíšovo znovuzřízení klíčů shromažďování Izraele působí nyní po celé zemi téměř 70 000 misionářů, kteří hlásají Jeho evangelium, aby shromáždili Jeho vyvolené. Toto je počátek naplňování velikého a podivuhodného díla, které předvídal Nefi, a to jak mezi pohany, tak v rámci domu Izraele. Nefi viděl naši dobu, kdy se Svatí Boží budou nacházet po celé tváři země, avšak jejich počet bude malý kvůli zlovolnosti. Předvídal však, že budou „ozbrojeni spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě“.13 Vnímáme-li misionářské úsilí z hlediska krátké historie znovuzřízené Církve, jedná se o nanejvýš pozoruhodnou záležitost. Jsme svědky toho, jak se Nefiovo vidění naplňuje. Ačkoli je náš počet relativně malý, budeme ve svém úsilí pokračovat a oslovovat ty, kteří na Spasitelovo poselství zareagují.

Zadruhé – Elias se zjevil a předal dispensaci Abrahamova evangelia, přičemž řekl, že v nás a v našem semeni budou všechna pokolení po nás požehnána. Na této konferenci byly představeny významné pokyny, které mají pomoci ve zdokonalování Svatých a v jejich přípravě na království Boží.14 Oznámení na kněžském zasedání ohledně kvor starších a vysokých kněží uvolní více kněžské moci a pravomoci. Domácí a navštěvující učení, nyní „pastýřská služba“, jak tomu bylo tak výmluvně učeno na tomto zasedání, připraví Svaté posledních dnů na setkání s Bohem.

Zatřetí – Eliáš předal pečeticí klíče této dispensace. Pro ty z nás, kteří žijeme v této době, je vzestup, pokud jde o chrámy a práci na rodinné historii, fenomenální. Toto tempo bude pokračovat a zrychlovat až do Druhého příchodu Spasitele, jinak by celá země „byla zcela zpustošena při jeho příchodu“.15

Práce na rodinné historii, požehnaná nebesy díky technice, zaznamenala v několika posledních letech prudký nárůst. Nebylo by moudré podlehnout ve vztahu k této božsky dané zodpovědnosti pocitu uspokojení a očekávat, že se o to postará teta Jana nebo nějaký jiný oddaný příbuzný. Dovolte mi podělit se o přímočará slova presidenta Josepha Fieldinga Smitha: „Od této důležité povinnosti není nikdo osvobozen. Vyžaduje se jak od apoštola, tak od toho nejprostšího staršího [či sestry]. Postavení, význačnost či délka služba v Církvi … neopravňují nikoho k tomu, aby zanedbával spasení svých zesnulých.“16

Nyní máme chrámy po celém světě a prostředky z fondu pomoci pro návštěvníky chrámu určené k pomoci potřebným, kteří to do chrámu mají daleko.

Jako jednotlivci bychom měli zhodnotit své úsilí při konání misionářské a chrámové práce, práce na rodinné historii a při přípravě na setkání s Bohem.

Základem těchto posvátných zodpovědností je spravedlivost, jednota a rovnost před Pánem

Pokud jde o spravedlivost, je tento život dobou k tomu, aby se každý z nás připravil na setkání s Bohem.17 Kniha Mormonova uvádí četné příklady tragických následků toho, když jednotlivci či skupiny nedodržují Boží přikázání.18

Během mého života se světské záležitosti a starosti posunuly z jednoho extrému do druhého – od lehkovážných a nepodstatných zájmů k závažné nemorálnosti. Je chvályhodné, že došlo k odhalení a veřejnému odsouzení obecně zavrhované nemorálnosti.19 Takováto obecně zavrhovaná nemorálnost je proti zákonům Božím i zákonům společnosti. Ti, kteří rozumějí Božímu plánu, se mají stavět také proti obecně tolerované nemorálnosti, která je rovněž hříchem. Naše prohlášení o rodině varuje, že jedinci, „kteří porušují smlouvy cudnosti, kteří týrají nebo zneužívají manželského partnera nebo své potomstvo [či kohokoli jiného, se] jednoho dne … budou zodpovídat před Bohem“.20

Když se rozhlédneme, jsme na všech stranách svědky zkázy pramenící ze zlovolnosti a závislosti. Pokud nás, jako jednotlivce, opravdu znepokojuje to, jak nás bude nakonec Spasitel soudit, měli bychom činit pokání. Obávám se, že mnozí lidé již nemají pocit odpovědnosti vůči Bohu, a nehledají vedení v písmech ani u proroků. Kdybychom se jako společnost zamysleli nad následky hříchu, došlo by ze strany veřejnosti k silnému odporu proti pornografii a objektivizaci žen.21 Jak v Knize Mormonově sdělil Alma svému synu Koriantonovi, „zlovolnost nikdy nebyla štěstím“.22

V souvislosti s jednotou Spasitel řekl: „Nejste-li jedno, nejste moji.“23 Víme, že duch sváru je od ďábla.24

V dnešní době zůstává naléhavé volání písem po jednotě z velké části nevyslyšeno a mnozí kladou důraz na příslušnost k určité skupině,25 často na základě postavení, pohlaví, rasy či majetku. V mnoha zemích, ne-li ve většině, jsou lidé ohledně toho, jak žít, značně rozděleni. V Pánově Církvi je jedinou kulturou, jejímiž jsme stoupenci a učiteli, kultura evangelia Ježíše Krista. Jednota, o niž usilujeme, spočívá ve sjednocení se se Spasitelem a s Jeho učením.26

Podíváme-li se na hlavní účely Církve, všechny se zakládají na rovnosti před Pánem27 a řídí se kulturou evangelia Ježíše Krista. Pokud jde o misionářskou práci, je hlavním předpokladem pro křest to, že se člověk pokoří před Bohem a přijde se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem.28 Vzdělání, majetek, rasa ani národnost se vůbec neberou v úvahu.

Misionáři navíc pokorně slouží tam, kam jsou povoláni. Nepokoušejí se sloužit na základě světských měřítek společenského postavení či přípravy na budoucí povolání. Slouží celým svým srdcem, mocí, myslí a silou všude tam, kam jsou přiděleni. Nevybírají si misionářské společníky a pilně se snaží rozvíjet křesťanské vlastnosti,29 které jsou jádrem kultury Ježíše Krista.

Písma nám poskytují vodítka ohledně těch nejdůležitějších vztahů. Spasitel učil, že prvním přikázáním je „milovati … Pána Boha svého“. A druhým je „milovati … bližního svého jako sebe samého“.30

Spasitel dále vysvětlil, že naším bližním je úplně každý.31 Kniha Mormonova jasně uvádí, že nesmí existovat žádní -ité, kmeny či třídy.32 Musíme být jednotní a být si před Bohem rovni.

Na tomto předpokladu jsou postaveny posvátné obřady a božské zodpovědnosti. Předpokládal bych, že vaše zážitky z chrámu budou podobné těm mým. Když jsem opouštěl svět běžného pracovního dne v San Franciscu a vcházel do chrámu Oakland, zažíval jsem úžasný pocit plný lásky a pokoje. Jeho důležitou součástí byl dojem, že jsem blíže Bohu a Jeho záměrům. Soustředil jsem se hlavně na spásné obřady, ale podstatnou součástí oněch krásných pocitů byly i rovnost a jednota, jimiž je chrám prostoupen. Všichni jsou oblečeni v bílém. Není zde patrná žádná známka bohatství, postavení ani dosaženého vzdělání – všichni jsme bratři a sestry, kteří se snaží být pokorní před Bohem.

V posvátné pečeticí místnosti probíhá obřad uzavření manželství na věčnost u všech stejně. Těší mě skutečnost, že páry z těch nejchudších i z těch nejbohatších poměrů mají naprosto stejné zážitky. Mají na sobě tentýž oděv a uzavírají tytéž smlouvy u téhož oltáře. Rovněž získávají tatáž kněžská požehnání na věčnost. Toto vše probíhá v krásném chrámu, který je postaven za desátky Svatých jako posvátný dům Páně.

Naplňování božsky určených zodpovědností na základě spravedlivosti, jednoty a rovnosti před Pánem je zdrojem osobního štěstí a pokoje v tomto světě a připravuje nás na věčný život ve světě, který přijde.33 Připravuje nás na setkání s Bohem.34

Modlíme se o to, aby si každý z vás, bez ohledu na svou současnou situaci, promluvil se svým biskupem a byl hoden získat chrámové doporučení.35

Jsme vděčni za to, že se mnohem více členů připravuje na vstup do chrámu. Již mnoho let sledujeme značný nárůst počtu způsobilých dospělých držitelů chrámového doporučení. Počet doporučení s omezeným použitím pro způsobilou mládež za poslední dva roky rovněž prudce vzrostl. Je zjevné, že jádro Církve tvořené věrnými členy nebylo nikdy silnější.

Na závěr bych vás chtěl ujistit, že služebně nejstarší vedoucí Církve, kteří předsedají nad všemi božsky určenými účely Církve, získávají božskou pomoc. Toto vedení přichází od Ducha, a někdy přímo od Spasitele. Duchovní vedení přichází oběma způsoby. Jsem vděčný za to, že jsem tuto pomoc obdržel i já. Vedení však přichází v Pánově čase, řádku za řádkou a předpis za předpisem,36 kdykoli „se vševědoucí Pán záměrně rozhodne, že nás bude učit“.37 Vedení pro Církev jako celek získává pouze Jeho prorok.

Všichni jsme na této konferenci měli výsadu vyjádřit podporu presidentu Russellu M. Nelsonovi jako našemu prorokovi a presidentovi Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jakožto členové Dvanácti, společně i jako jednotlivci, jsme měli zvláštní duchovní prožitek, když jsme vložili ruce na hlavu presidenta Nelsona a president Dallin H. Oaks, který byl mluvčím, ho vysvětil a ustanovil presidentem Církve. Svědčím o tom, že byl předustanoven a celý život připravován na to, aby se stal Pánovým prorokem pro naši dobu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Poznámky

  1. Eliza R. Snow, v: Janiece Johnson a Jennifer Reeder, The Witness of Women: Firsthand Experiences and Testimonies from the Restoration (2016), 124; viz také Eliza R. Snow, v: Edward Tullidge, The Women of Mormondom (1877), 65.

  2. Viz Příručka 2: Správa Církve (překlad vybraných kapitol, 2010), 2.2.

  3. Nauka a smlouvy 109:4.

  4. Viz Russell M. Nelson, „Epistles of the Lord“ (proslov pronesený na semináři pro nové presidenty misií, 25. června 2015), 1–2.

  5. Stephen D. Ricks, „The Appearance of Elijah and Moses in the Kirtland Temple and the Jewish Passover“, BYU Studies, vol. 23, no. 4 (podzim 1983), 485.

  6. Nauka a smlouvy 112:30.

  7. Viz Nauka a smlouvy 38:38; viz také Nauka a smlouvy 43:16; 84:20–21.

  8. Viz Příručka 2, 2.2. Ke čtvrté zodpovědnosti, péči o chudé a potřebné, nebylo zapotřebí znovuzřízených klíčů; ta se opírá o božsky inspirovanou organizaci Církve.

  9. Na tuto božsky určenou zodpovědnost dohlíží Misionářská výkonná rada. Viz Nauka a smlouvy 110:11.

  10. Na tuto božsky určenou zodpovědnost dohlíží Výkonná rada pro kněžství a rodinu. Viz Nauka a smlouvy 110:12.

  11. Russell M. Nelson, „Smlouvy“, Liahona, listopad 2011, 88.

  12. Na tuto božsky určenou zodpovědnost dohlíží Výkonná rada pro chrámovou práci a rodinnou historii. Viz Nauka a smlouvy 110:13–16.

  13. 1. Nefi 14:14; viz také 1. Nefi 14:5, 7, 12.

  14. Viz Mosiáš 18:9; Alma 6:1; 32:37; viz také Jeffrey R. Holland, „Vyslanci pro Církev“, Liahona, listopad 2016, 61–62, 67.

  15. Nauka a smlouvy 2:3.

  16. Joseph Fielding Smith, Doctrines of Salvation, comp. Bruce R. McConkie (1955), 2:148–149.

  17. Viz Alma 34:32.

  18. V Knize Mormonově se opakuje téma, kdy je lidem řečeno, že budou-li dodržovat přikázání, bude se jim v zemi dařit, ale pokud přikázání dodržovat nebudou, budou odříznuti z přítomnosti Páně. Viz, mimo jiné, 2. Nefi 1:9; 4:4; Alma 9:13.

  19. K tomuto došlo v rámci hnutí #MeToo.

  20. Rodina – prohlášení světu“, Liahona, květen 2017, 145.

  21. Viz Ross Douthat, „Let’s Ban Porn“, New York Times, Feb. 11, 2018, SR11.

  22. Alma 41:10.

  23. Nauka a smlouvy 38:27.

  24. Viz 3. Nefi 11:29.

  25. Viz David Brooks, „The Retreat to Tribalism“, New York Times, Jan. 2, 2018, A15.

  26. Viz Jan 17:21–22.

  27. Viz 2. Nefi 26:33: „Všichni jsou Bohu stejní“, včetně černých i bílých, porobených i svobodných, mužů i žen.

  28. Viz Nauka a smlouvy 20:37.

  29. Viz Kažte evangelium mé – příručka k misionářské službě (2004), kapitola 6.

  30. Viz Matouš 22:36–39.

  31. Viz Lukáš 10:29–37.

  32. Viz 4. Nefi 1:17.

  33. Viz Nauka a smlouvy 59:23.

  34. Viz Alma 34:32.

  35. Na základě otázek, které jsou součástí pohovoru ohledně získání chrámového doporučení, lze dobře zhodnotit, nakolik se nám daří žít v souladu s evangeliem.

  36. Viz 2. Nefi 28:30; Nauka a smlouvy 98:12; 128:21.

  37. Neal A. Maxwell, All These Things Shall Give Thee Experience (2007), 31.