I chtěli vidět, kdo Ježíš je
Svědčím o tom, že Ježíš žije, že nás zná a že je v Jeho moci uzdravovat, proměňovat a odpouštět.
Bratři, sestry a přátelé, v roce 2013 jsme byli s manželkou Laurel povoláni sloužit jako vedoucí v České/Slovenské misii. Naše čtyři děti sloužily s námi.1 Jako rodina jsme byli požehnáni skvělými misionáři a vynikajícími českými a slovenskými Svatými. Máme je moc rádi.
Když naše rodina nastoupila do misijního pole, provázelo nás něco, čemu učil starší Joseph B. Wirthlin. Starší Wirthlin se v proslovu nazvaném „Veliké přikázání“ ptal: „Milujete Pána?“ A jeho rady určené těm z nás, kteří odpověděli ano, byly prosté a hlubokomyslné: „Věnujte se Mu. Rozjímejte o Jeho slovech. Vezměte na sebe Jeho jho. Snažte se porozumět a být poslušnými.“2 Starší Wirthlin poté těm, kteří jsou ochotni věnovat čas a místo Ježíši Kristu, slíbil požehnání, která mají proměňující vliv.3
Rady a zaslíbení staršího Wirthlina jsme si vzali k srdci. Společně s misionáři jsme trávili mnoho času s Ježíšem tím, že jsme studovali Matouše, Marka, Lukáše a Jana z Nového zákona a 3. Nefiho z Knihy Mormonovy. Na konci každého misionářského setkání jsme se vraceli k tomu, čemu jsme říkali „pět evangelií“,4 a četli jsme, diskutovali, přemýšleli a učili se o Ježíšovi.
Pro mě, pro Laurel i pro naše misionáře se díky tomu, že jsme v písmech trávili čas s Ježíšem, vše změnilo. Získali jsme hlubší porozumění tomu, kým je a co je pro Něj důležité. Společně jsme přemýšleli o tom, jak učil, čemu učil, jak projevoval lásku, jak žehnal a sloužil, jaké konal zázraky, jak reagoval na zradu, co dělal se složitými lidskými emocemi, jaké měl tituly, označení a jména, jak naslouchal, jak řešil konflikty, o světě, v němž žil, o Jeho podobenstvích, o tom, jak podporoval jednotu a laskavost, o Jeho schopnosti odpouštět a uzdravovat, o Jeho kázáních, modlitbách, smírné oběti, Vzkříšení a Jeho evangeliu.
Často jsme se cítili jako Zacheus, který – „postavy malé“ – běžel vylézt na fíkovník, když Ježíš procházel Jerichem, protože, jak to popsal Lukáš, i my jsme chtěli vidět, kdo Ježíš je.5 Nebyl to Ježíš, jakého jsme chtěli nebo jakého jsme si přáli, ale takový, jaký ve skutečnosti byl a je.6 Tak jak slíbil starší Wirthlin, poznali jsme velmi skutečným způsobem, že „evangelium Ježíše Krista je evangelium proměny. Bere nás jako pozemské muže a ženy a tříbí nás v muže a ženy pro věčnost.“7
Bylo to výjimečné období. Dospěli jsme k přesvědčení, že s Bohem není nic nemožné.8 Ona posvátná odpoledne v Praze, Bratislavě nebo Brně, kdy jsme zakoušeli Ježíšovu moc a existenci, dodnes rezonují v životě nás všech.
Často jsme studovali Marka 2:1–12. Jedná se o působivý příběh. Chtěl bych ho zčásti přečíst přímo z Marka a poté ho převyprávět tak, jak jsem mu porozuměl já po důkladném studiu a diskusích s našimi misionáři i s dalšími lidmi.9
„A opět všel [Ježíš] do Kafarnaum po kolikas dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.
A hned sešlo se jich množství, tak že již nemohli se směstknati ani přede dveřmi. I mluvil jim slovo.
Tedy přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýž ode čtyř nesen byl.
A když k němu nemohli přistoupiti pro zástupy, loupali střechu, kdež byl, a probořivše ji, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.
A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.“
Po rozhovoru s několika lidmi v zástupu10 se Ježíš podívá na ochrnutého muže a po fyzické stránce ho uzdravuje se slovy:
„Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.
I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, tak že se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.“11
A nyní, jak tomu příběhu rozumím já: Ježíš se na začátku své služby vrátil do Kafarnaum, malé rybářské vesnice nacházející se na severním břehu Galilejského moře.12 Nedávno vykonal řadu zázraků, když uzdravoval nemocné a vymítal zlé duchy.13 Vesničané, kteří toužili slyšet a potkat muže jménem Ježíš, se shromáždili u domu, kde měl podle toho, co se říkalo, pobývat.14 Když se tam sešli, Ježíš začal učit.15
Tehdejší domy v Kafarnaum byly jednopatrové budovy s rovnou střechou, které stály ve skupinkách vedle sebe.16 Střecha a zdi byly vyrobeny ze směsi kamene, dřeva, hlíny a došků a do domů se vstupovalo po jednoduchých schodech vedoucích po straně domu.17 Zástup u domu se rychle rozrůstal, až naplnil místnost, kde Ježíš učil, a přelil se i na ulici.18
Tento příběh se zaměřuje na muže „šlakem poraženého“ a na jeho čtyři přátele.19 Šlak je forma ochrnutí, která je často doprovázena slabostí a třesem.20 Představuji si, jak jeden z oněch čtyř říká druhým: „Ježíš je v naší vesnici. Všichni víme o zázracích, které vykonal, i o lidech, které uzdravil. Kdybychom dokázali dostat našeho přítele k Ježíšovi, možná by mohl být uzdraven i on.“
A tak každý bere do ruky roh rohože nebo lůžka a vydávají se s ním na cestu křivolakými, úzkými a nedlážděnými ulicemi vesnice Kafarnaum.21 S namoženými svaly zatočili kolem posledního rohu, jen aby zjistili, že dav lidí – neboli „zástupy“, jak se píše v písmech – který se shromáždil, aby Ježíšovi naslouchal, je tak velký, že dostat se k Ježíšovi není možné.22 S láskou a vírou se však tito čtyři nevzdávají. Vystoupají po schodech na rovnou střechu, opatrně vyzvednou přítele i s lůžkem nahoru, střechu nad místností, v níž Ježíš učí, rozeberou, a svého přítele spustí dolů.23
Představte si, jak uprostřed toho, co muselo být důležitým výukovým momentem, najednou Ježíš slyší jakési škrábání, podívá se nahoru a vidí zvětšující se otvor ve stropě, zatímco do místnosti padá prach a došky. A pak dolů sjíždí ochrnutý muž na lůžku. Ježíš, což je pozoruhodné, dochází k závěru, že nejde o vyrušení, ale o něco důležitého. Podívá se na muže na lůžku, veřejně mu odpouští jeho hříchy a fyzicky ho uzdravuje.24
Zamyslíme-li se nad tímto převyprávěním Marka 2, pak ohledně Ježíše jakožto Krista jasně vyvstává několik důležitých pravd. Zaprvé – když se snažíme pomoci někomu, koho máme rádi, přijít ke Kristu, můžeme tak činit s důvěrou, že Kristus má schopnost sejmout z člověka břímě hříchu a odpustit. Zadruhé – když ke Kristu přinášíme fyzické, emoční či jiné nemoci, můžeme tak činit s vědomím, že je v Jeho moci nás uzdravit a utěšit. Zatřetí – když se podobně jako ti čtyři snažíme přivádět druhé ke Kristu, můžeme tak činit s jistotou, že Kristus vidí naše opravdové záměry a tak, jak to bude vhodné, jim vyhoví.
Pamatujte, že Ježíšova výuka byla narušena tím, že se ve střeše objevila díra. Než aby Ježíš tyto čtyři, kteří otvor vytvořili, za jejich vyrušení pokáral či je nechal odejít, dočítáme se, že „Ježíš [viděl] víru jejich“.25 Ti, kteří byli svědky tohoto zázraku, se „divili… a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem“.26
Bratři a sestry, dovolte mi zakončit dvěma dalšími postřehy. Ať již jsme misionáři, pastýři, presidentky Pomocného sdružení, biskupové, učitelé, rodiče, sourozenci, nebo přátelé, všichni se jako učedníci z řad Svatých posledních dnů zapojujeme do práce spojené s přiváděním druhých ke Kristu. A tak vlastnosti, jež projevili tito čtyři přátelé, stojí za to brát na zřetel a napodobovat.27 Jsou odvážní, přizpůsobiví, houževnatí, kreativní, všestranní, naplnění nadějí, odhodlaní, věrní, optimističtí, pokorní a vytrvalí.
Tito čtyři navíc kladou důraz na duchovní důležitost společenství a přátelství.28 Aby mohli přinést svého přítele ke Kristu, musí každý z těchto čtyř nést svůj roh lůžka. Pokud by ho jeden z nich upustil, bylo by to obtížnější. Pokud by to vzdali dva, pak by se tento úkol stal v podstatě neuskutečnitelným. Každý z nás zastává v království Božím určitou roli.29 A když tuto roli naplňujeme a odvádíme svůj díl práce, neseme svůj roh lůžka. Ať již v Argentině, či ve Vietnamu, v Akkře, či v Brisbane, v odbočce, či ve sboru, v rodině, či v misionářské dvojici, každý z nás se má chopit rohu lůžka, jež máme nést. A když tak činíme a budeme činit, Pán nám požehná všem. Tak jak viděl jejich víru, uvidí i tu naši, a bude nám žehnat jako svému lidu.
V různých obdobích života jsem nesl roh nějakého lůžka a jindy jsem byl já tím, koho nesli druzí. Tento pozoruhodný příběh o Ježíšovi je tak mocný zčásti proto, že nám připomíná, jak moc jako bratři a sestry potřebujeme jeden druhého, abychom mohli přijít ke Kristu a být proměněni.
Toto je jen něco málo z toho, čemu jsem se naučil, když jsem trávil čas s Ježíšem v Markovi 2.
„Kéž Bůh dá, abychom byli schopni [nést svůj roh lůžka], abychom se tomu nevyhýbali, abychom se neobávali, ale abychom byli silní ve víře a odhodlaní v úsilí uskutečňovat záměry Páně.“30
Svědčím o tom, že Ježíš žije, že nás zná a že je v Jeho moci uzdravovat, proměňovat a odpouštět. Ve jménu Ježíše Krista, amen.