Okrasa místo popela: uzdravující cesta odpuštění
Žít takovým způsobem, že dáváte okrasu místo popela svého života, je skutkem víry, který se řídí příkladem Spasitele.
Kniha 1. Samuelova obsahuje jeden méně známý příběh o Davidovi, budoucím izraelském králi, a ženě jménem Abigail.
Po Samuelově smrti odešli David a jeho muži od krále Saula, který Davidovi usiloval o život. Chránili stáda a služebníky bohatého muže, který se jmenoval Nábal a byl to zlomyslný člověk. David vyslal deset svých mužů, aby Nábala pozdravili a požádali ho o potřebné jídlo a zásoby.
Nábal na Davidovu žádost zareagoval tak, že se na muže osopil a poslal je pryč s prázdnýma rukama.
Dotčený David připravoval své muže na to, že proti Nábalovi a jeho služebnictvu vytáhnou, přičemž řekl: „Odplatil [mi] zlým za dobré.“1 Jeden služebník pověděl o tom, jak Nábal jednal s Davidovými muži, Nábalově manželce Abigail. Abigail rychle shromáždila potřebné jídlo a zásoby a vzala věc do svých rukou.
Když se Abigail s Davidem setkala, „padla před [ním] na tvář svou, a poklonila se až k zemi.
A padši k nohám jeho, řekla: Na mně, pane můj, ta nepravost. …
Protož nyní, … tobě zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. …
Teď pak dar tento, kterýž přinesla [služebnice] tvá pánu svému, nechť jest dán služebníkům. …
Odpusť, prosím, provinění [služebnici] své. …
I řekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě poslal dne tohoto mně v cestu;
A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe. …
I přijal David z ruky její, což byla přinesla jemu, a řekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. … Uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobě osoby tvé.“2
Oba pak odešli v pokoji.
V tomto příběhu lze Abigail považovat za mocný předobraz neboli symbol Ježíše Krista.3 Ten nás prostřednictvím své smírné oběti může osvobodit od hříchu a tíhy rozhněvaného srdce a poskytnout nám potřebnou podporu.4
Tak jako byla Abigail ochotna vzít na sebe Nábalův hřích, vzal i Spasitel na sebe – nepředstavitelným způsobem – naše hříchy i hříchy těch, kteří nám ublížili nebo se nás dotkli.5 Těchto hříchů se ujal v Getsemanech a na kříži. Poskytl nám způsob, jak se zbavit pomstychtivého srdce. Onen „způsob“ spočívá v odpouštění – což může být jedna z nejobtížnějších věcí, jež musíme dělat, a jedna z nejbožštějších věcí, jež můžeme zakoušet. Na cestě odpuštění může do našeho života proudit smírná moc Ježíše Krista a může začít hojit hluboké trhliny srdce a duše.
President Russell M. Nelson učil, že Spasitel nám dodává schopnost odpouštět:
„Díky Jeho nekonečnému Usmíření můžete odpustit těm, kteří vám ublížili a kteří možná nikdy nepřijmou odpovědnost za to, jak hrubě s vámi jednali.
Obvykle je snadné odpustit někomu, kdo o vaše odpuštění upřímně a pokorně usiluje. Ale Spasitel vám dodá schopnost odpustit komukoli, kdo se k vám zachoval jakkoli špatně. Jejich skutky, které vám ublížily, vám pak již nebudou trápit duši.“6
Z toho, jak Abigail přinesla hojnost jídla a zásob, se můžeme naučit, že Spasitel nabízí těm, kteří byli zraněni nebo jim bylo ublíženo, podporu a pomoc, jež potřebujeme, abychom se uzdravili.7 S důsledky skutků druhých lidí se nemusíme vypořádávat sami; i my můžeme být uzdraveni a můžeme dostat příležitost být zachráněni od tíhy rozhněvaného srdce a veškerých skutků, jež mohou následovat.
Pán řekl: „Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“8 Pán požaduje, abychom odpouštěli, pro naše dobro.9 Nežádá však, abychom tak činili bez Jeho pomoci, Jeho lásky a Jeho pochopení. Prostřednictvím našich smluv s Pánem můžeme získat posilující moc, vedení a pomoc, jež potřebujeme k tomu, abychom odpustili a sami získali odpuštění.
Vězte prosím, že někomu odpustit neznamená, že se přivedete do situace, kdy vám bude nadále ubližováno. „Můžeme pracovat na tom, abychom někomu odpustili, a přesto nás může Duch nabádat, abychom se od dotyčného drželi stranou.“10
Tak jako Abigail pomohla Davidovi vyhnout se „urážce srdce“11 a přijmout pomoc, kterou potřeboval, pomůže Spasitel i vám. Miluje vás a čeká na vás na vaší cestě s uzdravením v křídlech svých.12 Přeje si, abyste pociťovali pokoj.
Sama jsem osobně zažila zázrak, kdy Kristus uzdravil mé rozhněvané srdce. Se svolením svého otce vám mohu říci, že jsem vyrůstala v domově, kde jsem se často necítila bezpečně kvůli emočnímu a slovnímu týrání. V mládí a v rané dospělosti jsem svého otce nesnášela a kvůli bolesti, kterou jsem zakoušela, jsem v srdci pociťovala hněv.
V průběhu let a při své snaze nalézt pokoj a uzdravení na cestě odpuštění jsem si jedinečným způsobem uvědomila, že tentýž Syn Boží, který usmířil mé hříchy, je tentýž Vykupitel, jenž spasí i ty, kteří mi hluboce ublížili. Nemohla jsem skutečně věřit té první pravdě, aniž bych věřila i té druhé.
Tak jak rostla má láska ke Spasiteli, rostla i má touha nahradit bolest a hněv Jeho hojivým balzámem. Byl to mnohaletý proces, jenž vyžadoval odvahu, zranitelnost, vytrvalost a snahu naučit se důvěřovat Spasitelově božské moci spasit a uzdravit. Stále mám na čem pracovat, ale mé srdce již není na válečné stezce. Dostala jsem „srdce nové“13 – srdce, které pociťuje hlubokou a nepomíjející lásku osobního Spasitele, jenž stál po mém boku, jenž mě laskavě a trpělivě přivedl na lepší místo, jenž se mnou plakal a jenž znal mé utrpení.
Pán mi seslal a sesílá požehnání, která v mém životě vynahrazují to nepříjemné, stejně jako Abigail přinesla Davidovi to, co potřeboval. Přivádí mi do života mentory. A to, co je pro mě nejkrásnější a co mě nejvíce proměňuje, je můj vztah s mým Nebeským Otcem. Díky Němu jsem s vděčností poznala něžnou a ochraňující lásku dokonalého Otce, která mi poskytuje vedení.
Starší Richard G. Scott řekl: „Nemůžete smazat to, co bylo učiněno, ale můžete odpustit.14 Odpuštění uzdravuje děsivé a tragické rány, neboť umožňuje lásce Boží, aby vymýtila z vašeho srdce a mysli jed nenávisti. Očišťuje vaše svědomí od touhy po odplatě. Vytváří místo pro očišťující, uzdravující a obnovující lásku Páně.“15
Můj pozemský otec rovněž v posledních letech zakusil zázračnou změnu srdce a obrátil se k Pánu, což je něco, co jsem v tomto životě vůbec neočekávala. Je to pro mě další svědectví o dokonalé a proměňující moci Ježíše Krista.
Vím, že Ježíš Kristus dokáže uzdravit hříšníka i ty, proti kterým se někdo prohřešil. Je to Spasitel a Vykupitel světa, který položil život, abychom my mohli znovu žít. Řekl: „Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu.“16
Všem, kteří mají zkroušené srdce, jsou v zajetí, ranění, a možná jsou zaslepení bolestí či hříchem, nabízí Ježíš uzdravení, zotavení a vysvobození. Svědčím o tom, že uzdravení a zotavení, jež poskytuje, skutečně přichází. Načasování onoho uzdravení je individuální a nemůžeme hodnotit načasování u druhých. Je důležité, abychom si k uzdravení dopřáli nezbytný čas a abychom během uzdravování byli sami k sobě laskaví. Spasitel je vždy milosrdný a všímavý a je připraven poskytnout nám pomoc, již potřebujeme.17
Na cestě odpuštění a uzdravení se můžeme rozhodnout, že ve své rodině ani kdekoli jinde nebudeme živit nezdravé vzorce nebo vztahy. Všem, na které máme nějaký vliv, můžeme na krutost odpovídat laskavostí, na nenávist láskou, na hrubost jemností, na ohrožení bezpečím a na sváry pokojem.
Dávat druhým to, co vám bylo či je odpíráno, je mocnou součástí božského uzdravení, jehož je možné dosáhnout díky víře v Ježíše Krista. Žít takovým způsobem, že dáváte, jak pravil Izaiáš, okrasu místo popela svého života,18 je skutkem víry, jenž se řídí vrcholným příkladem Spasitele, který vše vytrpěl, aby mohl všem pomoci.
Život naplněný popelem prožil i Jozef z Egypta. Jeho bratří ho nenáviděli, byl zrazen, prodán do otroctví, neprávem uvězněn a zapomenut tím, kdo slíbil, že mu pomůže. Přesto však důvěřoval Pánu. „Byl pak Hospodin s Jozefem“19 a posvětil jeho zkoušky k jeho požehnání a růstu – a k tomu, aby zachránil svou rodinu i celý Egypt.
Když se Jozef jakožto veliký egyptský vůdce setkal se svými bratry, v jeho vlídných slovech se zrcadlilo jeho odpuštění a vytříbený nadhled:
„Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi. …
Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh.“20
Díky Spasiteli se Jozefův život stal okrasou místo popelem.21
Kevin J Worthen, rektor Univerzity Brighama Younga, řekl, že Bůh „může způsobit, aby dobro pramenilo… nejen z našich úspěchů, ale také z našich chyb a z chyb druhých, kteří nám způsobují bolest. Natolik dobrotivý a natolik mocný Bůh je.“22
Svědčím o tom, že tím největším příkladem lásky a odpuštění je náš Spasitel Ježíš Kristus, který v hořké agónii prohlásil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“23
Vím, že náš Otec v nebi si pro každé ze svých dětí přeje dobro a naději. V Jeremiášovi čteme: „Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji.“24
Ježíš Kristus je váš osobní Mesiáš, váš milující Vykupitel a Spasitel, který zná úpěnlivé prosby vašeho srdce. Přeje si, abyste se uzdravili a byli šťastní. Miluje vás. Pláče s vámi ve vašich strastech a raduje se z toho, že vás může uzdravit. Kéž máme potřebnou odvahu a chápeme se Jeho láskyplné ruky, jež se k nám vztahuje,25 zatímco kráčíme po uzdravující cestě odpuštění. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.