Více přítomnosti Ježíše Krista v našem životě
Spasitel nás vyzývá, abychom na svůj život pohlíželi skrze Něho, a díky tomu mohli ve svém životě zažívat více Jeho přítomnosti.
Bratři a sestry, zaplavuje mě pocit pokory, když před vámi dnes dopoledne stojím. Mé srdce se spojuje s vaším ve vděčnosti za to, že jsme se shromáždili, ať již jste kdekoli na světě, abychom si vyslechli poselství proroků, apoštolů, vidoucích, zjevovatelů a vedoucích v Božím království. Obrazně si tak jako lidé z doby krále Beniamina stavíme stan, s dveřmi otevřenými a nasměrovanými k Božímu prorokovi na zemi,1 presidentu Russellu M. Nelsonovi.
Odmalička mám vadu zraku a ke korekci vidění jsem si vždy potřebovala pomáhat předepsanými brýlemi. Každé ráno, když otevřu oči, na mě svět působí velmi matoucím dojmem. Vše je rozostřené, zrnité a zkreslené. I můj milý manžel připomíná spíše abstraktní portrét než onu dobře známou a uklidňující osobu, kterou ve skutečnosti je! Mou reflexní potřebou, než na začátku dne udělám cokoli jiného, je sáhnout po brýlích, jež mi pomáhají rozeznávat to, co mě obklopuje, a mít plnohodnotný zážitek ze dne, kterým mě provázejí.
V průběhu let jsem zjistila, že toto chování dokládá moji každodenní závislost na dvou věcech: zaprvé, na pomůcce, která mi pomáhá zaostřit a správně vidět okolní svět; a zadruhé, na potřebě hmatatelného vedení, jež by mě neustále vedlo správným směrem. V tomto jednoduchém, běžném postupu se pro mě zrcadlí důležitý postřeh ohledně našeho vztahu s naším Spasitelem Ježíšem Kristem.
V našem životě, jenž je často plný otázek, obav, tlaků a příležitostí, představuje Spasitelova láska k nám jako jednotlivcům i jako Jeho dětem smlouvy, spolu s Jeho učením a zákony, dostupné každodenní zdroje, na něž se můžeme spolehnout jako na „světlo, které svítí [a] které… osvěcuje oči [naše a] obživuje porozumění [naše]“.2 Usilujeme-li ve svém životě o požehnání Ducha, budeme schopni, jak učil Jákob, vidět věci „tak, jak skutečně jsou, a tak, jak skutečně budou“.3
Jako Boží děti smlouvy jsme mimořádně požehnáni bohatou nabídkou božsky určených pomůcek ke zkvalitnění našeho duchovního vidění. Slova a učení Ježíše Krista, jak jsou zaznamenána v písmech a v poselstvích Jeho vyvolených proroků, a Jeho Duch, kterého získáváme díky každodenní modlitbě, pravidelným návštěvám chrámu a každotýdennímu obřadu svátosti, nám mohou pomoci obnovit pokoj a poskytnout nezbytný dar rozeznávání, jenž vnáší Kristovo světlo a Jeho porozumění do zákoutí našeho života a do světa, ve kterém může být zamračeno. Spasitel může být naším kompasem a naším lodivodem, zatímco se snažíme plout klidnými i bouřlivými vodami života. On může ozřejmit správnou cestu, která nás vede k našemu věčnému cíli. Co by si tedy přál, abychom viděli, a kam by si přál, abychom šli?
Náš drahý prorok nás učil, že „svou pozornost [musíme] upínat na Spasitele a Jeho evangelium“ a že k Němu musíme „vzhlížet… v každé myšlence“.4 President Nelson také slíbil, že „nic nepřivolává Ducha lépe, než když se zaměřujete na Ježíše Krista. … Povede a bude řídit i vás ve vašem osobním životě, pokud si ve svém životě na Něj uděláte čas – úplně každý den.“5 Přátelé, na Ježíše Krista nejenom upíráme svůj zrak, ale také k Němu směřujeme. Spasitel si přeje pomoci nám postupovat soustředěně správným směrem, a proto nás vyzývá, abychom na svůj život pohlíželi skrze Něho, a díky tomu mohli ve svém životě zažívat více Jeho přítomnosti. Něco více o této konkrétní výzvě jsem se dozvěděla díky studiu Starého zákona.
Mojžíšův zákon byl na začátku Izraelitům dán jako přípravné evangelium, které mělo lid připravit na vyšší smluvní vztah s Bohem prostřednictvím Ježíše Krista.6 Účelem zákona, plného symboliky, jež věřící směrovala k tomu, aby „očekávali příchod“ a Usmíření Ježíše Krista,7 bylo pomoci lidu Izraele zaměřit se na Spasitele tím, že ve svém životě budou uplatňovat víru v Něj, v Jeho oběť a v Jeho zákony a přikázání,8 což je mělo přivést k hlubšímu porozumění jejich Vykupiteli.
Dávný Boží lid byl stejně jako my dnes vyzýván, aby na svůj život pohlížel skrze Něho, aby tak mohl ve svém životě zažívat více Jeho přítomnosti. V době Spasitelovy služby však již Izraelité při dodržování svých zásad ztratili Krista ze zřetele, nebrali Jej v úvahu a do zákona neoprávněně doplnili praktiky, jež neobsahovaly žádnou poučnou symboliku poukazující na pravý a jediný zdroj jejich spasení a vykoupení – Ježíše Krista.9
Každodenní svět Izraelitů se stal dezorientovaným a těžko pochopitelným. Děti Izraele v tomto stavu věřily, že praktiky a rituály zákona jsou cestou k osobnímu spasení, a zákon Mojžíšův částečně zredukovaly na soubor pevně daných postupů, jejichž provádění ovládalo civilní život.10 Kvůli tomu bylo zapotřebí, aby Spasitel své evangelium znovuzřídil s jeho jednoznačnou vizí a srozumitelností.
Velká část Izraelitů nakonec Jeho poselství odmítla, a dokonce zašla tak daleko, že Spasitele – který zákon dal a prohlásil, že On je „zákon a světlo“11 – obvinila z jeho porušování. Přesto Ježíš, když ve svém Kázání na hoře mluvil o Mojžíšově zákoně, prohlásil: „Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.“12 Pak Spasitel svým věčným Usmířením ukončil sbírky zákonů, nařízení a obřadné praktiky, jež lid Izraele tehdy dodržoval. Jeho závěrečná oběť vedla k posunu od zápalných obětí k tomu, že přinášíme „srdce zlomené a ducha zkroušeného“,13 od obřadu oběti k obřadu svátosti.
President M. Russell Ballard o tomto tématu učil: „V jistém smyslu se oběť změnila z obětovaného na toho, kdo obětuje.“14 Když Spasiteli přinášíme svou oběť, jsme zváni, abychom v životě zažívali více přítomnosti Ježíše Krista, tím, že pokorně podřídíme svou vůli Jemu, díky tomu, že uznáme a pochopíme Jeho dokonalé podrobení se vůli Otcově. Upřeme-li svůj zrak na Ježíše Krista, rozpoznáme a pochopíme, že On je jediným zdrojem a způsobem, jak získat odpuštění a vykoupení, a dokonce i věčný život a oslavení.
Jelikož podle evangelia žiji odmala, setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří po mém vstupu do Církve pozorovali a vnímali změny v mém chování, zvycích a rozhodnutích. Zajímaly je důvody toho, čeho byli svědkem – proč jsem se rozhodla dát se pokřtít a vstoupit do této kongregace věřících, a to do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, proč nedělám určité činnosti o sabatu, proč věrně dodržuji Slovo moudrosti, proč čtu Knihu Mormonovu, proč věřím v učení novodobých proroků a apoštolů a začleňuji ho do svého života, proč chodím každý týden na církevní shromáždění, proč zvu druhé, aby „přišli a viděli, přišli a pomohli a přišli a zůstali“15 a aby přišli a zapojili se.16
V té době jsem tyto otázky vnímala jako zneklidňující a někdy jako otevřeně vyčítavé. Ale zatímco jsem se potýkala s těmito zvídavými otázkami, uvědomila jsem si, že jejich zkoumání pro mě vlastně bylo prvním vybídnutím, abych si nasadila duchovní brýle, zaostřila svůj pohled a ujasnila si, co mě vede k dodržování praktik a měřítek evangelia. Co bylo zdrojem mého svědectví? Prováděla jsem jen „vnější úkony“, aniž bych umožnila, aby tyto postupy spojené s Božími zákony posilovaly mou víru v Krista17 nebo aby byly projevem pochopení, že Ježíš Kristus je jediným zdrojem moci v mém dodržování zásad?
Díky pečlivému úsilí hledět k Ježíši a hledat Jej v každé myšlence a činu byly mé oči osvíceny a mé porozumění obživeno, aby rozpoznaly, že Ježíš Kristus na mě volá, abych přišla k Němu.18 Z tohoto počátečního období učednictví během mého mládí vzpomínám na to, jak mě misionáři jednou pozvali, abych s nimi učila evangeliu skupinu dívek přibližně mého věku. Když jsem jednoho večera seděla v domově jedné z těchto mladých žen, jejich upřímná otázka „proč věřím“ mě hluboce zasáhla a umožnila mi vydat jim svědectví s hlubším pochopením Pánovy představy o duchovních motivacích mého učednictví a vytříbila mé svědectví v jeho dalším rozvoji.
Tehdy jsem zjistila – tak, jako to vím teď – že náš Spasitel Ježíš Kristus vede naše kroky do sborového domu, abychom každý týden přijali Jeho svátost, do domu Páně, abychom s Ním uzavřeli smlouvy, a k písmům a učení proroků, abychom se učili Jeho slovům. On vede naše ústa, abychom o Něm svědčili, naše ruce, abychom pozvedali a sloužili tak, jak by pozvedal a sloužil On, naše oči, abychom viděli svět a jeden druhého tak jako On – „tak, jak skutečně jsou… a… jak skutečně budou“.19 Pokud Mu dovolíme, aby nás ve všem vedl, získáme svědectví, že „všechny věci ukazují, že Bůh jest“,20 protože tam, kde Jej budeme hledat, tam Jej najdeme21 – úplně každý den. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.