Oblec se v sílu svou, Sione
Každý z nás má upřímně a s modlitbou zhodnotit své časné i duchovní priority.
Podobenství jsou charakteristickým rysem mistrovského přístupu Pána Ježíše Krista k výuce. Spasitelova podobenství jsou jednoduše řečeno příběhy, které přirovnávají duchovní pravdy k hmotným věcem a ke zkušenostem ze smrtelnosti. Například novozákonní evangelia jsou plná učení připodobňujících království nebeské k horčičnému zrnu,1 k drahocenné perle,2 k hospodáři a dělníkům na jeho vinici,3 k deseti pannám4 a k mnohému dalšímu. Písma zmiňují, že Pán během části svého působení v Galileji „bez podobenství [k nim] nemluvil“.5
Zamýšlený význam neboli poselství podobenství obvykle není vyjádřeno výslovně. Příběh místo toho pouze předává božskou pravdu příjemci úměrně jeho víře v Boha, osobní duchovní přípravě a ochotě se učit. Člověk tudíž musí použít morální svobodu jednání a aktivně prosit, hledat a klepat,6 aby objevil pravdy obsažené v podobenství.
Upřímně se modlím o to, aby každého z nás osvítil Duch Svatý, zatímco se nyní budeme zamýšlet nad důležitostí podobenství o královské svatební hostině.
Královská svatební hostina
„I… Ježíš… mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.“7
V dávných dobách byla jednou z nejradostnějších událostí v židovském životě svatební oslava – událost, která trvala týden nebo i dva. Takováto akce vyžadovala rozsáhlé plánování a hosté byli informováni s velkým předstihem, přičemž v úvodní den oslav byla rozeslána připomínka. Pozvánka od krále jeho poddaným na svatbu, jako byla tato, byla v podstatě považována za příkaz. Přesto v tomto podobenství mnozí pozvaní hosté nepřišli.8
„Odmítnutí zúčastnit se královy hostiny bylo vědomým [projevem] vzpoury proti… královské autoritě a osobní urážkou jak vládnoucího panovníka, tak jeho syna. … To, že se jeden člověk vrátil na své hospodářství a druhý se uchýlil ke svým [podnikatelským zájmům],“9 odráželo jejich pomýlené priority a naprosté pohrdání královou vůlí.10
Podobenství pokračuje:
„Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.“11
V oné době bylo zvykem, že pořadatel svatební hostiny – v tomto podobenství král – poskytl svatebčanům oblečení. Takovéto svatební oblečení bylo jednoduché, nevýrazné roucho, které na sobě měli všichni účastníci. Tímto se odstranilo společenské postavení a prestiž a všichni na hostině se mohli stýkat jako sobě rovní.12
Lidé, kteří byli k účasti na svatbě pozváni na rozcestích, jistě neměli čas ani prostředky na to, aby si v rámci přípravy na tuto událost obstarali vhodný oděv. Král kvůli tomu pravděpodobně poskytl hostům oblečení z vlastního šatníku. Každému tak byla dána příležitost odít se do královského oděvu.13
Když král vstoupil do svatební síně, rozhlédl se po přítomných a ihned si všiml, že jeden nápadně vyhlížející host na sobě svatební šat nemá. Tento muž byl předveden a král se ho zeptal: „Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.“14 Král se v podstatě zeptal: „Proč na sobě nemáš svatební šat, i když ti byl poskytnut?“15
Onen muž očividně nebyl pro tuto zvláštní příležitost náležitě oblečen a slova „a oněměl“ naznačují, že ho nic neomlouvalo.16
Starší James E. Talmage poskytuje o významu jednání zmíněného muže tento poučný komentář: „Z kontextu je jasné, že tento host bez roucha se provinil nedbalostí, úmyslnou neúctou či nějakým závažnějším prohřeškem. Král byl zprvu milostivě ohleduplný a dotazoval se jen na to, jak se muž dostal dovnitř bez svatebního oděvu. Kdyby byl host schopen vysvětlit svůj zvláštní vzhled nebo kdyby dokázal nabídnout nějakou rozumnou omluvu, určitě by promluvil; ale je nám řečeno, že oněměl. Králova pozvánka byla bez omezení nabídnuta všem, které jeho služebníci našli; ale každý z pozvaných musel do královského paláce vstoupit dveřmi; a než došel do hodovní síně, v níž se měl objevit král osobně, být řádně oděn; ale tento nedostatečně oblečený muž se nějak dostal dovnitř jinou cestou; a protože neprošel kolem stráží stojících u brány, byl to vetřelec.“17
Jistý křesťanský spisovatel, John O. Reid, poznamenal, že odmítnutí tohoto muže mít na sobě svatební šat bylo projevem nehorázné „neúcty ke králi i jeho synovi“. Nešlo o to, že zkrátka jen neměl svatební oděv; on se rozhodl si ho neobléknout. Vzpurně se odmítl pro tuto příležitost náležitě obléci. Králova reakce byla rychlá a rázná: „Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.“18
Králův soud vynesený nad tímto mužem se nezakládá v prvé řadě na tom, že dotyčný neměl svatební šat – ale na tom, že „tento muž byl ve skutečnosti odhodlán si ho neobléknout. Toužil po poctě spojené s účastí na svatební hostině, ale… nechtěl se řídit zvyklostmi krále. Chtěl dělat věci po svém. Absence vhodného oblečení odhalila jeho vnitřní vzpouru vůči králi a jeho pokynům.“19
Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených
Podobenství pak končí tímto pronikavým veršem: „Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“20
Je zajímavé, že Joseph Smith ve svém inspirovaném překladu Bible provedl u tohoto verše z Matouše tuto úpravu: „Neboť mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených; pročež všichni na sobě nemají svatební roucho.“21
Pozvání na svatební hostinu a rozhodnutí se hostiny zúčastnit spolu souvisejí, ale jedná se o odlišné záležitosti. Toto pozvání je určeno všem mužům a ženám. Člověk dokonce může pozvání přijmout a k hostině zasednout – a přesto není vyvolen se jí zúčastnit, protože nemá vhodný svatební šat v podobě víry v Pána Ježíše a v Jeho božskou milost, víry, jejímž prostřednictvím lze dosáhnout obrácení. A tak máme jak Boží povolání, tak svou individuální reakci na toto povolání, a mnozí mohou být povoláni, ale málo může být vyvolených.22
Být, či nebýt vyvoleni nepředstavuje určitý výlučný status, jenž je nám udělen. Vy i já se naopak můžeme v konečném důsledku rozhodnout, zda budeme vyvoleni, díky spravedlivému používání morální svobody jednání.
Všimněte si prosím použití slova vyvoleni v těchto známých verších z Nauky a smluv:
„Vizte, mnozí jsou povoláni, ale málo je vyvolených. A proč nejsou vyvoleni?
Protože srdce jejich tolik ulpívá na věcech tohoto světa a usilují o pocty lidí.“23
Myslím, že smysl těchto veršů je dosti přímočarý. Bůh nemá seznam svých oblíbenců, na který bychom museli doufat, že se naše jméno jednou také dostane. Neomezuje počet svých „vyvolených“ na několik málo lidí. O tom, zda jsme počítáni za jedny z Božích vyvolených, namísto toho rozhoduje naše srdce, naše touhy, naše dodržování posvátných smluv a obřadů evangelia, naše poslušnost přikázání, a co je nejdůležitější, Spasitelova vykupující milost a milosrdenství.24
„Neboť se snažíme pilně psáti, abychom přesvědčili děti své a také bratří své, aby věřili v Krista a aby byli smířeni s Bohem; neboť víme, že milostí jsme spaseni po všem, co my můžeme učiniti.“25
V zaneprázdněnosti každodenního života a ve zmatku současného světa, v němž žijeme, se může stát, že naše pozornost bude odvedena od záležitostí věčnosti, na nichž záleží nejvíce, tím, že si jako prvořadé priority stanovíme potěšení, prosperitu, popularitu a význačné postavení. Naše krátkodobé zaobírání se věcmi tohoto světa a poctami lidí nás mohou dovést k tomu, že se připravíme o své duchovní prvorozenství kvůli něčemu mnohem méně důležitému, než je čočková kaše.26
Zaslíbení a svědectví
Opakuji nabádání, které Pán dal svému lidu prostřednictvím starozákonního proroka Aggea: „Protož nyní takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým.“27
Každý z nás má upřímně a s modlitbou zhodnotit své časné i duchovní priority, aby zjistil, co mu v životě může bránit obdržet ona hojná požehnání, která jsou Nebeský Otec a Spasitel ochotni nám udělit. A Duch Svatý nám zajisté pomůže vidět sami sebe takové, jací opravdu jsme.28
Když budeme vhodným způsobem usilovat o duchovní dar mít oči k vidění a uši k slyšení,29 slibuji vám, že budeme požehnáni schopností a úsudkem posilovat své smluvní spojení s žijícím Pánem. Rovněž ve svém životě obdržíme moc božskosti30 – a nakonec budeme povoláni a vyvoleni pro Pánovu hostinu.
„Probuď se, probuď se, oblec se v sílu svou, Sione.“31
„Neboť Sion musí vzrůstati v kráse a svatosti; hranice jeho musejí býti rozšířeny; kůly jeho musejí býti posíleny; ano, vpravdě pravím vám, Sion musí povstati a odíti se v krásný šat svůj.“32
Radostně vydávám svědectví o božskosti Boha, našeho Věčného Otce, a Jeho Milovaného Syna Ježíše Krista, a o tom, že skutečně žijí. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a Vykupitel a že žije. A také svědčím o tom, že Otec a Syn se zjevili chlapci Josephu Smithovi, čímž zahájili Znovuzřízení Spasitelova evangelia v posledních dnech. Kéž každý z nás usiluje o to, mít oči k vidění a uši k slyšení, a kéž toto požehnání získá, o to se modlím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.