Věčná zásada lásky

Starší Hugo Montoya

sedmdesátník

Láska Nebeského Otce ke každému z Jeho dětí je skutečná. On je tu pro každého.

Věčná zásada lásky se projevuje v tom, že žijeme podle dvou velikých přikázání: Miluj Boha celým srdcem, duší, myslí a silou a miluj bližního svého jako sebe samého.¹

Vzpomínám si na svou první zimu zde v Utahu – všude byl sníh. Jelikož jsem se přistěhoval ze Sonorské pouště, zpočátku jsem si to užíval, ale po několika dnech jsem si uvědomil, že musím vstávat dříve, abych sníh odklidil z příjezdové cesty.

Jednoho rána uprostřed sněhové bouře jsem se potil při odklízení sněhu a zahlédl jsem souseda, jak naproti přes ulici otevírá garáž. Je starší než já, a tak jsem si myslel, že když brzy skončím, mohl bych mu pomoci. A tak jsem na něj zavolal a zeptal se: „Bratře, potřebujete pomoc?“

Usmál se a řekl: „Děkuji, starší Montoyo.“ Poté z garáže vytáhl sněhovou frézu, nastartoval motor a za pár minut odklidil všechen sníh před svým domem. Pak se svým strojem přešel ulici a zeptal se mě: „Starší, potřebujete pomoc?“

S úsměvem jsem odpověděl: „Ano, děkuji.“

Jsme ochotni si pomáhat, protože se máme navzájem rádi a potřeby mého bratra se stávají mými a mé potřeby se stávají jeho. Bez ohledu na jazyk, kterým můj bratr mluví, nebo na zemi, ze které pochází, se máme rádi, protože jsme bratři – děti stejného Otce.

Když byla oznámena pastýřská služba, president Russell M. Nelson řekl: „Zavedeme novější a svatější způsob, jak pečovat o druhé a sloužit jim.“² „Svatější“ pro mě znamená osobnější, hlubší, podobnější Spasitelovu způsobu: „[Mějte] lásku jedni k druhým“,³ ke každému jednotlivě.

Nestačí si dávat pozor, abychom nebyli pro druhé překážkou; nestačí si všimnout potřebných na ulici a jít dál. Využijme každé příležitosti k pomoci svému bližnímu či bližní, i když je to poprvé a naposledy, co se s ním nebo s ní v tomto životě setkáváme.

Proč je láska k Bohu prvním velikým přikázáním?

Myslím, že je to kvůli tomu, co pro nás Bůh znamená. Jsme Jeho děti, On se stará o naše blaho, závisíme na Něm a Jeho láska nás ochraňuje. Součástí Jeho plánu je svoboda jednání; pravděpodobně se tedy dopustíme nějakých chyb.

Bůh také dovoluje, abychom byli zkoušeni a pokoušeni. Ale ať už chybujeme, nebo podléháme pokušení, tento plán nám poskytuje Spasitele, abychom mohli být vykoupeni a vrátit se do Boží přítomnosti.

Protivenství v našem životě v nás může vzbudit pochyby ohledně naplnění zaslíbení, která jsme obdrželi. Důvěřujte prosím našemu Otci. On vždy dodržuje své sliby a my se můžeme naučit tomu, čemu si nás přeje naučit.

I když děláme to, co je správné, situace v našem životě se mohou změnit z dobrých na špatné, ze štěstí na smutek. Bůh zodpovídá naše modlitby podle svého nekonečného milosrdenství a lásky a ve svém vlastním čase.

Potůček, kde Eliáš pil vodu, vyschl.⁴
Nefiův luk z jemné oceli se zlomil.⁵
Chlapec byl ve škole diskriminován a byl z ní vyloučen.
Dítě, na které rodiče dlouho čekali, zemřelo pár dní po porodu.

Situace se mění.

Když se situace změní z dobré a pozitivní na špatnou a negativní, můžeme být i přesto šťastní, neboť štěstí nezávisí na situaci, ale na tom, jak k ní přistupujeme. President Nelson řekl: „Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.“⁶

Můžeme se posadit a čekat, až se situace změní sama, nebo můžeme vyhledávat a navozovat situace nové.

Eliáš odešel do Sarepty, kde mu vdova dala najíst a napít.⁷
Nefi si vyrobil dřevěný luk a lovil zvířata, aby získal potravu.⁸
Chlapec seděl pod oknem, poslouchal a dělal si poznámky, a dnes je učitelem na základní škole.
Manželský pár si vypěstoval velkou víru ve Spasitele Ježíše Krista a důvěru v plán spasení. Láska k dítěti, na které dlouho čekali a které nečekaně zemřelo, je větší než jejich zármutek.

Když slyším otázky: „Nebeský Otče, opravdu jsi tam? Slyšíš modlitbu každého dítěte a odpovídáš na ni?“,⁹ rád odpovídám: „Vždy tam pro vás a pro mě byl, je a bude. Jsem Jeho syn, On je můj Otec a já se učím být stejně dobrým otcem, jako je On.“

S manželkou se vždy snažíme být svým dětem kdykoli k dispozici, za jakýchkoli podmínek a jakýmikoli prostředky. Každé dítě je jedinečné; jejich hodnota pro Boha je veliká a bez ohledu na obtíže, hříchy a slabosti, které mají, je Bůh miluje a my také.

Když jsem byl povolán generální autoritou, všechny naše děti a jejich rodiny se poslední den před naší cestou do Salt Lake shromáždily u nás doma na rodinný domácí večer, během něhož jsme vyjadřovali svou lásku a vděčnost. Po skončení lekce jsem každému ze svých dětí udělil kněžské požehnání. Všichni jsme plakali. Po udělení všech požehnání můj nejstarší syn vyjádřil jménem všech vděčnost za velikou lásku, kterou jsme jim projevovali od narození až do oné chvíle.

Žehnejte svým dětem, ať jim je 5 let, nebo 50. Buďte s nimi, buďte jim k dispozici. I když je zajišťování potřeb zodpovědností stanovenou podle božského záměru, nesmíme zapomínat na to, abychom s dětmi sdíleli i radostné chvíle.

Láska Nebeského Otce ke každému z Jeho dětí je skutečná. On je tu pro každého. Nevím, jak to dělá, ale je tomu tak. On a Jeho Prvorozený jsou sjednoceni ve vykonávání díla a naplňování slávy Otce, což je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“.¹⁰ Poslali nám Ducha Svatého, aby nás vedl, varoval a utěšoval, bude-li to nutné.

Nebeský Otec přikázal svému Milovanému Synovi, aby stvořil tuto krásnou zemi. Poučil Adama a Evu a dal jim svobodu jednání. Po mnoho a mnoho let posílal a posílá posly, abychom tak mohli přijímat Jeho lásku a Jeho přikázání.

Byl v Posvátném háji a odpověděl na upřímnou otázku mladého Josepha, kterého oslovil jménem. Řekl: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“¹¹

Věřím, že k nejvyššímu projevu lásky, kterou k nám Bůh chová, došlo v Getsemanech, kde se Syn živého Boha modlil: „Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“¹²

Všiml jsem si, že ta malá část Usmíření Ježíše Krista, které rozumím, posiluje mou lásku k Otci a k Jeho Synu, oslabuje mé přání hřešit a být neposlušný a posiluje mou ochotu být lepší a vést si lépe.

Ježíš kráčel do Getseman beze strachu a bez pochyb, důvěřoval svému Otci a věděl, že onen vinný lis musí šlapat sám. Snesl všechnu bolest a ponížení. Obvinili Ho, odsoudili a ukřižovali. Zatímco neskonale trpěl na kříži, zaměřil se na potřeby své matky a svého milovaného učedníka. Obětoval svůj život.

Třetího dne byl vzkříšen. Hrobka je prázdná; a On stojí po pravici svého Otce. Doufají, že se rozhodneme dodržovat své smlouvy a navrátit se do Jejich přítomnosti. Tento druhý stav není naším konečným stavem; nepatříme do tohoto pozemského domova, ale jsme věčné bytosti, které prožívají dočasné zážitky.

Ježíš je Kristus, Syn živého Boha. Žije, a díky tomu, že žije, budou všechny Boží děti žít na věky. A díky Kristově smírné oběti budeme moci všichni žít společně s Ním a s Nebeským Otcem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.