Odkaz povzbuzování
Povzbuzuji vás, abyste se i nadále snažili být způsobilými vrátit se k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu.
Drazí bratři a sestry, jsem vděčný, že s vámi mohu být na této generální konferenci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Pociťujeme vaši víru a vaši lásku, ať jste kdekoli. Byli jsme povzneseni inspirovanou výukou, mocnými svědectvími a nádhernou hudbou.
Povzbuzuji vás, abyste se i nadále snažili být způsobilými vrátit se k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu. Ať již jste na cestě smlouvy kdekoli, budete se potýkat s tělesnými zkouškami souvisejícími se smrtelností a se Satanovým protivenstvím.
Jak mi řekla maminka, když jsem si stěžoval, že je něco těžké: „Samozřejmě, Hale, že je to těžké. Tak to má být. Život je zkouška.“
Dokázala to říci klidným hlasem, dokonce i s úsměvem, protože věděla dvě věci. Bez ohledu na daný problém bylo pro ni tím nejdůležitějším vrátit se domů, aby mohla být se svým Nebeským Otcem. A věděla, že to může dokázat prostřednictvím víry ve svého Spasitele.
Pociťovala, že On je jí nablízku. Během dnů, kdy věděla, že již brzy zemře, si se mnou povídala o Spasiteli, zatímco ležela v ložnici. U její postele byly dveře do jiné místnosti. Vždy když klidným hlasem mluvila o tom, že Spasitele brzy uvidí, se usmála a na tyto dveře se podívala. Stále si pamatuji, jak jsem se na dveře díval a představoval si místnost za nimi.
Maminka je nyní v duchovním světě. Navzdory rokům tělesných i osobních zkoušek se dokázala soustředit na onu odměnu, kterou si přála obdržet.
Odkaz povzbuzování, který nám maminka zanechala, je nejlépe popsán v Moronim 7, kde Mormon povzbuzuje svého syna Moroniho a svůj lid. Je to odkaz povzbuzování určený potomstvu, stejně jako má maminka povzbuzovala svou rodinu. Mormon předal tento odkaz povzbuzování všem těm, kteří jsou odhodláni se prostřednictvím všech svých zkoušek ve smrtelnosti stát způsobilými obdržet věčný život.
Mormon začíná v prvních verších 7. kapitoly Moroniho svědectvím o Ježíši Kristu, o andělech a o Duchu Kristově, který nám umožňuje rozeznat dobro od zla, a díky tomu se rozhodovat správně.
Na první místo dává Ježíše Krista, podobně jako všichni ti, jimž se daří povzbuzovat druhé, kteří zápolí na cestě vzhůru do svého nebeského domova:
„Neboť nikdo nemůže býti spasen, podle slov Kristových, ledaže bude míti víru ve jméno jeho; pročež, jestliže tyto věci ustaly, pak ustala i víra; a strašlivý je stav lidí, neboť jsou, jako by nebylo učiněno žádného vykoupení.
Ale vizte, milovaní bratří moji, já o vás soudím lépe, neboť soudím, že pro svou mírnost máte víru v Krista; neboť nemáte-li v něho víru, pak nejste hodni toho, abyste byli počítáni mezi lid církve jeho.“1
Mormon považoval mírnost za důkaz síly jejich víry. Viděl, že se cítí být závislí na Spasiteli. A povzbudil je tím, že na onu víru poukázal. Mormon je i nadále povzbuzoval tím, že jim pomáhal pochopit, že jejich víra a mírnost posílí jejich pocit jistoty a sebedůvěry v úspěšnost jejich zápolení:
„A opět, milovaní bratří moji, chtěl bych k vám promluviti o naději. Jak tedy můžete dosáhnouti víry, pokud nebudete míti naděje?
A v co budete doufati? Vizte, pravím vám, že budete míti naději skrze usmíření Krista a skrze moc jeho vzkříšení, abyste byli pozvednuti k životu věčnému, a to pro svou víru v něho, podle příslibu.
Pročež, má-li člověk víru, musí nezbytně míti naději; neboť bez víry nemůže býti žádné naděje.
A opět, vizte, pravím vám, že nemůže míti víru a naději, pokud nebude mírný a pokorného srdce.“2
Mormon je poté povzbuzuje tím, že jim svědčí o tom, že jsou na cestě k přijetí daru spočívajícím v tom, že jejich srdce bude naplněno čistou láskou Kristovou. Vysvětluje jim, jak spolu souvisejí víra v Ježíše Krista, mírnost, pokora, Duch Svatý a pevná naděje v to, že obdrží věčný život. Povzbuzuje je takto:
„Neboť nikdo není před Bohem přijatelný, leda mírný a pokorného srdce; a je-li člověk mírný a pokorného srdce a vyzná-li mocí Ducha Svatého, že Ježíš je Kristus, musí nezbytně míti pravou lásku; neboť nemá-li pravou lásku, není ničím; pročež musí nezbytně míti pravou lásku.“3
Když se ohlédnu, vidím nyní, jak tento dar pravé lásky – čisté lásky Kristovy – posiloval, vedl, podporoval a proměňoval mou maminku při jejím zápolení na cestě domů.
„A pravá láska je trpělivá a je dobrotivá a nezávidí a není nadutá, nehledá své, nedá se snadno vydrážditi, neobmýšlí zlého a neraduje se z nepravosti, ale raduje se v pravdě, snáší všechny věci, věří všem věcem, doufá ve všechny věci a ve všech věcech vytrvá.
Pročež, milovaní bratří moji, nemáte-li pravou lásku, nejste ničím, neboť pravá láska nikdy nepomíjí. Pročež, přilněte k pravé lásce, která je největší ze všeho, neboť všechny věci musejí pominouti –
Ale pravá láska je čistá láska Kristova a vytrvá na věky; a kdokoli bude posledního dne shledán, že ji má, s tím bude dobře.
Pročež, milovaní bratří moji, modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; abyste se mohli státi syny Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on, neboť ho budeme viděti takového, jaký je; abychom mohli míti tuto naději; abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý.“4
Jsem vděčný za povzbuzování obsažené v Mormonově příkladu a v tom, čemu učil. Jsem rovněž požehnán odkazem své maminky. Také proroci od Adama až do dnešní doby mě posilují tím, čemu učí a jakým jsou příkladem.
Z úcty k těm, které znám osobně, a k jejich rodinám, jsem se rozhodl neověřovat si podrobnosti týkající se jejich zápolení ani nemluvit veřejně o jejich velkých darech. Avšak to, čeho bývám svědkem, mě povzbuzuje a mění k lepšímu.
S rizikem, že naruším soukromí své manželky, se krátce zmíním o povzbuzování z její strany. Činím tak opatrně. Má žena je člověkem, který si chrání své soukromí a neusiluje o chválu a ani jí nepřikládá hodnotu.
Jsme svoji již 60 let. A právě díky tomu nyní chápu význam těchto slov používaných v písmech: víra, naděje, mírnost, vytrvání, nehledání svého, radování se v pravdě, neobmýšlení zlého, a především pak pravá láska.5 Na základě této zkušenosti mohu vydat svědectví o tom, že když se zjevně obyčejné lidské bytosti povznesou prostřednictvím životních zkoušek, dokáží do svého každodenního života vnášet všechny tyto úžasné ideály.
Miliony z vás, kteří mě nyní posloucháte, takové lidi znají. A mnozí právě takovými lidmi jste. Každý z nás potřebuje takové povzbuzující příklady a láskyplné přátele.
Kdykoli se setkáte s někým jako sestry či bratři pověření pastýřskou službou, zastupujete Pána. Přemýšlejte o tom, co by udělal nebo řekl On. Pán by je vyzval, aby přišli k Němu. Povzbudil by je. Všiml by si počátku změn, které budou muset provést, a pochválil by je za to. A byl by pro ně dokonalým příkladem, který mohou napodobovat.
To zatím v plné míře nikdo nedokáže, ale díky tomu, že posloucháte tuto konferenci, můžete vědět, že jste na správné cestě. Spasitel zná do detailů vaše zápolení. Zná váš veliký potenciál růst ve víře, naději a pravé lásce.
Přikázání a smlouvy, které vám nabízí, nejsou zkoušky, které vás mají nějak ovládat. Jsou darem, který vás má pozvedat k tomu, abyste obdrželi všechny dary Boží a vrátili se domů k Nebeskému Otci a Pánu, kteří vás milují.
Ježíš Kristus zaplatil za naše hříchy. Na toto požehnání věčného života si můžeme činit nárok, budeme-li mít dost víry v Krista na to, abychom činili pokání a stali se takovými jako děti – čistými a připravenými obdržet ten největší ze všech darů Božích.
Modlím se o to, abyste Jeho výzvu přijali a abyste ji nabízeli i dalším dětem našeho Nebeského Otce.
Modlím se za naše misionáře po celém světě. Kéž jsou inspirováni, aby povzbuzovali každého člověka k tomu, aby si přál a aby věřil, že tato výzva pochází od Ježíše Krista prostřednictvím Jeho služebníků, kteří na sebe vzali Jeho jméno.
Svědčím o tom, že On žije a vede svou Církev. Jsem Jeho svědek. President Russell M. Nelson je žijící prorok Boží pro celou zemi. Vím, že je to pravda. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.